Stránka jedné knihy - 8. kapitola, část 3

8. května 2016 v 11:10 | Lola Kiss |  MY NOVELS Stránka jedné knihy
Posledním pohledem jsem viděla Evu, jak se motá okolo Bena a pak jsem pospíchala k autu. Na příjezdové cestě od domu jsem však nezůstala dlouho sama. Stříbrné BMW se sklápěcí střechou se mi lepilo na paty, a nepřestalo ani na silnici.

Zaparkovala jsem na obvyklém místě a to auto udělalo to samé. A kruci! Ben!

Pospíšila jsem si ke dveřím a spěšně odemykala hlavní vchodové dveře.

"Co tady chceš?" řekla jsem a urychleně vlezla do otevřených dveří.

"Tebe." Položil ruku na dveře a bránil mi zabouchnout mu je před nosem.

"Ani náhodou. To se nestane."

"Stalo se to už jednou." Zamračila jsem se. "Co bylo, to bylo. Znovu se to opakovat nebude."


"Řekni mi, že to nechceš." Nehodlal se vzdát, zavrtěla jsem hlavou a promýšlela slova.

"Umím se ovládat."

Ben se protáhl dovnitř a přejížděl mi rukama po pažích.

"Koukej mi do očí a řekni, že to nechceš."

"Nebudu tvoje holka na zavolání." Procedila jsem a chtě nechtě jsem se mu dívala do očí.

"To bys…"

"Jestli máš v plánu dostat do postele i Evu, měl bys být u ní." Ani nevím, co mě to popadlo, ale musela jsem to říct.

"To si myslíš?" Jeho sevření se zesílilo, bylo to nepříjemné.

"Nemám snad pravdu?" Vyškubla jsem se a vzpurně se na něj podívala. Já žárlila?

Ben mlčel a jen tím potvrdil moje podezření. Vypěnila jsem. Žárlila jsem.

"Ven!" zařvala jsem na něj a rychle odešla. Neobtěžovala jsem se otáčet, jestli mě poslechl.

Následující den město zasáhly tropy. Seděla jsem na gauči u Eriky a cucala vychlazenou citrónovou limonádu s ledem. Musela jsem si s ní promluvit a vylíčit jí uplynulé události. A navíc měla v bytě lepší klimatizaci.

"Cože?!" Eričino obočí vylétlo nahoru, jakmile jsem jí řekla o příhodě s vidličkou.

"Jo." dopověděla jsem jí i zbytek a Stefan vystrčil hlavu z kuchyně. Poslední dobou jsem ho tam viděla častěji než bych pokládala za možné. I on Benově kamarádovi Jakubovi.

"To myslíš Jakuba Větvičku?"

"Jo, ty ho znáš?" Stefan pokýval hlavou a ušklíbl se.

"Chodíme spolu na fotbal a on mi vyprávěl o jednom kamarádovi, Benovi. Netušil, že se známe a říkal, jak se teď chová divně. Říkal, že má asi kouli na noze, protože se nehoní za žádnou sukní a taky, že nechce říct, o koho se jedná."

"Počkej, Ben řekl Jakubovi, že Lili je jako koule na noze?" Erika byla pobouřená a já naštvaná. Kdybych ho dostala do rukou, zakroutila bych mu krkem.

"Ne, ne, zlato. Ben o té holce odmítal mluvit a Jakub jí proto říká koule na noze. Podle něj je Ben nějaký divný, protože je zadumaný a drží jazyk za zuby."

"To je…"

"Praštěný." dokončila jsem větu za Eriku a dopila rychle limonádu.

Opustila jsem přátele a vracela se domů, kde na mě čekala práce - psaní.

Odmítala jsem přijmout Eričino tvrzení, že jsem způsobila zvrat v Benově životě, a taky jsem se bránila přemýšlet o Stefanově větě, že když se takhle chová chlap, je v tom až po uši. Rozčilovala jsem se celou cestu a málem minula odbočku k domu.

Seděla jsem u počítače a napsala tři stránky, než mi došlo, že se to až moc podobá mojí situaci, takže jsem stiskla Delete. Přestala jsem psát ve chvíli, kdy jsem se na to nesoustředila a uvědomila si, že přemítám o důvodech, proč jsem s Benem skončila v posteli. Nepila jsem, takže to na to nesvedu. Zvažováním věcí, co mě na něm rozčilují a co naopak ne, mi nepřineslo nic. Ani jsem nevěděla, jestli má nějaké vlastnosti, které se mi líbí.

Vzato kolem a kolem, spolu jsme si neřekli nic pěkného, jen jsme se uráželi nebo se chovali k sobě jako nepřátelé. Jo, dneska je moc velké horko nato, abych o tom filosofovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama