Pokoutník

24. ledna 2018 v 23:21 | Lola Kiss |  Tvář démona
Je to malé, černé, má to dlouhé chlupaté nohy a... Jenom na ně pomyslím a mám husí kůži. Ne že bych se jich k smrti děsila, ale raději si od nich budu udržovat tak tří metrovou vzdálenost.

Jednou jsem si chtěla jít zaplavat do bazénu a tam byl! Na dně ležel roztažený - hlavně utopený - černý obrovský pavouk! Chvíli jsem zůstala stát na okraji a čekala, jestli se pohne. Byl obří!

Došlo, že je to směšný a on se nepohne. Vzala jsem tyč se síťkou a začala ho vyndavat. Podařilo se a stejně jsem celou dobu čekala, kdy se pohne a skočí po mně. Rychle jsem síťku vyklepala a pak strávila tak půl hodinky vybíráním mrtvolek ze dna.

Ale to nebylo jediné, kdy jsem málem dostala infarkt.

V práci jsem vyklízela skleněné vitríny a leštila je. Všimla jsem si pavučin a opatrně se podívala, jestli tam někde ta chlupatá věc je. Nikde nic. Nadechla jsem se a... Byl tam! Uskočila jsem dozadu a vyklepávala ruku, na kterou mi spadnul! Rychle jsem odhodila prachovku a šla do kuchyně za kuchařem, aby ho šel chytit. Ani náhodou bych ho nemohla zabít. Co kdyby po mě skočil?! Ne, ani se toho nedotknu. Vrátila jsem se s kuchařem a pavouk nikde. Kuchař se mi smál. Prý je to jenom malý pavouček! Mě do smíchu nebylo. Počkala jsem hodinu, abych si byla jistá, že je pryč a rychle jsem věci naskládala zpátky do vitríny.

Jednou jsem psala seminárku na počítači. Koukala jsem do knihy, pak do počítače a pak... Vidím, jak se mi spouštěl před monitorem. Odjela jsem se židlí tak zprudka, až jsem narazila opěradlem do stěny.

Nebo jsem se sprchovala, myla si vlasy a podívala se nahoru do rohu a ... byl tam.

Ležela jsem ve vaně a on se spouštěl ze stropního světla.

Nikdy ale nezapomenu, jak jsem ležela v posteli na zádech, skoro jsem spala, ale na chvilku jsem otevřela oči. Spouštěl se přímo na mě, přímo proti mému obličeji. Visel ode mě nějakých padesát čísel a... Vyskočila jsem z postele, praštila se do nohy a s buším srdcem sledovala jeho sestup. Čapla jsem knížku z nočního stolku a připlácla ho s ní.

Naučila jsem se jednu věc: NIKDY, ale opravdu NIKDY je nezabíjet ručníkem, utěrkou nebo čímkoli, co by je mohlo místo zabití hodit na mě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 25. ledna 2018 v 10:59 | Reagovat

Nějak jsem si představovala místo domácího bazenu veřejné koupaliště. Pak mi došlo, že tam bys to tyčkou asi nelovila. :-D
Mě osobně pavoucí nevadí. Ne, že bych se jich musela nutně dotýkat, ale pokud jsou na stropě, tak je mi to úplně jedno a jinak je většinou vyhazuji z okna. Nemohla bych je rozmáznout nejbližší věcí, co mám po ruce. Ale jinak tě chápu. Ten tvůj strach.Já mám takhle problém s medúzama... :D

2 Eliss Eliss | Web | 25. ledna 2018 v 11:22 | Reagovat

Já pavouky také nesnáším...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama