Stránka jedné knihy - 9. kapitola, část 2

12. května 2016 v 15:22 | Lola Kiss |  MY NOVELS Stránka jedné knihy
Netušila jsem, kdy jsem se k tomu odhodlala, ale vysypala jsem ze sebe všechno, co mě trápilo už celý týden. Ulevilo se mi, když jsem to ze sebe dostala. Max trpělivě čekal, a poslouchal a přikyvoval hlavou. Nakonec se pousmál.

"Víte, Lili, to co jste mi tu popsala, se mi jeví jako jednoznačná záležitost. Nepochybuju, že ten mladý muž je hrdý a má chyby a neumí volit správná slova. Vím to, protože můj syn je také takový, ale jedno si možná neuvědomujete. Právě proto, že je takový, potřebuje někoho, jako jste vy. Někoho, kdo je silný a dovede ho srovnat. Někoho, kdo je stejně vášnivý a nebojí se postavit na vlastní nohy."


"Vy mi tedy říkáte, že Ben je ve své podstatě hodný kluk? Jenom mu bude chvíli trvat než se… naučí být…"

"Ne naučí, ale než přijde na to, že existuje i jiný způsob, jak získat ženu svých snů. Bude potřebovat čas, aby zjistil, že se nemusí chovat jako pitomec."

"Aha, takže jen musí vyrůst a přestat se chovat jako dítě." Hodila jsem kamínek do vody a sledovala rozčeřenou hladinu.

"Žádný muž nikdy zcela nevyroste, a uvnitř bude malým klukem. Právě proto nás máte tolik rády." Musela jsem se tomu zasmát, od Maxe bych takovou moudrost nečekala.

"Díky, Maxi."

"Rád jsem pomohl."

Seděli jsme tam spolu na dřevěné lavičce několik hodin, dokud nás horko nevyhnalo do stínu. Vracela jsem se zpátky k domku a myslela na to, co mi Max řekl. Byl to zvláštní pocit, něco takového jsem nezažila a někde vzadu v hlavě jsem si uvědomovala, že takový rozhovor bych měla vést s vlastním otcem.

Nechtěla jsem myslet na podobné smutné věci a odjela do města pro inspiraci. Bohužel se mi jí dostalo v podobě Alexe. Pokusila jsem se zmizet za rohem pekařství, ale Alex mě viděl a zamával mi.

"Ahoj." Udýchaně se zastavil a usmíval se.

"Ahoj. Co tady děláš?" řekla jsem a v hlavě měla jedinou myšlenku. Ví o mně a Benovi?

"Byl jsem tady pořizovat fotky pro jeden magazín."

"Aha. Musím teď běžet, ale ráda jsem tě viděla."

"Jasně, ale ještě než půjdeš, nevíš co je s Benem?"

"Co?" Cítila jsem, jak mi ztuhly svaly v obličeji, a nemohla jsem pohnout nohama.

"No, od toho návratu z chaty se chová divně. Nevím, nestalo se mu tam něco?"

"Jak bych to měla vědět?"

"No, ptám se všech, kdo tam byl." Neví o tom. "Jo a omlouvám se, za to s Evou." Vypadal, že ho to doopravdy mrzí, ale kupodivu mě to nedojalo. Bylo mi to jedno.

"To je v pořádku."

"Aha, tak to jsem rád, že to bereš takhle." Zaskočila jsem ho a on nevěděl kam s očima. "Tak se teda měj."

"Tak čau." řekla jsem a s úsměvem odešla. Povedlo se mi vykolejit Alexe! Páni!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama