Jak z toho ven nebo dovnitř

24. ledna 2018 v 23:21 | Lola Kiss |  MY NOVELS
"Ven! Okamžitě ven!" řval na mě a skoro jsem mu věřila, že by byl schopný mě vlastní silou dostat z kanclu.

"Aby ses nezbláznil!" zařvala jsem taky, akorát to bylo ztlumeno zavřenými dveřmi.

"Debile." Dodala jsem trochu tišeji a posadila se na židli u stolu. Prstem jsem ťukla do vážky na pružince a sledovala, jak se rychle houpe nahoru a dolů. Co jsem komu udělala?

Věděla jsem to moc dobře. Na takové věci se nezapomíná.

"Terezo. Chci kafe." Zírala jsem na telefon a snažila se chovat se slušně. Vážně. Snažila.

"Prosím by tě nezabilo." Ucedila jsem a rychle vystřelila ze židle. Nepotřebovala jsem vidět, jak vypadá, když je rozčílený a skoro mu vidím páru jdoucí z uší.

Jak jsem se dostala do takové situace? Vzpomínky jsou hodně živé.

Ty věci, co jsme dělali.

Ty věci, co jsem dělala.

A co dělal on.

Připravovala jsem kafe a zkoušela zapomenout, jak jsme se se šéfem poznali. Bylo to u společného známého, který měl kolaudaci. Povídali jsme si, rozuměli si, slovo dalo slovo, a skončili u mě v bytě. Ještě teď si dokážu živě vybavit, jak se jeho svaly napínaly, jak se pohyboval, jak úžasně voněl a…

Jo holka, měla bys přibrzdit. Opakovala jsem si v duchu a vracela se s černou kávou zpátky.

Zaťukala jsem a počkala na jeho: "Dále."

Beze slova jsem vešla a postavila tác s hrnkem po jeho pravé ruce. Mrkla jsem na něj a zjistila, že usilovně zírá na papír. Papír, který měl obrácený vzhůru nohama.

"Měl bys to otočit." Řekla jsem a pobavení v hlase nedokázala schovat.

Naučit se držet pusu zavřenou? Nadlidský úkol.

"Ty by ses měla otočit." Na chvíli zrudl a rychle dodal. "A dát si odchod."

Takže nejsem jediná, kdo tu má živé vzpomínky. Usmívala jsem se, protože jsem věděla, že se na mě teď nepodívá. Kdyby ano, triumfální úsměv bych neschovala. Upřímně? Ani nechtěla.

Zavřela jsem dveře a cítila se líp. Zároveň i hůř. Nechápala jsem, proč se chová jako pako. Choval se tak od prvního dne, kdy jsem přišla do nové práce a zjistila, že budu dělat jeho osobní asistentku. Jakmile jsme spolu byli sami, čekala jsem, že vybouchne. Seděl jako by spolkl pravítko a jeho pohyby byly neklidný a občas jsem si říkala, že ho snad klepne.

Okousávala jsem tužku - zlozvyk, kterého se snažím zbavit. Vzpomínala jsem na euforickou náladu. Strávila jsem úžasnou noc s Radkem, a proto jsem si připadala ten první pracovní den neodolatelně. Věděla jsem, že bych si to ještě jednou zopakovala a pak znovu a znovu…

Ehm, takže k tomu prvnímu dni. Zapudila představu nahého Radka a jeho rukou a… Jo, měla bych se zchladit. Škoda, že tu nemáme sprchy pro zaměstnance.

Ráno jsem přišla na čas. V kanclu seděl Radek Potočný. Radek z minulé noci. Nejdřív jsem měla hříšné myšlenky, na které by byla hrdá i moje kamarádka Anežka, a pak mi došla realita.

"Dobrý den." Můj nový šéfe.

Radek seděl s překříženýma rukama a výrazem, který jsem nedokázala rozluštit. Párkrát jsem k němu zalétla pohledem a pokaždé se mi vybavila včerejší noc. Myslím, že on na tom byl stejně.

Ten den se mnou promluvil sotva deset slov.

Zapřela jsem se do židle a podívala na hodiny. Už po páté za sebou. Jedna hodina odpoledne a já musím čekat do půl čtvrté, to odchází šéf. Radek. Radek Potočný, chlap, s kterým jsem strávila tu úžasnou noc.

Pousmála jsem se, když jsem si vzpomněla, jak mi Radek sděloval, že si to nikdy nezopakujeme. Slovo nikdy zopakoval dvakrát. A důrazně mi nařídil, abych držela pusu. Asi nebylo nejlepší mu říct, že si předtím na mou pusu nestěžoval, protože zrudnul a vyřítil se z místnosti.

Tolik k mému pudu sebezáchovy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alex Alex | 25. ledna 2018 v 12:43 | Reagovat

Je nějaké pokračování nebo je tohle jen samostatně? :-)

2 Lucie Šišková Lucie Šišková | 25. ledna 2018 v 20:22 | Reagovat

[1]: Původně jsem zamýšlela ponechat to jako samostatnou novelku, ale člověk nikdy neví :-)

3 J.R. J.R. | Web | 27. ledna 2018 v 19:23 | Reagovat

Hezky napsaný ;-) .

4 slunecnyden slunecnyden | Web | 28. ledna 2018 v 16:06 | Reagovat

Je to dobře napsaný.

5 alpos alpos | Web | 28. ledna 2018 v 16:51 | Reagovat

Fikce?

6 Bára Bára | E-mail | Web | 28. ledna 2018 v 23:36 | Reagovat

[5]: A sejde na tom? :)

7 Lucie Šišková Lucie Šišková | 29. ledna 2018 v 15:18 | Reagovat
8 Surly Surly | E-mail | Web | 23. srpna 2018 v 19:13 | Reagovat

To bolo fakt dobré. Nevidím si cez slzy smiechu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama