První oběť

3. prosince 2015 v 18:05 | Lola Kiss |  Tvář démona
Frustrovaně si zajel rukama do vlasů a zatahal tak silně, až si je skoro vyrval i s kořínky. Popošel k oknu a sledoval, jak se jeho práce roztříštila na kousíčky. Vzteky udeřil do cihlové zdi, odtáhl ruku, ale otisk jeho pěsti zůstal.

Zatracený zákony! zařval a způsobil, že chodec na přechodu zapomněl na semafor a vešel do cesty autu.

Měl rozdělanou práci ohledně jednoho ubohého chlapíka, co začal propadat hraní a koksu. Jeho manželka se trápila. Jak nadějné a jak krásné na pohled. Kochal se jeho i jejím utrpením a liboval si v jejich cestě do pekla. Ts! Peklo. Usmál se a zavrtěl hlavou než si připomněl, co následovalo.

Znovu mě chuť udeřit. Do něčeho a nejlépe do někoho. Třeba do toho sebevraha na střeše.

Nenáviděl, že se démoni mezi sebou nepoznali. Nenáviděl, že nevěděli o tom druhém, dokud se nezaměřili na stejnou oběť. Jakmile dva našeptávači začnou zpracovávat stejnou osobu, jejich síly se vyruší a ta bídná lidská existence se "uzdraví".

Rozzuřeně si to rázoval po chodníku a vyhledával další slibný terč. Všechny ty tečky, které ho míjely, postávaly na chodníku, seděly v bistrech, ho vytáčely. Potřeboval se uklidnit. Možná by mu pomohla vražda. To už dlouho nezkoušel.

Zastavil se a ohlédl za procházející ženskou kolem třicítky. Ušklíbl se a zamířil za ní. Doufal, že to bude někdo, kdo má rodinu nebo aspoň manžela.

Měla by ses podívat do psacího stolu. Má tam připomínku na jednu rozkošnou noc.

Ženská se ohlídla, ale pokračovala. Měla jsi pravdu, když sis myslela, že víkend nestrávil na konferenci.

To už se ta ženská zastavila, zkontrolovala hodinky a pak zamířila opačným směrem.

Ano, děláš dobře. V prvním šuplíku najdeš černou krajku.

Sledoval, jak zatnula ruce v pěst. Ano, cholerička. Perfektní.

Démon zůstával krok za ní a dál jí našeptával, jak se její manžel pelešil namísto profesionálního růstu. Jak jí zahýbal kdykoli moh. Jak si to užíval. Zasmál se, když viděl, že zrychlila.

Ta ženská soptila a skoro běžela. Chybělo dodat poslední.

Tohle bude naposled, co to udělal.

Ženská tentokrát rázovala odhodlaně s jasným cílem. Vítězně se ušklíbl a pokračoval v klidnější pochůzce. Zítra si přečte noviny, které budou probírat vraždu z vášně.

"Prosím." Ztuhl a kdyby to dokázal, sršel by oheň. Jaké klišé. Odsoudil se a pomalu otočil.

Ty mrcho! Chtělo se mu zařvat, ale uklidnil svou mysl a napojil se na její.

Sledoval, jak si zapisuje a začal s pobízením. Potřeboval dostat další čárku na kámen. Ušklíbl se. Sice se jednalo čistě o jeho zábavu, ale miloval to. Skoro jako sport. Dobrý lov.

Přiblížil se k té servírce, držel se na krok od ní.

Už je to dlouho, cos byla na kontrole u doktora, že?

Studoval její reakce. Měla bys tam zajít. Potřebuješ další testy. Jsi z toho zoufalá. Mumlal dál a četl v ní jako v knize. Sice neviděl její myšlenky nebo to, co prožila, ale řeč těla nezklame.

Zrovna když mluvil o použití prášků, ta holka se omluvila a podruhé zdrhla. Co to sakra?

Démon se vydal za ní, sledoval, jak spolykala nějaké prášky. Nechápal to, prášků nebylo dost, aby ji to zabilo, ale ani málo. Zamračil se a pozoroval.

Měla by sis jich vzít víc. Našeptával, ale nic necítil. Žádná ozvěna, která by dávala najevo podlehnutí jeho vlivu.

Bude muset změnit taktiku. Ušklíbl se a zpozorněl. Ano, půjde na to postaru.

Démon se zazubil a odcházel. Brzo se uvidíme ty malá mrcho!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama