Stránka jedné knihy - 9. kapitola, část 5

16. června 2016 v 16:09 | Lola Kiss |  MY NOVELS Stránka jedné knihy
Anna měla radost, že jsem se jí ozvala. Říkala, že ta kniha bude bomba a všichni z redakčního týmu jsou nadšení. Přiměla jsem se myslet na práci a nadšeně přikyvovala. Stejně jsem si nakonec nevybavila, co přesně mi Anna říkala.

Volala jsem Erice, ale nebrala mi to, tak jsem udělala další věc, kterou jsem nikdy předtím nedělala a zašla ke kadeřníkovi.

"Jdu na večírek a potřebuju s tím něco provést." Oznámila jsem a kadeřnice se pustila do práce. Sáhla jsem pro časopis o stylu a začetla se do poradny, kde se řešilo dilema mezi černou a bílou barvou. Jaká ironie, pomyslela jsem si. Chtěla jsem si to s Benem vyjasnit a namísto toho vznikla šedá směs.


V sedm hodin večer jsem předala klíčky od auta klukovi přes parkování a vešla do zaplněného klubu, kde se konal křest mojí knihy. Anna se mě hned ujala a obcházela se mnou přítomné hosty. Vydržela jsem to dvacet minut, než jsem se jí ztratila a vyhledala šampaňské.

Jakoby to nestačilo, zahlédla jsem v davu Alexe a Bena. Poprosila jsem číšníka o vodku s džusem a rychle ji do sebe dostala. Cítila jsem se lépe, ale pořád to nebylo ono. Vzala jsem si další skleničku.

"Ahoj Lili." Zamával na mě Alex a dál se věnoval novému objevu, blonďaté modelce na dvanácticentimetrových podpatcích.

Ben na mě kývl, pořád byl naštvaný, ale mě to netrápilo. Alkohol mi otupil svědomí. Musela jsem se přesto nějak dostat, a tak jsem udělala něco, co nikdy předtím. Flirtovala jsem s každým pohledným mužem, kterého jsem objevila.

Brzy na to jsem se všimla, že se Ben až moc dobře baví s jednou kráskou v zelených šatech. Naštvalo mě to a postarala se o to, aby slyšel můj svůdný smích a díval se na mě, jak si užívám skvělou konverzaci s vysokým opáleným blonďákem s oříškovýma očima.

Procházela jsem se po sále a narazila na Alexe.

"Tak na úspěch." řekl a přiťukli jsme si.

"Myslím, že ty dneska zaboduješ i jinde." podotkla jsem neomaleně a ukázala bradou na blondýnku ve fialovém.

"No, rád jsem tě dneska viděl." Rychle se klidil z mého dosahu.

Otočila jsem se a málem narazila do Bena. Měl štěstí, že jsem dopila už třetí skleničku vodky s džusem, jinak by ta drahocenná tekutina skončila na něm.

"Dneska vypadáš opravdu nádherně."

"Ehm, díky." řekla jsem a dívala se na něj jako na zjevení. Vypadal … v pohodě.

"Všichni chlapi na tobě můžou oči nechat." pokračoval a já se usmívala. Nejspíš celou tu záležitost hodil za hlavu.

"Jsem…"

"Víš, ale já vím něco, co oni ne. Vím, že jsi jenom nudná žena bez sebevědomí, že nemáš odvahu a chováš je jako malá holčička, která nedostala hračku. Na obalu možná pěkná, ale jinak nemáš co nabídnout."

Zrudla jsem a cítila, jako by mi bodl nůž do srdce. Byla jsem z toho tak v šoku, co mi řekl, že jsem mlčela a potlačovala touhu se rozbrečet. Pak převládlo mé druhé opilé já, otočila jsem se na podpatku a odešla flirtovat.

Po zbytek večera jsem si všímala, že Ben po mně pokukuje, což se mi svým způsobem líbilo, ale došlo mi, že to znamená, že i on ví, že se po něm dívám. Zatraceně!

Rozloučila jsem se s Annou, nechala se vyfotit a asistovala u polévání knihy. Měla jsem v sobě už pátou skleničku a Anna si o mě dělala starosti.

"Ne, to je v v pohodě. Auto mě najde, teda… ehm… já najdu auto." řekla jsem a dopila šestou skleničku. Chutnala tak dobře.

"Já se o ni postarám." Benovy ruce mě chytily za ramena a natočili směrem k východu.

"Zvládnu to sama." trvala jsem na svém, ale Ben mě táhl ven.

"Nech mě!"

"Někdo na tebe musí dohlédnout."

"Kdo ti nam-mluvil takovou hloupost!" Vytrhla jsem se mu a dala si ruce v bok.

"Nikdo. Stačilo vidět tvoje dnešní chování. Všechno to flirtování s těma chlapama."

"Ale no tak. Oni jsou slušní a hodní a jsou… mnohem lepší než ty." Slova se mi zamotávala dohromady a dalo mi práci přimět se myslet.

"Mně se nelíbí."

"Ale mě ano a nevidím jediný důvod, proč bych si neměla už-žívat jejich s-společnost." Zkřížila jsem si ruce na prsou a triumfálně se podívala na zuřícího Bena.

"No tak dobře, v tom případě s nimi můžeš jít klidně i do postele!" vypěnil.

Jakmile to vyslovil, bylo to jako by mi dal facku. I on pochopil, že přestřelil a pokusil se mě chytit za ruku.

Nezdržovala jsem se a jednu mu vrazila, až mě bolela ruka a málem jsem sebou hodila na chodník. Zavrávorala jsem, ale ustála to.

"Taxi!" zařvala jsem a naskočila do auta. Bena jsem nechala stát před klubem, stejně jako svoje auto. Ale to bylo to poslední, co mě trápilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama