Jsem servírka, prozatím

12. prosince 2015 v 16:17 | Lola Kiss |  Tvář démona
Rodině i doktorům dokázala, že to zvládá. Pravidelně chodila na kontroly, brala ty hnusné prášky a měla terapeuta.

Vidíš tu páru od konvice? Zkus, jestli je pára horká.

Vita si promnula spánky. Ten hlas jí poslední dobou nenechával na pokoji. Každý den, už týden, ji pronásledoval. Ať dělala cokoli, byl tam.

"Prosím." Podala mladému páru talíře a vzala si jídelní lístky.

Měla bys vyzkoušet, jestli se ti nebude na střeše lépe dýchat. Čerstvý vzduch...

Vita se snažila hlas ignorovat, ale na vzduch potřebovala.

Ano. Vzduch. Vítr. Pocit svobody. Létání. To by byla paráda. Měla bys to zkusit.

Vita zkoprněla. Zastavila se v polovině schodů vedoucích na střešní terasu. Zavrtěla hlavou.

Potřebovala další prášek. Vždyť se z toho dostala. Celé dva roky byla v pořádku. Celé roky neslyšela nic jiného než svůj vlastní hlas. A teď...tohle.

Sevřela ruce do pěstí až cítila nehty, zarývající se do dlaní.

No tak. Jsi blízko. Už ti chybí poslední krok.

Ne! Promluvila Vita v duchu a seběhla zpátky dolů. Utekla do šatny pro personál, kde se vrhla ke své skříňce.

Nech to být. Jdi nahoru. To bude úžasné.

Ne! Ne! Nebudu tě poslouchat.

Vita prohrabala celou kabelu a vytáhla bílou plastikovou krabičku. Dávno pochopila, že potřebuje léky schovat. Proto je dávala do piksly na Ibalgin.

Spolkla jeden a rychle ho zapila. Tu hořkou pachuť nenáviděla. A věděla, že si na ni nezvykne.

Počkala, až cítila klid a ticho. Zabíraly rychle.

Potřebovala ještě jeden rok. Rok bude pracovat jako servírka a pak... Snad by mohla zkusit něco jiného. Měla by si dodělat školu.

Ale Vita se bála. Co když se dostane do stavu jako tenkrát. Nechtěla být zase zavřená, pod sedativy, pak připoutaná.

Mě nedostaneš. Přijdu na to, jak žít svůj život. Nenechám tě zvítězit. Ty roky klidu něco musí znamenat. Nevzdám se plánu na školu a vysněnou práci. Jednou, to zvládnu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Medion Reeve Medion Reeve | E-mail | Web | 12. prosince 2015 v 17:06 | Reagovat

Ach, jako bych se v tom viděla. A to, s prominutím, nejsem diagnostikovaná jako šáblej člověk. Jen mám v sobě COSI, co mě nutí dělat divný věci.
Moc hezký článek :)

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | 13. prosince 2015 v 1:15 | Reagovat

Moc hezky napsané, čtivé, vážně se mi to moc líbilo.
(Doufám, že je to smyšlený příběh)..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama