Říkat nestačí, musíme konat.

14. března 2016 v 7:50 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Je šest nula pět hodin ráno a sedím v autobuse směr Rokycany, kde pak nasednu na vlak v šest dvacet osm směr Plzeň. A důvod? Kéž by byl smysluplný.

Nejenže musím autobusem kvůli vlakové výluce, ale musím se dostavit na stáž do FN Lochotín na sociálním oddělení. Bohužel tohle není místo, kde bych chtěla být. Nevybrala jsem si ho.

Psala jsem vedoucí našich stáží, že jsem domluvená tam, kde mi nabídli práci rovnou po škole. Odepsala mi za týden, že to domluvila na Plzeň FN, potřebuje to místo obsadit, protože škola s nimi má smlouvu.

A fakt, že jsem jí říkala, že tam nechci, jí unikl. Navíc jsem si nemocnici splnila už v druháku. A ona? No, to zvládnete. Zvládnu? Jasně, že jo! Ale nechci tady být, protože mi to nic nedá! Nechci dělat v nemocnici. Nikdy mě to do ní netáhlo.

Ale co naplat. Musím sem dojít, nechat se sprdnout, že jdu moc brzo, že tu se mnou měla být ještě jedna studentka, že jsem si měla vyzvednout klíč, že takhle červené nehty mít nemůžu, protože by se mnou starší babči nechtěly mluvit (taková blbost! V senioráku s tímhle problém nebyl, vůbec!!). Ale musím držet pusu a nechat to být, aby si nestěžovali...

Nenávidět dostává nový rozměr.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | E-mail | Web | 15. března 2016 v 22:58 | Reagovat

Ze života? Zní mi to jako realita :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama