Jeden plus jedna - Jojo Moyes

19. června 2016 v 11:08 | Lola Kiss |  Beletrie
Přiznávám, že jsem byla trochu skeptická, jestli bych si měla přečíst další knihu od Jojo Moyes. Když mi přišel do poštovní schránky katalog Knižního klubu, byla tahle kniha Jeden plus jedna novinkou, a mě její popis zaujal. V duchu jsem si řekla, že bych si možná měla zajít do knihkupectví a podívat se na ni. A to jsem také udělala, asi po měsíci. :-)

Kniha Jeden plus jedna od Jojo Moyes mě překvapila. Bylo to přesně to, co jsem potřebovala, abych si uvědomila, že tahle autorka dokáže psát tak, aby to nevyznělo jako klišé a také nerealisticky. To přesně se totiž stalo v knize Stříbrná zátoka http://lola-kiss.blog.cz/1502/stribrna-zatoka, co jsem přečetla jako první.

Třiatřicetiletý Edward "Ed" Nicholls pracoval v softwarové firmě se svým nejlepším přítelem Ronanem, dokud neudělal tu chybu, že svěřil interní informace ženě, se kterou spal a potřeboval se jí zbavit. Vyšetřovala ho policie a podle jeho právníků mu hrozilo až dvacet let. Nemohl dělat nic, takže na radu svého právníka Paula odjel z Londýna. V životě podělal hodně věcí, ale tahle ho mohla stát nejvíc.

Sedmadvacetiletá Jessica "Jess" Rae Thomasová pracovala jako uklízečka a také barmanka. Měla dvě děti. Jestli ji život něco naučil, pak to bylo, jak se snažit vyjít s málem, kdžy ji před dvěma lety opustil manžel Marty, protože byl nemocný - měl deprese. Rozhodně nečekala, že by se jí život mohl zkomplikovat poté, co její dceři nabídnou stipendium na soukromé škole.

Odchod otce od rodiny s sebou nese spoustu nepříjemností: finanční potíže, zlost potlačovanou kvůli dětem i chování většiny zadaných kamarádek, které k vám teď přistupují, jako byste jim chtěla ukrást manžela. Ale horší než tohle, horší než to nekonečné, příšerně vyčerpávající finanční a úmorné zápolení, bylo zjištění, že být samostatným rodičem, když jste zcela bezradní, znamená mít pocit naprosté osamělosti.

Kniha je psána z pohledu Eda, Jess, Tanzie a Nickyho.

Desetiletá Tanzie chodila do školy ráda, a její matematické schopnosti byli na vynikající úrovni, tak ji doporučili na matematickou olympiádu. Přestože je v knize Costanze "Tanzie" deset let a její pohled je ovlivněn matematickou znalostí, občas vyprávění neodpovídá věku.

Šestnáctiletý Nicky byl synem Jessina manžela z jeho předchozího vztahu. Jako teenager se potýkal s hodně problémy a šikana byla jedním z nich. Situace se obrátila k lepšímu, když jednou večer narazili na pana Nichollse, u kterého Jess uklízela. Byl to právě on, kdo mu pomohl s kyberšikanou.

Byla pravda, že Nicky toho moc nenamluvil. Neznamenalo to, že nemá co říct. Jenom nebyl nikdo, komu by to doopravdy chtěl sdělit. Od jeho osmi let, co začal bydlet s tátou a Jess, se ho lidi snažili přimět, aby mluvil, o svých "pocitech", jako by to byl velký bágl, který s sebou mohl jen tak vláčet a před každým ho rozbalit, aby zkontroloval jeho obsah. Ale dost často ani sám nevěděl, co si myslí. Neměl názory na politiku či ekonomiku nebo na to, co se mu stalo. Neměl ani názor na svou opravdickou mámu. Byla závislá. Drogy měla radši než jeho. Co k tomu dodat?

Jess vzala Tanzie, Nickyho a jejich psa Normana do starého auta, aby dceru dopravila na matematickou olympiádu, bohužel, neměli zrovna štěstí:

TANZIE

Nicky se trochu víc sesul na sedadle. "Ehm, Jess?"

"Teď ne, Nicky."

Policejní auto rovněž zastavovalo. Tanzie se začaly potit ruce. Všechno bude v pořádku.

"Teď asi není vhodná chvíle, abych ti řekl, že jsem si s sebou vzal trávu."

První setkání Jess a Eda:

JESS

"Všechno dohromady za sto třicet pět."

Rychle přepočítal bankovky. "Nemám tolik hotovosti. Heleďte, dám vám šedesát a řeknu jim, aby vám na zbytek poslali šek. Ano?"

Při jiné příležitosti by Jess souhlasila. Při jiné příležitosti by se na to vykašlala. Vždyť je přece nechtěl ošidit. Jenomže najednou měla po krk pracháčů, kteří nikdy neplatí včas a předpokládají, že protože pro mě pětasedmdesát liber nic neznamená, tak ona je na tom stejně. Měla po krk zákazníků, kteří si mysleli, že je tak nicotná, že jí můžou prásknout dveřmi před nosem a ani se neomluvit.

"Ne," vyhrkla a její hlas zněl zvláštně jasně. "Potřebuju ty peníze teď, prosím."

Poprvé se jí podíval do očí. Nathalie za ní zběsile leštila kliku. "Potřebuju zaplatit účty. A lidi, kteří je posílají, mi nedovolí odložit platbu na příští týden."

Ed Nicholls se nabídl, že odveze Jess, Tanzie, Nickyho i Normana do Skotska, ale nepočítal s tím, že to bude zrovna takhle. Ráno před odjezdem byl připravený, že řekne, že to nepůjde, ale ta malá holčička ho překvapila. A pak seděli všichni v jeho nové Audině i se smrdutým psem. A pak jeli pětašedesátkou, aby Tanzie nezvracela. Trvalo jim to pár dní a ke konci Ed udělal chybu, že snědl kebab u benzínky...

JESS

"Pane Nichollsi?" zašeptala za ním, a potom znovu, když nic neříkal. "Pane Nichollsi?"

Pak se otočil a uviděl ji. Měl zarudlé oči a hlavu zabořenou hluboko mezi rameny.

"Do prdele. Nedokážu ani vstát. A začíná téct studená voda," zasípal.

"Chcete, abych pomohla?"

"Ne. Ano. Ach, prokristapána."

"Vydržte."

Zvedla ručník, nebyla si jistá, jestli proto, aby zaštítila sebe nebo jeho, natáhla se do sprchového koutu, vypnula sprchu a namočila si přitom paži. Potom se sehnula, aby se mohl přikrýt ručníkem, a naklonila se k němu. "Dejte mi ruku kolem krku."

Ráno mu bylo mizerně, ale Jess mu podala účinný driják. A Nicky podotkl...

"Tři čtvrtě na jedenáct." Podrbal se na zarostlé bradě, potom nejistě došel k oknu a podíval se ven. "Mám pocit, jako bych spal milion let." Ztěžka dosedl na polštářek na pohovce naproti ní a přejížděl si rukou po čelisti.

"Kámo," řekl Nicky, který seděl vedle Jess, "hlásím útěk z věznice."

"Cože?"

Nicky mávl propiskou. "Potřebujete dostat mukly zpátky do lochu."

Pan Nicholls na něj zíral, potom se otočil na Jess, jako by chtěl říct: Vašemu synovi přeskočilo.

Jess sledovala Nickyho pohled, sklopila zrak a rychle ho odvrátila. "Pane bože."

Pan Nicholls se zamračil. "Pane bože co?"

"Aspoň jste mě nejdřív mohl vzít na večeři," řekla a vstala, aby sklidila ze stolu po snídani. Cítila, jak jí rudnou uši.

"Jejda." Pan Nicholls se podíval dolů a upravil se. "Pardon. Jasně. Tak jo." Vstal a zamířil do koupelny. "Je, ehm, je... nevadí, když se ještě jednou osprchuju?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama