Kostlivci a hroby

6. září 2017 v 22:34 | Lola Kiss |  Tvář démona
Někdy je lepší nechat všechno pohřbené. Neotevírat skříně, protože nevíte, kolik kostlivců by mohlo vypadnout. A stejně lidi neposlouchají a musejí se pídit po tajemstvích a hrůzách v cizích životech. Proč? Vypadá to, že si lidská přirozenost nemůže pomoct. Jak jinak si vysvětit nové odhalení? Tuhle velkolepou novinku?

Criss skřížila ruce na prsou a poslouchala na schodech, jak se ti dva tam dole hádají. No, vlastně ona křičela a on vyhrožoval. Ví vůbec, že stěny sice nejsou z papíru, ale schodiště odhlučněné není?

"Ty debile! Proč jsi musel vysvětlovat, že-"

"Sklapni, nebo ti pomůžu-"

"To by se ti líbilo, co? Ty ubož-"

"Odprásknu tě na místě, jestli neztichneš!"

V kuchyni se ozvala dutá rána a v nastalém tichu Criss zadržela dech. Že by přece jenom naplnil svojí pohrůžku? A co potom udělá s ní?

"Ani se neumíš trefit!" zaznělo posměšně a Criss vydechla.

Nezabil ji. Možná by měl, ale pak by musel i sebe. Tak by to bylo správné.

Criss si objala kolena a položila si ně ně bradu. Oba to podělali stejně, a nechtějí si to přiznat. Ona měla říct, že náhradní matka o dítě přišla, a on se s tou náhradní matkou neměl vyspat. Kdyby se s ní nevyspal, ta běhna by mu neřekla, že o dítě přišla, ale ať se nebojí. Zařídila jim náhradu. Sama se vyspala s jedním chlápkem, co ho potkala v motelu u chladničky s ledem.

"Co teď s tím?"

"S tím?!" opáčila šokovaně žena, kterou Criss považovala za matku. A toho kurevníka - označení její matky - za otce.

"S ní!" zařval on a Criss pochopila, že musí zmizet. Jestli se něco naučila, pak že když řve a pije, schovat se je jediná možnost. Dnes večer ale ne. Dneska musí pryč. Nechtějí jí tady. Není jejich.

Criss potichu vyšla nahoru a ve svém pokoji se zastavila. Co by si měla vzít? Nic jí tady nepatří. Slyšela, že se dole schylovalo k dalšímu ublížení na zdraví. Naposledy její matka skončila s modřinou na tváři a její otec s rozseklým rtem a malou tržnou ránou na čele.

Potichu přešla do koupelny a odsunula stranou malé obdélníkové okénko. Prolezla ven a stoupla na střechu, co kryla garážový přístřešek. Postavila se na okraj a podívala se dolů. To zvládne. Spustila se na rukou právě ve chvíli, kdy uslyšela, že volají její jméno.

Musí zmizet!

Pustila se a nohy jí podjely na náledí, co zakrývalo celou příjezdovou cestu. Praštila se hlavou o zem a na chvíli se jí zdálo, že kolem vidí jenom tmu. Pak se přihlásila bolest v kotníku. Převalila se a odsunula se z dohledu.

Slyšela je, jak křičí u ní v pokoji a pak bouchlo koupelnové okénko. Odplazila se za zeravový plot a opřela se o plaňky. Sníh jí promočil pyžamo, nalepila se na ní špína a suchý kousíčky zeravu. Napadlo, jestli budou ty kousíčky jedovaté. Začínalo sněžit. Criss už zimu necítila. Cítila, že i bolest ustupuje a chtělo se jí spát.

Tady spát nemůže.

Pokusila se překulit, ale nešlo to. Zkusila to znovu a začala se plazit po čtyřech pryč na zadní dvorek. Za zadním dvorkem byla ulice a pak o kus dál silnice, a pak dům její kamarádky.

Slyšela kroky a nadávky někde vzadu za sebou, ale nedokázala určit, odkud vychází. Zněly daleko, ale museli být blízko.

Ještě kousek a sáhne na sněhový poprašek na asfaltu. Pak další kousek a bude na druhé straně. Zerav za chvíli skončí a bude na ní vidět. Dokáže to.

Criss se doplazila na okraj. Musí vstát a rychle přeběhnout. Chvíli počkala a pak vykročila do silnice.

Vyhoupla se ze stínu, ani nestihla zaregistrovat zvuk brzd, když jí srazilo auto.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rainorchid rainorchid | Web | 11. září 2017 v 13:10 | Reagovat

O_O  nie!
Úplne napäto som čítala, čo sa stane - chúďa!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama