India Place - Samantha Young

21. prosince 2015 v 21:36 | Lola Kiss |  Beletrie
Tak tohle je emocionálně nadupaná knížka. A i když jsem netušila proč, měla jsem mrazivý pocit, nepříjemné šimrání v zádech. A pak jsem pochopila. Jestli něco dokáže dobře připravit na následující, je to právě popis toho, co se stane. Tušíte, že to nebude pěkné a potom si to přečtete a ... Jo, přestože to nějak víte dopředu, zůstanete v šoku zírat na stránku. Těmito slovy se dá popsat India Place (série On Dublin Street) od Samanthy Young.

Hannah Nicholsová je Bradenova nevlastní sestra, která vystudovala a stala se učitelkou na střední škole. Marco D´Alessandro pracuje jako na developerských projektech v Edinburghu skoro čtyři roky. Hannah se přátelila s Marcem od svých čtrnácti let, ale Marco po třech letech záhadně zmizel a Hannah ho pak nikdy neviděla. A že to nadělalo dost škody.

Hannah po pěti letech vidí Marca. On byl rád, ale ona ho nemohla ani cítit. Staré rány se nehojí dobře, když vám je připomene samotná příčina.

V knize se vyskytnou momenty, které prostě stojí za to. Jednou z nich je právě momentka na rodinné večeři v domě Nicholsonových, a hlavními aktéry je Joss, Braden, jejich dcera Beth a hrášek.

Joss vzdychla. "Upustila jsem plechovku s hráškem a myslela jsem si, že jsem všechny posbírala, ale později jsem našla nějaké odpadlíky a zapomněla, že je tam se mnou Beth."

"Malí parchanti," prohlásila Beth pohotově. Zjevně si znovu vzpomněla na okamžik, kdy Joss objevila nepolapitelný hrášek.

To nás znovu odrovnalo.

Po tvářích mi tekly slzy.

"Dítě, říkala jsem ti, že to slovo nesmíš říkat," pokárala ji Joss tiše, zatímco nás ostatních si nevšímala. "Není pěkné a máma udělala chybu, že ho použila."

Beth na ni vrhla legrační, potutelný pohled, který naznačoval, že ji to spíš zaujalo, než varovalo.

Všichni jsme se znovu rozchechtali, nejhlasitěji z nás Braden. "Kristepane, příště to zopakuje ve škole." Otřel si oči a zvážněl. "Jestli ano, nechám vysvětlování na tobě."

"Kam se poděly sliby, že v tom jedeme společně?" zabručela Joss.

"Pochytila to od tebe, takže jsi nejlíp vybavená k tomu, abys to nějak vyřešila."

Joss ho sjela pohledem, který měl k pobavenému daleko.

"Rozhodně je to tvoje dcera," poznamenala jsem a znovu zvedla vidličku.

"Jocelynina?" zeptal se Braden ve stejnou chvíli, kdy Joss vyhrkla: "Bradenova?"

"Přesně tak."

A další momentka, která se týkala Jo a Cama. Jo poslala Cama koupit její oblíbenou pochoutku a Hannah se zastavila na kus řeči. Jo a Cam čekali první dítě.

"Přinesls mi to?" zeptala se Jo s očima upřenýma na igelitku.

Cam místo odpovědi vytáhl balíček smažených brambůrků s cibulovou příchutí a velké balení sušenek Kit Kat. Jo se na sušenky zamračila. "Tyhle Kit Kat jsou úplně obyčejné."

"Fakt?" zeptal se Cam ostražitě.

"Mám ráda ty extra velké." Našpulila rty. V životě jsem neviděla Jo, že by špulila rty. "Čtyřprsté. Chutnají líp."

Napjatě zkřivil rty. "Fajn. Zajdu tam znovu a přinesu je. Do supermarketu a zpátky je to jen hodinová procházka."

"Nemusíš se na mě tak utrhovat," vyštěkla.

Cam zavřel oči, jako by se snažil najít trpělivost, ber kde ber. Pak je opět otevřel a pohlédl na mě. "Připomeň mi, že ji miluju."

Se smíchem jsem udělala, oč mě požádal. "Came, miluješ Jo. Tu, se kterou nezmítají hormony. Zhruba za měsíc se ti vrátí."

Cameron s obnoveným odhodláním přikývl a vyšel z bytu.

Pokárala jsem Jo pohledem.

Zmateně zamrkala. "Co je?"

Hannah se dozvěděla od jedné kamarádky, co před ní Marco skrýval. Proč byl některé víkendy pryč. Jezdil navštěvovat svého syna, kterému byli tři roky.

"Počkej, Hannah. Musíme si o tom promluvit. Jde o nás."

Zadívala jsem se mu přímo do očí a klidným, autoritativním hlasem prohlásila: "Od nynějška žádné my není." Začala jsem ztrácet klid. "Měl jsi mi říct, že máš syna."

Najednou mě držel za ruce, dotýkal se mého těla a nakláněl ke mně obličej. "Proč se takhle chováš? To nejsi ty." Mírně mnou zatřásl, jako by se mě snažil uvolnit a vrátit k něčemu, co dává smysl.

Zabralo to..

Vyškubla jsem se mu a zkřivila obličej hněvem. "Je vidět, že mě neznáš." Strčila jsem do něj a klopýtla dozadu.

"To snad ne. Tomu nemůžu uvěřit." Ztišil hlas, až téměř zavrčel: "Ani to se mnou neprobereš? Prostě... jsme skončili? Po tom všem? Po těch nejlepších týdnech v mý mizerný minulosti mě vyhazuješ ze dveří, aniž by sis o tom se mnou promluvila?"

Potlačila jsem hněv i bolest, protože jsem se bála, abych mu fyzicky neublížila, zatnula jsem pěsti vedle boků a vší silou se ovládla. "Tohle není maličkost, Marco." Přestávala jsem se kontrolovat a můj hlas s každým dalším slovem sílil. "Tajil jsi přede mnou syna. Syna! A ano... skončili jsme! Lhal jsi mi!" Kvůli vnitřním bolestivým zraněním jsem lapala po dechu a třásla se. "Nechci děti. A rozhodně nechci ty tvoje. Takže vypadni z mýho života a už se nevracej."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama