Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry

29. dubna 2016 v 12:45 | Lola Kiss |  Beletrie
Víte, existuje jen malé množství trpělivosti, než vás okolnosti donutí přečíst to, z čeho vychází tolik knížek, na co tolik knížek odkazuje a kolik citací se z tohoto díla objeví v jiných knihách. Malý princ a jeho příběh od Antoinea de Saint-Exupéry.

"Musíš být trpělivý," řekla liška. "Sedneš si do trávy kus ode mne, asi jako teď. Budu tě sledovat koutkem oka a ty neřekneš nic. Kdo mluví, snadno něco řekne špatně. A každý den tě nechám sedět o něco blíž..."

Autor Antoine de Saint-Exupéry se narodil v roce 1900 v Lyonnu. Rozhodl se, že bude pilotem a v roce 1921 absolvoval povinnou vojenskou službu u Štrasburského letectva. O dva roky později mu vyšla povídka z leteckého prostředí. Létal pro leteckou společnost jako poštovní spojka mezi Toulouse a Dakarem. Napsal o tom knihu s názvem Kurýr jihu. V roce 1935 se jeho letadlo zřítilo do pouště. O tři roky později byl během letu vážně zraněn a vydal román Země lidí. V roce 1939 narukoval a napsal knihu Válečný pilot (1942). O rok později vyšla jeho nejúspěšnější kniha Malý princ. A tentýž rok se ze své mise nevrátil.

Pilot ztroskotá na poušti v Africe a má vodu na osm dní. Musí proto, co nejrychleji opravit poruchu na motoru. Ale na poušti nebyl sám, potkal tam prince z jiné planety, prince který měl jasnou dětskou logiku a vše bylo jednoduché. Viděl svět tak, jak se na něj dívají děti. Pilot mu začal říkat Malý princ.

"To nejdůležitější nevidí oči."

Malý princ odešel ze své malé planetky, kde byly tři sopky, jedna zvláštní květina - růže - a baobaby. Toulal se po jiných planetách než dorazil na Zemi. Procestoval celkem šest malých planetek, než skončil na té největší, jakou kdy spatřil. Na první planetce potkal krále, ke který chtěl, aby k němu vzhlíželi. Na druhé musel neustále obdivovat. Třetí planetu obýval opilec, na čtvrté bylo důležité umět si nahrabat co nejvíce, na páté nebylo důležité, kam se svět ubírá, ale jaký byl. Šestá planeta se utápěla v rutině. A pak přišla Země s hadem a liškou. A pilotem.

"Znám planetu, kde žije karmínový pán. Nikdy nepřivoněl ke květině. Nikdy se nedíval na hvězdy. Nikdo nikoho nemiloval. Nedělá nic, než že počítá. A celý den jen opakuje - já jsem důležitý člověk, já jsem důležitý člověk - zrovna jako ty. Nafoukaný je jako balón. Ale to snad ani není člověk, ale houba."
- princ -

A když mu chyběla ta jediná květina, jeho vlastní hvězda...

"Zajímalo by mě," řekl, "jestli hvězdy tak září proto, aby jednou každý našel tu svoji."

Loučení se s květinou a pochopení: To, čeho si ceníš nejvíc poznáš, až to ztratíš. Necháš to odejít.

"Sbohem," řekl květině.

Neodpověděla.

"Sbohem," zopakoval.

Květina si odkašlala. Ale nebylo to od rýmy.

"Byla jsem hloupá," řekla nakonec. "Odpusť mi to. A najdi své štěstí."

Překvapilo ho, že mu nic nevyčítá. Zmateně se zastavil s poklopem v ruce na půl cesty. Nerozuměl tomu náhlému klidu.

"No ano, mám tě ráda," řekla mu květina. "Sama si mohu za to, že´s to neviděl. Teď už je to jedno. A ty jsi byl stejně hloupý jako já. Najdi své štěstí... A ten poklop nech být, už ho nechci."

Liška, která potkala prince mu osvětlila, co znamená starat se o někoho jiného...

"Vytvořit pouto?"

"No ano," řekl liška. "Teď v tobě vidím jen malého chlapce, stejného, jako sto tisíc jiných. A nejsi mi k ničemu. A já tobě taky k ničemu nejsem. Jsem pro tebe jen jedna ze sta tisíc lišek. Pokud si mě ochočíš, najednou budeme potřebovat jeden druhého. Ty pro mě budeš jedinečným a já pro tebe budu také jedinečnou..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama