Římané 1 Rány na cti - Anthony Riches

7. února 2016 v 20:47 | Lola Kiss |  Beletrie
Kniha jako vánoční dárek :-). Z počátku jsem byla trochu skeptik, přeci jenom četla jsem Pod znakem orla http://lola-kiss.blog.cz/1509/pod-znakem-orla-simon-scarrow a Vítězství orla http://lola-kiss.blog.cz/1511/vitezstvi-orla-simon-scarrow od Simona Scarrowa. Ale co naplat, šla jsem do toho.

Anthony Riches popisuje v knize Římané Rány na cti Anglii a Skotsko v roce 181 našeho letopočtu u Hadrianova valu, kdy se Římané brání útočícím kmenům s přezdívkou "modrý čumáci". Děj se odehrává kolem mladého Římana, jehož celá rodina byla vyvražděna císařem Commodem kvůli otcovým politickým názorům.

Co mě udivilo bylo, kolik sprostých slov zařadil autor do dialogů. Poprvé jsem to brala, bylo to součástí legračního rozhovoru, ale ke konci knihy jsem drtila zuby a chtěla konec. Co se historie týče, tak tam asi něco bude, ale jinak klesala úroveň dolů. Ani zápletka hlavního hrdiny nepomohla.

Marcus Valerius Aquila býval členem pretoriánské gardy než ho otec poslal do Anglie, aby ho uchránil před císařem. Ale nic nikdy nedopadne podle plánu. Vlivem historie, o které Marcus neví, se dostane k lidem, kteří mu pomohou a on tak může přežít. Ale musí se změnit. Změní své jméno. Popře svůj původ. Stane se Marcem Tribulem Corvem.

Jedním z těch, kteří mu pomohli, byli Quintus Tiberius Rufius a Dubnus. Rufius se přidal k stejné kohortě jako byl přidělen Marcus. Oba se stali centuriony a jak se ukázalo, devatenáctiletý Marcus dokázal překvapit veterána Rufia i Dubna, prince kmene, který pomáhá Římanům.

Marcus se stal centurionem Deváté legie a Dubnus vystupuje jako jeho optio.

Marcus se představuje své nové jednotce, která byla bez kázně, podvyživená a označována jako jedna z nejhorších. Marcus mluvil latinsky a Dubnus překládal :-).

"Vojáci 9. centurie, jsem váš nový centurio, Marcus Tribulus Corvus. Od téhle chvíle formálně přebírám velení a stávám se odpovědným za všechny vaše osobní potřeby, ale i kázeň, výcvik a bojovou přípravu."

Odmlčel se, pohlédl na Dubna a počkal, až se pomocník zhluboka nadechne a vychrlí příval slov v místním jazyce:

"Pamatujte si, vy čuráci, že jak se někdo z vás uprdne nebo se zachechtá, zmaluju mu touhle poddůstojnickou holí prdel tak, že si na ni už nesedne. Tohle je váš nový centurio a vy se k němu budete chovat s náležitým respektem, protože jinak to odserete zatraceně krátkým životem."

Domluvil a pohledem naznačil Markovi, že může pokračovat.

"Všiml jsem si zanedbaného stavu vašich uniforem, s čímž hodlám v co nejkratším čase něco udělat. Neznám dosud vaši bojeschopnost, ale ujišťuji vás, že budete plně vycvičeni v co nejkratší době. Nehodlám totiž velet centurii, která by byla všem ostatním pro smích!"

Dubnus věnoval tvářím před sebou pohrdavý úsměv a poté pokračoval v "překladu":

"Vy nejste vojáci, ale pytel sraček z vojenských menáží, jste hanba kmene Tungrů! Vypadáte jako hovna, smrdíte jako hovna a jste měkký jako hovna! Ale to se teď změní! Já vaše líný prdele vykopu do všech okolních kopců a zase dolů, dokud z vás neudělám chlapy a vojáky! Naučím vás zabíjet a dát se zabíjet pro čest naší centurie, rvát se oštěpem a mečem, a třeba i zuby a nehty, když to jinak nepůjde!"

Marcus tázavě pohlédl na svého pomocníka. Podvědomě vycítil, že jeho slova tak úplně přesně netlumočí, ale rozhodl se, že ho před mužstvem shazovat nebude.

A tak pokračoval proslov dál.

Co bylo pro všechny překvapením? Dva vojáci, kterým se ostatní vyhýbali obloukem - voják Antenoch byl přezdívaný zuřivec a chlapi z vlastní jednotky se ho báli a voják Augustín, Kyklop, staroval při každé urážce. Marcus je získal na svou stranu tím nejjednodušším prostředkem. Dal jim čistý štít. Choval se k nim v první řadě jako člověk.

Během bojové akce se dostala Markova kohorta do situace, kdy proti přesile vyrazili do boje, aby zachránili jejich jednoho muže. Naneštěstí to skončilo dobře. A jak vojáci reagovali další den na Markovo počínání?

"Tvoje eskorta je připravená."

Poněkud zmatený Marcus vyhlédl ze stanu. Venku se v šedém dešťovém oparu zubila čtveřice vojáků Deváté centurie. Každý z nich třímal jednu ze čtyř tyčí, mezi nimiž se pnula čtvercová nepromokavá plachta zvící půdorysu stanu pro desetičlenné mužstvo. Nejbližší tyč držel zvěd, kterému jeho druhové včera přispěchali na pomoc. Se slavnostním výrazem pokynul Markovi, aby vstoupil pod kuriózní baldachýn. Antenoch pobaveně konstatoval:

"Představ si, že ti blbci strávili půlku noci výrobou téhle kraviny. Říkal jsem jim, že kdyby tě nechali stát celý den v lijáku, příště by sis možná rozmyslel hnát centurii proti jízdní přesile, ale nedali si říct..."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama