4. K

22. března 2016 v 7:50 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se
Jaroslav se posadil do křesla a sklonil hlavu až se čelem dotýkal předloktí složených na stole.

Horší už to nebude. Pomyslel si, ale pak uslyšel Patričin hlas. Jo a peklo nikdy nespí. Vzpamatoval se a narovnal. Nedovolí, aby ho ta čarodějnice viděla v takovém stavu.

Patrika si pověsila kabát a zaposlouchala se. Obvykle slyšela zvuky hrnku pokládaného na stůl nebo datlování do pc, ale teď neslyšela nic.

Neumřel? Pomyslela si. A šla to zjistit. Napadlo ji, jestli se ho náhodou už nezbavila. Že by vypil to kafe?

"Dobrý den. Ehm, chcete kafe?" zeptala se zdvořile, ale nepodařilo se jí zakrýt zklamání.

"Ne." odsekl Jaroslav, Pat se zamračila a zabouchla.

Něco se děje.

Jaroslav si přejel rukama po obličeji a sledoval pracovní plochu počítače. Dneska to s ním nebude valný.

Patrika se posadila a dívala se na vypnutý počítač. Hryzala si nehet a přemýšlela, o co jde. Tohle není normální a rozhodně by brala zpátky toho cvoka než neurotika.

Dopoledne probíhalo v mezích klidu, stihli na sebe štěkat jenom pětkrát během pěti rozhovorů. A naneštěstí si nezačali tykat a jejich kolegové se mohli uklidnit. Jestli by je teď měl zkontrolovat lékař, pravidelná prohlídka by odhalila vysoký krevní tlak.

"Hele, Pat, koukej sem naklusat a laskavě mi vysvětlit, co má tohle do háje znamenat?!" Starší chlápek v příšerným, zeleným obleku se na ní díval od svého stolu, kde před týdnem ještě seděla na jeho místě Irena, než odešla na mateřskou.

"Neznáme se, tak mi přestaňte laskavě tykat, pane." dodala a založila si ruce na prsou. Ani jí nehne. Není žádný poskok.

"Tyhle debilní papíry mi přišly od tebe." Hodil jí je na stůl a dal si ruce v bok.

"Tak hele, koukej se zklidnit." řekla Pat a podívala se, o co jde.

Pat prolistovala několikery papíry a seřadila je. Byly to výdaje za kancelářské vybavení a doplňky nebo co. A pak uviděla, za jaké období mu to poslala.

"To ale není moje chyba." Natáhla k němu ruku a podávala mu je zpátky.

"Na to ti kašlu, koukej pohnout zadkem a dát mi ty-"

"Co se to tady sakra děje?!" Jaroslav vylezl z kanceláře a probodával ho pohledem.

"Tahle holčička si myslí, že je legrační posílat mi zprávy z minulého čtvrtletí. Potřebuju to zpracovat, ale vona mi tady tvrdí, že mi poslala to, co jí přišlo. Tahle slíp-"

"Dost." Přerušil ho Jaroslav a snažil se nedávat najevo, jak by mu nejraději vystartoval po obličeji s připravenými pěstmi.

"Ale-"

"Řekl jsem dost!" Jaroslav se narovnal a stoupl si těsně k Tomovi v tom nemožném zeleném obleku. "Za prvé, jestli ti poslala tohle, tak proto, že obdržela právě tyhle papíry. Za druhé, jestli ti dělá problém poslouchat, řeknu ti to znovu. Její jméno je Patrika Kovářová, a nebudeš jí tykat. Rozumíš? A poslední věc. Přestaň si tady léčit mindráky a odpal na svý místo."

Pat by spadla brada, kdyby ji už teď nemusela hledat někde na podlaze. On se jí zastal? Vážně? Rychle se mrkla do hrnku s kafem, ale ještě se ho ani nedotkla a tudíž není možné, že by byla zdrogovaná.

Jaroslav sledoval Tomův odchod a vrtěl nad ním hlavou. Ten kretén si doslova koleduje o vyhazov na hodinu. Co to do něj vjelo? Jak může řvát na někoho, kdo za to nemůže? Na jeho asistentku si nikdo hubu otvírat nebude.

Vrátil se do kanclu a s potěšením si promnul ruce, protože než to stačila Pat zamaskovat, postřehl její nevěřícnost. Jo, hold nebudu takovej debil, jak si myslíš
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama