3. K

15. března 2016 v 21:42 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se

Tohle zvládneš. Povzbudil se v duchu Jaroslav a stiskl tlačítko.


"Ano?"


"Slečno Kovářová, pojď sem, prosím."


Tak do toho. Je chlap a prostě uvede věci na pravou míru.


Patrika otevřela dveře, a dívala se na svého nového šéfa, který si o ní myslí, že pro něj není dost dobrá.


Jaroslav vstal a obešel stůl. "Chcete se posadit?"


"Ne." Překřížila si ruce a čekala.


Jaroslav si promnul krk a pozorně se na ní zadíval. Prostě to udělá a bude pokoj. Potřebuje na práci klid.


Patrika bojovala s nutkáním si odfrknout. Cokoli chtěl říct, očividně se mu to zaseklo v krku. Ona si to užívala. Skoro se usmála i navenek.


"Ten první den jsme nezačali dobře. Můj otec řekl věci, které vyzněly blbě." Jaroslav se napřímil. "Nechtěl jsem Vás tady kvůli tomu, že byste mohla otci donášet, tedy, říkat mu věci, co nesmí opustit kancelář."


Jaroslav se opravil, ale i tak Patrika zůstávala napnutá očekáváním, kam tohle divadýlko povede.


"Tak si myslím, že bychom mohli začít znovu. Co říkáte?"


Patrika se mu dívala do očí a hledala známku podrazu.


"Nedonáším." řekla nakonec a podala si s ním ruku.


"Já vím."


Než stačila Pat odejít, přijala možnost, že si budou tykat. Koneckonců byly od sebe pár let.


Odpoledne přišlo rychle a Patrika si oblíbila čistý stůl. Jaroslav byl u sebe a poprvé od minulého týdne, kdy nastoupil, se cítil v klidu.


"Jarda je u sebe?" zeptal se chlap kolem osmatřiceti a ukázal na dveře.


"Ano a vy jste?"


"Pavle? Čau. Pojď dál." Jaroslav dlouholetého kamaráda přivítal.


Patrika šla připravit dvě kávy a pohoštění. Tak tohle má být ten analytický mozek? Spíš vypadá na šéfa gangu. Ale co. S Jaroslavem uzavřeli mír. Čistý stůl.


"...tak to je ta fuchtle, co ti ji sem nasadil otec? Vypadá suprově, ale jestli je taková mrcha, nestojí za námahu."


Patrika zaslechla konec rozhovoru, než utichl jejím příchodem. Postavila kávu na stůl.


"Děkujeme." řekl Jaroslav a nabídl Pavlovi.


Patrika seděla u stolu a čekala, jestli ji znova bude potřebovat. A potřeboval. Což byla chyba, velká chyba.


"Pat-"


"Pat? Ne. To jsem přece já. Ta fuchtle a mrcha, co donáší Vašemu otci." Skočila mu do řeči a Jaroslav ztuhl.


A do prdele. Slyšela je.


"Já radši zmizím." Pavel utekl a nechal ho s ní samotného.


"To-"


"To stačilo. Neprosím o tykání a ani si nepřeji, abyste mě oslovoval jménem, pane Outlíku."


Tak tohle bude mít dohru. Z toho se nevykecám.


Jednou se to dá urovnat, ale dvakrát?


Patrika v duchu zavrtěla hlavou. Ten chlap je idiot.


Jaroslav sledoval její odchod. Čarodějnice jedna! Ještě aby se jí omlouval! Pche! Udělal to jednou z dobré vůle a to stačí. Nebude se plazit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama