Jak si podřezat vlastní větev

19. srpna 2016 v 8:40 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Nikdy bych si nemyslela, že se tohle stane zrovna mě a rovnou první den v práci. Asi mě mělo napadnout, že jednou musí dojít na rčení: "Nikdy neříkej nikdy."

Jak že se to stalo? No, první den v práci chyběla (stejně jako další dva týdny) pracovnice, která mě měla zaučovat. Byl to problém? Jasně že ne. Tady je na všechno spousta času a nikdo po vás nic nechce. Jak se říká, koudel u zadku vám hořet nebude. Ehm, zpátky k tomu podřezání.

Bylo kolem jedné hodiny a to jsem opravdu nevěděla, co bych měla dělat. Koukala jsem na počítač a říkala si, že je to hodně špatné, když mě nebavil ani facebook, hm, bux, goodreads, cbdb, csfd, aj. Jo, od sedmi hodin od rána se toho moc podnikat nedá. Měla jsem toho docela dost. A pak přišla další perlička. Kolegyně, s kterou jsem sdílela kancelář, odchází ve dvě hodiny. A protože jsem neměla zařízené pověření, nemohla jsem zůstat o samotě. Bože chraň! Přešla jsem do jiné kanceláře, kde seděly další dvě kolegyně - jedna služebně starší a druhá nastoupila zároveň se mnou.

Uběhla další hodinka, kdy jsem si poposedávala a nudila se a poslouchala, jak služebně starší kolegyně tu novou zaučuje. Měla jsem toho dost, zvedla jsem se a namířila si to rovnou do kanceláře paní vedoucí. Vztek nepolevil, spíš ještě narostl, když jsem musela čekat před její kanceláří po zaklepání, než mi otevře. Na Dveřích byla koule, nikoli klika.

Paní vedoucí seděla za stolem a počkala, dokud si nesednu. Když se ptala, co přesně potřebuju, ptala jsem se na moji pracovní náplň. Pracovní postupy proto, co dělám, neexistují. Jakmile se zmínila, že moji pracovní smlouvu sepisovala ona, rovnou jsem se ptala, jestli mi může říct nějaké podrobnosti. A paní vedoucí mluvila a mluvila a mluvila a mluvila a já pochopila, že nemá ani ponětí, co moje pracovní místo obnáší. Dělá smlouvu a neví? "Takže nevíte." Utnula jsem její tirádu a podřezala si větev. Ten její výraz byl jako ledová sprcha. To si myslela, že nepoznám, že mi bude kecat okolo, ale jádro vynechá? Za koho mě měla?

Z kanceláře jsem odešla a důsledky slova "nevíte" jsem pocítila až po pár dnech, kdy věrná kamarádka paní vedoucí dělala, že neexistuju. Byla jsem pro ni vzduch a dávala to jasně najevo. Co bylo na tom všem nejlepší? Přišlo mi to k smíchu. Copak se dospělí lidé chovají jako na střední nebo ještě lépe na základce? Samozřejmě. Tohle je totiž reakce zdravého dospělého jedince na kritiku.

Větu: "Nevím, musím si to najít." jsem v práci použila a nestydím se za to. Když něco nevím, nebudu to povídat a povídat díry do hlavy a doufat, že si dotyčný nevšimne, že o tom sama nic nevím. Ale co naplat, dokonalí lidé holt existují! Oslavujme!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama