Červen 2017

Když řekla Mellinda: "Ne."

5. června 2017 v 2:14 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
"Cože?"

Mellinda přikyvovala a upila kafe. Potřebovala se svěřit kamarádce, jak se k ní choval Filip.

Tenkrát, asi čtyři měsíce zpátky, ji Filip pozval na výlet do strojírenského muzea. Byl to výlet a řekla ano. Když skončili s prohlídkou, chtěl si Filip koupit víno a zastavili se v supermarketu. Filip dal Mellindě ruku kolem ramen, a ona ho za chvilku setřasla. Jenom se bavili, nebylo to rande.

"Strojírenský muzeum? Tam chodí páry, nejdeš tam na rande." Pronesla Nataša a pohodlněji se opřela do ratanového křesla.

No, pak ji Filip doprovodil kousek po cestě. "Čekala jsem, jestli mi teda dá pusu, ale on... Nic. Jenom řekl čau." Pak se otočil a odcházel. Za pár minut přišla zpráva, že se mu to moc líbilo a asi se zamiloval.

"Fakt?"

"Jo."

"A pak?"

Jak vyprávění pokračovalo, Mellinda se dostávala ke konci příběhu.

"Ptal se, jestli s ním půjdu na večeři."

"Odmítla jsi?" Nataša tušila odpověď.

"Ano, napsala jsem mu, že ne." Mellinda dodala, že když napsala: je v tom někdo jiný, odpověděl: To jsem mohl vědět, že si stejná jako ostatní.

"Proboha! Není psychicky labilní?"

"Asi jo." Následně Melinda popisovala, jak se choval a díval, když na něj narazila na recepci a něco od něj potřebovala. Kdyby nemusel, ani by s ní nemluvil a nedíval se na ni.

"A to byly zhruba tři měsíce, kdy jsem mu řekla ne."

Studená sprcha

5. června 2017 v 1:57 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Když se něco podělá, tak pořádně. Rozhodně byste nečekali, že to dopadne takhle. Slova plynou, ale činy vyrazí dech. Dokonce líp než beton nebo led.

Klára byla v práci po noční a čekala na kolegyni, aby jí vystřídala. Přesně v 6:30 přišla do práce Marta a Kláře dala jasně najevo, že tohle byla její poslední směna. Přesně včera byla naposledy na noční ve zkušební době.

"Cože?" zeptala se otřesená Klára.

"Smlouvu ti podepsat nedáme." řekla nemilosrdně Marta.

"A když se budu víc snažit? Zlepším se, slibuju." Klára byla zdrcená, ale Marta měla jasno. S ostatními kolegy mluvila a shodli se, že by tu Klára neměla pracovat.

Marta pak nechala Kláru, aby se převlékla, předala směnu, oblečení a boty, a mohla odejít.

Kdyby Klára věděla, že se dějou i jiné věci, nebyla by byla tolik šokována.

Born of Legend (Nemesis Rising #) - Sherrilyn Kenyon

1. června 2017 v 16:33 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Dobře, na začátku jsem si nebyla jistá stejně jako Ushara. Smát se nebo spíš brečet? Tahle kniha dokázala něco, co se povedlo jen málokterým jiným. Born of Legend od Sherrilyn Kenyon patří mezi moje oblíbené. Určitě se k ní někdy zase vrátím. Každopádně, o čem že je to řeč?

V prvním díle, kterým autorka uvedla sérii k životu, se objevil Nykyrian, bývalý zabiják Ligy a jak se později ukázalo, tak také syn královny Andarionské říše a Triosanu. Každopádně tam byla jen malá zmínka, který se týkala jeho bratra, Juliena eton Anatola. A jaký byl jeho příběh? Když slyšíte, že vám někdo říká pravdu, která odporuje zdravému rozumu nebo se to zdá až moc absurdní, pochopíte, že to asi pravda bude. Něco podobného by si člověk vymyslet nedokázal.

Julien vyrůstal v rodině, kde za nitky tahala manipulativní a do zad bodající babi, přičemž Julienova matka byla několik desítek let pod vlivem tlumících drog. A jeho bratr Nykyrian? Dlouho se věřilo, že zemřel. Julien se naučil, že jestli chce přežít, musí se starat hlavně sám o sebe. Když se na scéně objevil Nykyrian, Julienova rodina ho odvrhla.

Ushara vstoupila do příběhu v době, kdy Julien neměl sílu dál vzdorovat těm, co mu neustále šli po krku. Postavy jsou svými pravými opaky. Ona má zázemí a milující rodinu, on nemá nic a nikoho.

Vytvořit si sympatie k Julienovi je hračka, protože ať se děje cokoli, vždycky svou drtivou upřímností donutí spadnout brady. Jeho pusa občas nemá žádný filtr. Nedělá to s úmyslem šokovat, ale jednoduše konstatuje pravdu.

Co kniha hlavně ukázala? Rodinu netvoří krev, ale vazby. Člověk nemůže věci zvládat sám, jinak skončí jako sociopat nebo jako mrtvola.

Jak to dopadlo s Julienem a jeho bratrem? Pokud se mezi nimi něco stane, pak to bude dílem dlouhého a dlouhého zvykání si, že si nemusí jít po krku. Jestli z nich budou přátelé? To těžko, ale jedno se jevilo jako jednozančné. Biologičtí rodiče i bratr přestali pro Juliena hrát důlěžitou roli, protože měl vlastní rodinu, která ho bránila za každou cenu a stavěla se na jeho stranu.