Březen 2016

Vášnivý vztah - Johanna Lindsey

31. března 2016 v 21:01 | Lola Kiss |  Beletrie
Tohle je druhá kniha, kterou jsem od Johanny Lindsey přečetla. První byla Otrokyně http://lola-kiss.blog.cz/1509/otrokyne. Měla jsem trochu větší očekávání, když jsem četla anotaci pro tuhle knihu, která vyšla v roce 2011 v originále jako When Passion Rules. Český název je Vášnivý vztah. Ukázalo se, že hlavní hrdinové jsou si až moc podobni povahami s hrdiny v předchozí přečtené knize. A to rozhodně zkazilo původní dojem po přečtení anotace. Kniha klesla do klasické podoby harlequina jenom s rozdílem pevnější vazby.

Osmnáctiletá Alana Farmer žila se svým strýcem Matthewem Farmerem v Londýně, dokud ji jednoho dne neřekl pravdu, kdo ve skutečnosti ona je, a kdo býval on. Alaně se svět rozpadl a než se stihla nadát, musela se přizpůsobit. Alana ale i nadále nedala na svého Poppieho - svého strýce, kterého brala jako otce - dopustit. I když jí řekl, že býval nájemným vrahem Rastibonem, který ji měl unést a zabít. A co ho zastavilo?

Nemluvně, které svíral v ohbí paže, se zavrtělo. Malá se probudila a podívala se přímo na něj. Pak se na dětské tvářičce objevil bezzubý úsměv.

Pětadvacetiletý Christopher Becker, hrabě a kapitán palácové stráže krále Fredericka, má nemálo povinností a jednou z nich je dávat pozor na to, aby se nepovolané osoby nedostali do královi blízkosti a usilovali o jeho život. Nebo aby se nějaké děvenky nepokoušely vydávat za jeho unesenou a ztracenou dceru.

Alana přijela do své země Lubinie v převleku za chlapce. Poprvé se setkala s Christophem...

Obrátil se k Poppiemu. "Tenhle by měl nosit ženské sukně. Na kluka je až moc hezký." Vojáci stojící za ním vybuchli smíchy, ale on ještě neskončil. Otočil ji, a než se stačila vzpamatovat, plácl ji přes zadek. Byla v takovém šoku, že si neuvědomila, že ji ještě štípl do tváře. "Tak malá, nebo stažená zimou?"

Poppie ji od něj odstrčil, než stihla instinktivně zareagovat a vlepit mu políček. Neměla ponětí, na co muž naráží, ale všichni se hurónsky rozesmáli.

Alana a Leonard Kastner (pravé jméno jejího poručníka Poppieho) se vydali zpátky do země Alanina otce, panovníka Fredericka Stindala. Ale věci se nevyvinuly tak, jak předpokládali. Christopher svou práci bral smrtelně vážně...

"Tak mě k němu odveď, ať už to mám za sebou. To, co mu chci vyprávět, je dlouhý a zapeklitý příběh."

"Kdepak, děvenko. Nejsi první ani poslední osoba, která se tu ukázala se smyšlenou historkou, že je naše ztracená princezna."

Christopher mluvil s králem o další možné podvodnici a Frederick mu povolil jakékoli metody, který by mu pomohli zjistit pravdu, kdo je ta dívka, kdo ji poslal a proč. To by samo o sobě nebylo tak hrozné, kdyby to nezahrnovalo Alanino odhodlání a Christophovo tvrdohlavost.

Jedno z hašteření, kdy Alana zjistila, že ji ten barbarský kapitán přitahuje, a Christopher na ni myslel víc, než bylo pro něj u žen obvyklé.

"Jestli mě chceš urazit, děvenko, snažíš se marně."

"Jsi barbar a mizera, ale asi ti neříkám novinu. Líbí se ti urážet mě? To bych ti neradila!"

Pobavilo ho to tak, že se bujaře zasmál, dokonce si založil ruce za záda. Byl uvolněný, veselý a nesmírně přitažlivý. Raději zavřela oči a počítala do deseti.

"Na co myslíš? Na mou postel?"

"Mlč!" vykřikla.

"Jsem zklamaný."

Ale nezdál se. Smál se a zjevně si to užíval.

ROSEMARY BEACH #1 Hranice nevinnosti

30. března 2016 v 18:55 | Lola Kiss |  Beletrie
Když jsem se konečně dostala k téhle knížce Hranice nevinnosti od Abbi Glines, uběhlo od první přečtení anotace pár let. A nyní z ní mám rozporuplné pocity, protože si uvědomuji, že na začátku knihy působí zápletka jako levný pokus, pak se ale rozvine druhá dějová linie, o kterou mělo jít v první řadě. Je to jako sledovat špatný film, u kterého doufáte, že se objeví "ono něco", co by to celé zachránilo.

"Nechci, abys bydlela pod těma schodama. Je mi z toho na nic. Ale nemůžu tě přestěhovat nahoru. To už bych se neovládl. Musím tě mít hezky uklizenou," prohlásil, aniž se na mě ohlédl. Svíral zábradlí u schodiště tak silně, až mu úplně zbělaly klouby na rukou. Ještě minutu tam stál, pak se od něj odrazil a vyběhl do schodů. Když jsem slyšela, jak za sebou prásknul dveřmi, sesula jsem se na podlahu.
- Rush -

Devatenáctiletá Blaire Wynn pohřbila svou matku po tříletém boji s rakovinou a musela odjet vyhledat svého otce, protože prodala dům, aby zaplatila za matčinu léčbu, doktory a pohřeb. Jako by to nestačilo, před pěti lety přišla o sestru-dvojče, otec ji opustil. Opustila Alabamu a přijela na Floridu za otcem, kde by chvíli bydlela a pak si našla něco vlastního.

Blaire se setkala s názorem jejího nového nevlastního bratra...

Pod stěračem auta byl vzkaz. Vytáhla jsem ho a přečetla: "Nádrž je plná. Grant"

Grant mi přivezl benzin? Zahřálo mě to u srdce. To je od něj tak milé. V uších mi však znělo to Rushovo parazit a došlo mi, že budu muset Grantovi co nejdříve zaplatit. Nechci být stejný parazit jako táta.

Čtyřiadvacetiletý Rush Finlay je synem rockové hvězdy a také nevlastním bratrem Blaire - její otec si vzal jeho matku. Jestli je něco, co ho popíše dobře, pak je to jeho nekončící život mejdanů a také práce na úspěšná práce na burze. Jestli něco chtěl řešit, pak je to jeho nová nevlastní sestra, která se večer objevila na prahu. Chvílemi jsem si říkala, jestli ten kluk nemá bipolární poruchu.

Je spousta věcí, na které si spisovatel musí dávat pozor a jednou z nich je i charakteristika jejich postav. Vždycky záleží na tom, jak k ní přistupuje. Pokud si nedá pozor, začnete mít pocit, že jste tuhle postavu potkali v jiné knize a pak stačí volba slov nebo postoj a vy si uvědomíte, odkud tu postavu znáte. A když jsem měla pocit, že se jedná o mladší verzi jednoho miliardáře s odstíny...

"Blaire, já nejsem na romantiku. Nelíbám se a netulím. Mně jde jenom o sex. Ty si zasloužíš někoho, kdo se líbá a tulí. Mě ne. Já bych tě jenom opíchal. Pro někoho jako já je tě škoda. Nikdy jsem si nedokázal odepřít nic z toho, o co jsem stál. Ale ty jsi na mě moc sladká, nemůžu ti to udělat. Tentokrát si musím říct ne."

Blaire se chtěla jít někam zahrabat, ale musela zatnout zuby a přijmout nabídku od naštvaného "bratra". Rush ji nenáviděl od prvního momentu, kdy ji uviděl, ale nechal se ukecat svým bratrancem, aby ji nechal bydlet ve svém domě. Blaiřin otec Abraham totiž odjel s jeho matkou Georgiannou do Paříže a nikomu neřekl ani slovo o jejím příjezdu.

Rush je hádanka, kterou se mi možná nepodaří nikdy vyluštit.
- Blaire -

Blaire se podaří uvědomit si, že se mu dostala pod kůži. Ale tak trochu mi vadilo její přemítání, kdy jsem si říkala, že má mozeček jako hrášek.

Chystá se mi otevřít a pustit mě k sobě. Nevyužívá mě. Nejsem jen další holka, se kterou se vyspal a pak ji odkopl. Chce mě pustit do svého světa plného tajemství. Chce si mě nechat. Mé srdce to vzdalo. A to jsem se tak dlouho ovládala a nechtěla mu dovolit, aby mi ho celé vzal. Ale přesto to nějak dokázal. A poslední kapkou je, když ho vidím takhle zranitelného. Už se nedokážu držet zpátky.

Situace se vyostří, když dojde na mluvení "o nás, bez nás". Jestli je něco, co byste měli vědět, počítejte s tím, že v téhle knize se dostanete rychle na přetřes. Bohužel Vám nikdo do očí neřekne, jak se věci mají. Musíte si to zjistit sami, a to jejich vlastní "elitářskou" metodou. Poslouchejte za dveřmi, ale připravte se, že pravdu nebudete chtít slyšet...

Tma je milosrdnější než světlo

29. března 2016 v 21:24 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Zajímalo by mě, co způsobuje, že lidé zavírají častokráte oči a předstírají že neslyší, ale hlavně, že nevidí? Čím to je, že si lidé myslí, ba přímo doufají, že pokud něco budou ignorovat, tak to přestane existovat? Copak je jim dětská logika natolik blízká, že stačí ponořit to něco do tmy a ono to zázrakem zmizí? Vyvine se tahle schopnost během života nebo je to návrat k dětskému chování, které se tak úplně nikdy nevytratí? Mít tak na tohle odpověď.

Je překvapivé, že se žena raději bude dívat stranou, když zjistí, že ji manžel podvádí. Nechce ho konfrontovat, protože by se tak pravda dostala na světlo a veškeré okolí by se na ni dívalo skrz prsty - v čem není dobrá, když její manžel hledá jinde? Proč by něco takového měla postoupit, když se její manžel stejně pak vrací domů a vždy záleží na tom, kam se vrátí, ne? Taková slova často zazní v odpovědích, ale nejsou o moc lepší než tříska pod nehtem. A když podvádí žena muže? Je to horší nebo stejné? To i ono. Tentokráte bude výsměch horší, protože srážet hrdost podváděním a pak ji ještě zašlapat do země.

Je zvláštní slýchat mluvit městské klepny o dění v té či oné rodině. Halasně se bavit na jejich účty a nenechat ani jednu nit suchou. A pak se stane jedna z klepen námětem jejich konverzace. A co si odnese? Nenávidí ty městské drbny a distancuje se od nich. A v horší případě se jí její "kamarádky" dívají do očí a mluví spolu jako za starých časů, jako by se nic nestalo a pak...otočí se zády a celý její život je na pranýři. Pomlouvání za zády a otáčení dýky je denním rituálem.

Někdo říká, že je horší ztratit zrak než sluch. Někdo říká, že je to naopak. Ale kdo zná pravdu? Vždycky je třeba hledat na více místech. Nikdy to není jednostranné. Pokaždé máte tři verze. Jednu toho. Druhou onoho. A třetí ležící někde mezi. Nelze rozhodnout, kdo má pravdu po vyslechnutí jednoho příběhu. Nelze zavřít oči a neslyšet. Lze si to pouze přát.

Věřit můžeš jedině smrti

22. března 2016 v 8:20 | Lola Kiss |  Tvář démona
2.díl

Hodiny ukazovaly půl druhé ráno a Carmen sotva popadala dech. Jestli čekala, že utíkat bude těžké, netušila, že zdrhat před policajty bude skoro nemožné. Sakra, práce! Nadávala v duchu a běžela tryskem za další roh.

Když jí nabídli, že může uzavřít smlouvu s ďáblem, neváhala. Konec konců stejně byla v pekle, protože její bratr se rozhodl, že má raději peníze než ji. Že si cení víc těch sedmi miliónů z její pojistky. Bastard!

Carmen se pousmála. Mrtvý bastard. Ten chudáček nestihl utratit ani korunu, když se k němu dostala a zastřelila ho. Myslela si, že to bude tak jednoduché, ale nebylo. Nepočítala s tím, že tam bude i jeho stupidní zdrogovanej kámoš Vince. Ale co naplat, musela se zbavit i jeho.

Carmen viděla policejní blikačky na další křižovatce a tak chtě nechtě musela znovu změnit směr a zamířit do tmavší a špinavější uličky. V duchu si přehrávala, jak na ni její bratr zíral a říkal, že si prachy můžou rozdělit a jak je rád, že je-

A nedořekl, protože vytáhla pistoli, namířila a trefila ho do hlavy, přímo mezi oči.

Necítila nic. Prostě tam stála a sledovala, jak krev pomalu vytéká a část jeho mozkové hmoty se zachytila na stěně za ním.

"Do prdele!" vyjekl Vince a obrátil se k útěku.

Pozdě.

Carmen ho střelila do zad a sledovala jeho ubohé plížení po zemi. Pokoušel se dostat ke dveřím. Carmen ho přišlápla nohou a pak ho kopnutím otočila.

Vince vypadal vyděšeně a zíral na hlaveň, co mu mířila na hlavu. Carmen zavrtěla hlavou a zacílila na srdce.

Jedna čistá rána a byl konec.

No, a pak se to podělalo. Někdo ji viděl, jak vylézala oknem na boční schodiště a zavolal policajty.

Carmen zabočila za roh a narazila do zdi.

"Kurva." zaklela a vzpomněla si na matku, která by ji za něco takového nechala celý den o hladu. Pomalu se na zemi posadila a promnula si zadek.

"Tos podělala."

Carmen zvedla polekaně hlavu a stiskla pevně zuby, aby ji nevyhrkly slzy. Nejenže si narazila kostrč, ale hlavou vrazila do chodníku taky.

"No jo." Zamumlala a postavila se.

"Tak, hodláš utíkat jako zbabělec?" Carmen střelila po tom muži pohledem. Nejenže nevrazila do zdi, ale přímo do muže s jizvou. Toho, se kterým podepsala smlouvu s ďáblem. Toho, který ji trénoval a měl asi tolik emocí jako šutr.

"Ne, hodlám utíkat do úkrytu."

"Cestou si jich minula asi deset." řekl bezstarostně a užíval si, že ob ulici se proháněli poldové.

Promnul si místo, kam do něj ta ženská napálila a přehrával si v hlavě celý den. Tak dobře jí to šlo. Vystopovala ho, přišla, zabila, pak odstranila nežádoucí osobu a pak to posrala. To se nemohla ohlédnout nahoru? Viděla by tu starou ženskou, co hulila jako fabrika. Stála přímo pod ním, když sledoval, jak vytáhla telefon a volala na poldy.

To nebyla tak hrozná chyba. Její první chyba byla volba zbraně. Žádná tichá, když byla v jeho bytě v paneláku. Ne, ta hloupá husa si na něj vzala bouchačku.

Jenže teď na to nebyl čas. Teda byl, ale nechtělo se mu tvrdnout mezi odpadky.

"Nebudeš utíkat." řekl rozhodně a postrčil ji směrem ke kanálu.

"Když je nemůžeš obejít, jdi pod nimi." Zvedl poklop a postrčil ji dovnitř.

4. K

22. března 2016 v 7:50 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se
Jaroslav se posadil do křesla a sklonil hlavu až se čelem dotýkal předloktí složených na stole.

Horší už to nebude. Pomyslel si, ale pak uslyšel Patričin hlas. Jo a peklo nikdy nespí. Vzpamatoval se a narovnal. Nedovolí, aby ho ta čarodějnice viděla v takovém stavu.

Patrika si pověsila kabát a zaposlouchala se. Obvykle slyšela zvuky hrnku pokládaného na stůl nebo datlování do pc, ale teď neslyšela nic.

Neumřel? Pomyslela si. A šla to zjistit. Napadlo ji, jestli se ho náhodou už nezbavila. Že by vypil to kafe?

"Dobrý den. Ehm, chcete kafe?" zeptala se zdvořile, ale nepodařilo se jí zakrýt zklamání.

"Ne." odsekl Jaroslav, Pat se zamračila a zabouchla.

Něco se děje.

Jaroslav si přejel rukama po obličeji a sledoval pracovní plochu počítače. Dneska to s ním nebude valný.

Patrika se posadila a dívala se na vypnutý počítač. Hryzala si nehet a přemýšlela, o co jde. Tohle není normální a rozhodně by brala zpátky toho cvoka než neurotika.

Dopoledne probíhalo v mezích klidu, stihli na sebe štěkat jenom pětkrát během pěti rozhovorů. A naneštěstí si nezačali tykat a jejich kolegové se mohli uklidnit. Jestli by je teď měl zkontrolovat lékař, pravidelná prohlídka by odhalila vysoký krevní tlak.

"Hele, Pat, koukej sem naklusat a laskavě mi vysvětlit, co má tohle do háje znamenat?!" Starší chlápek v příšerným, zeleným obleku se na ní díval od svého stolu, kde před týdnem ještě seděla na jeho místě Irena, než odešla na mateřskou.

"Neznáme se, tak mi přestaňte laskavě tykat, pane." dodala a založila si ruce na prsou. Ani jí nehne. Není žádný poskok.

"Tyhle debilní papíry mi přišly od tebe." Hodil jí je na stůl a dal si ruce v bok.

"Tak hele, koukej se zklidnit." řekla Pat a podívala se, o co jde.

Pat prolistovala několikery papíry a seřadila je. Byly to výdaje za kancelářské vybavení a doplňky nebo co. A pak uviděla, za jaké období mu to poslala.

"To ale není moje chyba." Natáhla k němu ruku a podávala mu je zpátky.

"Na to ti kašlu, koukej pohnout zadkem a dát mi ty-"

"Co se to tady sakra děje?!" Jaroslav vylezl z kanceláře a probodával ho pohledem.

"Tahle holčička si myslí, že je legrační posílat mi zprávy z minulého čtvrtletí. Potřebuju to zpracovat, ale vona mi tady tvrdí, že mi poslala to, co jí přišlo. Tahle slíp-"

"Dost." Přerušil ho Jaroslav a snažil se nedávat najevo, jak by mu nejraději vystartoval po obličeji s připravenými pěstmi.

"Ale-"

"Řekl jsem dost!" Jaroslav se narovnal a stoupl si těsně k Tomovi v tom nemožném zeleném obleku. "Za prvé, jestli ti poslala tohle, tak proto, že obdržela právě tyhle papíry. Za druhé, jestli ti dělá problém poslouchat, řeknu ti to znovu. Její jméno je Patrika Kovářová, a nebudeš jí tykat. Rozumíš? A poslední věc. Přestaň si tady léčit mindráky a odpal na svý místo."

Pat by spadla brada, kdyby ji už teď nemusela hledat někde na podlaze. On se jí zastal? Vážně? Rychle se mrkla do hrnku s kafem, ale ještě se ho ani nedotkla a tudíž není možné, že by byla zdrogovaná.

Jaroslav sledoval Tomův odchod a vrtěl nad ním hlavou. Ten kretén si doslova koleduje o vyhazov na hodinu. Co to do něj vjelo? Jak může řvát na někoho, kdo za to nemůže? Na jeho asistentku si nikdo hubu otvírat nebude.

Vrátil se do kanclu a s potěšením si promnul ruce, protože než to stačila Pat zamaskovat, postřehl její nevěřícnost. Jo, hold nebudu takovej debil, jak si myslíš

Jak probíhá praxe v nemocnici

21. března 2016 v 7:46 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Tak je to tu znovu. Další důvod proč nenávidět pondělky. Garfielde, chápu tě.

Sedím na polstrované židli v otevřené čekárně, před sebou vidím několikery dveře na rentgen a vedle mě sedí kolegové ze ZČU. A co děláme? Čekáme...

Čekám, protože nemůžu sedět v kanceláři se sociálkama, neboť začínám až od osmi. Co na tom, že mi vlak přijede už v 7:00 a v nemocnici jsem 7:25? "Ale vy tu máte být od osmi." Divila se první den sociálka.


A tak čekám s kolegy, co tu mají smysluplnější čekání. Čekají na vedoucí praxe, která je rozdělí na jednotlivé stanoviště jako porodní, kardio, mamo, ambulantku... A pak mizí a je jim jedno od kolika se začíná.

A rak tu sedím a čekám a pak abych dělala cože? Klasika. Jdu na sociální vezmu papíry na poštu a papíry na sociální anamnézu. Dojdu na poštu, vezmu novou, pokud je a pak jdu za lidmi pro tu anamnézu, což znamená, že ji beru jejich osobní informace. A pak zpátky na sociální. A tam? Nadiktuju jim ty informace, ona si to přepíše a tím to končí. Jo a ještě skartuju ten papír, kam jsem si to psala. A takhle to probíhá celý den - pošta ale jenom ráno. A jak dlouho tu jsem? Od osmi do půl třetí! A když není co dělat? Číst spisy? NUDA!!! Ptát se na cokoliv? Jasně když vás napadne něco nového. Ale! Ony přece musí taky pracovat. Musíte se zabavit samy (já a kolegyně ze školy).

A co je hlavní? Vděk za wifi-free! No aspoň na většině míst.

3. K

15. března 2016 v 21:42 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se

Tohle zvládneš. Povzbudil se v duchu Jaroslav a stiskl tlačítko.


"Ano?"


"Slečno Kovářová, pojď sem, prosím."


Tak do toho. Je chlap a prostě uvede věci na pravou míru.


Patrika otevřela dveře, a dívala se na svého nového šéfa, který si o ní myslí, že pro něj není dost dobrá.


Jaroslav vstal a obešel stůl. "Chcete se posadit?"


"Ne." Překřížila si ruce a čekala.


Jaroslav si promnul krk a pozorně se na ní zadíval. Prostě to udělá a bude pokoj. Potřebuje na práci klid.


Patrika bojovala s nutkáním si odfrknout. Cokoli chtěl říct, očividně se mu to zaseklo v krku. Ona si to užívala. Skoro se usmála i navenek.


"Ten první den jsme nezačali dobře. Můj otec řekl věci, které vyzněly blbě." Jaroslav se napřímil. "Nechtěl jsem Vás tady kvůli tomu, že byste mohla otci donášet, tedy, říkat mu věci, co nesmí opustit kancelář."


Jaroslav se opravil, ale i tak Patrika zůstávala napnutá očekáváním, kam tohle divadýlko povede.


"Tak si myslím, že bychom mohli začít znovu. Co říkáte?"


Patrika se mu dívala do očí a hledala známku podrazu.


"Nedonáším." řekla nakonec a podala si s ním ruku.


"Já vím."


Než stačila Pat odejít, přijala možnost, že si budou tykat. Koneckonců byly od sebe pár let.


Odpoledne přišlo rychle a Patrika si oblíbila čistý stůl. Jaroslav byl u sebe a poprvé od minulého týdne, kdy nastoupil, se cítil v klidu.


"Jarda je u sebe?" zeptal se chlap kolem osmatřiceti a ukázal na dveře.


"Ano a vy jste?"


"Pavle? Čau. Pojď dál." Jaroslav dlouholetého kamaráda přivítal.


Patrika šla připravit dvě kávy a pohoštění. Tak tohle má být ten analytický mozek? Spíš vypadá na šéfa gangu. Ale co. S Jaroslavem uzavřeli mír. Čistý stůl.


"...tak to je ta fuchtle, co ti ji sem nasadil otec? Vypadá suprově, ale jestli je taková mrcha, nestojí za námahu."


Patrika zaslechla konec rozhovoru, než utichl jejím příchodem. Postavila kávu na stůl.


"Děkujeme." řekl Jaroslav a nabídl Pavlovi.


Patrika seděla u stolu a čekala, jestli ji znova bude potřebovat. A potřeboval. Což byla chyba, velká chyba.


"Pat-"


"Pat? Ne. To jsem přece já. Ta fuchtle a mrcha, co donáší Vašemu otci." Skočila mu do řeči a Jaroslav ztuhl.


A do prdele. Slyšela je.


"Já radši zmizím." Pavel utekl a nechal ho s ní samotného.


"To-"


"To stačilo. Neprosím o tykání a ani si nepřeji, abyste mě oslovoval jménem, pane Outlíku."


Tak tohle bude mít dohru. Z toho se nevykecám.


Jednou se to dá urovnat, ale dvakrát?


Patrika v duchu zavrtěla hlavou. Ten chlap je idiot.


Jaroslav sledoval její odchod. Čarodějnice jedna! Ještě aby se jí omlouval! Pche! Udělal to jednou z dobré vůle a to stačí. Nebude se plazit.


Říkat nestačí, musíme konat.

14. března 2016 v 7:50 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Je šest nula pět hodin ráno a sedím v autobuse směr Rokycany, kde pak nasednu na vlak v šest dvacet osm směr Plzeň. A důvod? Kéž by byl smysluplný.

Nejenže musím autobusem kvůli vlakové výluce, ale musím se dostavit na stáž do FN Lochotín na sociálním oddělení. Bohužel tohle není místo, kde bych chtěla být. Nevybrala jsem si ho.

Psala jsem vedoucí našich stáží, že jsem domluvená tam, kde mi nabídli práci rovnou po škole. Odepsala mi za týden, že to domluvila na Plzeň FN, potřebuje to místo obsadit, protože škola s nimi má smlouvu.

A fakt, že jsem jí říkala, že tam nechci, jí unikl. Navíc jsem si nemocnici splnila už v druháku. A ona? No, to zvládnete. Zvládnu? Jasně, že jo! Ale nechci tady být, protože mi to nic nedá! Nechci dělat v nemocnici. Nikdy mě to do ní netáhlo.

Ale co naplat. Musím sem dojít, nechat se sprdnout, že jdu moc brzo, že tu se mnou měla být ještě jedna studentka, že jsem si měla vyzvednout klíč, že takhle červené nehty mít nemůžu, protože by se mnou starší babči nechtěly mluvit (taková blbost! V senioráku s tímhle problém nebyl, vůbec!!). Ale musím držet pusu a nechat to být, aby si nestěžovali...

Nenávidět dostává nový rozměr.

Potřebujete psychoterapii?

10. března 2016 v 18:32 | Lola Kiss |  Odborná literatura
Co je duševní zdraví?
Kde je hranice, za níž bychom měli se svými problémy vyhledat odborníka?
A kam se můžeme vlastně obracet?

str. 38 Kognitivně behaviorální terapie
- vznikla od behaviroální terapie
= terapie zaměřená na změnu chování, kdy je nutné změnit náhled na klientovu situaci podle jeho možností (podle toho, jak vnímá sám sebe a tu situaci)
- za žádoucí chování se udílejí odměny
- učí se nové dovednosti

str. 58 Jungovská psychoterapie
- upravuje Freudovo definování nevědomí podle lidského chování
- nepodporuje přenos, ale pomáhá při hledání pravého Já

str. 62 Krizová intervence
- krize = náhlý stav vyvolaná vysoce stresující situací, se kterou se neumí klient vyrovant (úzkost a deprese)
- cílem - posílit adaptační dovednosti, věnování se stavu před krizí
- postup:
1, co a kdy se stalo
2, současné vztahy
3, psychický stav a sebehodnocení klienta
4, je ochoten přijmout pomoc?
5, měl předchozí krize?
6, adaptace na před a po stresem vyvolané situace
- podpora vědomé racionální složky Já

str. 71 Psychoanalýza
- 19. - 20. století - Freud (analytik)
- vychází z analýzy nevědomí - formování v dětství
- vychází z upnutí se na jedno ze stádií uspokojování
- cílem - posílení vědomého Já, řešení aktuální situace
- Nad Já = svědomí

str. 81 Rogersovská psychoterapie "nedirektivní psychoterapie"
- zrcadlení, empatie, autentické názory, pocity
- univerzálnost
- akceptuje vliv špatné výchovy

str. 91 Transakční analýza
- vznikla od Ericsona
- transakce jako základní jednotka společenského styku
- př.: mluvíme na druhého jako DO a on nám odpoví jako DO --- transakce je v pořádku
- př.: mluvíme na druhého jako RO na DÍ a on nám odpovídá jako DÍ na RO --- transakce je v pořádku
- př.: mluvíme na druhého jako DO, ale on nám odpovídá jako RO na DÍ --- transakce není v pořádku (tímto způsobem se rozvíjí hry)
- hra = sled transakcí s předvídatelným cílem

Counting

3. března 2016 v 21:51 | Lola Kiss |  For You
Every single day I want to look into your eyes
every single night I live in cold paradise

every single day I want to hear your voice
every single night I regret my choice

every single day I want to be with you
every single night I´m sorry for what I couldn´t do

every single day I want to speak to you
every single night I lost some memories, a few

every single day I want to die
because we didn´t get the chance to say goodbye.

2.K

1. března 2016 v 8:57 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se
"Jděte se vycpat!" Pat se neovládla a hodila Jaroslavovi hrníček na hlavu.

"Hned se sem vraťte!" Jaroslav rozzuřeně napochodoval k jejímu stolu. "Teď jste přestřelila."

"Ale." Pat si založila ruce a přimhouřenýma očima sledovala Jaroslava. "A chtít po mně, abych za vás vyřizovala osobní hovory můžete?"

"Vždyť chtěla nechat jenom vzkaz!" Zaúpěl a rozhodil rukama.

"Řvala mi do telefonu jako hysterka! Nejsem terapeut."

"To očividně ne." Zamumlal Jaroslav a Pat nevěřícně spadla brada.

"Jak jsem řekla. Osobní hovory nedělám, kámo. Příště až ti zavolá, laskavě to zvedni. Není to tak těžké." Zabodla mu ukazováček do hrudi.

Jaroslav mezi nima zkrátil vzdálenost. "Už se mnou takhle nemluv. Nikdy."

Pat zatínala ruce v pěst a proklínala se, že si nevzala vyšší podpatky. Takhle z blízka musela zaklánět hlavu.

Jaroslav oddychoval a zaháněl rudou mlhu. Ještě chvíli a zakroutí jí krkem a její mrtvolu nacpe do skříňky pod dřezem.

"Chci ty faktury." Otočil se a odkráčel.

"Ano, pane." Řekla mu sarkasticky a zasalutovala mu. Dveře práskly.

Jaroslav se posadil do křesla a proklepával prsty. Celou dobu je měl zatnuté, že je sotva cítil. Za pár let a ta ženská mu užene infarkt. Nebo mrtvici. Ne, v jeho případě to bude oboje.

Co to do ní k sakru vjelo, že mu vlezla do kanclu. Jasně jí řekl, ať tam za žádných okolností nechodí! Zpropadená čarodějnice! Praštil pěstí do stolu až nadskočila klávesnice.

Patrika ignorovala bouchání z šéfovova kumbálu a nalila si kávu. Potřebovala by vypnout. Úplně. Ale s tím majetnickým cvokem za zadkem to nešlo.

No tak si dovolila odemknout a vzít složku z šuplíku. To je toho, bože. Ten chlap ji jednou přivede do blázince! Cvok jeden! Měla by mu přestat zkoušet cpát laxativa do kafe a rovnou ho zabít. A pak ho schová do skříně pod dřezem, kam nikdo nechodí.

Jo. Káva chutná líp, když se při ní plánuje pomsta.

The Dead End

1. března 2016 v 8:33 | Lola Kiss |  For You
I know it was you there yesterday
I konw it because I know you, my friend
an d what you did - there´s no excuse
and it was mistake, now you lose

I´ve warned you - don´t go there
but you didn´t listen - so it´s only fair
you´ll pay for what have you done
not me, you´ll be the one

You´re late saying I´m sorry
all you have to do is worry
you must pay and really well
´cause if not - you will live in personal hell

You´ve betrayed me, dear friend
and this has only one end
stop saying how sorry you are
you should know this means a war

And here we are, my dearest friend
sittiny in your car, you rent
I have only one solution for my sweet boy
burn in hell you foolish childish toy

Do you hear the crushing waves
oh I forgot - not in your case
you can´t hear the sound of sea
you´re not longer amon us, D.