6.K

26. dubna 2016 v 21:13 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se
Tak a to je konec. Patrika položila telefon a zaklapla notes. Poslední možnost, jak získat peníze na zaplacení půjčky na dům rodičů. Nedokázala to. Přestože měla dobrý plat, půjčku za školu zaplacenou a splácela poctivě pátý rok za byt a... nestačilo to.

Banka jí odmítla pomoct.

Patrika zvedla mobil do ruky, ale hned ho odložila. Ještě na to nebyla připravená.

"Ahoj. Tak dostala si ty peníze?" Marla se posadila na okraj stolu a odložila složku.

"Ne. Odmítli mě. Žádnou půjčku nedostanu."

"Víš, mohla bych-"

"Ne!" vykřikla Patrika a rychle se ztišila, aby ji Jaroslav neslyšel. Rozhodně nepotřebovala, aby ji šéf zaslechl mluvit o finančních problémech.

"Marlo, to ne. Děkuju. Ale ne. Prostě to musím zvládnout. Mají jenom mě a já si poradím. Fakt." Pat se usmála a stiskla kamarádce ruku.

"Dobře." Marla odešla a Pat poklesla ramena. Chtělo se jí brečet a řvát. Má tolik věcí a možností. Bohužel to není dost.

Povzdychla si a vrátila se k práci na počítači.

Jaroslav pomalu zavřel dveře. Nechtěl, aby Patrika věděla, že je slyšel. Musel se podívat, kdo tentokrát vyjel na jeho sekretářku čarodějnici, že zařvala: "Ne!"

A místo hádky si vyslechl... Jaroslav zakroutil hlavou. Kdo mohl tušit, že ta bláznivá ženská má svůj život? Rodinu?

Hrabe ti, kamaráde. Povzdychl si.

"Přijďte, prosím, ke mně." Patrika se lekla, když se ozval intercom.

Zase mám průšvih. Upravila si halenku a bez zaklepání otevřela dveře a vlezla do šéfovy pracovny.

"Ano?"

"Měla jste zaklepat."

"Hodláte mi dávat lekce v klepání?" Pat zdvihla obočí a Jaroslav překřížil ruce.

Možná by si to měl znova promyslet. Znova to zvážit. Jenomže to nebylo v jeho povaze. V životě dostal všechno a mnohem víc než si dokázal představit. Takže...

"Tohle je pro Vás." Přistrčil k ní obálku a sledoval, jak Pat zůstala stát na místě.

"Co to je?" Patrika se odmítala pohnout, netušila, co má šéfík dneska za lubem.

"Otevři to." Jaroslavovi docházela trpělivost a Patrice po otevření spadla brada.

"Co-"

"To je na tu půjčku." Oznámil jí a byl na sebe patřičně hrdý, dokud se její výraz nezměnil.

A sakra.

"Tys mě špehoval?! Jak si dovoluješ něco takového dělat!" Patrika se zapřela o stůl, aby ho na místě nezabila a tentokrát by jeho mrtvolu neschovala. Ó ne. Rovnou by ji vyhodila z okna.

"Neječ tady na mě." Jaroslav zvýšil hlas a postavil se, aby jí mohl čelit. Kdyby někdy někdo pro něj udělal něco takového, nevyváděl by.

"Já neječím." vyhrkla a hodila mu obálku do obličeje.

Jaroslav ji chytil a zastavil Patriku slovy: "Jestli to nepřijmeš, dostaneš padáka."

Patrika strnula ve dveřích a nevěřícně se obrátila. "Cože? Cože?!"

A bylo pozdě rozmyslet si následující činy. Patrika práskla dveřmi, obešla stůl a vlepila mu facku. "Jak se opovažuješ mě vydírat!"

Jaroslav zůstal stát jako socha. Ona ho praštila. Normálně mu jednu natáhla. Přejel si rukou po tváři, jako by tomu nemohl uvěřit. Ona to fakt udělala.

"Chtěl jsem nabídnout pomocnou ruku." řekl a očividně ji tím neuklidnil.

"Pomocnou ruku někomu, koho nesnášíš?" Pohrdavě si odfrkla a založila ruce.

"Přišlo mi to jak dobrý nápad. Vzhledem k tomu, že nemáš peníze, tak jsem si řekl, že ti pom-"

"Buď zticha!" Zahrozila na něj prstem a Jaroslav toho začínal mít dost.

"Nezvyšuj tady na mě hlas. Tohle ti tolerovat nebudu. A teď koukej vypadnout z mojí kanceláře nebo tě dám doopravdy vyhodit!" Jaroslav ukázal ke dveřím a Patrika se snažila zklidnit dech.

"To mě jako vyhodíš, protože nechci tvoje prachy?" zeptala se nevěřícně.

"Ne, vyhodím tě za chování vůči mně jako nadřízenému." Ty zatracená čarodějnice, dodal v duchu.

"Za moje chování? A co ty? Hm? Tady máš peníze, miluju charitu. Vezmi si je nebo tě vyhodím." Napodobila jeho hlas a Jaroslav se zamračil.

"Takhle to vyznělo?"

"Ano." Patrika vydechla a uklidnila se. Ten chlap jí umí ale popíchnout.

"Podívej se, prostě jsem chtěl pomoct a nic jinýho. Je to prostě půjčka a zůstane to mezi námi. Dáš mi to, až budeš moct. Jasný?" Jaroslav k ní natáhl ruku s obálkou a šekem.

"Tolik nepotřebuju." řekla Patrika a na chvíli se jí udělalo špatně. Vážně to hodlá přijmout?

"Věř mi, že jo. Banka to natáhne za předčasný doplacení." Jaroslav jí znova nabídl obálku a tentokrát si ji Pat vzala.

"Nikdo se o tomhle nedozví." Natáhla k němu ruku.

"Víme to ty a já."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama