Pokrevní pouta 6 RUBÍNOVÝ KRUH

3. dubna 2016 v 16:04 | Lola Kiss |  Beletrie
Už je tomu několik let a raději ani nechci začít počítat, kdy jsem se poprvé zamilovala do knih od autorky Richelle Mead http://lola-kiss.blog.cz/1309/richelle-mead. Na její tvorbu jsem narazila náhodou, když jsem listovala nějakým tím dívčím časopisem. Nezaujalo mě to napoprvé, protože jsem v té době četla Stmívání a nijak jsem neměla zájem podívat se na jinou upíří sérii. Ale pak se nějak stalo, že jsem si prolistovala Vampýrskou akademii, a měla jasno - přečtu si to. A taky jsem přečetla Vampýrskou akademii, Sukubu a nyní jsem dočetla Pokrevní pouta.

Závěrečný díl Rubínový kruh mě překvapil. Jednak jeho poměrně malým počtem stránek a pak také rychlým sledem událostí. Možná je to tím, že jsem starší a nebo je to tím, že i příběh Rose z první série, mi přirostl víc k srdci. Každopádně jsem neulítávala na tomto spin-offu k Vampýrské akademii tolik jako k ní samotné. Kromě pohřešované Jill a pátrání po ní, se v knize najde i pravda, kdo je Dimitriho otec...

"Co se to tady sakra děje?" vykřikla Rose.

"Díky," řekl jsem Dimitrijovi. "Ale nemyslím, že jsme potřebovali až takhle zasáhnout. Zvládal jsem to sám."

"Je to zvíře," zavrčel Dimitrij. "Nemá tady co dělat."

"No to asi jo-" Zarazil jsem se, když mi došel smysl Dimitrijových slov. "Ty ho znáš, nebo co?"

Dimitrij mě probodl pohledem. "Ano. A ty?"

"Jo," přisvědčil jsem. "Je to můj strejda. Rand Ivaškov."

"Fakt?" Dimitrijův tvrdý výraz se nezměnil. "Je to můj otec."

A kde kniha pokračuje? Sydney a Adrian jsou manželé a "přežívají" na královském dvoře, kde je Lissa pomáchá chránit. Bohužel to pro ně není jednoduché:
Adrian je nenáviděn Moroji a napadán.
Sydney je nenáviděna Moroji, pronásledována alchymisty.
A oba žijí s Adrianovou matkou v apartmánu.

Devatenáctiletá Sydney Ivaškov se vzdala svojí rodiny, předešlého života, aby mohla být s jediným Morojem - svým manželem. Jestli si někdy plánovala budoucnost, rozhodně nepočítala s rychlou svatbou v Nevadě a pak s životem mezi čtyřmi stěnami. Svého rozhodnutí nelituje a stojí si za ním.

Dvaadvacetiletý Adrian Ivaškov se jako Moroj z královských vrstev dopustil něčeho nehorázného. Poté, co se oženil s lidskou ženou, stal se terčem napadání, posměchu a urážek od každého na královském dvoře. Jediný z rodiny, kdo s ním mluví a stýká se, je jeho matka. Ale jako uživatel éteru, řeší i jiné problémy.

Když jsem tak Charlotte sledoval, jak tam sedí, pobrukuje si a evidentně pomatená..., nebylo tak těžké představit si, že na tom jednou budu úplně stejně. A až se to stane, budu jen doufat, že i mně někdo pomůže.
Adrian

Situace je napjatá k prasknutí. Adrianova matka jim nedopřává soukromí a nepotrpí si na ohleduplné zacházení. Adriana zmlátili, když se večer vypravil za Lissou. Sydney byla zavřená v bytě a nikam nemohla chodit. Adrian a Sydney se pohádali. Za jediný měsíc se pro ně změnilo hodně věcí, ale žádné nebyli k dobru. Naneštěstí přijela na návštěvu Sydneyina bývalá profesorka Jackie Terwilliger, učitelka magie.

Profesorka Terwilliger přivezla Sydney krabičku, kterou ji někdo zanechal u dveří. Sydney ji otevřela a došlo jim, že je to krabička, která jim pomůže najít Jill, Lissynu sestru. Ale jak propašovat Sydney ven z královského dvora, aniž by to zjistili alchymisté? Profesorka Terwilliger má odpovědˇ...

Oči jsem stále upírala na kocoura, ale moje vidění se náhle změnilo. Vlastně jsem začala vidět úplně jinak. Zrzavá barva na kočce se ztlumila do šedé a vzorek na jeho kožíšku se vyostřil. V mourovatých flecích jsem zaznamenala větší nuance a detaily. Všechno vypadalo neuvěřitelně jasně, jako by svítila všechna světla. Několikrát jsem zamrkala, jestli se mi to nezdá, a zaznamenala jsem, že se čím dál tím víc blížím k podlaze. Něco mi spadlo přes obličej, takže jsem najednou neviděla vůbec nic. Jak jsem se snažila vyprostit, došlo mi, že je to moje tričko. Znovu jsem se podívala do zrcadla a zjistila jsem, že se dívám na dvě kočky.

Jedna z nich jsem byla já.

Sydney, Adrian, Rose a Dimitrij se vypravili do dhampýrské komuny, aby tam našli Olive, sestru Charlotty, která se ztratila. To, co našli je překvapilo. Adrianovy reakce mě nepřestávaly bavit...

Jakmile se plameny rozhořely, Olive vykřikla. Otočila jsem se k ní. Měla ruku položenou na břiše a obličej zkřivený bolestí. "Jsi v pořádku?"

"Myslím... Myslím, že miminko už chce přece jen na svět," vydechla.

Adrian zbledl. "Myslíš jako tedˇ hned, nebo v blízké budoucnosti?"

Ta otázka byla natolik trapná, že odtrhla její pozornost od bolesti. "Já nevím! Nikdy předtím jsem nerodila!"

Adrian se podíval na mě. "Takže... ehm, ty víš, jak na to, že jo? Jak přivést na svět dítě."

"Cože?" zeptala jsem se zděšeně a zmocnila se mě panika. "Jak tě to napadlo?"

"Protože jsi dobrá ve všem," řekl. "Všechno, co o tom vím, mám jen z filmů. Dát vařit vodu. Roztrhat prostěradla."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama