Září 2017

Zápisník pečovatele 01

26. září 2017 v 21:25 | Lola Kiss |  Tvář démona
Lena procházela chodbou a pak uslyšela výkřik. Prudce se zastavila a přestala dýchat. Zaposlouchala se do ticha a pokoušela se rozpoznat, odkud ten zvuk přišel. Byla ve třetím patře.

Výkřik se ozval znovu.

Zamířia na zadní schodiště a podívala se dolů do tmy. Proč se ta světla ještě nerozsvítila. Nechala dveře zabouchnout a raději si přivolala výtah.

Zmáčkla tlačíto a výkřik se ozval znovu, tentokrát ho doprovázelo bouchnutí. Lena mačkala klíče v ruce a sjela o patro níž. Světla na chodbě svítila, a všechny dveře byly zavřené. Všude bylo ticho.

Zdálo se mi to? Přemítala a netušila, jestli to nebudou náhodou nervy. Je to její první noční služba.

Prošla celou chodbu a kontrolovala, jestli je něco někde jinak. Všude panovalo ticho.

Tentokrát šla po schodech zpátky nahoru. Chyběly jí zkontrolovat poslední dva pokoje.

Už sahala po klice, když se ten výkřik ozval znovu, následovala další rána a výkřik. Lena se lekla a letěla dolů po schodech. Věděla, že to vycházelo z prvního patra.

V prvním patře byl klid, ale když prošla kolem třetích dveří od požárního schodiště, uslyšela ránu. Rychle otevřela dveře a našla na zemi paní v noční košili, jak ležela na břiše.

"Co se stalo?" Lena se k paní sklonila a zkontrolovala, jestli je v pořádku. Nikde zranění neviděla.

"Nic." Paní vrtěla hlavou a nechala se od Leny podepřít a posadit na vozík, a dovézt k posteli.

Lena uložila paní do postele a zkontrolovala ji znovu. "Bolí Vás ruka?"

"Ne."
"Bolí Vás noha?"
Paní se zamyslela a zavrtěla hlavou.

Lena se zeptala a ukazovala i na další části těla, ale odpověď paní se nezměnila.

Když odcházela, paní vykřikla: "Nezavírejte mě tady! Ne! Prosím, ne!"

Lena přikročila k posteli, aby na paní viděla, a uklidňovala ji. Slíbila, že nechá dveře otevřené. Její spolubydlící stejně spala až v druhé části pokoje, kde na ni nesvítilo světlo.

Zbytek noci proběhl klidně. Ráno se Leny ptali, jaká byla první noc a jestli slyšela jezdit židli v nových kancelářích. Neslyšela, ale vylíčila jim, co se jí stalo s křičící paní.

Leoš věděl, co se stalo. Vysvětlil Leně, že tahle paní byla vlastní rodinou poslána do domova, kde je na noc zamykali, někdy i před den. Nechávali je tam samotné, a spíš to vypadalo, že se o ně personál vůbec nezajímal. Když paní přišla sem - rodina si vyžádala přesun -, zjistilo se, že paní v tom zařízení byla umístěna pět let. V té době se jí také zhoršila stařecká demence. Podle všeho ji tam kromě zavírání na pokoji také týrali.

Lena přitakala, dávalo to nyní smysl, a když Leoš dodal, že na začátku pobytu u nich, v domově se zvláštním režimem, se paní bála náhlých pohybů, pokud stáli moc blízko nebo zavřeli dveře, udělala si celkový obrázek.

Ty zavřené dveře paní zůstali až doposud.

Jak mohla rodina něco takového dopustit, nechápala, ale ani se nedivila. Viděla i horší případ, na který by raději zapomněla.

Kostlivci a hroby

6. září 2017 v 22:34 | Lola Kiss |  Tvář démona
Někdy je lepší nechat všechno pohřbené. Neotevírat skříně, protože nevíte, kolik kostlivců by mohlo vypadnout. A stejně lidi neposlouchají a musejí se pídit po tajemstvích a hrůzách v cizích životech. Proč? Vypadá to, že si lidská přirozenost nemůže pomoct. Jak jinak si vysvětit nové odhalení? Tuhle velkolepou novinku?

Criss skřížila ruce na prsou a poslouchala na schodech, jak se ti dva tam dole hádají. No, vlastně ona křičela a on vyhrožoval. Ví vůbec, že stěny sice nejsou z papíru, ale schodiště odhlučněné není?

"Ty debile! Proč jsi musel vysvětlovat, že-"

"Sklapni, nebo ti pomůžu-"

"To by se ti líbilo, co? Ty ubož-"

"Odprásknu tě na místě, jestli neztichneš!"

V kuchyni se ozvala dutá rána a v nastalém tichu Criss zadržela dech. Že by přece jenom naplnil svojí pohrůžku? A co potom udělá s ní?

"Ani se neumíš trefit!" zaznělo posměšně a Criss vydechla.

Nezabil ji. Možná by měl, ale pak by musel i sebe. Tak by to bylo správné.

Criss si objala kolena a položila si ně ně bradu. Oba to podělali stejně, a nechtějí si to přiznat. Ona měla říct, že náhradní matka o dítě přišla, a on se s tou náhradní matkou neměl vyspat. Kdyby se s ní nevyspal, ta běhna by mu neřekla, že o dítě přišla, ale ať se nebojí. Zařídila jim náhradu. Sama se vyspala s jedním chlápkem, co ho potkala v motelu u chladničky s ledem.

"Co teď s tím?"

"S tím?!" opáčila šokovaně žena, kterou Criss považovala za matku. A toho kurevníka - označení její matky - za otce.

"S ní!" zařval on a Criss pochopila, že musí zmizet. Jestli se něco naučila, pak že když řve a pije, schovat se je jediná možnost. Dnes večer ale ne. Dneska musí pryč. Nechtějí jí tady. Není jejich.

Criss potichu vyšla nahoru a ve svém pokoji se zastavila. Co by si měla vzít? Nic jí tady nepatří. Slyšela, že se dole schylovalo k dalšímu ublížení na zdraví. Naposledy její matka skončila s modřinou na tváři a její otec s rozseklým rtem a malou tržnou ránou na čele.

Potichu přešla do koupelny a odsunula stranou malé obdélníkové okénko. Prolezla ven a stoupla na střechu, co kryla garážový přístřešek. Postavila se na okraj a podívala se dolů. To zvládne. Spustila se na rukou právě ve chvíli, kdy uslyšela, že volají její jméno.

Musí zmizet!

Pustila se a nohy jí podjely na náledí, co zakrývalo celou příjezdovou cestu. Praštila se hlavou o zem a na chvíli se jí zdálo, že kolem vidí jenom tmu. Pak se přihlásila bolest v kotníku. Převalila se a odsunula se z dohledu.

Slyšela je, jak křičí u ní v pokoji a pak bouchlo koupelnové okénko. Odplazila se za zeravový plot a opřela se o plaňky. Sníh jí promočil pyžamo, nalepila se na ní špína a suchý kousíčky zeravu. Napadlo, jestli budou ty kousíčky jedovaté. Začínalo sněžit. Criss už zimu necítila. Cítila, že i bolest ustupuje a chtělo se jí spát.

Tady spát nemůže.

Pokusila se překulit, ale nešlo to. Zkusila to znovu a začala se plazit po čtyřech pryč na zadní dvorek. Za zadním dvorkem byla ulice a pak o kus dál silnice, a pak dům její kamarádky.

Slyšela kroky a nadávky někde vzadu za sebou, ale nedokázala určit, odkud vychází. Zněly daleko, ale museli být blízko.

Ještě kousek a sáhne na sněhový poprašek na asfaltu. Pak další kousek a bude na druhé straně. Zerav za chvíli skončí a bude na ní vidět. Dokáže to.

Criss se doplazila na okraj. Musí vstát a rychle přeběhnout. Chvíli počkala a pak vykročila do silnice.

Vyhoupla se ze stínu, ani nestihla zaregistrovat zvuk brzd, když jí srazilo auto.