15. K

1. listopadu 2016 v 9:00 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se
"Hotovo." Patrika podepsala svojí polovinu a vyměnila s Jaroslavem kopie.

"Je to oficiální." Jaroslav si kopii schoval do obálky.

Podepsali dohodu, se kterou přišel Jaroslav a měla jediný účel. Jejich pracovní vztah je neúnosný a lidé si začínají stěžovat. Pokud by se k tomu měla vyjádřit Patrika, řekla by, že je to nesmysl a vydírání. Pokud by nepodepsala, vyhodili by ji. Jaroslav by si gratuloval, že bude mít na práci klid a jeho rodina přestane mít tu mylnou představu, ve které figuruje on a jeho sekretářka v roli přítelkyně.

Jenže to bylo něco, co ani jednoho nenapadlo.

Patrika mlčela, protože nevěděla, co si má o tomhle myslet. Bylo to divný. Bylo to nepřirozený. Jak se má k němu chovat normálně?

Jaroslav se podíval na sekretářku a přemítal, jestli jí to taky připadá divný. Celou dobu, co se navzájem pošťuchovali a hádali a tak... Do prdele, ono mu to snad bude chybět!

"Řekla bych díky, ale nemyslím si, že mám za co."

"Patriko," Jaroslav ji varoval, ale v duchu se uculoval.

"Jasně, šéfe." Patrika protočila oči a s kopií dohody odešla.

Divný to ani zdaleka nevystihovalo. Chtělo by to vymyslet jiný slovo. Patrika se posadila a podepsanou dohodu schovala do spodního šuplíku, kam dávala věci, na které chtěla brzy zapomenout. Rozhodně si dá pořádný oběd, a možná si nechá donést ten dezert, který obsahuje užitečné množství rumu.

Jaroslav sáhl pro sluchátko, pak ho položil a znovu po něm sáhl. Možná by mu z právního a personálního poradili, aby nepokoušel štěstí, ale Jaroslav byl hazardér a riskoval rád. Takže vyzkoušet si nové pracovní podmínky se svou sekretářkou, mu navyšovalo adrenalin..

"Ano?"

"Dneska nemám oběd a napadlo mě, jestli si nedáš se mnou?"

"Nemyslím si, že je to dobrý nápad." Patrika si kousla nehet a přemítala, proč se jí do toho vůbec nechce. Anebo chce?

"Já si myslím, že je. Objednej něco v tý nový italský restauraci za rohem."

Jaroslav pověsil sluchátko a gratuloval si. Třeba ho překvapí a vybere mu něco odporného a...

Jsem magor. Jaroslav zakroutil hlavou a začal sepisovat závěrečnou zprávu k novému případu.

Patrika se asi minutu dívala na telefon, když to Jaroslav položil a přemítala, co si o tomhle má myslet. Kdyby to bylo před podepsáním té dohody, objednala by mu něco čistě vegetariánského, i když ví, že je Jaroslav masožravec. Ale teď?

Před pauzou na oběd Patrika vyběhla ven a zašla pro objednávku do té restaurace. Cítila se divně. Nebyla nervózní. Nebyla, není a nebude nervózní. Rychle vybalila v kuchyňce tašky a naskládala jídlo na talíře. Tohle je divný a nepřirozený. Rychle ten pocit oklepala a odnesla jídlo šéfovi.

"To budu jíst sám?" Jaroslav se podíval na stůl, který obsahoval pouze jeden talíř a to s jídlem, které vonělo i na dálku.

"To jako mám jíst s tebou?" Patrika povytáhla obočí a dumala, jestli se nepomátl. Nepraštil se do hlavy?

"Vidíš v tom problém?" Jaroslav věděl, že by ji měl nechat na pokoji, ale dráždilo ho, že tak jednoduše přistoupila na plnění dohody. Čekal od ní trochu víc, trochu víc té-

"Vůbec ne." odsekla a raději odešla dřív, než by mu něco řekla a pak za to dostala padáka. Nebude se uchylovat k jeho podlostem. Vidí, že se ji snaží zlákat, aby překročila tu hranici a pak s ní firma mohla rozvázat pracovní poměr.Na stole popadla talíř a šla zpátky do šéfovy kanceláře.

Jaroslav se pustil do jídla a přemítal, co mu vadí. Vždyť přece má co chtěl. Ale- Ne! Žádný ale. Přesně tohle chtěl a taky to má.

"To u oběda vždycky mlčíš?" Jaroslav nechápal, kde se to v něm bere. No, popravdě chápal, ale odmítal se do těch úvah zamotat.

"Ani ne." Patrika neměla náladu, aby byla v jeho blízkosti. Nechtěla ho vůbec vidět a dohoda za to mohla zčásti. Byla uražená a nechtěla hloubat, proč to mu tak je.

"Máš na všechno dvouslovný odpovědi?" Jaroslav se ji pokoušel rozmluvit. Bylo to pár minut a jemu už chyběla jeho sekretářka, ta čarodějnice.

"Ne." Patrika by mu na místě jednu vrazila nebo by ho seřvala, proč se chová jako pako..

"Tak co-"

"Podívej se. Donutil jsi mě podepsat stupidní papír, který mě i tebe zavazuje k určitému chování a to, že se mě snažíš přimět k tomu, abych dohodu porušila a tys mě pak mohl vyhodit." Povzdechla si a dodala. "Nech toho." Patrika se mu dívala do očí a sledovala, jak mu kolečka v hlavě šrotují. Jo, pane génie, cos čekal, že se stane?

Jaroslav na chvíli zklapnul a pomalu mu docházely důsledky. Co vlastně chce?

Utřel si ruce do ubrousku. "Patriko, celá tahle věc vznikla jako nedorozumění, kdy to, co řekl můj otec vyznělo špatně a-"

"A ten tvůj kamarád?" Patrika se posměšně ušklíbla.

Jaroslav se zamračil a snažil se vzpomenout si, o čem Pat mluví. Nepřišel na to a Patrika mu nehodlala napovídat. Zavrtěla hlavou a přestala mít hlad.

"Tak ještě jednou a naposled. Táta to řekl blbě, nechtěl jsem tě tady, protože jsem si myslel, že bys mu podávala o mě informace. V tom jsem se mýlil." dodal rychle Jaroslav a zvedl ruce, aby Patriku uklidnil. "A ten kamarád..." Jaroslav pokrčil rameny. Nevěděl, který.

"Nevíš, který." konstatovala Pat a opřela se do opěradla.

"Prostě bych zatím nejradši udělal tlustou čáru. Byl to špatný první dojem."

"I druhý." přisadila si Patrika a Jaroslav se usmál. Tady byla to holka, co mu nic nedarovala.

"Co takhle druhý nový start?"

"Nebude to fungovat."

"Bojíš se?"

"O svou práci?"

"Nevyhodím tě." Jaroslav nevěděl, koho jeho slova překvapila víc.

"Od zítra."

"Od zítra." souhlasil Jaroslav a stáhl napřaženou ruku, když Patrika vzala talíře a odnesla je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama