Jak z toho ven nebo dovnitř III

7. března 2018 v 22:12 | Lucka Šišková |  MY NOVELS
"Já nikam nejdu." prohlásila jsem a zabořila se do gauče.

"Ale jo, půjdeš. Zvedni ten zadek. Hned." Anežka nebyla naštvaná, jenom nasraná.

"Ne." zatvrdila jsem se a přestala špulit pusu. Nejsem malý dítě.

"Potřebuješ vypadnout a užít si. Třeba tam někoho potkáš. Nemůžeš to v sobě dusit." Provrtávala jsem jí pohledem.

Ta malá potvora.

Anežka zastává post mojí nejbližší kamarádky, defakto rodiny. Takže jsem jí řekla, že svýho šéfa znám mnohem víc než říká pracovní smlouva. Nezacházela jsem do detailů, ale Anežka si udělala představu. Živou představu, jelikož pracuje jako grafička a taky miluje Hru o trůny.

"Seš strašná."

"Já vím, tak honem." Zatímco si Anežka kecla na barovou stoličku v kuchyni, já se převlíkala v ložnici.

Její firma pořádá večírek pro nového klienta s tématikou: Hádej, kdo jsem? Jedná se o firmu, která vyrábí a prodává benátské masky, kostýmy, doplňky nejen pro reklamy nebo filmy, ale i pro celebrity.

"To si nevezmu." Zavrtěla jsem hlavou a odstrčila její ruku.

Podávala mi paví masku! Paví!

Zlatá filigránová maska s černou saténovou stužkou a drobnými pavými pery.

"Do prdele, Terezo." Připlácla mi ji na prsa, takže jsem ji bezděčně chytila.

Další debata se nekonala.

Jakmile jsme vešly do prvního patra, kde firma pořádala meetingy, semináře a kurzy, hledala jsem mojí pusu na zemi. Nepoznávala jsem to. Výzdoba mi brala slova. Bylo to jako ocitnout se v úplně jiném světě.

"Úžasný, viď?" Anežka do mě strčila a vedla k baru.

Rozhlédla jsem se kolem a uklidnila, všichni měli ty hloupý škrabošky. Nakonec to nebude taková nuda.

Vypila jsem trochu víc, a přesně jak mi Anežka prorokovala, seznámila jsem se s jedním úžasným chlapem. Vtipný, pohotový a nebral si servítky. Neptala jsem se, co dělá, ani mě to nezajímalo.

"Jsi tady sama?" zeptal se, a najednou byl o něco blíž.

"S kámoškou."

Nadechla jsem se, že mu navrhnu vypařit se spolu.

"Hned budu zpátky." Pousmál se a s mobilem u ucha odešel.

Kruci.

Pátrala jsem pohledem v davu a zachytila Anežku. Ihned se ke mě vydala a zářila. To u ní znamenalo jediný, měla novýho chlapa. Přemítala jsem, o kom mluvila naposled. Tom? Adam? V tom jméně bylo ´m´.

"Kam se vydal Patrik?"

Patrik? Kdo?

"Ten, co telefonoval?" Napomohla mi. Asi jsem vypila víc. Rychle jsem skleničku odložila.

Pokrčila jsem rameny. "Netuším. Ale ty mi hned vyklop, proč svítíš jako sluníčko." Jednu věc Anežka neuměla. Udržet pusu zavřenou. Když to byla senzace, musela se o ni podělit. A taky že byla. Seznámila se s jedním, co vypadá jako John Sníh.

"Užij si to."

"Ty taky."

Procházela jsem davem směrem ke dveřím za tím cizincem, když na mě Anežka houkla. A to byla velká chyba. Moc moc velká.

A opilecká chyba.

Otočila jsem se na ni, napodobila její gesto a zády do někoho vrazila.

Zavýskla jsem a málem skončila na zemi. Někdo mě chytil.

Měla jsem skončit na zemi.

"Díky." vypravila jsem ze sebe a zaznamenala, že moc hezky voněl. Přejela jsem mu po prsou nahoru a chytila se ramen.

Kéž bych to neudělala.

Proč jsem vůbec pila?!

"V pohodě?"

"Jasně." Zvedla jsem hlavu s úsměvem a koukala do šéfových očích. Radek. Radek byl tady a držel mě.

Nepustila jsem ho. I on měl pořád jednu ruku na mém pase a druhou na paži. Všechno kolem zmizelo. Hluk. Lidi.

"Nepůjdeme se projít, cizinče?" zašeptala jsem.

Nejradši bych se neviděla.

Ať už chtěl říct cokoli, mlčel. Vzal mě za ruku a vedl pryč. Na chodbě jsem se k němu přitiskla a políbila ho. Bylo to ještě lepší než předtím. Bylo to přesně to, co jsem potřebovala. Co hůř, co jsem chtěla.

"Tudy." Zavedla jsem ho do čekacího salonku v přízemí.

Věděl, že to jsem já. Stejně jako já věděla, že je to on. Stejně jsme se rozhodli předstírat, že se neznáme.

Rozpenula jsem si na boku šaty, aby mi šly lépe stáhnout. Na nic nečekal, v mžiku byl u mě a přitiskl mě na zeď.

"Nech si masku." zašeptal.

Měla jsem ho zastavit. Jenže...

Zaryla jsem mu nehty do nahého ramene a prohnula se v zádech. Věděl přesně, co jsem chtěla.


Pořád jsme byli napůl oblečený, ani jsem se nenamáhala svléknout. Stačilo k tomu: "Chci tě ošukat. Tady. U zdi."



Díl první: http://lola-kiss.blog.cz/1801/jak-z-toho-ven-nebo-dovnitr
Díl druhý: http://lola-kiss.blog.cz/1802/jak-z-toho-ven-nebo-dovnitr-ii
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama