Věřit můžeš jedině smrti

22. března 2016 v 8:20 | Lola Kiss |  Tvář démona
2.díl

Hodiny ukazovaly půl druhé ráno a Carmen sotva popadala dech. Jestli čekala, že utíkat bude těžké, netušila, že zdrhat před policajty bude skoro nemožné. Sakra, práce! Nadávala v duchu a běžela tryskem za další roh.

Když jí nabídli, že může uzavřít smlouvu s ďáblem, neváhala. Konec konců stejně byla v pekle, protože její bratr se rozhodl, že má raději peníze než ji. Že si cení víc těch sedmi miliónů z její pojistky. Bastard!

Carmen se pousmála. Mrtvý bastard. Ten chudáček nestihl utratit ani korunu, když se k němu dostala a zastřelila ho. Myslela si, že to bude tak jednoduché, ale nebylo. Nepočítala s tím, že tam bude i jeho stupidní zdrogovanej kámoš Vince. Ale co naplat, musela se zbavit i jeho.

Carmen viděla policejní blikačky na další křižovatce a tak chtě nechtě musela znovu změnit směr a zamířit do tmavší a špinavější uličky. V duchu si přehrávala, jak na ni její bratr zíral a říkal, že si prachy můžou rozdělit a jak je rád, že je-

A nedořekl, protože vytáhla pistoli, namířila a trefila ho do hlavy, přímo mezi oči.

Necítila nic. Prostě tam stála a sledovala, jak krev pomalu vytéká a část jeho mozkové hmoty se zachytila na stěně za ním.

"Do prdele!" vyjekl Vince a obrátil se k útěku.

Pozdě.

Carmen ho střelila do zad a sledovala jeho ubohé plížení po zemi. Pokoušel se dostat ke dveřím. Carmen ho přišlápla nohou a pak ho kopnutím otočila.

Vince vypadal vyděšeně a zíral na hlaveň, co mu mířila na hlavu. Carmen zavrtěla hlavou a zacílila na srdce.

Jedna čistá rána a byl konec.

No, a pak se to podělalo. Někdo ji viděl, jak vylézala oknem na boční schodiště a zavolal policajty.

Carmen zabočila za roh a narazila do zdi.

"Kurva." zaklela a vzpomněla si na matku, která by ji za něco takového nechala celý den o hladu. Pomalu se na zemi posadila a promnula si zadek.

"Tos podělala."

Carmen zvedla polekaně hlavu a stiskla pevně zuby, aby ji nevyhrkly slzy. Nejenže si narazila kostrč, ale hlavou vrazila do chodníku taky.

"No jo." Zamumlala a postavila se.

"Tak, hodláš utíkat jako zbabělec?" Carmen střelila po tom muži pohledem. Nejenže nevrazila do zdi, ale přímo do muže s jizvou. Toho, se kterým podepsala smlouvu s ďáblem. Toho, který ji trénoval a měl asi tolik emocí jako šutr.

"Ne, hodlám utíkat do úkrytu."

"Cestou si jich minula asi deset." řekl bezstarostně a užíval si, že ob ulici se proháněli poldové.

Promnul si místo, kam do něj ta ženská napálila a přehrával si v hlavě celý den. Tak dobře jí to šlo. Vystopovala ho, přišla, zabila, pak odstranila nežádoucí osobu a pak to posrala. To se nemohla ohlédnout nahoru? Viděla by tu starou ženskou, co hulila jako fabrika. Stála přímo pod ním, když sledoval, jak vytáhla telefon a volala na poldy.

To nebyla tak hrozná chyba. Její první chyba byla volba zbraně. Žádná tichá, když byla v jeho bytě v paneláku. Ne, ta hloupá husa si na něj vzala bouchačku.

Jenže teď na to nebyl čas. Teda byl, ale nechtělo se mu tvrdnout mezi odpadky.

"Nebudeš utíkat." řekl rozhodně a postrčil ji směrem ke kanálu.

"Když je nemůžeš obejít, jdi pod nimi." Zvedl poklop a postrčil ji dovnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama