Orel na lovu - Simon Scarrow

2. dubna 2016 v 22:00 | Lola Kiss |  Beletrie
Třetí díl Orel na lovu ze série o římské armádě dobývající Británii od Simona Scarrowa. Autor pracoval na University of East Anglia, vyučoval historii. Poté začal psát historické romány. Od Simona Scarrowa jsem přečetla i další díly, což jsou Pod znakem orla http://lola-kiss.blog.cz/1509/pod-znakem-orla-simon-scarrow a Vítězství orla http://lola-kiss.blog.cz/1511/vitezstvi-orla-simon-scarrow. Děj se odehrává v Británii, v roce 44. n.l., kdy se římská armáda setkává s místními druidy řádu Temného měsíce, divokým kmenem Durotrigů a s tradicemi v městě Camulodunu...

"Snažit se Carataca vypátrat a jeho muže zničit by znamenalo totéž jako pokoušet se potopit kladivem kus korku."
Vespasianus

Quintus Licinius Cato strávil v armádě něco přes rok a za tu dobu si uvědomuje, že na něj doléhá pravý význam slova voják a jeho návyky z domova, císařského paláce v Římě se vytrácejí. Pomalu se stává tím, co ho na začátku tolik znechucovalo.

Pětatřicetiletý centurion Lucius Cornelius Macro bere vojenskou službu jako svůj domov a rodinu. Nikdy nemluví o domově a ani na něj nemyslí. Jestli si něco umí užívat, pak jsou to hospodské rvačky, pití a ženy. Má jen jedno pravidlo, a sice, nikdy nezamilovat.

Cato a Macro seděli v jedné nalévárně společně s dvěma icenskými ženami, Nessou a Boudicou. Cato se věnoval Nesse, zatímco Macro se dobře bavil s Boudicou. Situace se zvrtla, když do té nalévárny dorazil příbuzný Nessy a Boudicy, bratranec Prasutagus. Macro s Catonem se museli rychle zdekovat, protože ve vysoce podnapilém stavu neměli šanci bojovat s obrem. Utekli do jiné nalévárny, kde na sebe rvačka nenechala dlouho čekat...

"Do toho, Catone!" zavolal na mladíka zpod jednoho legionáře Macro. "Pojď si taky do někoho praštit!"

Cato se mátožně zvedl, vybral si jednoho vojáka a co nejrázněji se rozmáchl. Ale netrefil se a místo do vojáka praštil do stěny a bolestivě si o ni odřel kotníky prstů. Zkusil to znovu a tentokrát už rána bolestivě přistála na legionářově tváři. Cato si uvědomil, že čísi pěst směřuje naopak k jeho obličeji, a hned na to se mu ten večer už po druhé před očima rozprostřel bílý závěs. Svezl se na kolena a potřásal hlavou, aby si ji trochu pročistil. Když se mu vrátil zrak, spatřil nad sebou stát legionáře, který v napřažených rukou třímal stoličku. Cato instinktivně vyrazil hlavou vpřed, takže s ní legionáře zasáhl přímo do rozkroku. Voják se pod optionovým úderem složil na zem a s bolestným zavytím se svezl na stranu, ruce přitisknuté ke slabinám.

"Dobrá rána, synku!" zahalekal Macro.

Legát Vespasianus, který je stejně starý jako Macro, se dostal do nepříjemné situace, když druidové požádali o výměnu zajatců. Římané zajali jejich bratry druidy a druidové zase manželku a děti generála všech římských armád v Británii Aulia Plautia. Generál hodlal nařídit sebevražednou misi na záchranu své rodiny, ale Vespasianus mu to rozmluvil a vyslali pouze čtyřčlennou skupinu - centuriona Macrona, optia Catona, icenskou ženu Boudicu a icenského prince a válečníka Prasutaga.

Druidové přišli vyjednávat o generálově rodině a na důkaz svých hrozeb použili ukázku...

Maxentius v poslední chvíli vytušil, jak strašlivý osud pro něj druid přichystal, a otočil se. Srp proletěl vzduchem, z jedné strany pronikl do prefektova hrdla a druhou vyšel ven. Všechno se seběhlo nesmírně rychle a někteří z vojáků za palisádou byli přesvědčení, že druidova zbraň minula cíl. Potom se ale prefektova hlava svezla do strany a spadla do sněhu. Z tepen v pahýlu krku vytryskl gejzír krve a skropil bílou přikrývku. Druid o něj otřel zakrvácený srp, schoval ho pod plášť a kopl do prefektova těla. Potom jakoby nic nasedl na koně, pobídl ho a zamířil ke svým druhům čekajícím na kraji lesa.

Vespasianus si zavolal Macrona a Catona, aby jim spolu s generálem Plautiem sdělil jejich rozhodnutí. Optio ani centurion nebyli nadšení, ale Cato postrádal pud sebezáchovy a přijal nabídku. A Macro ho nemohl nechat jít samotného...

Macro s Catonem se vydali k sedátkům a dovolili svým unaveným tělům, aby se svezla na pohodlné polštáře.

"Co to mělo znamenat, zatraceně?" zašeptal rozčileně Macro.

"Pane?"

"Co jsem ti říkal o dobrovolným přihlašování? To mě vůbec neposloucháš, sakra?"

"A co ta truhla, pane? Na to jsi nás dobrovolně přihlásil zase ty."

"Ne, to je blbost! To mi přikázal legát. Ale dokonce ani on by neměl to srdce přikázat někomu tohle. Do čeho jsi nás to namočil?"

"Nemusel ses hlásit, pane. Řekl jsem, že vyrazím sám."

Macro byl těžce zraněn a odvezen do lazaretu. Cato zůstal sám s Prasutagem a pokoušel se najít způsob, jak zachránit generálovu manželku a syna - dceru už do bezpečí dostali. Při hlavní bitvě byl zraněn i Cato. Skončil v lazaretu...

"Přidat?" zamračil se Cato."Koho?"

Chirurg se ke Catonovi naklonil a zadíval se mu přes rameno ke dveřím. "Je to mrzout. Pořád na něco nadává, ale určitě ti ponechá trochu soukromí a ztiší se. Je mi líto, ale nikam jinam ho dát nemůžu."

"Má nějaké jméno?" zamumlal Cato.

Než chirurg stačil odpovědět, u dveří nastal rozruch a ke Catonovým uším dolehlo rozčilené klení.

"Dávejte si bacha, pitomci!" zavrčel známý hlas. "Nejsem žádný beranidlo."

Potom následovaly další mumlané kletby.

"Ke komu mě to dáváte? Jestli mluví ze spaní, dám tě vykleštit."

Muži se protáhli kolem Catona a na vedlejší lůžko položili nového pacienta.

"Hej! Pozor, vy budižkničemové! Já si vás najdu!" lamentoval muž.

Cato k němu stočil pohled a vřele se usmál. Centurion Marco byl bílý jako tóga a tvář měl pod pevně ovinutým obvazem pohublou a sinalou. Ale byl to on, živý a ve formě. Cato věděl, že s chrápajícím Macronem vedle sebe se už nikdy pořádně nevyspí.

"Nazdar, pane."

"Nazdar a dej mi pokoj!" odsekl Macro, ale pak vykulil oči, zamrkal, opřel se o loket a při pohledu na svého optiona se spokojeně zašklebil. "No to mě podržte! Catone! Teda, já... já... rád tě vidím, mladej!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama