A tak jsem potkala Mirandu

10. července 2016 v 19:47 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Byl to první den a hned od rána šlo všechno z kopce.

Jela jsem autem a potřebovala jsem mít ověřené dokumenty u sebe. Vyjela jsem z domu a v hlavě si přehrávala, co mám mít s sebou a jestli mi něco nechybí. A chybělo! Ty dokumenty! Musela jsem to otočit a vrátit se pro ně.

Doma jsem dokumenty popadla a nakrásně si všimla, jak se mi posmívá zářivě červená barva desek, kde byly dokumenty uložené. Dorazila jsem na místo o tři minuty později. Což nevadilo, protože jsem společně s dvěma dalšími dívkami musela čekat dvacet minut.

Přišla na řadu kancelář s PR ženskou, která potřebovala spoustu času a hlavně chtěla abyste vy věděli, co je její práce. U ní jste nemohli nic předpokládat, museli jste jít a jednat na rovinu. S lenochodem jsme strávily skoro hodinu.

Pak následovala Miranda.

Na začátku si říkáte, jak je úžasné, co všechno zvládá. Jenomže pak se dostanete do situace, kdy jste s ní zavření v jedné místnosti déle než minutu. Začnete mít pocit, jestli Miranda vůbec ví, že se chová jako naprostý cvok - no vážně, kolikrát musí říct slova služebně starší v jedné minutě? - a má ječák horší než siréna - jééé, dobrý den - ? Asi nemá ponětí, jaký dojem vyvolává. Jinak by se nemohla tak často zastavovat a mluvit na lidi, jakoby by byli nahluchlí.

Miranda, žena, která dělá jiným ze života peklo a od ní zadané úkoly zpochybňují zdravý rozum.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama