Říjen 2016

Dolní město 2 Zítra se bude zabíjet - Daniel Polansky

31. října 2016 v 13:15 | Lola Kiss |  Beletrie
Dolní město 2: Zítra se bude zabíjet (Tomorrow the Killing, 2012) od Daniela Polanskyho ukazuje, jak vypadá člověk, který čeká, až ho něco nebo spíš někdo sejme. Když jsem knihu četla, působila dojmem - ještě jsem se ho nezbavila - , že je to v podstatě rekapitulace. Rekapitulace, kterou máte na "sklonku života" nebo když se máte pohnout kupředu. Která rekapitulace to je? :-)

"Já jsem pořád naživu, Správce."

"To je pravda."

"Svoje území už držím třicet let."

"Dlouhá doba."

"Znal jsem dost lidí, kteří skončili v mokrém hrobě pod hladinou v přístavu."

"O tom nepochybuju."

"Když jste opustil Černý dům, čekal jsem, že dopadnete stejně."

"Naděje umírá poslední."

Děj se posunul od prvního dílu Léčba ostrou břitvou o tři roky dopředu, kdy Wren patří do rodiny a začíná se vzdělávat v Umění, Adolphus s Adeline vedou dál Vrávorajícího Lorda a Správce… Tři roky, kdy se nic moc nedělo, dokud se mu do cesty nepostavily staré vzpomínky. Generál Edwin Montgomery měl problém s dcerou Rhaine, která pátrala po vrahovi svého brata Rolanda. Po dvanácti letech se měl Správce seznámit s dalším Montgomerym.

Kniha je vyprávěna z pohledu bývalého agenta Černého domu Zvláštních operací, který si říká Správce. Jestli bylo někde v knize zmíněno jeho jméno? Kdepak. Ti, co ho znali před osmi lety, mu říkali Poručíku a ti, co ho znali později, pro ně byl Správce. Nezměnil se, ale jak často prohlašuje, zestárnul. To však neubralo na jeho osobitém šarmu…

"Poručíku, rád vás opět vidím," prohlásil, když mě vedl ke svému stolu. "Nedal byste si trochu whisky?"

"Nedávno jsem se stal abstinentem."

"Tak vodu?"

"Tý jsem se taky zřekl."

Historie se opakuje, ale Správce se rozhodl poslat dolů víc lidí než posledně. Uvádět do pohybu plánu jsou jeho doménou a rozhodně bylo zvláštní sledovat, jak se z dravce stávala kořist. Jestli se něco dalo vytušit, pak to bylo při závěru, kdy generál věděl výsledky, než Správce otevřel pusu. Pokud máte intuici, nakopne vás.

Hodnocení knihy: tak trochu o příčku níž než jsem čekala, ale rozhodně to zanechalo smíšené pocity. Jestli je to dobře napsané? Ano, a jestli je tam znát nějaký posun od první knihy? Řekla bych, že sklony k vzpomínání na minulost, ale taky to může být nesmysl. Vracet se do minulosti, abyste pochopili přítomnost nebo se Správcovy činy daly omluvit? Bylo to slabší, protože vzhledem k prvnímu dílu se mi zdálo, že se autor odklonil od původního záměru.

Citát 05

27. října 2016 v 13:28 | Lola Kiss |  Citáty
Jsou knihy, které jsou tak živé, že se bojíš, že zatímco jsi je nečetl, zmizely a změnily se, stejně jako řeka.

Jestliže to zní jako psaní, přepíšu to.

Nenásleduj dav, nech dav, aby tě následoval.

Myslím, že musíš udělat něco, co tě potěší a doufat, že to ostatní ucítí stejně.
Thomas Keller

Láska, stejně jako oheň, odejde bez paliva.

Nikdy se neomezuj omezenou představivostí ostatních.
Mae Jemison

Někdy trávíme tolik času a energie přemýšlením o tom, kam chceme jít, že si nevšimneme, kam jsme se dostali.

Šťastné konce jsou luxusem fikce.

Každý je talentovaný, protože každý kdo je člověk, má něco, co chce vyjádřit.

14. K

24. října 2016 v 13:35 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se
Víte, jak se říká, že je rudý vzteky, zelený od závisti, nebo zbělel strachem? To první přirovnání pochopila Patrika dokonale, protože její šéf nic jiného ani neuměl. Neskončil den, aby se kvůli něčemu nechytli. A přitom to většinou nebyla její vina. No, možná se jí líbilo ho provokovat a upustit tak páru. Kčertu s tím! Milovala to!

Rozhodně mu nezapomene, jak se o ní vyjádřil před Evženem.

Patrika pochybovala, že by se Jaroslav sem do firmy dostal, kdyby nepřebíral práci po otci.

A přirovnání, že zelenal závistí? Od závisti to nebylo… A k tomu dopomohla Pat nevědomky. Vždycky to kafe lil do kytky a pak jednou prostě zapomněl, a napil se.

Jaroslav procházel kolem stolu sekretářky a raději se na ni nepodíval. Po tom fiasku na rodinné večeři, kdy je všichni dávali do kopy a blahopřáli jim, to v něm doutnalo a potřeboval jen trochu popostrčit. Malé pošťouchnutí a vybouchne. Jak se do toho mohl takhle zamotat? A proč to, k sakru, rozebírá? Je snad nějaká baba? Zavrtěl hlavou a soustředil se na dnešní den. Dneska to všechno utne a rozhodne se. Buď ta čarodějnice zůstane, nebo půjde.

"Řekni mi, žes to neudělal." Vyznělo to spíš jako nařízení než jako prosba.

Na stole mu přistála obálka, kterou poslal své sekretářce přes poslíčka.

"Uvědomuješ si, s kým mluvíš?"

Jasně, že to věděla a bylo jí to šuma fuk.

Jaroslav se na ni pozorně zadíval. Nebyla trochu bledší? Že by se bála?

Nesmysl, ona se přeci nebojí, když za ní stojí jeho vlastní otec. Ledaže by-

"Kdybych ti na to odpověděla, riskovala bych svoje místo a to nehodlám." Zkřížila si ruce a dívala se mu zpříma do očí. Vždycky ji pobavilo, jak ho to nadzvedne a vystřelí ze židle. Bože nedopusť, aby seděl a ona ho převyšovala.

"Copak? Přišla jsi o koště?"

"Nechceš udělat jedno spešl kafe?" Napodobila jeho urážku.

Jaroslav se nadechl, že něco odpoví, ale raději zůstal zticha. Večeře pro něj byla poslední kapka. Jestliže rodina vidí, jak na sebe štěkají a myslí si, že jsou spolu, udělá pravý opak. Bude se svou sekretářkou dobře vycházet, žádné žertíky, žádné hádky. A jakmile spolu budou vycházet, jeho rodina si uvědomí, že se spletli a dají mu pokoj. Dobře jsem to vymyslel, pogratuloval si v duchu Jaroslav.

"Prdla ti cévka?" Patrika nebyla naštvaná, zuřila. Jak jí ten cvok mohl poslat právní dokument, který je oba zavazuje k slušnému a příjemnému chování na pracovišti?! Pomátnul se? A co víc, zakomponoval do toho i dovětek, že v případě nesouhlasu, s ní firma rozváže pracovní poměr. Takže ani neměla na vybranou.

"Sednout." Zavelel Jaroslav a odmítal podlehnout impulzu, aby jí ukázal, že se umí stejně jako ona barvitě vyjadřovat. Dokonce mnohem líp, troufal si přiznat.

"Pán je džentlmen." Pronesla Patrika a posadila se, načež si sedl naproti ní.

"Přestaň se chovat jako buranka, když vím, že jsi inteligentní." Tohle kolo vyhraje on.

"To se tak pitomě uculuješ, protože si myslíš, že jsi mě tímhle kusem papíru přitlačil ke zdi?"

"Můžu tě ujistit, že papírem bych to neudělal."

Cože to právě řekl? Patrika nevěděla, jak si to má přebrat.

Tohle určitě on nemyslel.

Proč na to myslí zrovna ona?

Jaroslav si upravil manžety a přemítal, co to do prdele vypustil z pusy. Jo, je hezká, ale- Proč se tím vůbec zaobírá? Nic to neznamená. Ovšem výhodu to mělo. Patrika ztichla.

"Je to jednoduché. V tomhle se nedá pracovat a než něco řekneš, uvědom si, že si na to stěžovali ostatní. A ne zrovna jednou."

"Kolikrát?"

"Tenhle týden nebo dneska?"

"Nejsi vtipný."

"Dneska jenom pětkrát."

Patrice spadla čelist. Pětkrát jenom za dnešek? Vždy´t ještě nebyl čas oběda. A no možná se trochu chytli v hale nebo ve výtahu nebo u automatu nebo… Sakra!

Jaroslav kývl, když to Patrice došlo. Stížnosti neovlivní jenom zaměstnance, ale také možné budoucí kolegy, nové investory, reputaci firmy.

"Nebudu to podepisovat." Překřížila ruce na prsou. Ona nic podepisovat nebude, dokud on ne-

"Já svoji podepsal." Jaroslav ukázal na složené papíry. Pět oboustranných stránek.

Natáhla se pro papíry a Jaroslav jí je přisunul po stole. Každá stránka obsahovala jeho podpis. Sakra. Dostal ji. Chtěla v tom papíru najít nějaké skuliny, ale bohužel nic. Ani její kamarádka je nenašla. A to dělá práva deset let.

Žádné žerty, vedoucí k újmě na zdraví psychického i fyzického rázu, žádné urážky nebo degradující chování... Nic. Ani ho nemůže pošťuchovat, protože to obsahuje článek číslo 23. Patrika si nedovedla představit, že by se měli chovat jinak. Skoro se bála pomyslet na slovo normálně.

Jaroslav čekal, až si projde každou jednotlivou stránku, co parafoval. Kdyby tušil, co se jí honí hlavou, nevěřil by tomu.

"Potřebuju propisku." Patrika byla pořád vedle, protože až do nynějška si neuvědomovala, jak přes čáru jejich chování bylo.

Jaroslav jí propisku beze slova podal a čekal. V duchu si mnul ruce a děkoval si, že to podepsala. Konečně bude mít klid, konečně se nebude muset bát kafe a konečně se zbaví přesvědčení rodiny, že s Patrikou něco má.

Citát 04

20. října 2016 v 14:13 | Lola Kiss |  Citáty
Jen málokdo z nás je takovým, jakým se jeví.

Prosím věř, že jeden jediný pozitivní sen je víc, než tisíc negativních skutečností.

Píšeme jako odpověď na to, co čteme a učíme se; a na konci napíšeme to nejhlubší z nás.

Neexistují špatné odbočky. Jen cesty, o kterých jsme nevěděli, že po nich půjdeme.
Guy Gavriel Kay

Nedostatek směru, ne nedostatek času je problémem. Máme dvacet čtyři hodin denně.

Někdy cítím, jak minulost a budoucnost tlačí tak silně na sebe, že není žádný prostor pro přítomnost.

Všechno se stane dvakrát: uvnitř a venku, a to jsou dva rozdílné příběhy.

Poslední píseň - Nicholas Sparks

20. října 2016 v 8:24 | Lola Kiss |  Beletrie
Věděla jsem, že je film smutný a kniha Poslední píseň (The Last Song, 2009) od Nicholase Sparkse nebude podle všeho jiná. Stejně bylo překvapující, že víte, co se stane a očekáváte to, ale nakonec vás to dostihne.

Osmačtyřicetiletý Steve Miller umírá na rakovinu, ale svoje poslední měsíce hodlá strávit se svými dětmi, a hlavně se pokusí napravit vztahy, které zpřetrhal, když opustil svou ženu. Zůstal ve Wrightsville Beach v Severní Karolíně, kde vyrůstal. Jeho nejlepší přítelem a také jediným, je pastor Harris.

Sedmnáctiletá Veronica "Ronnie" nechtěla s otcem mluvit, být s ním, a rozhodně nechtěla poslouchat jeho pokusy, aby znovu začala hrát na piano. Otec tedy přestal hrát a vycházel jí vstříc. Ronnie to přivádělo k šílenství, a až ke konci pochopila, že její otec takový ve skutečnosti je - klidný a nic nepředstírá. Její bratr Jonah je jiného názoru a otcovu společnost si užívá.

"Jo, tu jsem viděl. Malá, ošklivý fialový pramen ve vlasech, černý lak na nehtech? Polil jsi ji limonádou, pamatuješ? Připadalo jí, že smrdíš."

"Cože?"

"Já jen říkám," prohlásil Scott a sáhl po plechovce s olejem. "Ty sis nevšiml jejího výrazu, když jsi do ní vrazil, ale já jo. Snažila se od tebe dostat co nejrychleji pryč. Takže jsi nejspíš smrděl."
- Scott ohodnotí Ronnie a nechápe Willův zájem o ni -

Sedmnáctiletý Will má na rozdíl od Ronnie život nalinkovaný. Ví, kam půjde na vysokou školu a co by chtěl dělat. Něco mu však brání být spokojeným - drží v sobě tajemství. Souhlasil chránit kamaráda od té noci, kdy vyhořel místní kostel a pastor Harris skončil s jizvami od popálenin.

Will nikdy nevěděl, co může od Ronnie čekat, a Ronnie si myslela, že stejně jako ostatní, ani on neumí držet slovo:

Sice se zastavila, ale pořád se na něj nedívala. Pokračoval. "A pak dnes ráno, když jsi odešla, šel jsem přímo za ředitelem akvária a osobně s ním promluvil. Řekl, že tohle hnízdo bude ráno jejich první zastávka. Že by přišli dneska, ale mají osm hnízd na Holdem Beach."

"To nepomůže mým želvám dneska v noci, že ne?"

"Tvým želvám?"

"Jo," řekla důrazným tónem. "Můj dům. Moje želvy."

A s tím se otočila, šla zpátky do svého domu a tentokrát nedbala na to, že on tam zůstává.

Hodnocení knihy: Kniha je vyprávěna z pohledu Ronnie, Willa, Stevea, Marcuse. Zjistíte tak, co se děje a nečtete mezi řádky. Všechno je hned vysvětleno, což trochu kazí dojem. Jestli bych ji řadila mezi favorit y ráda bych se k ní vrátila? Ani ne. Spíš ne. Vím, že jsem si ji chtěla přečíst, nicméně bych přežila, kdybych ji nečetla.

Volba - Nicholas Sparks

20. října 2016 v 8:11 | Lola Kiss |  Beletrie
Někdy se potřebujete obrátit na tvorbu autora, u kterého víte, že vás nezklame. Jedním z nich je pro mě Nicholas Sparks. Tentokrát jsem v Plaze v Plzni sáhla po titulu Volba (The Choice, 2007). Sice jsem si přečetla anotaci, ale jak se ukázalo, moc nápomocná nebyla.

"Ten, kdo nic nedělá, je jediný, kdo nic nedělá."
- Stephanie -

Děj se odehrává v Beaufortu, v Severní Karolíně. Přímořské městečko, kde si všichni vidí do talíře. Příběh začíná prologem v únoru 2007, a pak se vrací do května 1996, a docela nezvykle končí epilogem. (Za ten epilog jsem moc, moc vděčná.)

Květen 1996...

Dvaatřicetiletý Travis Parker pracuje jako veterinář a ví, jak si užívat života. V Beaufortu žije celý svůj život, a přestože procestoval celý svět, pokaždé se chtěl vrátit zpátky domů. Všichni jeho nejlepší kamarádi jsou ženatí a mají děti. Travis si uvědomil, že by se mu to líbilo také, ale nenašel tu pravou, jak s oblibou říká manželkám jeho kamarádů. Stephanie je Travisova sestra a nejde si ji neoblíbit - její smysl pro humor a vidění světa.

Travis zavrtěl hlavou. "Kamarádství neexistuje. Rozhodně ne mezi svobodným chlapem a holkou v našem věku. Tak to nefunguje, leda mezi těmi, co se znají odedávna. Určitě ne mezi dvěma cizími lidmi."
- Travis ke Gabby -

Šestadvacetiletá Gabby Holand pracuje jako asistentka lékaře na pediatrii. Do Beaufortu se přestěhovala kvůli sobě, ale také kvůli přítelovi Kevinovi. Jak se ukázalo, dům byl krásný, ale občas měla problém se svým hlučným sousedem. Poslední kapkou byla její březí kolie a sousedův volně pobíhající boxer.

Jak se ukázalo, Gabby se nechala unést a vysypala na Travise všechno, a neopomněla zdůraznit, že se také bude muset podílet na zajištění domova pro štěňata, která bude její kolie Molly mít kvůli jeho boxerovi Mobymu. Travis ji vyslechl, ale nedostal se k tomu, aby jí řekl celou jednu větu.

Setkali se další den u veterináře, kde se situace vyjasnila a Gabby by se nejraději propadla hanbou. Mobby je vykastrovaný a Travis je veterinář. Gabby by Travise nejraději nějakých padesát let neviděla a Travis je opačného názoru - chce ji vídat.

Ani ne za minutku se otevřely dveře. Gabby si nejdřív všimla bílého pláště a vzápětí i jména vyšitého modrými písmeny. Chystala se promluvit, avšak náhlé prozření jí to znemožnilo.

"Ahoj," pozdravil Travis. "Jak se vede?"

Hodnocení knihy: Sparks dokáže neuvěřitelné věci - když vás dostane na vrchol, stejně rychle vás smete dolů. Rozhodně jsem nechtěla, aby to skončilo. Ne takhle. Jestli to bylo v něčem jiné? Nevypovídalo to o lidech a jejich osudu, ale o tom, co ho utváří. Připomene, že stačí jedno slovo a všechno se může změnit. Takže pak vyvstala otázka, jestli Travisovo rozhodnutí bylo sobectvím?

Cujo - Stephen King

20. října 2016 v 8:03 | Lola Kiss |  Beletrie
Řekněme, že jsem četla pět knih od různých autorů a z těch pěti knih, tři obsahovaly narážky na postavu od Stephena Kinga - Cujo (1981). Jednou si řeknete: "No dobře.", ale pak se začne "Cujo" objevovat častěji, až si řeknete, že to není možné a musíte se podívat, co přesně ty narážky znamenají. Je to jako mít v hlavě neustálou připomínku, že si něco chcete zjistit - musíte zjistit. Hledala jsem Cuja dlouho, ale nakonec jsem uspěla.

Cujo je pětiletý bernardýn desetiletého chlapce Bretta Cambera z Castle Rocku v Maine. Nikdy nikomu neublížil a vždycky ho označovali jako psa dobráka. Tak to také bylo do doby, než Cujo pronásledoval králíka a pak ho v temné noře pokousali netopýři. Dostal vzteklinu… Pomalý rozklad nervové soustavy.

Joe a Charity Camberovi žili na konci silnice, kde Joe pracoval jako mechanik a byl klasický vidlák, zatímco Charity byla doma a starala se o syna a o to málo peněz, co měli. Rozhodně promrhala léta na chlapa, s kterým žila a ani nevěděla proč.

Vic a Donna Trentonovi se přestěhovali do Castle Rocku i s malým synem Tadem, aby měli klidný život. Klidného života si užili - Donna si našla milence, ale pak ho odkopla, a Vic se pokoušel udržet nad vodou vlastní firmu.

První Cujovou obětí byl Gary Pervier, válečný veterán, který se chtěl odpravit chlastem. Cujo byl rychlejší.

Druhou Cujovou obětí byl Joe Camber, který šel vyzvednout svého kámoše Garyho, aby odjeli do velkoměsta za chlastem, ženskýma a zábavou. Cujo byl schovaný ve sklepě a Joea překvapil.

Další obětí se stal šerif... A pak i Tad...

Hodnocení knihy: přečetla jsem, pochopila, zaklapla knihu a vrátila jí na polici. Čím víc se odvíjel příběh, tím víc se autor uchyloval k vulgarismům a nespisovnému jazyku. Jestli to mělo nějaký efekt? Že si toho všimnete. Rozhodně to bylo lepší než Carie. Možná nečtu ty správné knihy, ale zatím jsem nepřišla na to, co dělá Kinga vrcholem hororové tvorby. Cujo má svoje momenty, ale nedokázal mě vtáhnout do děje.

Citát 03

16. října 2016 v 18:12 | Lola Kiss |  Citáty
Za všechno, čím jsem a čím budu, vděčím knihám.

Nikdy nikomu neřeknu, jak chytrý jsem. Byli by příliš vystrašení.

Řekni mi, čemu věnuješ pozornost, a já ti řeknu, kdo jsi.

To, na čem v životě záleží, není to, co se stalo, ale to, co si pamatuješ a jak si to pamatuješ.

Zdá se to nefér, ale co se stane během pár hodin, někdy během jediného dne, může změnit celý život…
Khaled Hosseini

Zítřek je až za dlouho. Žij dnes.

Citát 02

9. října 2016 v 10:52 | Lola Kiss |  Citáty
Srdce naplněné hněvem nemá žádné místo pro lásku.

Nápady nejsou kouzelné; ta ošemetná část je, udržet jeden na tak dlouho, aby se mohl zapsat.

V knihách a v životě potřebuješ přečíst několik stran předtím, než odhalíš něčí pravý charakter.

Neexistují originální myšlenky. Existují pouze originální lidé.

Tolik věcí je možných, dokud nevíš, že jsou nemožné.

Labyrint: Útěk - James Dashner

8. října 2016 v 15:15 | Lola Kiss |  Beletrie
Trávila jsem dovolenou na chatě na Šumavě a v Coopu jsem si všimla DVD Labyrint: Útěk. Netušila jsem, o čem to bylo, ale přidala ho k nákupu. Navečer se udělala popcorn, sedlo k televizi a pustilo nové DVD. Líbil se mi. A rozhodně jsem se těšila na herce Dylana O´Briena.

Jednou za pár týdnů dělám objednávku do knihkupectví a vzpomněla jsem si na Labyrint. Knihu jsem našla, i její další pokračování - a přidala do košíku první díl Labyrint: Útěk (The Maze Runner, 2009) od Jamese Dashnera.

Alby pokračoval: "Jsem tady už dva roky. Nikdo tady není dýl. Těch pár přede mnou je už mrtvejch." Thomas cítil, jak třeští oči, zrychluje se mu tep. "Dva roky se tomu snažíme přijít na kloub, marně. Ty frasný zdi se v noci pohybujou úplně stejně jako tady brány. Zmapovat to není jednoduchý, to ani náhodou."

Byla jsem zaskočená, když jsem zjistila, kolik toho vynechali a překopali. Většinou u filmů můžete sledovat tenkou dějovou linku, která příběh okrajuju, ale směřuje stejně. Tady tomu tak nebylo. Tenká dějová linka neexistovala, protože se vybraly body ,ty zářné momenty, které uvedly do pohybu filmovou adaptaci. Povedené? Hm…

Asi šestnáctiletý Thomas se probudil v kleci a trvalo mu týden, ne pár dní, než se dostal do Labyrintu a než se stal. Kniha obsahuje hodně detailů, které ve filmu nepostřehnete nebo je nenajdete. Tady rozhodně říkám, že si máte vybrat, jestli chcete vidět film nebo raději přečtete knihu. Obojí nedělejte.

Slova, která jsou nová: čón, guty, vogo, grinde, plopák, krchálek, ...

Tvor, který byl hrůznou směsicí živočicha a stroje, jako by si uvědomoval, že je pozorován, jako by věděl, co se nachází za zdmi Placu, jako by se chtěl dostat dovnitř a pochutnat si na lidském mase.
- rmut -

Jména Gally, Alby, Newt, Chuck, Minho, Pánvička. Jména, která byla tvořena zkratkami jmen významných vědců. Jaká jsou jejich pravá jména, neví. Ale u Pánvičky bych byla skeptická.

To dopoledne měl Thomas konečně možnost poznat nechvalně známého Pánvičku, i když jenom z dálky. Snažil se naservírovat snídani armádě vyhladovělých Placerů, takže nevěděl, kam dřív skočit. Určitě mu nebylo víc než šestnáct, ale měl plnovous a celý zbytek jeho těla se ježil chlupy, jako by se každý folikul snažil uniknout ze sevření jeho šatů, špinavých od jídla.

Jestli se jednalo o poutavé čtení? Řekla bych, že ano, ale stejně jsem se neubránila srovnávání s filmovou verzí. Člověk by neměl srovnávat, nicméně to stejně děláte.

ZLOSIN
Zánik lidstva oddělení smrtící izolace nezletilých

Svědectví kostí - Kathy Reichs

8. října 2016 v 15:13 | Lola Kiss |  Beletrie
Když jsem narazila na malé knihkupectví, které najdete jenom v maloměstečkách, byla jsem překvapená objevem Svědectví kostí (Speaking in Bones, 2015) od Kathy Reichs. Dlouho jsem váhala a brala knihu do ruky, načež ji znovu vracela na původní místo. Neměla jsem moc náladu na další dílo, ale pak jsem si řekla: "K čertu s tím, jdu do toho." Jestli dlouho váháte, udělejte to nejlepší, co v danou chvíli můžete - ať je to cokoli, vezměte to.

Svědectví kostí je nejnovějším přírůstkem do série o Temperance Brennan, která se podílí na vyšetřování vražd. Dalo by se poznamenat, že dostává samé bizarní případy. Kniha začíná tím, že internetový detektiv "Lucky", Hazel Strike, jí přinese nahrávku mučené dívky. Lucky je přesvědčená, že ví, kdo ta dívka je a co se s ní stalo.

Temperance má v životě nejedno překvapení, a tím posledním je žádost o ruku od Andrewa Ryana. Neodpověděla, a vlastně ani neví, co by mu měla odpovědět. Jestli se na ní podepsal rozvod a nevěra Petea? Ano, ale nechce to přiznat nahlas. A navíc Ryan udělal také pěkných pár chyb.

Pro něj postel znamená jen dvě věci. V obou je notně zběhlý.
- Temperance o Andrewovi Ryanovi -

V Svědectví kostí se Temperance podívá na "možný případ" a brzy se do toho zaplete. Děj kmihy je strhující a rozhodně jsem si v něm našla momenty. Ukazuje se, že jsou věci jiné, než jak se na začátku předpokládalo. Spisovatelka také poukazuje, jak jsou náboženští fanatici nebezpeční. Věřit a nepochybovat je nejhorší možností.

"Někdo strčil do kýble uříznutou hlavu, přilil beton a pak to celé hodil do rokle," shrnoval Ramsey bezvýrazným hlasem.

Přikyvovala jsem, ačkoli on dál hleděl ze svahu dolů.

"Tak kde ta hlava je?"

"Beton vypadl z kbelíku a někde uprostřed pukl. Možná se do praskliny dostala voda a zmrzla. Nevím. Hlava byla vystavená vlivu prostředí a začala se rozkládat. Vyčuchali ji mrchožrouti a uspořádali si tu piknik."

...

"Protože pán Ježíš mi pošeptal, že z hor sestoupil satanáš, aby se zmocnil jejich smilných duší."

Hodnocení knihy: na začátku jsem četla Svaté kosti, Kosti na popel a Kosti v písku. Svaté kosti mě odrovnaly a neměla jsem zrovna chuť pouštět se do dalších dílů. Nikdy jsem nebyla a nebudu fanouškem konspiračních teorií nebo historických románů, kde se hlavní postavy zakládají na skutečných lidech, ale mají jiné osudy. Doslova mi to leze krkem. Takže takhle kniha, stejně jako ďáblovy kosti mi pomohly. Těším se totiž, že si přečtu celou sérii od začátku.

"V mnoha ohledech jsme rozdílní, Tempe. Ale naše odlišnosti se vzájemně doplňují. Spolu jsme byli lepší, silnější. Bylo to víc než součet dvou jedinců. Já tomu opravdu věřím."
- Andrew Ryan k Temperance -

13. K

8. října 2016 v 13:34 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se
Tak jo, horší už to nebude. Pomyslel si Jaroslav a pak si prsty zajel do vlasů, když uslyšel hlas svého otce: "Vítej u nás. Pojď dál Patriko."

"Co se tak ksichtíš?" zeptala se Jaroslava jeho o šest let mladší sestra a koukla se ke dveřím. "To kvůli ní?"

Jaroslav zavrtěl hlavou, ale měl vědět, že jeho sestra si nenechá ujít příležitost, aby ho nepopíchla.

"Je hezká." podotkla a Jaroslav se zašklebil ještě víc. Je chlap, jasně že si všimnul, že je hezká. Jenomže je to taky čarodějnice.

"Když myslíš." odpověděl jí a raději mlčel, dokud otec Patriku nedovedl ke stolu a neposadil přímo vedle něj.

Kromě toho, že je otec uviděl v situaci, která vypadala jinak, než jak to doopravdy bylo, musel slýchat, jak by se k němu někdo hodil - matka konkrétně navrhovala jednu její známou z práce. Jaroslav zamumlal: "Ahoj." a pokud možno, hodlal Patriku, svou sekretářku, celou večeři ignorovat.

"Já jsem Anna." Představila se Patrice drobná brunetka a natáhla k ní přes stůl ruku.

"Patrika." Usmála se na ní. Toho bručouna vedle sebe si nevšímala.

"Jaké si dáš víno?" zeptal se Evžen a jeho manželka přinesla skleničky.

"Červené." Odpověděli Jaroslav s Patrikou zároveň. Oba se na sebe zamračili a Evžen se usmíval.

"Takže si připijeme, že jsme se tu všichni sešli a doufám, že se budeme scházet mnohem častěji ve stejném složení."

A bylo to tady. Patrika pozvedla skleničku, a Jaroslav vedle ní gesto napodobil.

Patrika nechápala, co ho žere. Vypadal, jakoby spolkl citrón. Tak si jeho rodiče myslí, že jsou spolu, no a co?

"Patriko, jak dlouho to trvá?" zeptala se Anna a Jaroslav upustil vidličku.

"Netrvá." odpověděli oba.

"Aha." Anna se zasmála, zatímco se Patrika a Jaroslav na sebe mračili.

"Okamžitě toho nech a neodpovídej za mě." Ohradila se Pat.

"Nic takovýho nedělám." Bránil se Jaroslav a probodával ji pohledem.

"Jistě. Ty nikdy nic, viď? A dneska v práci?" nadhodila Patrika a využívala chvíle, kdy byl Evžen s Martou v kuchyni.

"Nevím, o čem to mluvíš." Jaroslav uhnul pohledem a napil se vína. Stejně dělala z komára velblouda. Tak prostě řekl Kamilovi, ať si najde vlastní sekretářku a neúkoluje to jeho.

"Mluvil se mnou. A jestli sis náhodou nevšiml, umím mluvit sama za sebe."

"To jsem zjistil. Kromě mluvení umíš i ječet." Přisadil si a tím poslal svůj plán ohledně ignorování té čarodějnice do kytek.

"Já nikdy neječím." Patrika si založila ruce a nehodlala podlehnout pokušení, kdy by toho magora chytila pod krkem.

"Pravda, řveš." Jaroslav to vzdal. Neuplynulo ani deset minut a měl jí dost.

"Jestli někdo řve, jsi to ty. Já občas použiju víc zvýšený hlas, abych ti něco vysvětlila." Pokrčila rameny a odmítala si nechat zkazit večer.

"To je mi teda vtip večera." Ucedil a uslyšel, dva rozdílné zvuky. Patrika vzteky zavrčela a jeho sestra Anna se rozesmála.

"Co je tady k smíchu?" ozval se a mračil se na ni.

"Ale, jenom jsem si myslela, že si táta dělal legraci." Anna se nemohla přestat smát. Ti dva spolu byli kouzelní. Divadlo dnešního večera.

"Proboha, to se stalo jenom jednou a rozhodně to nebylo tak, jak táta říkal."

"Jo, protože kdyby věděl, co se doopravdy stalo, co si mi provedl…" Nechala ve vzduchu viset Patrika.

"Já tobě?" Jaroslav se k ní otočil a nevěřil svým uším.

Ona to chtěla svést na něj.

"Jestli někdo někomu něco udělal, byla jsi to ty. Tys mi to udělala jako první a já ti pak tu laskavost vrátil."

"Lidi." Pronesla rychle Anna a málem se dusila smíchy. "Sedí tady mladší sestra a za rohem jsou rodiče. Nerozebírejte sexuální radovánky tak nahlas."

Jaroslav střelil pohledem k Anně a Patrika se rozesmála. "Není to to, co si myslíš."

Obrátil se na Patriku. "Tohle není vtipný." A pak mu to došlo. Ty potvory! Ony to udělaly schválně!

"Tohle mám v práci skoro pořád." Usmála se Patrika.

Jaroslav chtěl kousavě odpovědět, ale Anna ho předběhla.

"Měla jsi ho vidět, když si užíval poslední dovolenou před nástupem do práce. Byl jako utržený ze řetězu." Anna se usmívala a Jaroslav zůstal sedět jako socha. Cože to jeho sestra právě řekla? A mnohem, mnohem důležitější, komu to řekla?!

Než se Patrika zmohla na otázku, Evžen s Martou se vrátili.

"Máte hlad? Marta dneska vytáhla svůj trumf - pravý wellington." Evžen postavil jídlo na stůl a počkal, než se jeho manželka usadila. Když se rozhlédl kolem stolu, bylo mu jasné, že se něco stalo. Anna zářila, Jaroslav se kabonil a Patrika se usmívala jako měsíček.

V duchu si pomyslel, že si jeho syn vybral dobře. Potřeboval k sobě někoho, jako je Patrika. Ta si nestoupne stranou a nenechá ho, aby si dupnul.

Večeře trvala hodinu a po ní následoval dezert a káva. Probíhalo to docela dobře, protože Patrika se snažila toho bručivýho cvoka vedle sebe nevšímat a Jaroslav dělal, že neslyší cokoli, co jí vyjde z úst. Chytli se jenom jednou a to, když ho kopla pod stolem, aby mu zabránila vyprávět, o její "neschopnosti". Oba se na sebe chvíli dívali a jeden druhého vraždili pohledem. Načež si Anna odkašlala, a každý se vrátil ke svému moučníku.

Citát 01

4. října 2016 v 12:52 | Lola Kiss |  Citáty
Jestli chceš být spisovatelem, přestaň o tom mluvit, sedni si a piš!

Tvůj největší výtvor je tvůj život. Všechno je ve tvých rukou.
Sara Zarr

Pamatuj si, že všechny odpovědi, které potřebuješ, máš uvnitř; jen musíš být dostatečně zticha, abys je slyšel.

Krása, pro mě, je být v pohodě ve vlastní kůži. To a také parádní červená rtěnka.

Neexistuje nic jiného, co donutí lidi nenávidět tě víc, nebo milovat víc, než říkání pravdy.