Září 2016

Turista - Olen Steinhauer

27. září 2016 v 18:42 | Lola Kiss |  Beletrie
Víte, přečtete si něco, co Vás donutí znovu se podívat na autorovu tvorbu a pak si jeho další knihu koupíte. U Olena Steinhauera tomu nebylo jinak. Zašla jsem si do knihkupectví a koupila si jeho poslední dílo Všechny staré nože. A nadchla mě! Věděla, jsem, že se podívám na jeho další kousky a rovnou jsem si našla sérii, která se točila kolem agenta CIA.

Turista (The Tourist, 2009) je název prvního dílu, kde vystupuje postava Mila Weavera, agenta CIA. Neříkám bývalého, protože z podobných agentur se neodchází. Aspoň ne po svých. Každopádně kniha měla jasnou zápletku, ale přesto to nepůsobilo, jak mělo. Tajení dechu a hltání stránek? Hm, spíš ne.

Milo Weaver pracoval jako agent CIA v oboru turistiky sedm let. Což v překladu znamenalo, že se posbírají informace, sleduje se cíl a pak se vystřelí nebo použije jiný spolehlivý prostředek pro odstranění nežádoucího a udržení pořádku a míru v mezinárodních vodách. Jako správný agent používal také krycí jména - Charles Alexandr, Jack Messerstein, Michail Jevgeněvič Vlastov.

"Jste prvotřídní podvodník, Milo Weavere."
"Tak to jste mě dostal."
Einner se rozesmál, ale rychle se zarazil. Netušil, čemu má věřit.

O co se jednalo?

Milo dostal za úkol prověřit svou bývalou kolegyni a kamarádku, která údajně prodávala informace. Podezření se ukázalo jako nesprávné, ale než mohl Milo reagovat, byl obviněn z její vraždy. Takže se rozpoutal kolotoč, kdy se Milo snažil zjistit pravdu o její smrti a také o tom, kdo se to na něj snaží shodit. A dojde to do bodu, kdy si uvědomí, že to celé nevypadá tak, jak se tváří.

Čím na sebe upoutal pozornost?
Samuel Roth se předklonil, lehce poplácal Mila po koleni a znovu se opřel o zeď. Bez dalšího slova pevně zaťal zuby. V ústech mu cosi křuplo, jako skořápka ořechu, a Milo z jeho dechu ucítil závan hořkých mandlí. V životě už se s ním několikrát setkal u lidí, kteří byli buď naprosto odhodlaní, nebo úplně zoufalí. Nejtěžší cesta, nebo ta nejlehčí. Záleží na názoru.

Kdy na to přijde?
Tripplehorn za nic z toho nemohl. Byl prostě Jobem Graingerova Boha a Bůh byl tvůrcem toho všeho.

Milo býval Turista, ale pak ho postřelili a on se změnil. Práce ho vyčerpávala natolik, že se chtěl i sám zabít a hazardoval se životem. Kromě drog to byly přestřelky, kdy věděl, že by nemusel vyváznout živý. Právě o to mu šlo. Všechno se změnilo a z Mila se stal manžel a pak otec. Za všechno mohla ta přestřelka.

Hodnocení: poutavě ano, smysl pro humor ano, ale nějaké to trnutí nebo zadržování dechu se nekonala. Po dočtení jsem neměla stejný pocit, který následoval po knize Všechny staré nože. Je to dobře napsané, ale pořád mě napadají samá ALE. Slovo nicméně neuvádím, protože význam je stejný. Kladné hodnocení se nekoná. Hlavním důvodem, proč jsem z knihy nebyla nadšená, bylo uspořádání a existence tajných operací. Nejsem zrovna příznivcem konspiračních teorií - oblast 51 je toho důkazem. To byl jeden z hlavních problémů, proč mě kniha neuchvátila. Považuju to za slabší kousek.

Turista musí umět podat svůj příběh.
- shrnutí celé knihy a smyslu psaní -

Nechápej mě špatně - Marianne Kavanagh

27. září 2016 v 18:40 | Lola Kiss |  Beletrie
Název knihy Nechápej mě špatně (Don´t Get Me Wrong, 2015) od Marianne Kavanagh to vystihl celé. Rozhodně mi to přišlo jako dobrý vtip. Říkala jsem si, že si dobře počtu a bude to něco pro oddech. Hm, nebylo. Bohužel název knihy vypovídá spíš a tom, že se autorka o něco pokoušela a čtenář má být shovívavý.

Knížka je rozdělená na roky a pak podle toho, kdo vypráví příběh ve třetí osobě čísla. Příběh začíná prvním dílkem skládačky v roce 2015 a pak se přes uběhnutí několika let - od roku 2006, pak 2007, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014 - dostává čtenář zpátky k příběhu, prvnímu dílu skládačky a jeho významu. Nějak mě nepotěšilo zjištění, že hlavní hrdinku Kim vykreslují jako tvrdohlavou a s jasným názorem na svět, a přitom, je to přesně naopak. Odporuje si to tak hodně, že to prostě raději ignorujete.

Nezáleží na tom, co řeknete, jen na tom, jak to řeknete.

Kim je jednadvacet let a pracuje v sociální sféře. Moc dobře ví, co je pro koho dobré a dává to najevo. Pouze u jedné osoby se jí nedaří stát si za svým - u sebe. Má o čtyři roky starší sestru Evu, jejich matka je opustila a odjela si užívat života a jejich otec odešel k jiné ženě. Takže o drama v dětství je postaráno. Eva se stala "obdivovatelkou přírody" a Kim "ta rozumná a opatrná".

"Je to moderní Pýcha a předsudek."

Opravdu? A kolik skleniček bylo zapotřebí k takovému komentáři? Rozhodně si nemyslím, že by se měla kniha srovnávat s takovou, která je známá od 19. století.

Na scéně se objevuje "přivandrovalec", co se chlubí bohatstvím a dává najevo, jaký měl skvělý život. Nic není na první pohled takové, jak se jevilo. Harry neměl život, jaký si Kim představuje. Matka neznala Harryho otce a když se znovu vdala, otčím ho vyštval z domu. Jak se ukázalo, mýlit se víc než jen lidské.

2006
Podívala se na Harryho pohledem, který měl být povýšený, ale nějak se to zvrtlo. Harry její pohled opětoval a nastala dlouhá, trapná odmlka. Její nadřazenost ustoupila panice.

Proč mi nedá pokoj, projelo jí hlavou a zas se od něj odvrátila, aby vybalila nákupy.

Hodnocení: Nechápej mě špatně odpovídá svému názvu. Pokuste se vnímat knihu a zcela přehlédnout fakt, že to není povedené. Autorka vyzývá k porozumění, že se jedná o její prvotní počátky. Takhle to působí. A ještě komentář, že kniha potěší fanoušky Jojo Moyes? Ne ne ne. Propagovat knihu s tím, že odpovídá moderní verzi Pýchy a předsudku a pak také, že se potěší čtenáře Jojo Moyes, udává pro knihu vysokou laťku a při přeskoku se kniha nepřiblíží ani do poloviny. Takže tímhle způsobem shazovat knihu… No můžete posoudit sami.

12. K

27. září 2016 v 11:59 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se
"Ať tě ani nenapadne zavřít ty dveře." Jaroslav se držel okraje stolu a ztěžka oddychoval. Ta zpropadená čarodějnice ho pěkně doběhla.

"Nepoužívej se mnou tenhle tón. Jsem sice tvoje sekretářka, ale nejsem žádná hej nebo počkej." odpověděla mu Patrika a práskla dveřmi. V kanceláři však zůstala a čekala. Co do něj zase vjelo? Celý týden se choval jako pošuk.

"Jak sis dovolila mě obejít?!" Spustil na ni a Patrika se zamračila. V ničem ho neobešla. Teda, obešla, ale to se dalo snadno vysvětlit. Přece nebude čekat ve frontě, když může říct, že to kafe je pro šéfa. I když to bylo vanilkové nízkotučné latte s pravou šlehačkou.

"O čem to mluvíš?" Zkusila to nevinně a to ho rozčílilo ještě víc.

Tak ona si tady bude hrát na nevinnou! soptil Jaroslav.

Jaroslav se napřímil a neobtěžoval se držet stolu. Konečně ji uškrtí a bude mít od ní pokoj. Jeho krevní tlak se vrátí do normálu a jeho kafe bude chutnat jako normální kafe s mlíkem.

"Mluvím o té večeři, na kterou jdeš k mým rodičům, k nim domů." Ucedil a celý ztuhl. Ta ženská se rozesmála. Obočí mu vyjelo nahoru a sledoval, jak si Patrika utírá slzy.

"To vyvádíš kvůli tomu?" řekla bez dechu a usmívala se. Málem by si tipla, že se dozvěděl o tom kafi, co už přes měsíc kupuje "pro šéfa".

"Klid." řekla, což samozřejmě neměla, protože Jaroslav zrudnul vzteky a vykročil k ní.

"Neopovažuje se říkat mi, abych se uklidnil." Namířil jí prstem do obličeje, ale Patrika měla dobrou náladu.

"Neukazuj na mě tím prstem." Smetla mu ho a pokračovala. "Pozval mě Evžen."

Já jí ublížím. Opravdu jí oddělám a budu mít pokoj. Prostě jí zamorduju a její tělo odklidím.

"Fajn." Jaroslav se trochu uklidnil a prsty si pročísl vlasy. "Klidně si přijď."

"Jasně že přijdu." dodala Pat a byla si vědoma, že s ním mluví jako s malým klukem.

"Můžeš odejít." řekl Jaroslav a klidnil si nervy. To, že na něj mluvila jako na malýho kluka klidně přejde, ale hlavně musí ta čarodějnice vypadnout nebo se nadobro zbaví svojí sekretářky.

Patrika zavrtěla hlavou, ale než stačila projít, Jaroslav ji uzemnil.

"Jo a to kafe. nízkotučný latté mi nechutná a rozhodně nejsem typ na vanilku nebo šlehačku v kafi."

Orlovo proroctví - Simon Scarrow

14. září 2016 v 19:06 | Lola Kiss |  Beletrie
Docela mě zajímalo, jak se bude příběh vyvíjet, když centurionovi Catonovi visel nad hlavou trest smrti a centurion Macro byl podezřelý ze spiknutí, které vyústilo v smrt jeho nadřízeného. V minulé knize se toho stihlo hodně, a ta co následovala s názvem Orlovo proroctví od Simona Scarrowa, jsem pevně věřila, že dá věci do pořádku.

Děj byl zasazen do Říma, do chudinské čtvrti, kde si Macro s Catonem pronajali pokoj. Byli v Římě tři měsíce, než se Catonovi podařilo sjednat schůzku s vedením v paláci. Bohužel to pro centuriony neskončilo dobře. Nové umístění nebude, stále se prošetřuje jejich zapojení do událostí v Británii a jejich žold byl také pozdržen.

Když to s nima vypadalo nahnutě, byl to právě Narcissus, kdo si je nechal zavolat. Padla nejméně oblíbená věta Catona s Macronem:
"Chce vás vidět Narcissus."

Tentokrát se děj knihy točil kolem námořnictva a Cato s Macronem byli přiděleni k flotile v Ravenně. Potkali se tam s bývalým tribunem Vitelliem, který měl být jejich velitelem a prefektem ravennské flotily.

"Takže se netěšíš na cvičení?"

"Catone, kamaráde, existuje cvičení a pak i chaotický pobíhání sem a tam. A v tomhle jsou ti flákači od námořnictva naprosto dokonalý."

Jestli mě kniha v něčem pobavila, pak to byl rozhovory mezi Catonem a Macronem. Jakmile spolu tihle dva strávili tolik času o samotě a v jednom pokoji, jejich přátelství se prohloubilo a jejich chování se změnilo. Nejde si nevšimnout, že se Cato mění a hodně vlivu na něj má Macro.

Macro schumlal vak do pevného balíku a lehl si vedle ohně, zády ke Catonovi. "Slib mi jenom jedno," zamumlal po chvíli mlčení.

"Ano?"

"Jestli se z tohohle vyhrabem, už žádný dobrodružství."

"Budu se snažit."

"Jasně..."

Pirátské lodě, zrada, pletichy a obchodní lodě v ohrožení nestačí, Simon Scarrow ke všemu přidal i honbu za svitky od věštkyně z Kúm. Tím se přivedl k životu mýtus o bájné věštkyni Sibyle, která uměla předpovídat budoucnost. Zajímalo mě to, protože jsem kdysi dávno četla knihu Měla Sibyla pravdu?

Vitellius se osvědčil jako neschopný velitel a během jednoho dne svou hloupostí přišel o polovinu flotily. V hlášení do Říma za tento neúspěch vinil Catona, který se díky šťastné náhodě mohl podívat do dopisu. Celý dopis přepsal a upravil tak, aby vina padla na tu správnou hlavu. To bylo jedno z porušení pravidel, kterého se Cato dopustil. A jestli ho tížilo svědomí? V případě Vitellia a jeho hlášení do Říma, ne.

Válka lidí mění, ale víc lidi mění spolubojovníci.

Docela mě štvalo, že jsem po každých deseti stránkách narazila na překlep, zdvojená slova nebo špatné koncovky při časování sloves. Kdyby tam byly i hrubky, asi bych vyletěla z kůže. To, že kniha má 382 stran ještě neznamená, že je v pořádku nasekat tam úměrně tolik chyb. A také perlička z historie:
"Dokonce se povídá, že je tu pár utajených vesnic, který si vybudovali potomci otroků ze Spartakovy armády."

Příliš velké sousto (2. díl) - Meg Cabot

14. září 2016 v 18:47 | Lola Kiss |  Beletrie
Jestli jsem se zařekla, že si další knihu pro mladistvé nepřečtu, asi jsem na to zapomněla. Nebo moje přesvědčení nebylo tolik silné, protože jsem se podívala na další knihu pro teenagery od Meg Cabot. Tentokrát jsem sáhla po druhém dílu ze série o Míně Harperové Příliš velké sousto (Overbite, 2011).

Knihy, které jsem přečetla:
1, Jak neztratit lásku
2, Mezi láskou a smrtí
3, Velikost L
4, Jak začíná láska
5, V kůži supermodelky
6, Jak dokázat lásku

Je to zvláštní, ale neslavnější sérii od Meg Cabot Princezniny deníky, podle kterých se natočily dva filmy, jsem nečetla. Vím, že se jedná o rozsáhlou řadu, ale stejně jsem ji nenašla nikde k mání. Možná půjdu prověřit antikvariáty, ale stejně tomu nedávám zrovna naději na úspěch. Jednak možnost, že by se našly první díly v dobrém stavu je mizivá a pak také ta druhá věc - četla bych je ve věku, kdy by to nemuselo dělat dobrotu.

Druhý díl Příliš velké sousto se týká dnešní světa, ve kterém ožívají legendy. Jedná se o Vatikánské jednotky - Palatinskou gardu -, které mají za úkol vyhledávat a ničit démony. Hlavní postavou je Mína Harperová, která má dar vidět do budoucnosti - jak kdo zemře. Pracuje pro Palatinskou gardu a jejím expřítelem je kníže temnot, syn hraběte Draculy, Lucien Antonescu.

Ale existovala ještě jiná možnost. Kdyby zemřela, tak on má moc ji oživit, jako upírku. Stejně to udělal i jeho otec s ním a on jako současný kníže temnot tuto moc zdědil.

Mína Harperová bydlí v bytě se svým bratrem Johnatanem a psem Jackem Bauerem. Před práci v Palatinské gardě neměla tušení, že něco jako upíři existuje. Bohužel se ukázal, že jedním z nich byl i její přítel Lucien Antonescu. Sice se rozešli, ale Lucien na ni nepřestával dohlížet.

"Existovala spousta věcí, které Mína Harperová věděla, a o nichž neměl její bývalý přítel ani tušení. Věděla, jak lidé zemřou."

Mína zabila svého bývalého přítele Davida, který byl proměněn na upíra. Tím se odstartovala zápletka knihy. Kdo stojí za zmizením padesáti turistů? Je Lucien ten, kdo tahá za nitky?

Položil jí ruku na rameno a jemně ji přerušil. "Ani vy, Míno, nemůžete popřít, že se mezi vámi a Alaricem rozvinul nezdravě závislý vztah, který zapříčinil smrt několika našich kolegů. Bylo by dobré, kdybyste si osvojila určitý odstup a perspektivu. Protože i Alaric souhlasil s přeložením a je na cestě zpátky do Říma, zatímco vy jste propuštěna. A teď už mi žádné další otázky o Alarikovi nepokládejte..."
- k Míně po nevydařené akci -

Na Mínu kromě Luciena dohlíží Alaric Wulf, který je bojovníkem a jeho hlavní cílem je zničení Luciena. Kromě nenávisti k Lucienovi, se Alaric snaží ostatní přesvědčit, že tolik vychvalovaný otec Henrique, je podvodník. Což se ukáže jako správná domněnka, ale v zcela jiném směru než si kdo myslel.

"Vampirismus je neobyčejně lákavý a zajímavý životní styl."
- Lucien Antonescu -

Hodnocení knihy: je to poutavé čtení, ale místy si říkám, že bych zívala nudou nebo přeskakovala očima řádky. To není dobré. Stejně tak jsem byla překvapená, jakým směrem se ubíral vztah mezi Mínou a Alaricem. Tak úplně jsem to nezbaštila. Nešlo mi to dohromady. Jinak bych řekla, že je to lepší než V kůži supermodelky. Jestli se podívám i na první díl? Uvidím…

Z deníku stážce

14. září 2016 v 11:11 | Lola Kiss |  Tvář démona
Televize běžela s tlumeným zvukem a Gregori sledoval večerní zprávy. Reportérka vypadala nemístně. Načesaná, uhlazená s těžkým make-upem. Sice se tvářila, jak jí to je líto a blekotala o tragédii, ale stejně věděla kulový.

Znechuceně vypnul zvuk a sledoval, jak probíhají záchranné akce. Jo, takhle z pohodlí domova se zdálo, že se nikomu nic vážného nestalo. V záběrech všichni pobíhali a ranění byli odnášeni. Jo, objevilo se i pár pytlů ležících na zemi.

Gregori chtěl přepnout kanál, aby se mu přestal zvedat žaludek, ale nemohl. Sledoval hemžení na náměstí, kde před třema hodinama vybuchla bomba. No, vlastně nevybuchla, ale odpálil ji ten mladý kluk, co mu nemohl bejt ani sedmnáct. A důvod? Neřekl nebo ho aspoň nikdo, kdo přežil, neslyšel.

Dusivý kouř, který s každým nádechem rozedíral plíce a čím víc, jste kašlali, tím to bylo horší. Plameny, které se rozšířily a spalovaly cokoli v nejbližším okolí. Auta, lavičky, uschlé kytky, lidi. Pach spálenýho masa byl nejhorší, mísil se s benzínem, a když jste jednou začali zvracet, nebylo vám líp. Nehorší pohled byl na lidi, kteří se plazili po zemi a hořeli. Chtěli jste jim pomoct, ale věděli jste, že to černé ohořelé z posledních sil plazící se tělo je v podstatě mrtvé. Zkoušeli jste uhasit oheň, ale bylo pozdě. Všechno oblečení bylo přiškvařené, vlasy byly pryč a zůstala jen ohořelá černočervená lebka.

Gregorimu se dělalo špatně ze záběrů místa, kde ještě před několika hodinama pracoval. Na tohle si nikdy nezvykne. Na něco takového se nedá zvyknout. Sice seděl doma, ale pořád v hlavě slyšel pronikavé výkřiky, co volaly o pomoc. Zoufalé zvuky, které vycházely z lidských pochodní. A pak tam byla ta nejhorší úpění bolestí ze ztráty končetiny, kvůli popáleninám a beznaději.

Reportérka hlásila, že bylo zraněno dvě stě lidí. Z dvě stě lidí byla stovka mrtvá a ti zbylí odvezeni do nemocnic. Proto se tvoří krizové plány a dispečeři se domlouvají mezi sebou. Reportérka neřekla, že v kritickém stavu poměrná většina nepřežije. Buď zemřou v nemocnici, nebo během převozu. Reportérka nechávala lidem malou naději.

Gregori vypnul televizi a šel do sprchy. Potřeboval z hlavy vymazat obrázky, které v televizi neukázali a ani nemohli. Obrázky, které by nikdo neměl vidět.

11. K

9. září 2016 v 21:19 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se
"Všechno nejlepší k narozeninám, sluníčko moje!"

Patrika nadskočila, když se dveře prudce otevřely a v nich stál Evžen, otec jejího šéfa.

"Jsi pořád krásnější." řekl Patrice a políbil jí na obě tváře.

Za celou dobu, kdy pro něj Patrika pracovala jako sekretářka, jí každé narozeniny přivodil málem infarkt. Pokaždé jí přál v momentě, kdy ho neviděla přicházet nebo neslyšela. Vždycky pak zrudla a Evžen se bavil. Uvědomila si, že jí její bývalý šéf chybí.

"Děkuju." Zamumlala Patrika a snažila se uklidnit zběsile rozbušené srdce.

Evžen se posadil na pohovku a ukázal Patrice na místo vedle sebe. "Podívej, co jsem ti přinesl."

Jaroslav se zarazil a díval se do prázdna. Zapomněl. Skrz dveře slyšel, jak jsem jeho otec vpadnul a přál jeho sekretářce k narozeninám. Má narozeniny.

"Sakra." Ucedil potichu a přemítal, co by měl udělat. Předstírat, že o ničem neví? Blbost, přece je slyšel. Jít tam a popřát jí? V žádným případě ne před otcem. Ještě teď musí doma na rodinných večeřích poslouchat, jak se k sobě hodí.

Co teď?

"Je tady i můj syn?" Jaroslav zatajil dech, když čekal na odpověď. A je to tady. Otec ho seřve, že zapomněl na dárek pro svou přítelkyni nebo v horším případě prohodí poznámku, že by ji měl vzít někam na večeři. A taky by se mohl zmínit, že čirou náhodou zná -

"Ne. Není tam. Musel na jednání." Odpověděla jeho asistentka.

Jaroslav se svalil do křesla a děkoval, že ho kryla. Chvíli poslouchal, co se děje a pak s úlevou vydechl, když se jeho otec vzdálil.

Patrika se podívala na stříbrný náramek s opálovými kamínky a pak si ho připnula na ruku. Sedla si a přemítala, jestli půjde za šéfem a řekne mu o pozvání od jeho otce nebo bude zlá a bude mlčet. Po tváři se jí rozlil škodolibý úsměv. Bude mlčet.
"Jeden zelený čaj." Patričino obočí vystřelilo vzhůru. Zelený čaj? Odkdy si dává zelený čaj? Nedávno tvrdil, že je to hnus a nedá se pít. Zakroutila hlavou a šla do kuchyňky.

Jaroslav si uhladil kravatu a pak se zastavil v pohybu. Co blbne? Je to přece Patrika. Ta čarodějnice. Rychle si kravatu zmuchlal a narovnal se. Proč si připadá jako na jehlách? Je to jenom sekretářka, proboha. Projel si rukou vlasy a zavrtěl hlavou.

Patrika bez zaklepání vlezla do kanceláře a na chvíli se zarazila. Co mu je? Zmuchlaná košile, vlasy jako vrabčí hnízdo a sedí jako by spolknul pravítko. Není mu špatně?

"Tady to je." Položila mu tác na roh stolu a odcházela.

"Počkej chvíli." Jaroslav se zarazil, když si uvědomil, že zní nervózně.

"Ano?" Patrika se otočila a byla kvůli němu nervózní. Co to s ním je?

"Všechno nejlepší." řekl a natáhl k ní ruku s obálkou. Patrika si ji opatrně vzala a podívala se dovnitř. Zamračila se, než jí došlo co to je.

"Díky."

Jaroslav kývl a počkal, dokud neodešla. Vydechl zadržovaný dech a složil se v křesle. Je to v prdeli. Jedny narozeniny a on je z toho hotový. Zavrtěl nad sebou hlavou a odmítl se tím zabývat. Prostě má dneska den blbec.

Patrika si sedla a znova se podívala na poukaz za dva tisíce do restaurace pro dva. Nechápala, co se děje. Myslela si, že je všechno jako při starým a že se dostali přes ten incident, ale… Je to v háji

Simon Scarrow

8. září 2016 v 9:19 | Lola Kiss |  Spisovatelé
Simon Scarrow (1962) je britský autor historických románů. Narodil se v Nigérii, žil v mnoha zemích a pak skončil v Británii. Vystudoval historii, kterou následně učil a věnoval se zejména římským dějinám.

Autorovo stránky: www.scarrow.co.uk

Nikdy jsem nebyla příznivcem válečných románů nebo člověkem, kterého bitvy zajímaly. Bylo to téma, které jsem nechtěla číst, protože jsem věděla, že to jsou příběhy, které se zakládají na pravdě. Jako například Oheň od Henriho Barbusse. Tady tomu bylo jinak.

Nejprve mě zaujala kniha Gladiátor a pak jsem se podívala na tituly knížek a rozhodla jsem se. Přečtu si první knihu ze série o Orlovi. Jako první jsem přečetla Pod znakem orla, následovalo Vítězství orla, Orel na lovu, Orel mezi vlky a Orlova kořist. Jestli se chystám i na další díly? Jasně!

Něco z autorovy tvorby:

1) Eagles of the Empire
Pod zanekm orla
Vítězství orla
Orel na lovu
Orel mezi vlky
Orlova kořist
Orlovo proroctví
Centurion
Legie
Pretorián
Orel v písku
Gladiátor
Krvaví havrani
Bratři ve zbrani

Přečetla jsem:
6, Orlovo proroctví

Útěk do samoty - Nicholas Sparks

7. září 2016 v 17:52 | Lola Kiss |  Beletrie
Na začátku jsem knihu Útěk do samoty (Rescue, 2002) od Nichalse Sparkse četla a nějak se nemohla rozhoupat, jestli se mi líbí nebo ne. Čekala jsem, kdy si pomyslím, že je to docela nudné a předvídatelné nebo si řeknu: "Tenhle se mi líbí." Odpovědi na tu palčivou myšlenku jsem dostala asi v polovině knihy, kdy jsem si uvědomila: "Zase mě dostal."

Nicholas Sparks http://lola-kiss.blog.cz/1504/nicholas-sparks vypráví příběhy jemu vlastním způsobem, který ve vás probudí ty nejradostnější vzpomínky nebo vás dokáže přimět sáhnout si na dno spolu s hlavní postavou. Možná to prožívám až moc, ale neměly by knihy být právě o tomhle? Zapůsobí na vás tak, že si po jejím přečtení připadáte spokojeně? Příjemně nabuzeni?

Příběh se točí okolo malého městečka Edentonu v Severní Karolíně. Mladá žena Denisa Holtonová se přestěhuje do starého domu po své matce spolu s čtyřletým Kylem. Jejich život není jednoduché a nabere nové obrátky, když během bouřky sjedou ze silnice.

Dobrovolný hasič Talyor McAden kontroloval elektrické vedení a během bouřky narazil na auto v příkopě. Mladá žena nebyla vážně zraněná, ale do nemocnice musela. Denisa sice odmítala a pokoušela se hledat svého syna Kylea, ale zkolabovala. Její syn se ztratil na několik hodin. Bouřka a chlad a noc. Nakonec vše dopadlo dobře a Taylor našel Kyle schovaného v mokřinách. Kyle si s Taylorem vytvořil pouto.

"Co říkal? Že se mu líbila?"

"Nic takového jsem neřekl," pospíšil si Taylor.

"Ani jsi nemusel. Vidím to na tobě. Ostatně těžko bys jí odvážel nákup, kdyby se ti nelíbila." Melisa se otočila k manželovi. "Už je to tak, líbí se mu."

"Od kdy mluvíš za mě, prosím tě?"

"Tak co dál...", usmála se. "Je hezká?"

"Co je to za otázky?"

Znovu se otočila k manželovi. "Připadá mu hezká."

Jak to na maloměstech bývá, Taylorova matka jela za Denisou do nemocnice - znala Denisinu matku z dětství. Přátelství na sebe nenechalo dlouho čekat.

Jednu věc však autor dotáhl do konce. Jak se dalo čekat, staré přísloví "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne." se naplnilo.

Taylorova minulost se přiřítila plnou silou a Denisa nemohla myslet na sebe, musela myslet na Kylea. A kdo se měl vypořádat s démony minulosti? Víte, jak se říká, že napětím skoro ani nedýcháte? Konec téhle knihy způsobí něco podobného.

Mitche vůbec nepřekvapovalo, že si Taylor opět zahrával se smrtí.

10. K

6. září 2016 v 19:08 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se
"Patriko! Okamžitě sem přijď!" zařval Jaroslav do telefonu, ale i tak ten řev slyšela přes dveře. Na co se vůbec s tím telefonem obtěžoval?

Uhladila si novou sukni a vešla za ním jako královna. Když řval, znamenalo to, že se jejich vztah vrátil zpátky do původní roviny a na tu příhodu s jeho otcem se zapomnělo.

"Proč řveš?" Jo, návrat do starých kolejí.

"Volal jsem před minutou a ty nic. Tak jsem musel holt zařvat, když jsi hluchá." Ucedil a zapřel se o opěradla. Byl spokojený sám se sebou, že je vše jako předtím.

"To jsem byla pro kafe." Pronesla Patrika a založila si ruce.

"Potřebuju objednat další toner a novou židli." Pronesl a kývl směrem k té, na kterou jí přilepil.

"Fajn. Příště neřvi nebo ti prdne žíla na čele." A než mohl dodat svou poznámku, skočila mu do řeči. "A příště mysli, než si budeš hrát s lepidlem."

Patrika se rozesmála a zakryla si rukou pusu, aby to zdusila. Odstrčila se ode dveří a šla volat Tomovi z údržby.

Jaroslav zaslechl, jak se ta čarodějnice smála a sám musel potlačit uchechtnutí. Všechno je při starým.

Dolní město 1 Léčba ostrou břitvou - Daniel Polansky

6. září 2016 v 18:59 | Lola Kiss |  Beletrie
Někdy narazíte na knihu, o kterou byste pohledem zavadili, ale nevztáhli byste pro ni ruku. Někdy taková kniha stojí za přečtení. Jsem ráda, že jsem pohledem zakopla právě o knihu s názvem Dolní město 1 Léčba ostrou břitvou od Daniela Polanskyho.

Na tržišti pár ulic východně odsud si kupci za ošizené zboží nechávali platit ořezanými měďáky, zatímco na Světlé ulici se ometali malí trhani s očima na stopkách, číhajících na nepozorného prodavače nebo šlechtice, co se zatoulal moc daleko od domova. V koutech a průchodech pronášeli prodejní chlapci stejná slova jako rybářky, ačkoli mluvili tlumeněji a účtovali si víc. Utahané šlapky na ranní šichtě vlažně lákaly zákazníky v naději, že za své vybledlé půvaby utrží dost na ještě jeden denní příděl chlastu nebo fetu.
- Dolní město -

Podle obalu jsem si říkala, o čem to asi tak bude. Nebyla jsem nadšená jako při koupi jiných knih. Spíš jsem se na ni podívala a řekla si: "Proč ne?" Udělala jsem sakra dobře.

Jedná se o dystopii a fantasy žánr s detektivním pozadím. Dolní město se vzpamatovalo z rudé horečky, moru, který propukl před deseti lety, pak následovaly války a změny režimu. V Třinácti zemích vládne královna, o spravedlnost se stará Koruna a pořádek udržují gardisté a agenti z Černého domu.

Když si myslíte, že něčemu začínáte rozumět, vyvede vás Správce z omylu.

Kniha je vyprávěna z pohledu bývalého agenta Černého domu Zvláštních operací, který si říká Správce. Jestli bylo někde v knize zmíněno jeho jméno? Kdepak, stejně jako není vysvětlen celkový obraz tamní společnosti, tak i sama hlavní postava netrpí upovídaností. Jediné číslo, které z něj člověk dostal, byl jeho věk.

Správce odešel z práce kvůli ženě a stejně jako jiní, ani on nemluví o podrobnostech. V dětství přišel o celou rodinu kvůli moru, pak přežíval na ulicích a jako mladík narukoval do armády. Jeho jediným člověkem nejblíže k rodině se stal mág Jeřáb a pak dívenka, kterou zachránil jako malý kluk. I když "rodinu" naposledy navštívil před deseti lety? No, tolik k jeho minulosti. Správce se živí jako prodejce drog a vytvořil si pro sebe pěkný malý rajón. Spolupráce s ostatními pány v podsvětí funguje ve formě laskavostí nebo zlámaných prstů, když je strkají, kam nemají.

"Jste chladný člověk."

"Tohle je chladný svět. Přizpůsobil jsem se okolní teplotě."

V Dolním městě se našlo tělo zavražděné dívky a to odstartovalo Správcovu touhu po potrestání viníků. Sice se do toho zaplést nehodlal, ale pak se ztratilo další dítě a jeho bývalý šéf mu dal na výběr. Starý pán mu řekl, že buď dopadne viníka, nebo ho zabijou. A pokud viníka nedopadne do týdne, skončí taky mrtvý. Jako motivace to stačilo.

"Čau, Crowley. Koukám, že vrozená blbost není na překážku úspěšný kariéře ve službách Koruny."

"Pořád jazyk jako břitva, co, chlapče?" Zasmál se a kalná pichlavá očka nad rozpláclým nosem se zaleskla očekáváním. Jeho pěst vystřelila dopředu a já byl zase na kolenou, snažil se nezvracet a litoval, že posledních deset vteřin nemůžu vrátit zpátky.

Dlouho jsem se tak dobře nebavila, protože určitá část povahy hlavní postava přesně odpovídala i jisté části mojí osobnosti, která je stejně kousavá a upřímná jako Dr. House. Navíc je to kniha psaná z pohledu chlapa a i to hodně udělá s tvorbou. Je rozdíl číst knihu od ženy a od muže. Každý má jiný styl a pohled. Doporučuju přečíst, protože když ne kvůli detektivnímu pátrání, tak kvůli Správci.

"Potíž se starými přáteli je v tom, že si pamatují minulost, kterou byste sami raději zapomněli."
- Správce -

9. K

1. září 2016 v 9:30 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se
Od veřejného ponížení uplynulo přes dvanáct hodin a pořád to bylo trapný.

Patrika se potichu posadila do křesla a psala na počítači. Předstírala, že se včera nic nestalo. Vůbec nic se nestalo. Šéfovo otec ji vůbec neviděl v kalhotkách a svého syna se sukní v ruce. Ne. Nic takové se nestalo. Ani ji nikdo nepřilepil zadkem k židli.

Jaroslav se opíral do křesla a pokoušel se vyhodit si z hlavy včerejší událost. Ne událost, ale ten kousek, co předvedla jeho povedená asistentka. Rozhodně se bude chovat normálně, protože to včera se nestalo.

"Dobrý den. Tady jsou měsíční výkazy." Pat mu položila listy na stůl a dívala se kamkoli jinam, jenom ne na šéfa.

"Díky." Prohodil Jaroslav a stejně jako ona se díval kamkoli jen ne na ní.

"Chcete ještě něco?" Pat se usmívala a užívala si škádlení šéfika. Byla by přísahala, že se napjal.

"Ne." řekl Jaroslav a tentokrát se jí do očí podíval. Ta prohnaná čarodějnice nepoužila profesionální tón a Jaroslavovy myšlenky se netýkaly práce. A jeho myšlenky se stočily k předchozímu dni.

Jaroslav byl pořádně nasraný, když mu dala na poradě kafe s projímadlem, takže jednal. Přilepil Patriku k židli, která si jednoduše sukni rozepla a roztrhla. Snažil se ji přinutit, aby si jí oblékla, jenomže v tu chvíli vešel dovnitř jeho otec.

"Nemůžu říct, že bych byl překvapen, ale děti vedle probíhá jednání." promluvil Evžen na oba otcovským tónem a potlačoval smích.

Pat se schovávala za Jaroslavem, a ten se snažil roztrhlou sukni schovat za záda. "Není to tak, jak to vypadá." vyhrkl a jeho otec se zasmál.

"Určitě." řekl a přelétal pohledem z jednoho na druhého. Nevěřil jim ani slovo. Koneckonců viděl, co potřeboval.

"Není to, jak si myslíte." pokusila se promluvit Patrika a vykoukla zpoza Jaroslava.

"Nic si z toho nedělej, holčičko. Ale nechávejte si to na dobu, kdy nebudete v práci. Nevypadá to zrovna jako dobrá pracovní morálka, a nechtěl bych slyšet fámy o sexuálním harašení." Evžen stěží potlačoval smích, který se mu odrazil v očích.

Patrika po jeho proslovu zrudla a dívala se na zem.

"A synku? Nenič jí sukně. Sice jsi možná zvíře po tátovi, ale v práci bys vážně neměl trhat kusy oblečení." Nato zrudl i Jaroslav, jeho otec se omluvil a odešel.

Nastala chvilka ticha, kdy se Patrika natáhla pro sukni a Jaroslav kývnutím ukázal ke dveřím koupelny. Ani potom se jeden druhému nepodívali do očí a ani jeden z nich nepromluvil.