14. K

24. října 2016 v 13:35 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se
Víte, jak se říká, že je rudý vzteky, zelený od závisti, nebo zbělel strachem? To první přirovnání pochopila Patrika dokonale, protože její šéf nic jiného ani neuměl. Neskončil den, aby se kvůli něčemu nechytli. A přitom to většinou nebyla její vina. No, možná se jí líbilo ho provokovat a upustit tak páru. Kčertu s tím! Milovala to!

Rozhodně mu nezapomene, jak se o ní vyjádřil před Evženem.

Patrika pochybovala, že by se Jaroslav sem do firmy dostal, kdyby nepřebíral práci po otci.

A přirovnání, že zelenal závistí? Od závisti to nebylo… A k tomu dopomohla Pat nevědomky. Vždycky to kafe lil do kytky a pak jednou prostě zapomněl, a napil se.

Jaroslav procházel kolem stolu sekretářky a raději se na ni nepodíval. Po tom fiasku na rodinné večeři, kdy je všichni dávali do kopy a blahopřáli jim, to v něm doutnalo a potřeboval jen trochu popostrčit. Malé pošťouchnutí a vybouchne. Jak se do toho mohl takhle zamotat? A proč to, k sakru, rozebírá? Je snad nějaká baba? Zavrtěl hlavou a soustředil se na dnešní den. Dneska to všechno utne a rozhodne se. Buď ta čarodějnice zůstane, nebo půjde.

"Řekni mi, žes to neudělal." Vyznělo to spíš jako nařízení než jako prosba.

Na stole mu přistála obálka, kterou poslal své sekretářce přes poslíčka.

"Uvědomuješ si, s kým mluvíš?"

Jasně, že to věděla a bylo jí to šuma fuk.

Jaroslav se na ni pozorně zadíval. Nebyla trochu bledší? Že by se bála?

Nesmysl, ona se přeci nebojí, když za ní stojí jeho vlastní otec. Ledaže by-

"Kdybych ti na to odpověděla, riskovala bych svoje místo a to nehodlám." Zkřížila si ruce a dívala se mu zpříma do očí. Vždycky ji pobavilo, jak ho to nadzvedne a vystřelí ze židle. Bože nedopusť, aby seděl a ona ho převyšovala.

"Copak? Přišla jsi o koště?"

"Nechceš udělat jedno spešl kafe?" Napodobila jeho urážku.

Jaroslav se nadechl, že něco odpoví, ale raději zůstal zticha. Večeře pro něj byla poslední kapka. Jestliže rodina vidí, jak na sebe štěkají a myslí si, že jsou spolu, udělá pravý opak. Bude se svou sekretářkou dobře vycházet, žádné žertíky, žádné hádky. A jakmile spolu budou vycházet, jeho rodina si uvědomí, že se spletli a dají mu pokoj. Dobře jsem to vymyslel, pogratuloval si v duchu Jaroslav.

"Prdla ti cévka?" Patrika nebyla naštvaná, zuřila. Jak jí ten cvok mohl poslat právní dokument, který je oba zavazuje k slušnému a příjemnému chování na pracovišti?! Pomátnul se? A co víc, zakomponoval do toho i dovětek, že v případě nesouhlasu, s ní firma rozváže pracovní poměr. Takže ani neměla na vybranou.

"Sednout." Zavelel Jaroslav a odmítal podlehnout impulzu, aby jí ukázal, že se umí stejně jako ona barvitě vyjadřovat. Dokonce mnohem líp, troufal si přiznat.

"Pán je džentlmen." Pronesla Patrika a posadila se, načež si sedl naproti ní.

"Přestaň se chovat jako buranka, když vím, že jsi inteligentní." Tohle kolo vyhraje on.

"To se tak pitomě uculuješ, protože si myslíš, že jsi mě tímhle kusem papíru přitlačil ke zdi?"

"Můžu tě ujistit, že papírem bych to neudělal."

Cože to právě řekl? Patrika nevěděla, jak si to má přebrat.

Tohle určitě on nemyslel.

Proč na to myslí zrovna ona?

Jaroslav si upravil manžety a přemítal, co to do prdele vypustil z pusy. Jo, je hezká, ale- Proč se tím vůbec zaobírá? Nic to neznamená. Ovšem výhodu to mělo. Patrika ztichla.

"Je to jednoduché. V tomhle se nedá pracovat a než něco řekneš, uvědom si, že si na to stěžovali ostatní. A ne zrovna jednou."

"Kolikrát?"

"Tenhle týden nebo dneska?"

"Nejsi vtipný."

"Dneska jenom pětkrát."

Patrice spadla čelist. Pětkrát jenom za dnešek? Vždy´t ještě nebyl čas oběda. A no možná se trochu chytli v hale nebo ve výtahu nebo u automatu nebo… Sakra!

Jaroslav kývl, když to Patrice došlo. Stížnosti neovlivní jenom zaměstnance, ale také možné budoucí kolegy, nové investory, reputaci firmy.

"Nebudu to podepisovat." Překřížila ruce na prsou. Ona nic podepisovat nebude, dokud on ne-

"Já svoji podepsal." Jaroslav ukázal na složené papíry. Pět oboustranných stránek.

Natáhla se pro papíry a Jaroslav jí je přisunul po stole. Každá stránka obsahovala jeho podpis. Sakra. Dostal ji. Chtěla v tom papíru najít nějaké skuliny, ale bohužel nic. Ani její kamarádka je nenašla. A to dělá práva deset let.

Žádné žerty, vedoucí k újmě na zdraví psychického i fyzického rázu, žádné urážky nebo degradující chování... Nic. Ani ho nemůže pošťuchovat, protože to obsahuje článek číslo 23. Patrika si nedovedla představit, že by se měli chovat jinak. Skoro se bála pomyslet na slovo normálně.

Jaroslav čekal, až si projde každou jednotlivou stránku, co parafoval. Kdyby tušil, co se jí honí hlavou, nevěřil by tomu.

"Potřebuju propisku." Patrika byla pořád vedle, protože až do nynějška si neuvědomovala, jak přes čáru jejich chování bylo.

Jaroslav jí propisku beze slova podal a čekal. V duchu si mnul ruce a děkoval si, že to podepsala. Konečně bude mít klid, konečně se nebude muset bát kafe a konečně se zbaví přesvědčení rodiny, že s Patrikou něco má.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama