Stránka jedné knihy - 5.kapitola, část 2

9. prosince 2015 v 13:58 | Lola Kiss |  MY NOVELS Stránka jedné knihy
Bena jsem pak celou dobu neviděla a jak se ukázalo, on a další kluci odešli do hor na nějakou túru, což v překladu znamenalo, že vypadli a šli se někam opít a pokecat o ženských. Na chatě jsme zůstaly jen tři holky - Marie, Eva a já.

Přišla jsem v plavkách za Marií a nevyhnula se nepřátelskému pohledu od Evy.

"Tak co, Lilian, máš toho Alexe omotaného kolem prstu, viď?"

"Nevíš, o čem mluvíš." řekla jsem Evě a raději si sedla na okraj bazénu a chladila nohy.


"Myslím, že víš. Běhá za tebou jako nějaký pejsek. Určitě má příjemné ruce, když tě chytí a pohladí, ne? A vsadím se, že jste se už líbali, anebo jste dokonce spolu…"

"Evo! Mluvíš tady o mojí kamarádce a o mém bratranci, takže si podobné komentáře odpusť." Poděkovala jsem Marii pohledem a pak slyšela Evu, jak si něco zamumlala a skočila do bazénu.

"A je to tak?" zeptala se Marie, zatímco Eva byla z doslechu.

"Ne, není. Seznámili jsme se díky mojí knize, kterou bude ilustrovat." Ani nevím, proč jsem jí neřekla pravdu, ale vycítila jsem, že bych neměla.

"Aha. Ale včera jste vypadali docela jinak." Marie pochybovala a já neměla tušení jak ji od toho odvrátit, tak jsem změnila téma.

"Ben se ke mně chová jako k nějaké další sukni, kterou chce dostat do postele. Dneska to bylo podruhé, kdy trousil stupidní poznámky a choval se jako idiot."

Marie se pousmála. "Z toho si nic nedělej. Ben a Alex jsou z jednoho těsta, občas je to i horší, když se objeví jejich třetí kopie, Jakub Větvička. Díky němu jsou takoví, jací jsou. Honí se za každou sukní a myslí si, že jsou děsně neodolatelní a každá holka jim musí padnout do náruče."

"Skvělý." odfrkla jsem si a Marie se pousmála.

"Jednou jsem potkala Jakuba a no, neměla bych to říkat, ale tak nějak se to stalo. Bylo to před rokem, no a věř mi, že to stálo za to." Marie se rozesmála, když viděla můj výraz. Tolik se lišila od Eriky a ode mě, že jsem si říkala, jak je možné, že se kamarádíme.

"Nesuď mě, protože dokud neuděláš něco podobného, nevíš, jaké to je."

Odešla jsem do svého pokoje napsat pár dalších stránek a odreagovat se. Potřebovala jsem klid na psaní. Jenomže takový klid, jaký jsem našla u Hany s Maxem, jsem tady neměla. Jednou jsem je zaslechla.

Hana seděla v houpacím křesle, Max seděl vedle ní a společně se smáli, jak se tenkráte pohádali kvůli špatně vymalovanému pokoji a týden spolu nemluvili. Musela jsem se pousmát, protože oba spolu vypadali tak klidně a šťastně, že jsem uvažovala, jestli jsem kdy viděla něco podobného i doma.

Ale neviděla. Nejsilnější vzpomínkou bylo, když otec přivezl matku domů z porodnice a ona přinesla domů Evu. Nemohla jsem se na ni ani podívat nebo si ji pochovat, protože matka mi ji odmítala půjčit, abych jí neublížila. S otcem se kvůli tomu velmi pohádali a matka odešla s Evou do dětského pokoje, kde zůstala. Otec mi pak vynadal, že nesmím maminku rozčilovat, a ať mě ani nenapadne ji vyrušovat.

Později jsem se dozvěděla, že matka trpěla přehnanou úzkostí a taky depresí.

Večer se konalo další popíjení v bazénu. Tentokráte jsem v bezpečí seděla mezi Adamem a Petrem a Eva seděla naproti mně mezi Alexem a Benem. Nelíbil se mi její pohled, který mi každých pár sekund věnovala. Měla něco za lubem.

Alex zrovna vyprávěl historku, jak ho chytili policajti za jízdu ve vypůjčeném autě a on se je snažil ukecat, že toho kluka, majitele auta, zná. Až pozdě mu došlo, že majitelem je žena.

Ben nesměl zůstat stranou, tak mluvil o krádeži v obchodě, kdy se snažil ven vynést koš s láhvemi a sladkostmi za deset táců. Eva se samozřejmě smála, když Ben dodal, že si hrál před ochrankou na slepce a tvrdil, že si myslí, že je to jeho pes, kterému se udělalo špatně.

"Dobrou lidi." řekla Marie a já viděla, jak její spálená záda mizí za dveřmi domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama