Únor 2017

První hrob napravo - Darynda Jones

Pondělí v 18:11 | Lola Kiss |  Beletrie
Co mě přimělo koupit si První hrob napravo (First Grave on the Right, 2011) od Daryndy Jones? Upřímně, hledala jsem něco nového a nápad se smrtkou se mi zalíbil. A taky vtipná obálka knihy. Mohlo mě porazit, když jsem se dívala v knihkupectvích a na internetu, a nemohla první díl sehnat. Co je na tom, že vyšel před "delší" dobou? Nic. Podobně musím sehnat ještě od jiného autora dvě knihy.

Jak se na První hrob napravo dívám teď? Řekla bych, ale nebudu předbíhat...

Charlotte "Charley" Davidson pracuje jako soukromá detektivkaa a zároveň slouží jako hlavní informátor pro svého strýce a předtím otce, policejní detektivy. To, že Charley strávila dětství vedle mrtvol a pak si povídala s jejich zesnulými majiteli, jsem přešla. Nebožtíci jí řeknou, kdo je zabil a například i proč. Tedy pokud zrovna vědí, jak se to stalo a kdo to udělal. Jediným člověkem, který o ní ví skoro - úplně - všechno je recepční a nejlepší kamarádka Cookie.

Garett Swopes pracuje jako lovec lidí. Podle Charley patří k těm nejlepším, ale zároveň je to podle ní i pěkný debil. Garett vymámil z Charleyina strýce, v čem spočívá její nadání a pak odmítal věřit, že by mohla s duchy mluvit, natož vést s nimi rozhovory, moci se jich dotknout. Situace se začne měnit, když se začnou dít ještě podivnější věci než normálně.

Zápletka? Je potřeba vyřešit vržadu tří advokátu ze stejné firmy, kteří neviděli, kdo je zabil a nemají tušení, proč. Pak je tu další problémek s Charleyiným snovým milencem, který není jen výplodem fantazie. A pak ještě ten černý dým, který se objeví a zhmotní do podoby maskovaného muže, načež zachraňuje Charley život.

Hodnocení knihy: Jestliže má být hlavní hrdinka sarkastická, ocenila bych i změnu vyprávění, které je moc roztahané. Sice byly Charleyiny odpovědi sarkastické, ale vyprávění se tomu tónu na hony vzdalovalo. To, že je příběh psaný z Charleyina pohledu to mu nepomáhá, škodí mu. A jestli má být zápletka dobrá, mělo by se na ní zapracovat do hloubky a nenechávat zaniknout ve víru roztahaného vyprávění. Je to jako sledovat školáka, který se učí rozdíl mezi popisem a vyprávěním. Vyprávění se vždy lehce zvrtne do popisu nebo vysvětlování. Nenásilná forma je zábavnější forma.

Whispered Lies (B.A.D. Agency #3) - Sherrilyn Kenyon

11. února 2017 v 13:40 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Přiznám se, že jsem knihu Whispered Lies četla kvůli autorčině stylu. Každopádně jsem se do ní začetla na netu, kam ji překládají šikovní lidičky, a když český překlad skončil, přešla jsem na stránky s anglickou verzí. Jo, chybělo mi to. Takže jsem se pustila do Whispered Lies (B.A.D. Agency) od Sherrilyn Kenyon.

Carlos nenastoupil do agentury zrovna v klasickém stylu. Před oficiálním uvedením musel prodělat kompletní rekonstrukci obličeje a také hlasovou modulaci. Jeho minulost by ho dokázala najít a zabít. Což se ukázalo jako pravdivé, když se musel vrátit do míst, odkud odešel.

Stejně jako jiní agenti BAD agentury, byl Carlos vyslán na misi, jejímž úkolem bylo vypátrat, a pokud možno polapit internetového hackera Mirage. Když se jim podařilo lokalizovat polohu, byl Carlos tím, kdo měl navázat první kontakt.

Gabrielle se schovávala v ústraní, protože se bála svého exmanžela, který ji vydíral. Také se schovávala před médii a humbukem, který vyvolávalo jméno její rodiny. Její poklidný život naruší agent, který tvrdí, že ji má za úkol chránit. Gabrielle tomu nechtěla věřit, dokud nezjistila, že její identita Mirage byla odhalena.

Jak to tak vypadá, kromě chycení Mirage, se na Carlose hrne další problém. Už od začátku po nich jdou nájemní zabijáci a také se někdo pokouší o Gabriellin život.

Hodnocení knihy: Na začátku jsem nebyla nadšená z představy, že bych se měla dívat na příběh z několika úhlů. Nelíbí se mi to u žádné knihy, protože mi vždy připadá, že to narušuje její strukturu. Každopádně tohle není ten případ, ale při čtení jsem si uvědomovalala, že se práci podílely dvě autorky. Koneckonců je to vidět na obalu knihy. Když čtete víc knih od jednoho autora, uvědomíte si, že má jisté slovní obraty, spojení... svůj charakteristický styl. U knih překládaných do češtiny to moc nepoznáte. Abych se vrátila k Whispered Lies, četlo se to samo a byla jsem trochu překvapená, že věci nenabraly rychlejší nebo neočekávanější zvrat. Jak Sherrilyn Kenyon dokázala, její postavy nemusí mít nutně happy end nebo snadnou cestu. Mám trochu rozporuplné pocity, protože byly knihy - a doufám že vyjdou brzy další -, které nebudu moci odložit.

I. Horší už to nebude

6. února 2017 v 20:47 | Lola Kiss |  Eagle´s
Katie se vracela domů z práce, ale ještě se stavila v obchodě pro dvoje pánská pyžama. Nechtěla je do zásoby, ale spíš je potřebovala jako dárky. Jedno modré s kostkovanými kalhotami a druhé červené s šedými kalhotami. Aby nezanedbala sebe, koupila si noční košilku.

U pokladny se přistila, že se usmívá, protože pořád byla naprogramovaná z práce. Vítání hostů, ukazování směru k pokoji, slušně hostům oznámit, že tam parkovat nemůžou. Práce recepční vyžaduje hodně a ne vždy jsou jazyky tou nejtěžší věcí, se kterou se musí potýkat.

V autě tušila, že je něco špatně. Tedy víc než špatně. Už pár týdnů slyšela, jak jí spojka v autě při sešlápnutí vydává šoupavý zvuk a občas jí ani nešlo zařadit. Když se rozjížděla po rovině, když se rozjížděla do kopce a za ní stálo auto, nebo když chtěla vjet na kruhový objezd. Jenomže teď to bylo horší. Vyjela z parkoviště a šoupavý zvuk se změnil na kvílivý zvuk.

Katie mluvila se svým automechanikem, který jí řekl, když si to auto poslechl (nemohl ho opravit, protože je nemocný), že bude muset vyměnit celou převodovku. Katie z toho rozhovoru vnímala hlavně slova spojkové ložisko a převodovka a výměna. Kdyby s autem neměla jezdt, tak by jí to řekl, ne?

Kvílivý zvuk se ozýval i za jízdy a to neřadila. Silnice byla ráno pokrytá tenkou vrstvičkou ledu, takže po ní auto bruslilo, kdykoli chtěla přibrzdit. Jakmile minula první železniční přejezd, věděla, že je zle. Už předtím ji napadlo, že teprve teď pochopila rčení "v posledním tažení". Katie se proto v duchu modlila "prosím, prosím", aby nemusela na druhém přejezdu zastavit, protože jednoduše věděla, že by se nerozjela. Pět metrů před druhým přejezdem si všimla zápachu a kouře z pod kapoty auta. Proboha!

Snažila se neřadit, nezvyšovat rychlost, ale bohužel měla smůlu.

Věděla, že když šlápne na brzdu, je po všem.

Auto před ní jelo pomalu a jak se ukázalo, neuhnulo z cesty, ale zpomalilo a pak couvalo.

Úzká silnice a Katie šlápla na brzdu. Auto zhaslo.

Spojkový pedál nereagoval. Katie zůstala zírat před sebe a přemáhala hysterický smích.

Když vyšla z auta, zjistila, že ven vyšla její pětasedmdesátiletá sousedka a lomila rukama. Ptala se, co se stalo a jestli je v pořádku.

Katie jí raději nic moc neříkala, protože kdykoli došlo na slovo dálnice nebo rychlost auta, její sousedka začala dlouhé proslovy, jak je to nebezpečné, kolik lidí umřelo a.. Nedalo se to poslouchat.

S telefonem v ruce se Katie radila, co by měla udělat. Dostat auto dolů. Jasně.

Když zvedla hlavu od telefonu, uviděla přijíždět auto. Byl to manžel dcery sousedky naproti přes ulici. Řekla mu, že má auto nepojízdný, a že to bude muset objet, ale jako správný chlap sedl k ní do auta a zkusil to. Děsivý kvílející zvuk zesílil a ten blbec stejně dupal na pedál, dokud ho Katie rázně nezastavila. Poté odjel.

Katie si oddychla. Zrušila odtahovou službu a nechala si pomoct od souseda dostat auto dolů, skoro na hlavní ulici, kde bylo víc místa. Jakoby toho nebylo málo, přišel jí pomáhat i ten chlap, který řídil to auto, kvůli kterému musela zabrzdit a jí odešla spojka.

V lese visí anděl - Samuel Bjork

6. února 2017 v 20:39 | Lola Kiss |  Beletrie
Když člověk brouzdá po netu, chytré cookie ho přepadnou a ukážou mu, co by se mu mohlo líbit. Hm, nevzpomínám si, že bych se nějak moc zajímala o norskou detektivku, ale budiž. Vzpomněla jsem si, že to bylo jednou v noci, kdy myš najela na obrázek a klikla. A potom, se mi obálka objevovala všude. Anotace byla zajímavá a prostě to nečím přitahovalo. Říká se, nesuď knihu podle obalu - nesoudí se, ale vnímá se dojem. V lese visí anděl (Det henger en engel alene i skogen, 2013) od Samuela Bjorka slibuje to, co ukazuje obálka. Mrazivé čtení, které nekončí dobře.

Holger Munch pracoval jako šéf tajné policejní jednotky, která dostávala ty nejhorší případy a hlavně ty, které bylo potřeba vyřešit v co možná nejkratší době. Finance nebyly problém. Jestli se chtěl vrátit do služby, netušil se bude jednat o případy sériových vražd šestiletých holčiček.

Mia Krüger bydlela na ostrově, kde se hodlala předávkovat alkoholem a prášky. Skoro se jí to podařilo. Její bývalý šéf dorazil den předtím, než se měla vydat za svojí sestrou, dvojčetem. Případ vražd v Mie probudil dávno zašantročené instinkty. Jestli se jí podaří vrátit se mezi lidi, závisí na případu a podmínce, že by jednotka pod vedením Holgera Muncha byla znovu v akci.

Na začátku nebylo jednoduché sledovat dění. Rozvětvilo se několik dějových linek, které se pak poskládaly dohromady. Smotávat tohle klubíčko bych tedy nechtěla. A rozmotávat už vůbec ne.

Malé holčičky jsou ustrojené s aktovkami, knížkami a panenkovském kostýmku. S cedulkou na krku.

Jak autor poukáže, ani v životě nevede jen jedna cesta a neřeší se jen jedna věc.

Hodnocení knihy: Není nic drásajícího než sledovat rozhovor dvou lidí, z nichž jeden je padouch a ten druhý o tom neví. Na začátku jsem nebyla nadšená, protože příběh vyprávělo víc lidí, ale pak to bylo tím lepší. Autor protkal všechny lidi a nejednalo se o samostatné články, ale spletitou síť. Tohle si musí přečíst každý milovník detektivek. Už se těším na další díl a doufám, že tenhle nebyl předzvěstí pádu.

Zákon smečky 5 - Nekonečné jezero - Erin Hunter

6. února 2017 v 20:37 | Lola Kiss |  Beletrie
Nostalgické čtení. Jinak bych to ani nazvat nemohla. Vešla jsem do knihkupectví v Sušici (okr. Klatovy) na náměstí a vybírala, co bych si koupila ke čtení. Mám takový zvyk, že se snažím v každém městě koupit aspoň jednu knihu. Nevím proč, ale pokaždé když někam přijedu, hledám knihkupectví nebo antikvariát, nebo navštívím oboje. Zákon smečky 5 Nekonečné jezero (Survivors, The Endless Lake, 2014) od Erin Hunterové sice není první díl, ale to nevadí. Některé knihy jsou psány tak, že klidně přehodíte pořadí.

Smečka psů, která se skládá z vodítkových, divokých i hlídacích psů, se snaží dohnat zbytek své smečky, kterou vede Alfa. Hlavní je pes Šťístko, který býval městským psem samotářem. Kniha je psaná s jeho pohledu, ale ve třetí osobě. Dalšími postavami jsou hlídací fena Bouře, divoká fena Luna a její štěňata Brouk a Bodlina, pak je tam vodítková fena Marta, napůl vlk Alfa a jeho beta Hvězda, dále Sluníčko, Bruno, Bella,... Nepamatuju si všechny, protože jména se hodně střídala a také tam byly jejich bývalá jména před tím, než prošli slavností a dostalo jméno dospělého psa.

Zápletkou knihy je hledání cesty zpátky ke smečce a také souboj s hlídacími psy, kteří chtějí Bouři zpátky do smečky. Autorka dokázala, že sice je to pro děti, ale krev poteče stejně. S mírou, ale ano.

Hodnocení knihy: Jako první od Erin Hunter jsem dostala knihu Divoké kočky a jako menší, ne úplně malou, mě uchvátila. Styl psaní byl pro mě strhující a bylo to něco nového. Myslím, že jsem se do těch koček dokázala vctítit a vtáhlo mě to do děje. Po letech jsem narazila v knihkupectví na tuhle a nemohla jsem si nechat ujít příležitost přečíst si něco od ní. Sice se moje babča divila, proč si kupuje dětskou knihu, ale na moji odpověď, že tahle autorka umí psát jen pokývala hlavou. Asi si o tom nic moc nemyslela, protože čte hlavně "harlekýnky" nebo Pod lampou. Každopádně jsem věděla, že se mi to bude líbit. A nezklamala jsem se. Ale je pravda, že knížky po děti by měly číst hlavně děti. Poutavé to ano, ale svým způsobem jsem měla problémy při vzývání ducha Lesopsa a Jezerního psa nebo Zeměpsice - jsem ateistka a tak trochu jsem měl boj i s tímhle. Nemám nic proti náboženství, ale nesedělo mi to. Přišlo mi to trochu moc, protože co se týše dětské fantazie a hranic, ty už dávno nemám.

Kvílející schodiště (Lockwood a spol. #1) - Jonathan Stroud

6. února 2017 v 20:34 | Lola Kiss |  Beletrie
Podle všeho mám období, kdy jsem se nasytila románů a detektivek a hororů aj., protože začínám ulítávat na sci-fi a fantasy. Takže mě ani tolik nepřekvapilo, že jsem sáhla po knize, po které jsem pokukovala už v knižním katalogu. Lockwood a spol. Kvílející shodiště (Lockwood & Co. - The Screaming Staircase, 2013) od Johnathana Strouda je zajímavý a dobře podaný příběh.

Příběh se točí okolo Lucy, která odejde z malé vesnice po úmrtí svých kolegů, kteří stejně jako ona zapuzovaly duchy - zjednodušeně řečeno. Nechtěla spolupracovat se supervizorem, který byl za jejich úmrtí zodpovědný. Utekla do Londýna a podařilo se jí projít pohovorem u Anthonyho Lockwooda, šéfa malé firmy. Jakmile dostane práci, společně s Lockwoodem a Georgem pracují na případech.

A.J. Lockwood & spol.
Vyšetřovatelé
Po setmění zazvoňte a počkejte za železnou linií.

Líbilo se mi, že se v knize ukáže část minulosti, kdy spolu tahle trojice začala pracovat a zároveň se proplétá s přítomností. Takže se tam najde víc dějových rovin a nepůsobí to jako začátek příběhu, co by mohl nudit. Je to tak, jak to člověk vnímá běžně, když mu v hlavě sepne volná asociace.

Hodnocení knihy: Přečetla jsem, zamyslela se a dala bych jim 80%. Rozhodně jsem se pobavila a zároveň musela uznat, že autor umí psát. Sice je asi tak v polovině jasné, co by se mohlo stát, ale vůbec to neubírá na kvalitě vyprávění. Spíš Vás to vede směrem k obavám o postavy, které jsou v podstatě teenageři. Jasně, loví duchy a jiné přízraky, ale i tak. Jo, a skládám hold obalu knihy - paráda! :-)