8. K: "Já ti nebudu říkat, já to říkal."

14. června 2016 v 8:00 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se
Měl by ji zabít teď nebo až potom, co mu donese další kafe střihnuté projímadlem? Když si konečně myslel, že spolu zakopali válečnou sekeru, ona mu provede tohle. Přede všemi! Před jeho otcem, krucinál!

Jaroslav si pročísl vlasy a nacpal si do pusy další krajíc suchýho chleba.

"Tady to je." Patrika mu postavila na stůl hrnek s kafem. "Je čistý." dodala a zmizela z kanclu dřív, než ji zasáhla děrovačka.

To je toho. Prostě zapomněla, že uzavřeli příměří poté, co ji zavolal a poprosil, aby se vrátila. No, nepoužil tahle slova, ale něco jako naklusej zpátky a dostaneš přidáno. A tu neschopnou slečnu vyhodil.

Patrika se posadila za svůj stůl a přehrávala si dění na dnešním zasedání rady, kdy se Jaroslav začínal potit a rudnout a ošívat se. Pak vystřelil pryč, vrátil se o dvacet minut později. Seděl tam s nimi dalších pět minut a pak musel utíkat znova.

"To víte, zažívací potíže." omluvila Patrika svého šéfa a jeho otec Evžen propukl v burácivý smích, načež situaci objasnil.

"Víte, tady Pat dělá skvělé kafe a pro mého Jardu tam přidává něco speciálního."

Načež si Patrika nevšimla, že je Jaroslav zpátky a pronesla jako andílek: "Potřeboval trochu zklidnit, aby se po mně nevozil."

Obecné veselí se rychle vytratilo, když práskly dveře. "Do mojí kanceláře. Hned."

Patrika si uhladila sukni a pomalu prošla kolem velmi, velmi navztekaného šéfíka.

"Dáme si půl hodiny pauzu." řekl Jaroslav a předstíral, že neslyší, jak si jeho otec z něj a z jeho vychytralé sekretářky, co mu nic nedaruje, tropí žerty. Všichni v radě byli otcovi dlouholetí přátelé, skoro rodina.

Patrika se usmála, když sledovala Jaroslava, jak musí nechat kázání a utíkat na soukromou toaletu. Pokusila se to vyžehlit chlebem a teď kafem. Opravdu mu tam tentokrát nic nedala. První kafe, které není říznuté projímadlem.

Jaroslav se uklidnil a potlačil rozbouřený žaludek. Ani ho nenapadne vypít to kafe. "Patriko, dovnitř." Zavolal na ní a čekal, až se ta čarodějnice objeví.

"Ano? Ještě chleba?"

"Neposmívej se." Vstal a pokynul jí na židli.

"Nebudu se omlouvat, protože mi to není líto." vyhrkla Patrika a přemítala, proč se cítí jako na jehlách.

"Nic jiného bych nečekal."

Jasně, cítí se jako na jehlách, protože nekřičí.

To nebude mít dobrý důvod.

"Proč jsi klidný?"

"Proč bych neměl být?" Jaroslav se usmíval a Patrika se zavrtěla.

Ještě chvíli se bude bavit, a pak ji uškrtí.

"Pravda. Nemáš důvod. Takže, mi konečně řekni, co mi chceš." Patrika si uhladila sukni a sledovala, jak si ji prohlíží.

"Dobře mě poslouchej. Jestli mi ještě jednou něco takového uděláš, jestli zjistím, že jsi k něčemu podobnému jenom přispěla, neskončí to pro tebe dobře. A abych ti dokázal, že to myslím vážně, než se pokusíš odejít, tu židli by sis měla vzít s sebou."

"Proč?" Patrika tušila odpověď, ale bála se pohnout. To by neudělal.

Jaroslav se vítězně usmál. A pokynul jí.

Udělal!

"Ty, hajzle!" vykřikla Patrika a zazmítala se na židli. Ten cvok ji přilepil?!

"Koukej se krotit." Jaroslav vstal a přešel k ní. Líbilo se mu, jak se nad ní tyčí.

"Krotit? Říká ten, co mi přilepil zadek k židli jako nějaký malý kluk? Měl by ses stydět." Patrika zrudla, protože se nemohla pohnout a zuřila.

"Stydět? Ale jdi ty. Já tady nesedím přilepenej, Patriko."

Pat na něj přimhouřila oči. Ten samolibý úšklebek mu z tváře smaže.

"Dobře, pane génie." Patrika si sáhla na zip na boku sukně. "Jestli to chcete hrát takhle." Sukni rozepla, prudce škubla a jemná látka se roztrhla.

Jaroslav s pusou dokořán sledoval, jak si jeho sekretářka roztrhla sukni a klidně se před ním postavila jenom v kalhotkách. Bílých krajkových kalhotkách.

"Co to děláš?" vykoktal Jaroslav a snažil se jí dívat do očí. Nechtěl klouzat pohledem po jejích nohách. Vážně nechtěl.

Patrika se usmála a udělala k němu dva kroky. "Bude legrace sledovat reakce tvého otce, který se tady bude chtít na konci schůze zastavit. Bude lapat po dechu, když mu řeknu, že je jeho syn jako zvíře?"

"Meleš nesmysly." Jaroslav ji obešel a rychle serval ze židle sukni, bohužel i s černým koženkovým potahem.

"Vem si to!"

"Ani mě nenapadne." Patrika odstrčila jeho ruku a založila si ruce. Cítila se trochu nesvá, ale on byl víc.

Jaroslav k ní výhružně přistoupil a před obličejem jí držel sukni. "Uděláš to ty sama nebo tě do ní osobně zašiju."

"Ne."

"Ano."

"Ne!"

"Ano!"

A v ten moment vešel dovnitř Jaroslavův otec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 14. června 2016 v 13:55 | Reagovat

krásný článek, jen tak dál :-)

2 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 14. června 2016 v 15:31 | Reagovat

Dobře napsáno,  přečetla jsem s chutí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama