Stránka jedné knihy - 6.kapitola, část 3

21. února 2016 v 18:59 | Lola Kiss |  MY NOVELS Stránka jedné knihy
Sedla jsem si v kuchyni na pult a dívala se, jak hrají karty, neměla jsem chuť, tak jsem se rozhodla dát si sklenku a pak jít spát. Rozsvítil se další blesk a za ním hrom. Bouřka nepolevovala, spíš jakoby sílila s každým novým úderem.

Popadla jsem baterku a vydala se zpátky do pokoje, kde bych si dala sprchu a trochu se zchladila. Přeci jenom ta bouřka neodehnala dusno, které panovalo v domě.

Nebezpečí, do kterého jsem dostala, jsem si uvědomila, až moc pozdě. Nebyla to sklenka vína nebo baterka, která svítila tak slabě, že bych ji nemusela zapínat. Byly to svalnaté paže, které se obemkly kolem mého pasu. Baterka mi vyletěla z ruky a dopadla na zem ve chvíli, kdy se ozval další hrom.

Nevím, jak jsem ho poznala, ale věděla jsem, o koho se jedná. Ben.

"Ahoj krásko." Horký dech mě zašimral vzadu na krku.

"Málem jsi mě dohnal k infarktu." Pokusila jsem se vyprostit, ale jen si mě přitáhl v pevném sevření blíž k tělu.

"To by mně mrzelo." Další horký dech na krku. Zalitovala jsem, že jsem si vyčesala vlasy do drdolu.

"Jasně." ušklíbla jsem se.

"Tak mě napadá, že bychom mohli…"

"Ať tě to ani nenapadne." zavrčela jsem a přetočila se, abych ho mohla zfackovat.

"Napadlo. A ne jen jednou." Neviděla jsem mu do tváře, protože stál zády k oknu a to mě užíralo, protože jsem nevěděla, co bude dělat.

"Ty zatracenej…"

"Prevíte? Hajzle? Chuligáne? Říkali mi různě." Dokončil za mě větu a já se zamračila. Dráždilo mě vědomí, že mu nevidím do obličeje a on mě ano. Vadilo mi toho na něm tolik, že jsem nevěděla, kde bych měla začít.

"Došla ti slova?" Bavil se tím, jak jsem ho zkoumala, ale nedocházelo mu, že to dělám z jiného důvodu.

"Tak se mi zdá…"

"Ano zdá." Zatlačila jsem rukama, ale nepovolil.

"Dokážu ti opak." Pravou ruku nechal pevně utaženou kolem pasu a levou mi nadzdvihl hlavu za bradu a políbil mě.

První vlna odporu se přese mě převalila jako lavina a hned na to jsem si uvědomila, že jeho doteky neodmítám. Vyšla jsem mu vstříc a ztrácela kontrolu sama nad sebou.

Ben mě s žuchnutím natlačil na dveře pokoje naproti mému a rychle mi přetáhl přes hlavu tílko.

Chvíli jsem si užívala jeho horké rty na krku a šikovné ruce, které si pohrávaly se zapínáním podprsenky. Uvědomila jsem si, kde stojíme a vytáhla ho zpátky k sobě nahoru, abych mu mohla rozepnout poslední knoflíky od košile. Chtěla jsem cítit jeho kůži na svojí.

Znovu jsme se drsně políbili a Benovy ruce jsem vnímala všude.

"Jdeme ke mně." zašeptal a za ruku mě vtáhl do pokoje.

Dveře nestačili docvaknout a my se na sebe znovu nalepili. Podprsenka spadla na zem.

"Počkej." řekla jsem, ale Ben se jen sklonil a pokračoval v líbání. Chtěla mít možnost zauvažovat nad důsledky svého chování, ale nemyslelo mi to.

Klíč v zámku hlasitě cvaknul a Ben se usmál vítězným úsměvem. Nechala jsem klíč v zámku a věnovala tak celou svou pozornost Benovi. Oplatila jsem mu jeho úsměv, obtočila i druhou nohu okolo jeho boků a nechala se odnést do rozestlané postele.

Nevěděla jsem, jestli Ben spí, ale já rozhodně nespala, posadila jsem se na posteli a hledala svoje věci, které byly pohozené někde v nohou postele.

"S Alexem jsem nespala." řekla jsem a pak vyklouzla ven a málem se přerazila o jeho košili, která se válela na zemi spolu s mým tílkem.

Čekala jsem Marii, která mi bude mířit baterkou do obličeje a vyptávat se, ale nic takového se nedělo. Marie vůbec nebyla v pokoji a mě to bylo jedno, protože hrálo mi to do karet.

Ráno jsem byla na nohou nezvykle brzo a jako na potvoru jsem v kuchyni narazila na Bena. Cítila jsem se trochu nesvá a musela si s ním o tom promluvit, protože včera v noci to nebylo moje obvyklé chování.

"To, co se stalo. No, nebudeme to ignorovat, ale..."

"Ale nic podobného se už nebude opakovat?" dokončil za mě větu a upíjel kávu.

Přikývla jsem, ale stále jsem cítila napětí.

"Předpokládám, že bych o tom neměl nikomu říkat."

"Ano, nikdo se o tom nesmí dovědět."

"Hm, znáš mě, ne?" Ben dopil kávu a vyrazil ven na zahradu. Vypadal uraženě? Blbost!

Znám všechny pověsti, které o Tobě kolují a ty nejsou zrovna příznivé, především pro mě ne. Hlava mi padla na složené ruce a nejraději bych se neviděla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama