Stránka jedné knihy - 8. kapitola, část 2

2. května 2016 v 9:42 | Lola Kiss |  MY NOVELS Stránka jedné knihy
"Evičko, dítě. Ben je tady jako host a jako host tudíž sedí vedle dalšího hosta. A už o tom nebudeme mluvit." Matka se na ni podívala pohledem: Přestaň! Co si o nás tak pomyslí.

Studený předkrm a po něm rybí polévka, kterou nesnáším, protože jako malá jsem ji musela jíst každý den, když matka přečetla v novinách článek o jódu, který prospívá dětem.

"Takže, Benjemine, čím se teď zabýváš?" Matka se vzpřímila a složila si ruce do klína.

"Právě teď se soustředím na objevování nových věcí."

Strnula jsem a nepochybně zrudla. Ben při své odpovědi položil ruku na moji nohu, a palcem na ni kreslil obrazce.


"To zní zajímavě. A co konkrétně?" Otec odložil noviny stranou, čímž se zapojil do konverzace, a to normálně nedělal. Nikdy to nedělal.

"Právě teď uvažuji, že bych se mohl zaměřit na zkoumání lidského těla. Anatomie a tak podobně." Další pohlazení palcem.

"To je skvělé!" vypískla Eva, a střetla jsem se s jejím pátravým pohledem. To nevěstilo nic dobrého. Tušila, že tady něco nahraje. Vzpamatovala jsem se a natáhla se pro pohár vody.

"Ano, být doktorem je úžasná práce." Matka pokynula na služebnou a ta servírovala hlavní chod. Bohužel jsem nepoznala, o co se jedná, ale zaručeně jsem poznala vidličku.

"Evička říkala, že jsi byl na chatě, jak se ti tam líbilo?"

"Velmi se mi tam líbilo. Podnikali jsme hodně výletů a zažil jsem i dobrodružství, které bych si rád zopakoval." Asi jsem si to jen představovala, ale vyznělo to dvojsmyslně.

"Jo, mami, představ si, jaké to bylo, když nám vypadl proud a my jsme museli rozsvítit svíčky a sedět tam jako o černé hodince." Eva se tetelila blahem, že je středem pozornosti.

"Na to se nedá zapomenout, ten večer byla velká bouřka." řekla jsem a vzala vidličku. Pod stolem jsem ji použila jako zbraň a bodla Bena do ruky.

"Au." Ben zasykl a jeho ruka zmizela.

"Copak?" Matka i Eva byly ve střehu a otec jen pozvedl obočí.

"Je to trochu horké." odpověděl Ben. Zavrtěla jsem hlavou, je dobrý herec.

"Kolik vás tam bylo, Benjemine?"

"Víte, že ani nevím, paní Vampová? Kromě mě a tady děvčat, tam byli i další kamarádi z města."

"Velká společnost."

Rozloučila jsem se po dezertu, vlastně jsem se sama vyprovodila a odešla bez vřelého objetí nebo podání ruky. Připadala jsem si jako naprostý vyvrhel společnosti. Vím, že jsem si říkala, že tohle bude jiné, že se tím nebudu trápit, ale když vám to vychrstnout přímo do obličeje, nelze to jen tak mávnutím ruky přejít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama