Dostaneš se na hranici a pochopíš

25. dubna 2016 v 17:37 | Lola Kiss |  Tvář démona
5. díl

Jestli něco člověku dokáže zkazit náladu, je to počasí. Hlavně to vtipné, aprílové počasí. Sníh v létě? Klidně. Carmen sledovala bouřkové mraky a stromy ohýbané větrem. Zamračila se, když si vzpomněla, jak ji její mučitel před pěti minutama vyhodil z místnosti se slovy: "Vrať se, až přestaneš mít sebevražedný tendence!" A práskl dveřmi.

Sebevražedný tedence? O čem to ten maník, sakra, mluvil?

Netušila, co ji dneska ještě čeká, ale po minulém proslovu dokázala myslet jen na jedinou věc. Jak mu zavřít hubu. Nepotřebovala, aby ji někdo poučoval, nepotřebovala nikoho.

"Ale. Ale. Kohopak to tady máme?"

Carmen byla v mžiku otočená a připravená vystartovat.

"Klid. I když..." Benny se zájmem přejížděl po jejím těle. Rozhodně se bylo na co dívat. Tak tohle je ta malá chudinka, kterou trénuje Aaron.

Carmen mlčela a v duchu si představovala, jak mu nakope zadek. Ten chlap se jí nelíbil. Něco na něm nebylo v pořádku.

"Má Aaronova holčička jméno?" zeptal se Benny a předstíral, že si jejího bojovného postoje a mlčení nevšímal.

Aaron? Kdo? Carmen přemítala, o čem to mluví, dokud se nepřiblížil a ona se nepřikrčila ještě víc.

"Jsem Ben." Představil se jí, ale zůstal stát na místě. Nebyl tak hloupý, jak vypadal.

Carmen si ho měřila pohledem a ani na vteřinu ji nenapadlo, že by mu odpověděla. To by raději visela znovu hlavou dolů. Klidně. Stejně by ji tak nemohli nechat do nekonečna.

"Příště, až se ti nebude chtít mluvit, stav se u mě v apartmánu." Benny se uchechtl a naposledy po ní vrhl uznalý pohled. Kdyby byla jeho svěřencem, rozhodně by nezůstalo jen u tréninku v aréně. Přidal by i postel.

Carmen se pomalu napřímila a sledovala jeho odchod. A za vteřinu jí to seplo. Aaron. Její mučitel má tedy jméno. Aaron. Takže tím pádem je ještě víc v háji než doposud. V agentuře mu říkali Nezadržitelný Aaron. Jeden ze tří, kteří byli šampióni.

Aaron. Ben. Castor. Tři jména, která znali všichni. A všichni o nich mluvili, pokud ti tři zmínění nebyli v doslechu. V momentě, kdy se objevili, nebo i jeden z nich, všichni sklápěli oči k zemi a ztichli.

Možná, že by toho mohla využít. Když někomu řeknete svoje jméno, dáváte mu do ruky něco, čím by vás mohli zkompromitovat nebo zabít. V téhle agentuře to bylo nepsané pravidlo. Nikdo kromě vašeho mentora neznal vaše jméno. Kdyby ano, byli byste mrtví za dvě vteřiny.

Carmen se usmála. Ano, teď má na něho páku a rozhodně ji využije. Nebude poslouchat jeho kecy o tom, jak by se měla snažit zbavit sebevražedných tendencí.

Aaron zavřel okno a znovu si v hlavě přehrával čeho byl svědkem. Ta malá holka si troufala na Bennyho. Svým postojem ho dokonce vyzývala, ať udělá první krok. Zavrtěl hlavou. To si myslel, že pochopila smysl jeho slov. Když nic jiného, tak tomu moc nepomohl.

Jestli nedá na jeho radu, sám ji popraví. Nedovolí, aby někdo bezvýznamný jako ona stáhl ke dnu s sebou někoho dalšího. Možná by ji měl znova pověsit nad sráz a nechat ji tam víc jak sedm hodin. Bohužel tušil, že by to mělo stejný výsledek. Zatvrdila by se ještě víc.

Promnul si rukou obličej a frustrovaně sevřel okraj stolu. Vycvičil už devět svěřenců a z toho dva pořád dýchali. Což je docela slušný vzhledem k statistikám.

Dá jí poslední šanci. Poslední možnost pochopit, že může začít znova, když je podle oficiálních listů pod drnem. Dostala nový život, a jestli ho neumí využít, jestli nepřestane balancovat na hraně - s radostí jí popostrčí na opačnou stranu a bude sledovat její pád. A nebo by to měl udělat...

Aaron se podíval na hodiny a usmál se. Ještě bude světlo. Vzal si bundu a zamířil do ubikací ve staré budově. Svěřenci tam měli společné celé patro, ale každý byl izolovaný v malém kumbálu, odkud je mohli pouštět pouze jejich mentorové.

"Pojď se mnou." vyzval ji Aaron a Carmen se zamračením poslechla.

Nechápala, co se děje, ani proč se tak usmíval. Děsilo ji to.

Aaron sledoval, jak pomalu kráčí vedle něj a udržuje si bezpečnou vzdálenost. Jeho plán vyjde. Tahle holka potřebuje extrém a on jí ho dopřeje. Zrychlil a ušklíbl se nad jejím poklusem. Byla trochu moc malá, ale jestli se naučí udělat z toho výhodu, bod pro ni.

"Zastav." Carmen poslechla a podívala se po krajině. Stromy kolem nich byly v půlkruhu a pak náhle končily, protože tam nebyla země. Ale sráz. Carmen se podívala blíž. Žádný sráz. Opravila se a dívala, jak najednou země prostě končí a pak... Ty stromky tam dole vypadaly jako malé tečky.

"Připrav se." Carmen neměla šanci zareagovat tak rychle, takže klopýtla a přiblížila se k okraji. A pak jí to došlo. Jestli selže, spadne. Popadl ji vztek. Nikdo ji nebude tlačit k okraji. Nikdo jí neudělá bezmocnou. Nikdy. Už nikdy se to nestane.

Aaron nečekal, že se to vyvine zrovna takhle, ale potřeboval ji dostat. A Carmen mu poskytla hodně momentů. S každou další vteřinou se blížila. Pak byla jen krok od pádu. Sice lapala po dechu, ale pořád se s ním pokoušela bojovat. Čeká ji hodně dlouhá doba, než se dostane na jeho úroveň.

Carmen udělala poslední manévr a pak zavrávorala. Sakra! Tohle ne. Pokusila se ho udeřit, ale selhala. Jednoduše ji odrazil ruku a zablokoval pokus o kop. A tím ji ještě víc vyvedl z rovnováhy. Zavrávorala a přestala se bránit. Musela chytit balanc. Aaron se znovu přiblížil a zasáhl ji tak, že se nebezpečně zakymácela. A pak znovu a znovu.

"Aarone!" vykřikla a zarazila jeho následující ránu.

Co to řekla?! Zarazil se a napřímil. Který idiot jí řekl jeho jméno? Benny. Ten podrazák Benny.

A do prdele! Blesklo Carmen hlavou než ji Aaron popadl a jednou rukou ji držel nakloněnou nad propastí. Sevřela jeho paži a snažila se dostat do vzpřímené polohy. Nešlo to. Jako by se dívala na kamennou sochu, co ji držela na místě. V jeho obličeji vyčetla jedině hněv. Takový, že kdyby mohla, zalezla by se schovat.

Zatřásl s ní a Carmen se ještě víc naklonila nad hranu. Cítila, že se její paty už nedotýkají země. Znovu do ní strčil až Carmen podklouzla noha.

"Nechci umřít." řekla zoufale a Aaron se krutě usmál. Dostal ji. Ještě chvíli ji držel, ale křeč v ruce se zhoršovala a on ji tak zatáhnul zpátky na bezpečnou půdu.

"Jestli ještě někdy budeš mít sebevražedné tendence, vezmu tě sem a nechám tě skočit. Donutím tě skočit. Rozumíš?"

Carmen přikývla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 7:29 | Reagovat

Osvěžující. Sice nevím, o čem to bylo, ale styl psaní prozrazuje dobře zvládnuté řemeslo. Navíc je to konečně kousek cizího světa, fantazie, tam, kde stovky ostatních plácají o tom, jak se dneska špatně vyspali.

Pozor na slovo "tendence" nebo "sebevražedné tendence", působí to v celém textu rušivě. Takhle nikdo nemluví. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama