Co očekávat při bypassu a výměně chlopně aneb co Vám doktoři neřeknou

29. srpna 2016 v 12:39 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Včera večer jsme se vrátili z návštěvy babi z Konstantinových lázní. Vypadala docela dobře, ale stejně vidíte, že to není stejné jako dřív. A co mě trápilo nejvíc, že možná ani nebude.

V polovině července se babi udělalo špatně a musela do nemocnice. V první nemocnici jí neprovedli žádná vyšetření. Prostě ji jen dali na monitory a sledovali, co se děje. V podstatě čekali, jestli jí skolí infarkt a pak by asi podnikli nějakou akci. Rozhodně jsem byla naštvaná, když jsem viděla jejich chování - jak sestřiček, tak lékařů na JIPce. Kdyby babi byla sama a neměla nás, obávám se, že by v té nemocnici byla doteď. A doteď by se s nic nedělalo.

Jenomže moje rodina je zběhlá a nečekali jsme, až se oni rozhoupou. Převzali jsme to do vlastních rukou a babi byla propuštěna domů a o pár dní později ji přijímali ve fakultní nemocnici v Plzni na Lochotíně. Provedli jí všechna vyšetření a řekli, že babi potřebuje bypass a zároveň by jí dali i novou chlopeň. Jelikož má babi cukrovku, chlopeň časem zvápenatěla a rychleji se ošoupává. Babčinou reakcí bylo, že na nějakou takovou operaci nepůjde.

Jaká byla rizika? V případě, že by babi odmítla podstoupit operaci, by jí hrozil v lepším případě rozsáhlý infarkt a v horším smrt. Rozhodnutí jsme nechali na ní. Nikdo nemá právo nakazovat druhému, co má dělat. Překvapilo mě, že když to vidíte u jiných lidí, nemyslíte na takové věci, jako v momentě, kdy se to dotýká vašeho blízkého člověka. V jednu chvíli se mi rozklepaly ruce a nebyla jsem schopná dokončit větu, co by se stalo v horším případě.

Bála jsem se i z jiných důvodů: babi je 75 let, má cukrovku, je mírně obézní, má vysoký krevní tlak a je bývalá kuřačka.


"Bypassy jsou šity tak, že tvoří spojku mezi aortou (hlavní tepny vystupující ze srdce) a koronární tepnou za místem postiženém zúžením. Takto je místo zúžení přemostěno a tok krve k srdečnímu svalu se obnoví."

Babi se ale nakonec rozhodla, že na operaci půjde. Doktoři a sestřičky Vám vysvětlí, jak to probíhá a co se dělá, ale stejně na to nejste připraveni.

"Operace netrvá většinou déle než 2-3h."
Zdroj: http://www.ordinace.cz/clanek/bypass/?chapter=2

3. srpna šla babi v dopoledních hodinách na operaci, která trvalo šest hodin. Až po operaci jsme se dozvěděli, že to nebyl bypass, ale rovnou trojitý. Chlopeň nedostala umělou, ale biologickou - naštěstí. Ten den po operaci nechávají pacienty, aby se sami probouzeli. Babi se probudila sama někdy kolem podvečera. Nejhorší věc po probuzení? Jste nazí, napíchaní hadičkami k pípajícím monitorům, máte zavedenou cévku. Je Vám špatně, protože jste nic nejedli. Jeden den vás nechají na JIPce pooperační, a jestliže nenastanou komplikace, převezou vás za další den na normální pokoje oddělení kardia.

Nemůžete se hýbat, nemůžete si odkašlat, nemůžete se pořádně nadechnout a nemůžete ani nic jíst. Jste kompletně bezmocní a závislí na péči ostatních. Během stáže v této nemocni FN Lochotín jsem viděla, jak vypadají lidé, kteří takovou operaci prodělali, a věděla jsem, že takhle bych vidět svou vlastní babču nezvládla. Ani ona by si nepřála, aby ji vidělo tak bezmocnou víc lidí. Je to nezávislá, tvrdohlavá a velmi energická ženská.

Pak nám babi pustili domů protože v Konstantinkách nebylo volné místo. Bylo to krátce po operaci a nelíbilo se mi, že bychom měli mít tak velkou zodpovědnost. Co kdyby se něco stalo? Ale pak jsem si uvědomila, že to bylo dobře.

Nejdřív jsme museli vyřešit léky, které jí předepsali, protože po nich jen zvracela a nic neudržela v žaludku. Díky známostem se léky pro babi mohly upravit. Každý den jsme tam s ní byli. V životě jsem neviděla babi takhle. Bledá, rty skoro bez krve, ležela na posteli a převážně spala. Bylo to jako dívat se na oživlou mrtvolu. Každou chvíli jsem se dívala, jestli babi dýchá.

Co se dělo, když byla babi ještě doma před lázněmi? Musela jsem do ní cpát jídlo, ale po malých kouscích, protože jeden z prášků způsobuje nechutenství. Veškeré jídlo jí smrdělo a nic nechtěla jíst. Bála se, že to všechno zase vyzvrací. Celkem babi denně musela jíst devatenáct prášků. Jakmile jsem zjistila, že se babi horší u ž při pouhém pohledu na ně, drtila jsem prášky (Siofor tablety skoro nešly drtit). Zamíchala jsem je do přesnídávky a babi je snědla a pak ještě zajedla přesnídávkou. Každou půlhodinu jsem babi nutila jíst malé jednohubky. A taky pít kvůli lékům na odvodnění. Jak se ukázalo, nejlepší volbou bylo mléko z lednice nebo ochucená minerálka. Během dopoledne se babi zlepšila natolik, že na chvíli si šla luštit křížovky. Rozhodně nikdy nenechte, aby se k člověku po operaci přimotal někdo s přístupem: "Když ti to nechutná, tak to nejez." A ještě dotyčného hladí po hlavě jako malé dítě. Tohle chování! nikomu nepomáhá. Další den byla babi víc čilá a sama řekla, že je jí lépe. Nejpernější chvíle nastaly, když jsem se hádaly jídle. Padly i nadávky. Jenomže se zdravím se nežertuje.

Pomáhat babi vstávat z postele byla rutina. Jestli v noci spala? Asi tři čtyři hodiny. Babi nikdy nebyla pobožná, ale slyšela jsem jí, jak se modlí: "Ať už ta bolest přejde."

Řez vedl od horní hrudní kosti až dolů (30 cm) a pak ještě měla malé řezy od vedených elektrod. To o elektrodách vám doktoři neřeknou. Ani neřekli, že když jí dělali "přemostění", použili cévy z nohy v tříslech, u kolene a nad kotníkem. Bolest v tomhle případě se nikdo neumíme představit.

Víte, jak se říká, že lidé zestárnou? Chápala jsem.

16. srpna jsme babi odvezli do Konstantinek. Celou dobu opakovala, že jí tam odvážíme a chceme se jí zbavit, Že se o ni nechceme postarat. Pobyt měla zařízený v Prusíku. Nikdy tam nenechávejte odjet blízké bez doprovodu, protože přijímací rituál by sami nezvládli. A propuštění do lázní rovnou z nemocnice? Chtějte být u toho.

A jak to probíhalo dál? Vím jen útržky, kdy se babi zlepšovala a volali jsme jí několikrát denně. Jediný volný den byla neděle a sobotní odpoledne. Typy procedur? Biolampa na jizvu, rehabilitační cvičení, což jsou masáže, dále pak inhalace vincentky, pak nějaké "zábaly".

Stávající problém? Chuť k jídlu. Za celou dobu - od operace a doposud - babi zhubla tak deset kilo a některá jídla jí pořád páchnou. Podle všeho to může být následek po narkóze. Další nevýhodou je nošení "korzetu". Výjimkou je sprcha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama