Tam, kde roní krokodýl slzy

11. února 2016 v 18:24 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Jestli je nějaká spravedlnost, pak se ta potvora někde zašívá. Jak jinak si vysvětlit, že už něco přes hodinu dřepí Laine na lavičce v parku. Vlastně to mohlo být horší, mohlo mrznout nebo lít jako z konve.

"Jo, vlastně máš štěstí." Řekla Grace a natáhla nohy před sebe.

"To je fakt. Mohla bych teď sedět doma v teple. Mít teplé jídlo. Tohle je lepší."

"Už jsi podstoupila lobotomii? Nějak brzo." Grace ji strčila do ramene a ušklíbla se.

"Hm, včera. Detaily jsou trochu nejasné. Neměla se mnou zrovna slitování." Laine si sáhla na hlavu, kde cítila bouli.

"Kniha?"

"Ne. To by bylo obyčejné. Včera to chtělo víc dramatu." Laine se uchechtla při vzpomínce na dřevěnou prádelní vařečku.

Tolik k práci její macechy. Kdykoliv Laine vystrčila hlavu z pokoje, ta otcova bestie šla po ní. Kdyby byla zvíře, což Laine ještě nezavrhla, šla by jí macecha po krku. A ne metaforicky.

"Je to na houby."

"Neblázni. Spíš je to jako hledej, co ji vytočí tentokrát. Že by nezalitá kytka? Spadlá ponožka? Pohřešovaný časopis? Jeden talíř ve dřezu? Styl oblékání?" Lajně v duchu procházela další seznamy strašného chování, co se dopouští vůči maceše.

"Zůstaneš venku dlouho?" Grace se zvedla a protáhla. Doma na ní čekal táta. Ten pro ni dělá první a poslední. Záviděla jí ho.

"Ne. Pár hodin." Laine mávla rukou a Grace odcházela. Obě věděly, že to bude skoro celou noc. Dokud se nevrátí Lainin otec ze služebky.

Pak se totiž doma objeví i ta miloučká, roztomilá, nejhodnější nevlastní matka na světě. Samou láskou by Laine snědla.

Už se nemohla dočkat.

Všude dobře, doma nejhůř. Ale co. Mohlo to skončit hůř. Jako tu první noc, kdy macecha dala přesvědčivě a neomylně najevo, kým pro ni Laine je.

Zátěž. Koule, která táhne ke dnu. Bezcenný pokus o lidskou bytost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama