Hero - Samantha Young

6. května 2016 v 15:56 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Ou, jé. Váhala jsem, jestli bych si knihu měla přečíst v angličtině, protože nedávno se objevila možnost, že by tahle kniha s názvem Hero od Samanthy Young http://lola-kiss.blog.cz/1510/samantha-young byla přeložena do češtiny. Jenom jednou jsem udělala s jinou knihou tuto chybu. Četla jsem anglickou verzi a pak českou. Velká chyba. Velká.

U téhle knihy jsem se pobavila, hlavně díky smart-ass hlavní hrdince Alexy. A zároveň to byl i jejich vztah - Cainea a Alexy -, kdy si uvědomíte, co je na něm špatně a pak následně říkáte: "Sakra, tohle nedělej. Kdy ti to konečně dojde." Vtáhne vás to do děje.

Caine zaúkoloval Alexu, aby zařídila donášku květin pro aktuální přítelkyni, i s kartičkou...

Zavěsila jsem a podívala se na svého podrážděného šéfa. "Proč ti na čele tepe žíla?"

"Co si sakra napsala na tu kartičku?"

"Kartičku?" řekla jsem nevinně.

Cainův naštvaný výraz tváře se proměnil na vražedný. "Zrovna mi volala Pheobe. Děkovala mi za květiny, řekla, že moje kartička byla sladká a že se těší, až mě brzo uvidí."

Věděla jsem, že změnit vzkaz na kartičce u květin bylo ode mě hodně předčasné, ale nemyslela jsem si, že to bude až takový problém. Evidentně ano. Caine vypadal nadmíru podrážděně a musela jsem přiznat, že jsem z toho byla trochu nervózní. "No... myslela jsem... No, myslela jsem, že by bylo vhodnější podepsat kartičku s milým věnováním." Usmála jsem se na něj s nadějí.

"Alexo," varoval mě.

"Víš, můžeš mi říkat Lexie."

Caine doopravdy zavrčel.

"Okay." Pospíšila jsem si s vysvětlením. "Nechala jsem je napsat ´Pheobe, těším se, až tě večer uvidím, Caine.´A-" Skoro jsem zavřela oči nad očekáváním jeho reakce - "možná jsem dala nakonec malou pusu."

Vzduch kolem něj zesílil rozmrzelostí. "Cože?"

"X. Víš... jako pusa..."

Jakmile spolu začali dva hlavní hrdinové knihy pracovat, musela jsem pořád číst, aby mi neunikla žádná jejich slovní přestřelka. Caine odešel z focení a Alexu to stálo její místo. Když šla do firmy za Cainem, chtěla se mu omluvit a poprosit, aby se vrátil k Benitovi na focení a ten tak neztratil další zakázku. Caine odmítl, ale vyhlídka, že by ji mohl zaměstnat a mučit, ho lákala.

On není bílý rytíř, ale všechno, co kdy chtěla.

Caine Carroway jako jeden z nejbohatších lidí v Bostonu měl dětství poznamenané tragédií. Jeho matka začala brát drogy a mít aférku se svým dealerem. Jeden večer se předávkovala a dealer utekl, aniž by zavolal pomoc. Caineovo otec se zastřelil poté, co pohřbil svou ženu. Caine se stal ve třinácti letech sirotkem. Později se dozvěděl jméno toho dealera - Alistair Holland, otec Alexy.

Alexa se hodlala dostat Caineovi pod kůži, aby mu dokázala, že se nemusí izolovat od ostatních. A dělala to způsobem, který...

"Omlouvám se, pane Carrawayi," zamumlala jsem a postavila před něj tác na konferenční stolek. "Zdržela mě paní Flanaganová." Postavila jsem se a sledovala jeho reakci.

A dostala jsem ji.

Přelétly přes něj obavy.

Kdybych mohla, zvedla bych pěst vítězně do vzduchu.

"Chtěla, abych Vám řekla, že udělala Váš oblíbený banánový, krémový koláč." Usmála jsem se s falešnou nevinností. "Máte se dnes večer na kus stavit."

Neštěstí, které z něj vyzařovalo by normálního člověka umlčelo - nebo aspoň setřelo ten stupidní, škádlivý úsměv z jeho tváře. Ale já jsem nikdy netvrdila, že jsem normální. Ne, očividně jsem si užívala jeho nepohodlí, protože to znamenalo, že jsem o něm zjistila něco opravdového, a byla jsem víc než nedočkavá dozvědět se víc o té okouzlující paní Flanaganové.

Alexa Holland pracovala jako asistentka fotografa Benita, než potkala syna matky, kterou její otec nechal umřít na předávkování kokainem. Rozhodně nečekala, že se jí dostane takového přijetí - ona nebyla jako její otec -, přesto se rozhodla, že pro Caina chce udělat něco dobrého. Alexin otec opustil první manželku a syna. S jeho rodinou se setkala poprvé v dvaceti jedna letech, konkrétně s dědečkem. To, že Alexa existuje se muselo udržet v tajnosti. Ona je přeci černou ovcí rodiny.

Alexa potkala Cainea poprvé na focení pro časopis, a aby odvrátila svou pozornost od faktu, že tohle je muž, kterého její otec zničil, žertovala s kolegyní...

"Myslím, že by to chtělo gymnastku a její sestru dvojče, aby se usmál, zlato."

Podívaly jsme se na sebe a smích, který jsme déle nemohly zadržet vybublal napovrch. Byla to úleva smát se za takových napjatých okolností.

Paní Effie Flanagan pracovala jako divadelní herečka, a ve svých sedmdesáti sedmi letech je stále čipera se šibalským smyslem pro humor. Je jedním ze dvou lidí, které Caine pustil do svého života.

"Můžeš mu říkat Caine, zlatíčko. On není bůh."

"Myslíte si, že byste mu to mohla říct? Protože si nemyslím, že to ví."
- paní Flanaganová mluví s Alexou -

Alexa si později uvědomila, že Caine je sice idiot, ale dokáže přiznat chybu. Poté, co šla oznámit jedné ženě, že s ní Caine končí, byla obviněna z toho, že je děvka. A Alexa jen tak věci nenechá...

"Co si sakra myslíš, že děláš?" vyštěkl Caine, zvedajíc se a mířící ke mně, aby udělal to svou zastrašující "jsem věší a vyšší a děsivější než ty" věc.

Ale byla jsem příliš vytočená na to, aby mě zastrašil.

Hodila jsem po něm krabičku s náhrdelníkem, když překvapeně zamrkal a nějak se mu podařilo tu zatracenou věc chytit. "Už mě nikdy nenuť tohle udělat."

Najednou se ve střehu napjal. "Co se stalo?"

"No, celá kancelář tisku Harvardské univerzity si teď myslí, že jsem děvka."

Cain zaťal čelist a jeho obličej se zachmuřil. "Cože?"

Zavrtěla jsem hlavou nad faktem, že chytrý muž může být takhle hloupý. "Co si myslíš, že se asi stalo, když jsi poslal mě, ženu, aby odkopla tvojí přítelkyni? Phoebe mi řekla, ať ti řeknu - a můžu dodat, že to bylo jako ze střední - abys neposílal děvku udělat mužskou práci."

Jeho tmavé oči zaplály hněvem. "Ona tě nazvala děvkou?"

"To je to, co jsem řekla."

Caine napochodoval ke stolu a zvedl telefon. O pár sekund později zavrčel: "Dostal jsem zprávu, kterou jsi poslala po Alexe... Jo, no, tvoje doručovací metoda byla sprostší než moje." Kdyby to bylo možné, vypadal by ještě víc vzteklý z toho, co mu řekla. "Za tohle můžeš říct sbohem té svojí vysněné pozici ředitelky institutu umění... Ou, ale můžu a udělám." Zavěsil a podrážděně odhodil telefon na stůl.

Henry Lexington je Caineův nejlepší přítel od vysoké školy a také partnerem v Caineově firmě. Všichni okolo vědí, že by měl dospět, ale Henry je takhle spokojený. Je pravým opakem Cainea - usmívá se, rád se baví, flirtuje při jakékoli příležitosti. Ty dva však spojuje pracovní nasazení.

Bylo jedno, jestli je Alexa s Cainem sama nebo mají společnost. Rozhodně neváhala dát najevo, že se svého šéfa nebojí. A svědkem toho byl jeho nejlepší kamarád Henry...

Ou, skvěle. Byla jsem ten padouch. Odkašlala jsem si. "Říkej tomu nevyhovující pracovní prostředí."

"Co? Ne." Šarmantně se na mě usmál, jako bych si to měla rozmyslet. "Musí tu být něco, s čím by se dalo pracovat."

"Ne ne." Postavila jsem se a vzala si kabelku. "Nemám čas. Jdu se ven najíst."

"Ne, když jsem venku na obědě já," připomněl mi Caine. "Ty si můžeš dát oběd u stolu. Jako vždycky."

"Myslím, že se najím teď. Venku."

Přimhouřila jsem oči. "Právě jsem se rozhodla, že mám pauzu na oběd a jdu si ho dát ven."

Přistoupil o krok ke mně, jeho oči ztvrdlé varováním. "Jestli se začneš chovat jako dítě, udělám pro tebe z těch dvou následujících týdnů utrpení."

Povzdechla jsem si a řekla hlasem naplněným nudou: "A to bude před tím nebo potom, co zafuníš a zafoukáš a zboříš můj dům?" A zatímco na mě nevěřícně zíral, prošla jsem kolem něj a smějícího se Henryho. Vypochodovala jsem odtamtud s triumfálním zhoupnutím boků.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama