13. K

8. října 2016 v 13:34 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se
Tak jo, horší už to nebude. Pomyslel si Jaroslav a pak si prsty zajel do vlasů, když uslyšel hlas svého otce: "Vítej u nás. Pojď dál Patriko."

"Co se tak ksichtíš?" zeptala se Jaroslava jeho o šest let mladší sestra a koukla se ke dveřím. "To kvůli ní?"

Jaroslav zavrtěl hlavou, ale měl vědět, že jeho sestra si nenechá ujít příležitost, aby ho nepopíchla.

"Je hezká." podotkla a Jaroslav se zašklebil ještě víc. Je chlap, jasně že si všimnul, že je hezká. Jenomže je to taky čarodějnice.

"Když myslíš." odpověděl jí a raději mlčel, dokud otec Patriku nedovedl ke stolu a neposadil přímo vedle něj.

Kromě toho, že je otec uviděl v situaci, která vypadala jinak, než jak to doopravdy bylo, musel slýchat, jak by se k němu někdo hodil - matka konkrétně navrhovala jednu její známou z práce. Jaroslav zamumlal: "Ahoj." a pokud možno, hodlal Patriku, svou sekretářku, celou večeři ignorovat.

"Já jsem Anna." Představila se Patrice drobná brunetka a natáhla k ní přes stůl ruku.

"Patrika." Usmála se na ní. Toho bručouna vedle sebe si nevšímala.

"Jaké si dáš víno?" zeptal se Evžen a jeho manželka přinesla skleničky.

"Červené." Odpověděli Jaroslav s Patrikou zároveň. Oba se na sebe zamračili a Evžen se usmíval.

"Takže si připijeme, že jsme se tu všichni sešli a doufám, že se budeme scházet mnohem častěji ve stejném složení."

A bylo to tady. Patrika pozvedla skleničku, a Jaroslav vedle ní gesto napodobil.

Patrika nechápala, co ho žere. Vypadal, jakoby spolkl citrón. Tak si jeho rodiče myslí, že jsou spolu, no a co?

"Patriko, jak dlouho to trvá?" zeptala se Anna a Jaroslav upustil vidličku.

"Netrvá." odpověděli oba.

"Aha." Anna se zasmála, zatímco se Patrika a Jaroslav na sebe mračili.

"Okamžitě toho nech a neodpovídej za mě." Ohradila se Pat.

"Nic takovýho nedělám." Bránil se Jaroslav a probodával ji pohledem.

"Jistě. Ty nikdy nic, viď? A dneska v práci?" nadhodila Patrika a využívala chvíle, kdy byl Evžen s Martou v kuchyni.

"Nevím, o čem to mluvíš." Jaroslav uhnul pohledem a napil se vína. Stejně dělala z komára velblouda. Tak prostě řekl Kamilovi, ať si najde vlastní sekretářku a neúkoluje to jeho.

"Mluvil se mnou. A jestli sis náhodou nevšiml, umím mluvit sama za sebe."

"To jsem zjistil. Kromě mluvení umíš i ječet." Přisadil si a tím poslal svůj plán ohledně ignorování té čarodějnice do kytek.

"Já nikdy neječím." Patrika si založila ruce a nehodlala podlehnout pokušení, kdy by toho magora chytila pod krkem.

"Pravda, řveš." Jaroslav to vzdal. Neuplynulo ani deset minut a měl jí dost.

"Jestli někdo řve, jsi to ty. Já občas použiju víc zvýšený hlas, abych ti něco vysvětlila." Pokrčila rameny a odmítala si nechat zkazit večer.

"To je mi teda vtip večera." Ucedil a uslyšel, dva rozdílné zvuky. Patrika vzteky zavrčela a jeho sestra Anna se rozesmála.

"Co je tady k smíchu?" ozval se a mračil se na ni.

"Ale, jenom jsem si myslela, že si táta dělal legraci." Anna se nemohla přestat smát. Ti dva spolu byli kouzelní. Divadlo dnešního večera.

"Proboha, to se stalo jenom jednou a rozhodně to nebylo tak, jak táta říkal."

"Jo, protože kdyby věděl, co se doopravdy stalo, co si mi provedl…" Nechala ve vzduchu viset Patrika.

"Já tobě?" Jaroslav se k ní otočil a nevěřil svým uším.

Ona to chtěla svést na něj.

"Jestli někdo někomu něco udělal, byla jsi to ty. Tys mi to udělala jako první a já ti pak tu laskavost vrátil."

"Lidi." Pronesla rychle Anna a málem se dusila smíchy. "Sedí tady mladší sestra a za rohem jsou rodiče. Nerozebírejte sexuální radovánky tak nahlas."

Jaroslav střelil pohledem k Anně a Patrika se rozesmála. "Není to to, co si myslíš."

Obrátil se na Patriku. "Tohle není vtipný." A pak mu to došlo. Ty potvory! Ony to udělaly schválně!

"Tohle mám v práci skoro pořád." Usmála se Patrika.

Jaroslav chtěl kousavě odpovědět, ale Anna ho předběhla.

"Měla jsi ho vidět, když si užíval poslední dovolenou před nástupem do práce. Byl jako utržený ze řetězu." Anna se usmívala a Jaroslav zůstal sedět jako socha. Cože to jeho sestra právě řekla? A mnohem, mnohem důležitější, komu to řekla?!

Než se Patrika zmohla na otázku, Evžen s Martou se vrátili.

"Máte hlad? Marta dneska vytáhla svůj trumf - pravý wellington." Evžen postavil jídlo na stůl a počkal, než se jeho manželka usadila. Když se rozhlédl kolem stolu, bylo mu jasné, že se něco stalo. Anna zářila, Jaroslav se kabonil a Patrika se usmívala jako měsíček.

V duchu si pomyslel, že si jeho syn vybral dobře. Potřeboval k sobě někoho, jako je Patrika. Ta si nestoupne stranou a nenechá ho, aby si dupnul.

Večeře trvala hodinu a po ní následoval dezert a káva. Probíhalo to docela dobře, protože Patrika se snažila toho bručivýho cvoka vedle sebe nevšímat a Jaroslav dělal, že neslyší cokoli, co jí vyjde z úst. Chytli se jenom jednou a to, když ho kopla pod stolem, aby mu zabránila vyprávět, o její "neschopnosti". Oba se na sebe chvíli dívali a jeden druhého vraždili pohledem. Načež si Anna odkašlala, a každý se vrátil ke svému moučníku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama