Selekce - Kiera Cass

20. června 2016 v 10:00 | Lola Kiss |  Beletrie
Jak jsem se dostala k téhle knize? Kupovala jsem si v Orsay nové šaty na zkoušky, a jelikož se blížil Valentýn, byla k nákupu přidávána jemně červená kartička. Stál na ní citát v angličtině od Kiery Cass:

"Cinderella never asked for a prince. She asked for a night off and a dress."

Popelka nikdy nežádala o prince. Žádala o noc volna a o šaty.

Jakmile jsem si citát přečetla, věděla jsem, že chci něco o té Kieře Cass vědět. A tak jsem si našla spisovatelku a její populární řadu Selekce, Elita, První a Dcera.

Selekce (The Selection, 2012) zavede čtenáře do světa po čtvrté světové válce, kdy USA nepatří mezi hlavní velmoci. Vlastně už ani neexistuje. Společnost se dělí na kasty - První, Druzí, Třetí, Čtvrtí, Pátí, Šestí, Sedmí a Osmí. Děj se odehrává v provincii Karolíně, v Illey.

Opravdu se zdálo nesmyslné omezovat životní volby každého podle toho, jak jeho předci pomáhali vládě, ale tak to prostě fungovalo. Myslím, že nakonec jsme mohli být vděční za to, že jsme aspoň byli v bezpečí.

Sedmnáctiletá America Singer patří k Pátým, což jsou převážně kasty umělců. Celkem má čtyři sourozence - Gerad, May, Kota, Kenna. Její rodiče dělají, co mohou, aby přežili a všichni měli aspoň tři jídla denně. Ne vždy mají takové štěstí. America pomáhá rodině, ale kvůli zákonům nemůže dát najevo, do koho je poslední dva roky zamilovaná. Přestože je odvážná, nebojí se říkat věci na rovinu a má temperamentní povahu, umí udržet tajemství. Její přítel Aspen Leger pochází z Šestých, sloužící. Její rodina by nepřipustila, aby se vdala do nižší kasty.

První jsou královská rodina - král Clarkson, královna Amberly a princ Maxon. Podle tradice se každý princ ožení s místní dívkou, je jedno z jaké kasty.

Pravidla selekce:

"Románek můžete mít pouze s princem Maxonem. Pokud se zjistí, že píšete zamilované dopisy někomu zvenčí, či vás přistihnou s jinou osobou v paláci, bude se jednat o velezradu, která se trestá smrtí."

Osmnáctiletý princ Maxon Calix Schreave musí dodržet tradici a z pětatřiceti dívek si vybrat jednu, s kterou se ožení. Celý život byl zavřený v paláci, protože neustálé útoky rebelů ohrožují všechny na životě. Jeho život se skládá z povinností týkajících se vlády, státního rozpočtu, cvičení, jazyků a také seznamováním se s jednotlivými dívkami. A jednou z nich je i America...

America nadšeně sdělila Aspenovi, že bude mít vlastní plat. Matka ji slíbila, že pokud se přihlásí do Selekce, má jistou volnost. Aspen nadšený není, a přestože to byl on, kdo jí řekl, ať se přihlásí, musel udělat správnou věc...

"Aspene, o tomhle jsme už mluvili. Já vím, že se toho dost změní, a jsem na to připravená. Jak ti to mám jenom vysvětlit." Přiložila jsem mu svou dlaň na srdce. "Až přijdeš požádat o mou ruku, já odpovím ano."

Skoro mě děsilo, jak moc se mu otevírám a odkrývám své nejhlubší pocity, a Aspen si to uvědomoval. Pokud ale potřeboval vědět, že jsem také zranitelná, aby ho to povzbudilo, musela jsem to ustát. Vyhledal očima můj pohled. Jestli v něm pátral po náznaku pochybnosti, jen ztrácel čas. Aspen byl jediná věc, kterou jsem si byla skutečně jistá.

"Ne."

"Cože?"

"Ne." Jako by mi vlepil facku.

"Aspene?"

"Nechápu, jak jsem si mohl namlouvat, že by to mohlo fungovat." Znovu si prsty pročísl vlasy, jako by se snažil vytáhnout si všechny myšlenky, které o mě kdy měl, z hlavy.

America měla první noc v paláci panický záchvat a potřebovala se dostat na vzduch. Stráže ji nechtěli pustit do zahrady, ale na scéně se objevil princ Maxon a zasáhl. America se před ním emočně zhroutila a co víc, pustila si pusu na špacír...

"To není moc spravedlivé. Pro mě jste drahé všechny. Měli bychom jen zjistit, která by mi mohla být nejdražší."

"Vy jste vážně použil ´bychom´?"

To ho pobavilo. "Asi ano. Odpusťte, za to může moje výchova."

"Výchova," zamumlala jsem a přitom zakoulela očima. "To je směšné."

"Prosím?" nechápal.

"Že je to směšné!" zakřičela jsem a znovu nabyla kuráž.

"A co?"

"Celá ta soutěž! Vy jste se nikdy do nikoho normálně nezamiloval? Copak si chcete vážně vybrat manželku takhle? To jste tak povrchní?" Trochu jsem se na zemi posunula, abych se nemusela pořád přetáčet, Maxon mi to usnadnil a sedl si na lavičku. Štvalo mě, že bych mu měla být vděčná.

"Dovedu si představit, že tak můžu vypadat a že celá ta věc se může zdát jen jako laciná zábava. Jenže v mém světě je to trochu jinak. Jsem neustále pod dozorem a moc dívek nepotkávám. Znám jen dcery diplomatů a stejně si toho moc nepovíme. A to ani tehdy, když mluvíme stejnou řečí."

Americu mu řekla pravda - celou -, s vynecháním Aspenova jména.

America byla vybrána, a stejně jako jiné dívky odjela do královského paláce. S rodinou mohla komunikovat dopisy nebo jako po útoku rebelů na palác, mobilem. Netušila, co by měla očekávat, ale časem si zvykala na denní rutinu. S princem Maxonem si začínali být bližší. Když bydlela v paláci přes měsíc a dívek ubývalo, princ Maxon udělal další krok...

Zahihňala jsem se. Teprve až po chvíli jsem si všimla, že princi to vtipné nepřipadá.

Zahleděla jsem se do zahrady, ale koutkem oka jsem viděla, že na mě Maxon pořád zírá. Jeho obličej byl těsně u mého. Když jsem se k němu otočila, abych se zeptala, na co kouká, s překvapením mi došlo, že je dost blízko na to, aby mě políbil.

Ještě víc mě překvapilo, když to udělal.

Rychle jsem ucukla a couvla. I on udělal krok zpátky.

"Omlouvám se," zamumlal stydlivě.

"Co to vyvádíte?" užasla jsem polohlasem.

"Nezlobte se." Mírně se odvrátil, zjevně v rozpacích.

"Proč jste to udělal?" Zakryla jsem si volnou rukou ústa.

"Já jen... předtím jste o mě tak hezky mluvila a včera jste mě chtěla vidět... a to, jak se chováte... napadlo mě, že se vaše city ke mně změnily. Líbíte se mi, copak jste to nepoznala?" Na to se na mě podíval. "Nebo... Bylo to tak hrozné? Netváříte se zrovna nadšeně."

Netušila jsem, jak se tvářím, ale zkusila jsem ten výraz zapudit. Maxon byl úplně zahanbený.

Zkusili to znova a tentokrát to dopadlo jinak... Líbilo se mi, že hlavní hrdinka není nějaká ušlápnutá chudinka a má své názory a dokáže se rozhodnout, co je pro ni správné. Jak by se měla zachovat, a myslet na ostatní i na sebe. Nemůžeš pomáhat ostatním, když sám nejsi v pořádku. Jedno pravidlo, které jsem se naučila na zdravotních naukách.

Celou knihu jsem měla nepříjemný plíživý pocit. Jako bych čekala, kdy se zpoza rohu v temné chodbě vynoří krvelačná bestie a bude mě chtít sežrat. Četla jsem a pořád se nemohla zbavit toho pocitu, že něco není v pořádku. Jako by se jednalo o napětí, které se pořád ne a ne uvolnit. Dočetla jsem a věděla, že chci další díl.

Na konci knihy zůstalo pouze šest dívek. Elita.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 12. července 2016 v 14:00 | Reagovat

Na tuhle sérii se taky chystám, tak jsem  zvědavá :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama