Červenec 2017

Skóre (Off Campus#3) - Elle Kennedy

Čtvrtek v 16:38 | Lola Kiss |  Beletrie
Po dlouhém přemlouvání jsem se dala do dalšího dílu... Nečekala jsem zrovna tohle... Jo, rozhodně se povedlo předejít předem jasnému klišé. Byla jsem za to a výsost ráda. Skóre (Off-Campus 3) od Elle Kennedy je třetí knihou v pořadí, která sleduje osudy hokejistů.

Kromě zápletky, která mě dostávala, jsem se mohla potrhat smíchy u dialogů a postřehů hlavní hrdinky. Jasně, neměli byste mít velká očekávání přo čtení, ale stejně si člověk nemůže pomoct.

Hodnocení: Uvažovala jsem, jestli bych se pustila do posledního dílu (myslím, si to) a po představení hlavní hrdinky, která byla vykreslená v téhle knize mě napadá, že ano. Jestli mi tahle kniha v něčem pomohla? Uvolnit se a na chvíli zapomenout. To je jeden z pozitivních vlivů na čtenáře. Abych se vyjádřila i k autorčině stylu. Ano, jsou tam prvky, které se dají najít i v předešlých dílech, ale... Jak můžete hodnotit styl psaní, když se jedná o překlad? SPíš bych řekla, že se tímhle hodnotí vhodnost překladu než autor.

Všechno, jen ne klidně

6. července 2017 v 15:14 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Ano, přesně tenhle den si mě našel. Proč jsem se mu nepokusila zdrhnout? Pokusila, ale chytil mě a nepustil. Zrovna takovéhle objetí teda nechci. Jak to začalo?

Ráno jsem se probudila a jelikož jsem spala asi tak těch šest a půl hodiny - jo, musela jsem ten díl dokoukat -, peřina se mi omotala kolem těla a odmítala se hnout. Když jsem se z ní vymotala, postel na mě volala, ať koukám mazat zpátky. Nemohla jsem, a doštrachala se do koupelny. Musela jsem sejít dvacet schodů - uf!

V koupelně se na mě ze zrcadla díval medvídek mýval. Sice jsem se odlíčila, ale po brzkém ranním probuzení mi zůstaly tmavší kruhy pod očima. Raději jsem se na to zvířátko nedívala.

Na rychlo si upravit vlasy, udělat make up a připravit uniformu do práce. A pak... Když jsem strávila těch deset minut žehlením vlasů, zjistím, že venku začalo pršet - takovéto to drobné mrholení - a deštník byl v autě. Auto bylo venku, ne v garáži. Deštník se mi vysmíval.

Přebíhání v dešti, který by mohl být skvělý, ale nebyl. Takže se vlasy trošku zkroutily do původní podoby. Jasně, proč ne, že jo.

Na dálnicí si to sviští kamiony a nestarají se, že tam také jezdí autíčka. Déšť, který zesílil, pominu.

A v práci? Jedna perlička za druhou. Nejdřív mi kolega předává informace, které jak se ukázalo, byly trochu mimo. Následně se hrne jeden menší problémek za druhým. Objednávka zboží, objednávka na eshop, telefonáty a emaily, pak... Jeden velmi rozkošný telefonní hovor se samotným kapitánem policie, když mi říkal, že se odeslalo všechno špatným způsobem, a že to nebudou tolerovat a atd. Pak se zprovozní nový systém, u kterého jak vyšlo najevo, má největší a zároveň nejmenší přístup jediný počítač. No paráda, co? A tím to nekončí.

Nové platební terminály, nové hlavní pokyny - hezky zaobaleno -, nákupy ruských turistů, nákupy německých turistů, a pak... Proč jsem měla pocit, že to nikdy neskončí?