Labyrint: Útěk - James Dashner

8. října 2016 v 15:15 | Lola Kiss |  Beletrie
Trávila jsem dovolenou na chatě na Šumavě a v Coopu jsem si všimla DVD Labyrint: Útěk. Netušila jsem, o čem to bylo, ale přidala ho k nákupu. Navečer se udělala popcorn, sedlo k televizi a pustilo nové DVD. Líbil se mi. A rozhodně jsem se těšila na herce Dylana O´Briena.

Jednou za pár týdnů dělám objednávku do knihkupectví a vzpomněla jsem si na Labyrint. Knihu jsem našla, i její další pokračování - a přidala do košíku první díl Labyrint: Útěk (The Maze Runner, 2009) od Jamese Dashnera.

Alby pokračoval: "Jsem tady už dva roky. Nikdo tady není dýl. Těch pár přede mnou je už mrtvejch." Thomas cítil, jak třeští oči, zrychluje se mu tep. "Dva roky se tomu snažíme přijít na kloub, marně. Ty frasný zdi se v noci pohybujou úplně stejně jako tady brány. Zmapovat to není jednoduchý, to ani náhodou."

Byla jsem zaskočená, když jsem zjistila, kolik toho vynechali a překopali. Většinou u filmů můžete sledovat tenkou dějovou linku, která příběh okrajuju, ale směřuje stejně. Tady tomu tak nebylo. Tenká dějová linka neexistovala, protože se vybraly body ,ty zářné momenty, které uvedly do pohybu filmovou adaptaci. Povedené? Hm…

Asi šestnáctiletý Thomas se probudil v kleci a trvalo mu týden, ne pár dní, než se dostal do Labyrintu a než se stal. Kniha obsahuje hodně detailů, které ve filmu nepostřehnete nebo je nenajdete. Tady rozhodně říkám, že si máte vybrat, jestli chcete vidět film nebo raději přečtete knihu. Obojí nedělejte.

Slova, která jsou nová: čón, guty, vogo, grinde, plopák, krchálek, ...

Tvor, který byl hrůznou směsicí živočicha a stroje, jako by si uvědomoval, že je pozorován, jako by věděl, co se nachází za zdmi Placu, jako by se chtěl dostat dovnitř a pochutnat si na lidském mase.
- rmut -

Jména Gally, Alby, Newt, Chuck, Minho, Pánvička. Jména, která byla tvořena zkratkami jmen významných vědců. Jaká jsou jejich pravá jména, neví. Ale u Pánvičky bych byla skeptická.

To dopoledne měl Thomas konečně možnost poznat nechvalně známého Pánvičku, i když jenom z dálky. Snažil se naservírovat snídani armádě vyhladovělých Placerů, takže nevěděl, kam dřív skočit. Určitě mu nebylo víc než šestnáct, ale měl plnovous a celý zbytek jeho těla se ježil chlupy, jako by se každý folikul snažil uniknout ze sevření jeho šatů, špinavých od jídla.

Jestli se jednalo o poutavé čtení? Řekla bych, že ano, ale stejně jsem se neubránila srovnávání s filmovou verzí. Člověk by neměl srovnávat, nicméně to stejně děláte.

ZLOSIN
Zánik lidstva oddělení smrtící izolace nezletilých
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama