Snídaně u Tiffanyho - Truman Capote

2. března 2017 v 12:36 | Lola Kiss |  Beletrie
Těšila jsem se, že se podívám na knižní předlohu, která dala světu film s Audrey Hepburn. Přiznám se, že jsem byla rozčarovaná, když jsem se podívala na tak tenoučkou knížečku. Ale co. Vzhled není všechno a zvláště knihy by se neměly soudit jenom podle obalu. Truman Capote psal svižně, výstižně a překvapil mě.

Myslím, že jsem si Snídani u Tiffanyho oblíbila hlavně kvůli herečce, která ztvárnila Holly. Snídani u Tiffanyho (Breakfast at Tiffany's, 1950) jsem přečetla za jednu hodinu, když počítám výlet do kuchyně pro večeři a pak do koupelny pro kartáč na kočičí chlupy. Každopádně jsem se nemohla zbavit dojmu, že mi tam něco nesedí. Asi hlavně na začátku a pak ke konci, kdy jsem měla problém uvěřit, že se jedná o tutéž postavu. Holly Golightly byla jako chameleon a pravdu říkala jako poloviční lži.

Hollyina postava mě dostávala. Jednou jsem uvedla, že svět nebyl připravný na ni, anebo Holly nebyla natolik dospělá, aby se naučila žít, ne přežívat. Hnát se za sny je fajn, ale legrace se časem rozplyne. Hollyin věk mě trochu překvapil, protože neodpovídal. Devatenáct let neodpovídalo tomu, o čem se autor snažil přesvědčovat.

Fred, jak říkala Holly svému sousedovi z bytu nad jejím, byl spisovatel a stejně jako jiní muži se zamiloval do holky, která předstírala, že je dospělá. Spokojil se s rolí kamaráda, a bral Holly jako lásku, jako múzu, na kterou nedosáhne. Velmi poetické u prózy tak expresivní.

Každopádně jsem se rozhodla, že se musím na film znovu podívat, co jiného mě tak dostalo? Když si vzpomenu na film Šaráda nebo hodně profláknuté Prázdniny v Římě. Snídaně u Tiffanyho je klasika.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama