Prosinec 2015

The League #7 Cloak & Silence

31. prosince 2015 v 14:55 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Sherrilyn Kenyon napsala Cloak and Silence hlavně kvůli Marisovi, kterého si oblíbí každý, kdo četl předchozí knihy. Nečekala jsem, že to bude takovéhle, ale dávám palce nahoru. Nebylo v tom tolik dramatu, když tedy nepočítám jeho minulost a pokus o vraždu, a Tureho zrádného bratra.

Maris Sulle vyrostl jako Phrixianský válečník, který byl mezi svou rodinou považován za toho nejlepšího vojáka, dokud se neukázalo, že je gay. To pro něj znamenalo rozsudek smrti. Phrixiané netolerují slabost a odlišnost a "zženštilost". Nemají slovo pro lásku a jejich hlavní hodnotu života tvoří to, jak schopní jsou v boji. Maris byl rodinou kompletně vymazán z jejich života (rodný list, záznamy, majetek) a vyhozen z domu. Dětství a puberta bylo pro něj peklo, ale měl jediného nejlepšího přítele - Darling Cruel (Born of Silence).

Dej tu ruku pryč nebo tě prohodím oknem. Nebo upřednostníš zeď?

Ture byl zvyklý, že všichni v jeho životě se k němu otáčeli zády. Nic jiného ani neočekával, ale pak potkal Zaryu (Born of Silence) a stala se jeho nejlepší přítelkyní. Ture se vypracoval z pozice kuchaře na post majitele a šéfkuchaře. Jeho restaurace byla vyhlášenou a čekali se fronty na rezervace. Jestli ho někdo mohl přesvědčit, aby věřil, že se najde někdo, kdo bude pro něj středobodem, byla to Zarya.

Jestli se pokusíš ještě někdy umřít, zavolej někomu, kdo bude vědět, jak tě najít a zachránit.

Ture byl společně se Zaryou odveden Ligou do vězení, protože je chytili v bývalé centrále Resistence. Oba je vyslýchali a mučili. Ture nevěřil na dobré konce, ale pak začal. Zarya opakovala, že pro ni přijde Darling, ale Ture nevěřil. Pak se Darling objevil a nebyl sám. Sentella osvobodila vězně a Maris byla také jedním z vojáků, kteří dostali Zaryu a Tureho ven. Od té chvíle se mezi Turem a Marisem rozvíjelo přátelství.

Když si oba přestali hlídat srdce a dovolili tomu druhému je mít, pouto mezi nimi bylo větší. Ture se staral o dívku Anachelle, kterou její rodina vyhodila z domu, protože byla těhotná a otec dítěte zmizel. Bohužel to nemělo šťastný konec, Tureho bratr Bristol prodal Marise Lize a ta poslala vojáky. Nenašli Marise, ale Bristol ukázal na Tureho a pak Anachelle zastřelili. Maris byl naštvaný a ukázalo se, že i on by došel pro Tureho kamkoli. A pak byli něco víc než partneři, měli rodinu. Maris se nechal v nemocnici zapsat jako otec Anachellina syna.

The League #6 Born of Silence

30. prosince 2015 v 13:46 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Born of Silence od Sherrilyn Kenyon. WOW!

Na začátku jsem myslela, že nebudu schopná pokračovat ve čtení. Příběhem to nebylo, to ne. Bylo to kvůli tomu, co se stalo Darlingovi na začátku knihy. A pak v prostředku knihy. Když jsem to četla, nemohla jsem ani polknout. Tohle byla jedna z věcí, kdy jsem si musela sednout a sevřít pevně mobil.

Darling Cruel má stejně jako jiní členové Sentelly tajnou identitu - krycí jméno u Sentelly je Kere (bůh smrti). Kere se zamiloval a po dvou letech požádal Zaryu o ruku. Jediné, co po ní chtěl bylo, aby ho viděla, jak ho znala - nikdy mu neviděla do obličeje. Znala Kereho, ne Darlinga.

Zarya Starska vedla organizaci Resistence v boji proti rodině Cruelsů, hlavně proti Darlingovo strýci. Velkou podporu poskytoval především Kere (Darling). Zaryini muži jednoho dne bez jejího vědomí unesli Darlinga a jeho sestru postřelili. Zarya je za to sjela, ale stejně ji muži neuposlechli a nepustili ho.

Darling byl držen v odbojné organizaci pět měsíců, celou dobu mučen. Zarya celou dobu hledala Kereho a přitom kolem dveří, kde byl držen, chodila každý den - několikrát.

Zpřelámané kosti. Podvýživa. Znásilnění. Náhubek, který propíchl jazyk při pokusu o mluvení i křiku, a zarýval se dalšími ostny do krku - postupem času mu zarostl do kůže. Řezné rány. Používání elektrických šoků. Vyřezání jména do tváře. Pověšen za řetězy kolem zápěstí. Uřízli mu prst. Sentella ho zachránila na poslední chvíli. V umělém kómatu strávil skoro stejnou dobu, jakou byl držen.

Zarya poznala pravdu, kým Darling je, sekundu předtím, než vrazila na základnu Sentella. Po té, co mu sama udělala jizvu, když ho udeřila, si všimla jedné signifikantní jizvy na noze a na tváři.

Po propuštění z nemocnice se Darling vrátil do své říše, zavraždil svého strýce, který ho od jeho dvanácti let týral. Vzhledem k svému věku se ujal vlády a stal se guvernérem. Ale nebylo to tak jednoduché. Obličej měl zjizvený a schovaný pod zlatou maskou bez výrazu. Nechal si narůst vousy, ale ani ty nemohly schovat jizvy od náhubku. Stal se tím, čím byl v Sentelle. Stal se Kerem, bohem smrti, který pronásledoval a zabíjel jakéhokoli člena Resistence, královské stráže, co si užívali jeho týrání na pokyn strýce. Ale to nestačilo. Jeho hlavním koníčkem byly výbušniny. Nejenže je rozmístil po celém městě, sám je nosil na těle a vyzýval každého, kdo šel kolem. Měl přání smrti.

Darlingovým jediným přítelem byl Maris Sulle, jeho jediného dokázal Darling snášet ve své přítomnosti dvě minuty. Byl to on, kdo komunikoval s jeho kamarády ze Sentelly. A na jejich nápad našel tu jedinou ženu, která by ho mohla zachránit před ním samým. Zaryu.

The League #8 Born of Fury

30. prosince 2015 v 10:11 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Jakmile si najdete postavy, které mají smysl pro humor nebo sarkasmus jako vy sami, máte vyhráno. Pobavíte se u toho natolik, že v jednom momentě se budete doslova dusit smíchy. A proto je Born of Fury od Sherrilyn Kenyon mou další nejoblíbenější knihou.

Dancer Hauk patří k jedné z rodiny, které položili první základy pro Andarioňany. Je to rasa, která si nade vše cení fyzickou krásu a především dokonalost stejně jako bojové schopnosti. Nemluví o sobě jako o lidech, nebo mužích a ženách. Kvůli dvoumetrovým výškám, bílo červeným očím a špičatým zubům, označují sami sebe za samce a samice. Samci i samice jsou vysocí a svalnatí, ale při výběru partnera má hlavní slovo vždy samice. Dancer si nechává nejraději říkat Hauk má už jediného pokrevního bratra Faina, který byl jejich rodinou - doslova - vymazán z jejich života.

Sumi Antanax je vyškoleným vrahem Ligy, a dostala za úkol najít a spojit Dancera Hauka se Sentellou. Hlavní velitel Ligy Kyr chce jeho smrt a Sumi je ideální agentkou. Správně motivovat je umění a on použil jako hlavní páku Sumiinu dceru, kterou jí Liga před třemi lety sebrala v den narození a hodlala z ní vycvičit vojáka. Dalším bodem, se kterým Kyr počítal, byla Sumina podoba s její mrtvou starší sestrou, která byla manželkou a důvodem, proč se rodina zřekla Faina.

Sumi vystopuje Dancera na planetu Oksana, kde probíhá andarionská tradice zvaná Endurance. Během té je Dancer a jeho synovec na šest týdnů ponechán o samotě v divočině s minimem základních potřeb. Mají se starat sami o sebe a celou pouť završit tím, že Dancerův synovec Darice vyleze na skálu a získá peří nebo kost od jestřába, symbol jejich rodové linie. Sumi nevěděla, že na této výpravě bude Darice a Thia, dcera Haukova kamaráda a zároveň bratra.

Hauk přišel na to, kdo Sumi je a dělá, a uzavřel s ní dohodu, která se pak stane nejméně důležitou. Jak vypadají vztahy mezi Andarioňany? Kvůli temperamentu vznikají velmi zábavné situace...

Thia, sedící vedle ní, pokrčila nos. "Podivně tě mám ráda."

Sumi otevřela ústa, aby odpověděla, když ztuhla při pohledu na Hauka vycházejícího ze stanu, držícího Darice za opasek od kalhot, zatímco jeho synovec sebou mrskal a urážel ho ještě víc. "Co se...?"

"O bože," vydechla Thia předtím než doběhla k Haukovi. Rozpřáhla ruce a zablokovala mu cestu. "Nedělej to."

Haukovi začaly zběsile tikat svaly na čelisti. "Thio, jdi mi z cesty. Jdu ho utopit. A tentokrát to myslím vážně."

"Prosím, strýčku. Ne. Nech to udělat mě, zasloužila jsem si to právo potom týdnu s ním."

Snažíc se nesmát, Sumi si promnula obočí, jak se Hauk a Thia dohadovali, kdo má víc důvodů proto, aby mohl zabít Darice, zatímco Darice pokračoval ve vykřikování obscénností na oba dva. Zmatená, divoká lorina (kočka velká jako doga) kroužila kolem nich, jakoby se snažila odhadnout, kterého z nich má kousnout.

Od doby, kdy doma byla jen se svou sestrou, tak přes velký věkový rozdíl, se spolu nikdy nehádaly.

Ne takhle.

Sumi hlasitě hvízdla, aby získala jejich pozornost. "Lidi?"

Přestali a zírali na ní, jako by ta bláznivá byla ona.

"Je tohle normální? To se všechny rodiny hádají takhle?"

Thia vzdychla. "Nevím, jak je to u jiných rodin, ale tohle je normální pro mé malé bratry. Jsem si docela jistá, že z nich vyrostou teroristi."

Thia nesnášela Darice, protože nepřestával útočit na svého strýce Hauka. I její andarionská stránka se projevila, když Hauka obhajovala.

Hauk si přehodil další tělo přes rameno. "Na tom nezáleží."

"Záleží na tom." Thia se postavila a ukázala na Darice. "Pro jednou, strýčku Hauku, řekni mu pravdu."

"Je to jeho matka. Nech to být, Thio."

"Co má nechat být?" zeptal se Darice. "Co se stalo?"

Thiiny oči zaplály předtím, než ignorovala přání svého strýce. "Tvoje matka nemohla vystát fakt, že je strýček Hauk lepším vojákem než tvůj otec. To, že měl pocty, hodnosti a zabíjel už jako rekrut než Keris, který vedl Andarionskou armádu. Věděla, že pokud Hauk zůstane v Lize, zastíní Kerisovu slávu a -"

"Thio!" To zuřivé zavrčení způsobilo, že Sumino srdce poskočilo. "Dost!"

"Ne. To tedy ne. Už je mi špatně z toho, že ho poslouchám, jak na tebe celou dobu útočí, a přitom neví nic, jen ty lži, co mu jeho sobecká matka řekla. Jestli je dost starý na Enduranci, je dost starý na pravdu."

Hauk se pohnul rychleji, než si Sumi myslela že je možné pro někoho tak obrovského. Tyčil se nad Thiou s dostatkem zuřivosti, že dívka konečně o krok ustoupila a polkla. "Stalo se. Nech to tak, jak to je."

Vybrala jsem scénu, kdy jsem se smála na celé kolo. Jinak to ani nešlo. Lillya (3 roky) - dcera Desiderii a Caillena - a Kalea (3 roky) - dcera Sumi.

Jakmile byl pryč, Sumi ukázala Haukovi, aby přišel blíž. Klekl si na podlahu vedle ní. Předtím než si uvědomil, co má v úmyslu, políbila ho se vší vášní tak, že celé jeho tělo zpívalo. Co hůř, byl z toho neuvěřitelně nadržený.

Zabručel, když prohloubil polibek.

"Táta ubližuje mámě!" Kalea se k nim vydala, ale Lillya ji zastavila.

"On jí neubližuje. Je to pusa. Moje máma a táta to dělají často."

"Opravdu?"

Lillya vážně přikývla a prohodila si panenku. "Muckají se všude. A pořád."

"Ou. Zní to bolestivě."

"Já vím, ale není." Lillya si unaveně povzdychla. "Maminky a tatínkové bručí a sténají hodně... dělají různé zvuky, hlavně v noci. A taky se hodně modlí. Opravdu nahlas. Ale jsou v pohodě, když to dělají."

S pusou široce otevřenou se Sumi odvrátila od polibku, zděšená tím, o čem to Lillya vlastně mluvila.

The League #5 Born of Shadows

25. prosince 2015 v 19:01 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Říkala jsem si, že je tu možnost, že Caillenovo otec a Desiderina matka jsou naživu. A rozhodně jsem nebyla ze zápletky unešená, ale jestli stojí za to knihu číst? Jasně! Hlavně kvůli Caillenovi a Desideriaře. Tuhle dvojku nikde jinde nenajdete. A co bylo nej? Zmínka o Darlingově orientaci.

Caillen Dagan vyrostl jako syn známého lupiče a pašeráka. Jeho otec umřel, když mu bylo osm let, na matku si ani nepamatuje. Caillen zůstal se svými třema sestrami - nejstarší Shahara, pak Kassen a Tessa. Kromě otcových dluhů se starali jeden o druhého. Caillen zachránil své sestře Kassen zadek před vládní armádou, když ji nachytali, jak na černo převáží zakázané léky. Caillen se dostal do maléru, který ho měl stát hlavu. Ale ukázalo se, že popraven nebude. Naopak. Caillen byl adoptován poté, co byl svému biologickému otci unesen. Pravé jméno bylo Kaden Radek Aluzahn de Orczy Jeho otec je vladař Reginahn Evzen Tyralehn de Orczy a Caillen jeho jediný syn.

"Kdo chce žít věčně?"

A když Caillen souhlasil, že bude celý rok žít jako princ u svého otce, musel se naučit i jisté způsoby...

Boggi položil pohár a podíval se na něj. "Zkuste to znovu."

Caillen ohrnul ret. "Ah, seru na to." Vytáhl blaster z pod róby a střelil pohár. Smál se, když pohár nadskočil, takže ho mohl znova třikrát střelit. Poslední rána ho roztříštila a úlomky se rozlětěly po podlaze a přistály u Boggiho nohou.

"Příčetnost mi zamávala pá pá před hodně dlouhou dobou."
- Caillen -

Desideria Denarii vyrůstala na planetě Qillaq, kde panoval matriarchát. Její matka je královnou a hodně se jejich zvyky podají Amazonkám. Měla několik sester, ale během tréninků, byla většina zabita. Desideria nemohla vystát myšlenku na to, že by měla být taková chladná a rezervovaná jako všechny ženy okolo. Milovala svého otce právě proto, že on byl jiný. Dokud neumřel, zahrnoval jí pozorností a láskou. Její otec byl cizinec, který na jejich planetě ztroskotal.

Caillen zachránil Desiderii život a ona jemu na oplátku taktéž. Pak si ale uvědomila, o co všechno na jejich planetě přicházela...

Vystřelila na nohy a běžela tak rychle, že jí sotva viděl, když do něj narazila. Náraz jejího těla je poslal oba k zemi v budově. Dostalo se mu novéh ocenění pro to, co by ho stálo porazit ji v bitvě. Možná byla malá, ale byla silná a zdatná.

Ležel na zádech a hleděl na ní. "Víš, tohle by bylo daleko lepší, kdybychom byli oba nazí."

Pokrčila nos. "Jsi prase."

"Ne tak docela, princezno. Jsem jenom muž. Kdybys někdy byla okolo opravdového muže, ne okolo těch loutek, co jsou celí pryč z vašich žen, líp bys to pochopila. Vidíš, o cos přišla plaváním v estrogenovém bazénu?"

Vysmívala se mu. "Náhodou se mi líbí to, jaké tam jsou vody."

Zvedl provokativně obočí. "A proto jsi ze mě pořád ještě neslezla?"

Caillen se musel účastnit politických setkání a dodržovat přísnou etiketu. A jako bonus musel vyměnit své černé přiléhavé bojové oblečení za šaty, které z něj dělali chlapa vážícího dvě stě kilo. Pohled na to, jak se s tím Caillen popasoval (a s pomocí kamarádů - šeptali mu přes mikrofon do ucha):

Maris se přidal k jeho poznámce. "Musím říct, že jedině ty můžeš zařídit, aby ten přeplácaný outfit vypadal sexy." Zavrněl jako kočka, která mlsně sleduje kus masa.

Caillen vydal slabý "eh" zvuk předtím, než si rukou prohrábl vlasy a ukázal na ně sotva znatelnou oplzlost.

"Ale tohle bylo prostě hrubé." zasyčel Darling. "Zkoušej to takhle dál a necháme tě v tom."

Maris se ušklíbl. "Mluv za sebe. Jestli byla tohle pozvánka, říkám, odvedˇ mě do zadního pokoje, zlato. Pokoušej mě takhle dál, Caii, když víš, jak jsem do tebe poblázněný."

"Není to tak, Caillene?"

Otázka jeho otce ho polekala, když se na něj v očekávání upnuly čtyři páry očí. Kurva. O čem se mluvilo a kdo byli ti starší lidé před ním?

Naštěstí Darling dával pozor. "To jsou Ferrynovi. Ambasador Torren a jeho žena. Řekni ano. Absolutně. A usměj se, jako bys ji chtěl do postele."

Neměl tušení, co to poslední mělo znamenat, ale udělal přesně to, co mu Darling řekl.

Starší dáma zčervenala. "Jste velmi milý, Vaše výsosti. Je to veliké potěšení poznat Vás. Slyšeli jsme o vás jen skvělé věci."

Opravdu? Tak to je poprvé. Tohle nikdy nepřešlo přes Boggiho pusu.

Ani od jeho strýce. Popravdě, jeho strýc udělal všechno co mohl, aby zůstal Caillen v ústraní. Ale od chvíle, kdy byl přesvědčený, že ten atentátník podnikne svůj útok proti jeho otci na sumitu, Caillen trval na tom, že zůstane po otcově boku.

"Polib její ruku," pošeptal Darling.

Caillen poslechl. Zčervenala ještě víc a společně s manželem odešli.

Desideria se snažila varovat svou matku Sarru, že ji chtějí zavraždit, ale ona jí nevěřila. Caillen odcházel, když zpozoroval, jak Desideriu škrtí. Zasáhl. Bohužel se celá situace zvrtla a on skončil v únikovém letounu s Desiderií. Ani jeden z nich nebyl nadšený.

"No dobře.. příště až uvidím, jak tě někdo škrtí, nechám je." Nebo jim pomůžu. "Zejména nyní, když jsem pochopil, co je k tomu motivovalo. Škoda, že jsem si nepřinesl garrotu (lanko se smyčkou) s sebou."

"Nejsi legrační."

"Opravdu se nesnažím být." Ztichl, když vytáhl informace o planetě, kam mířili.

Caillen a Desideria se dostali z nehostinné planety předtím, než je místní chytili. Hlavně díky Caillenovým kamarádům. Přistáli v bezpečí na velitelství Sentelly, kde se Desideria poprvé setkala s jeho sestrami a jejich popichování Caillena. To popostrčilo Desideriinu vznětlivou povahu...

Kasen se mu posmívala. "Neopovažuj se být na mě drzý po tom, čím jsi mě donutil celý týden projít, ty malý červe."

Desideriina výbušná povaha zaplála při těch urážkách, a způsobu, jak s ním Kasen jednala. Jak se opovažuje! Zvláště po všech těch svinstvech, do kterých Caillena dostala během let... jako po tom kousku, který skoro vyústil v jeho popravu.

Předtím než si uvědomila co dělá, vystoupila a konfrontovala ji. "Omluv mě, ale v případě že sis nevšimla, tohle není o tobě, zlatíčko. Přes všechnu tu mizérii, kdy sis myslela že trpíš, ujišťuju tě, že to bledne v porovnání s tím, co jsme prožili během poslední několika dní. Takže předtím než na něj budeš vyskakovat, možná se budeš chtít zklidnit a vycouvat. V náladě, v jaké jsem tedˇ, jsem schopná napáchat škodu, a na rozdíl od tvého bratra mi nevadí praštit ženu. Žiju pro to, v podstatě."

Shahara zírala, její výraz ohromený, a pak se rozesmála, když na ni Tessa a Kasen zlostně hleděly. "Páni, Caii, doopravdy ji mám ráda. Udělal jsi dobře, malý bráško."

Bohužel to mělo dohru, kdy Caillen neudělal to, co měl, protože chlapi nedávají najevo romantické city, pokud na ně zírá víc jak jeden pár očí.

"Je na něm něco, co vypadá tak povědomě... Nemůžu to zařadit. Je to jako bych ho nějak znala." Její pohled se zostřil, když ho propíchla nenávistným pohledem. "A pořád s tebou nemluvím."

Caillen potlačil úsměv dřív, než by ji naštval ještě víc. Zbožňoval to, že nebyla schopná otočit se k někomu zády. Na rozdíl od Kasen. "Chci se omluvit za to, co se stalo."

Zastavila ho prudkým pohybem ruky. "Ani to nezkoušej. Skončila jsem. Okay? Nečekám, že mě budeš mít rád. To je v pohodě. Ale musel jsi mě ztrapnit přede všemi?" To bylo něco, co by její matka a sestry udělaly, a ona už byla unavená z veřejného ponižování a posmívání. Čekala od něj víc, a to, že ji zklamal, ji ranilo víc, než mohla ustát. "Zvláště potom-"

Přerušil její slova divokým polibkem.

Kopla ho kolenem do rozkroku. Ne tvrdě, ale dost na to, aby ho donutila ustoupit a chytit se. "Příště tak jemná nebudu."

Caillen zaklel, když odcházela pryč. "Nevíš, kam jdeš," zavolal za ní, chtíc, aby se vrátila a on mohl vysvětlovat.

Ani nezpomalila. "To je mi jedno."

Sněhová královna

23. prosince 2015 v 18:20 | Lola Kiss |  Co nosit/nenosit
Šla jsem na zkoušku z práva, a protože venku není bílo, jak se na zimu sluší, zkusila jsem revoltu. Vzbouřila jsem se a vybrala si jemné tóny.

Krémové šaty s krajkou a lesklými flitry z butiku v Příbrami, bílé dlouhé sako Mohito, lodičky v tělové barvě Obchodní dům, tělová barva kabelky z Oriflamu. A bunda? Světlounká s chlupatým límcem Orsay. Taková, za kterou se na svahu v Aspenu nemusíte stydět.

A třešnička na dortu? Rudé nehty od Essence: do you speak, love? :-)

Seznam se se svou noční můrou

23. prosince 2015 v 17:01 | Lola Kiss |  Tvář démona
Celý měsíc zkoušel všechny finty a ta servírka prostě dokázala odolávat. Začínalo mu to brnkat na nervy. Metaforicky řečeno. Jako Démon žádné nemá. Spíš je plný posedlostí.

Vešel do té restaurace a pánovitě se rozhlížel.

Nikdy nešel do terénu ve své pravé podobě. Nenáviděl ji. Nenáviděl dívat se na to, co ho stálo jeho život. Kdyby mohl, zavraždil by ho.

Démon se ušklíbl a vyhlídl perfektní místo. Místo v rohu s širokým rozhledem.

Vzpomněl si, když donutil tu ubožačku zamířit na střechu. Poznal její slabost. A tak dosáhne svého. Platila jednoduchá pravidla. Jedním z nich bylo, čím těžší úkol, tím lepší odměna - navýšení jeho síly.

Usmál se. Jak to ty hloupé lidské věci říkají? Ach ano. Ďábelský úsměv.

Vzhlédl zachytil pohled servírky.

****

Vita stiskla rty. Nutila se do klidu od chvíle, kdy ten vysoký chlap vstoupil dovnitř.

Nechtěla si připustit, že ji děsí. Když ho sledovala, jak se chová, jako by tohle bylo po jeho úroveň, zvedl se jí žaludek.

Říkala si, že je profesionálka, že to zvládne. Jenže v momentě, kdy se vydala k jeho stolu, nevolnost se zhoršila.

"Dobrý den, tady je lístek a když bude něco potřebovat, jmenuji se Vita."

Usmála se a rychle uhnula očima.

Neodpověděl, kývl. Sní na chvíli z ní nespustil oči. A právě z nich měla nahnáno. Byly zelené, ale tak světlé. Byly pichlavé.

"Jsi v pohodě?" Zeptal se Ron, kuchař.

"Ano." Vita sevřela ruce. Třásly se jí.

Vzala si tablet a zadávala objednávku. Tak jo. Ba vyděšená. Myslela si, že měl oční linky, ale ne. Hustého černé řasy a vlasy. Byl trochu bledý?

Vita zavrtěla hlavou. Je to obyčejný člověk. Sice se z něj klepe strachy, ale zvládne to. Sáhla do kapsy, aby zapila prášky. Nosila je u sebe teď pořád.

Podepisovala objednávku a prostě věděla,že na ni kouká.

Nemýlila se. Pokýval na ní prstem.

Vita se v duchu pomodlila a zamířila k zákazníkovi. Pokud možno, vypadal ještě víc naštvaně a děsivě. Výhružně.

"Máte vybráno?" Pokusila se usmát, ale nemohla se mu dívat do očí.

Narovnal se a Vita nevědomě couvla.

"Chci krvavý steak, pořádný. Hranolky, zeleninu vynechte. Červené. Chci napřed ochutnávku."

Při slově ochutnávka si přála zmizet.

The League #2 Born of Fire

22. prosince 2015 v 19:14 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Chcete splnit noční můry? Tak tohle je ta kniha Born of Fire od Sherrilyn Kenyon http://lola-kiss.blog.cz/1412/sherrilyn-kenyon, která dosáhne na všechny odporné způsoby jak zničit lidskou důstojnost, zabít veškeré naděje na něco dobrého a přesto vás udrží při jediné myšlence. Může to dopadnout dobře? Je to jako sledovat lavinu. Slyšíte hluk a cítíte otřesy. Vidíte tu obrovskou bílou vlnu, která s sebou bere všechno a všechny. A stejně pořád uvnitř doufáte, že se z pod ní vyhrabete. To je to jediné, co zůstalo Synovi - odvaha na poslední pokus.

C. I. Syn - pravým jménem Sheridan Digger Wade - pracuje na "poloviční úvazek" u Sentelly, a jako Ritadarioňan je citlivý na světlo. Jeho otcem byl Idirian Wade, muž, jehož jméno sloužilo i po tolika letech jako strašák. Syn je pouze jedno jméno z několika. Nejraději by zapomněl na dětství i na dobu, kdy byl ženatý, byl doktorem a používal jméno Sheridan Belask. V životě je tolik křehkých věcí, že se nevyplácí pouštět si je do života. Jedno ho život naučil. Nevěř nikomu.

Muži jsou zaslepení hlupáci a ženy oslabují jejich duši a kradou srdce. A pak, když mají oboje ve své moci, zašlapou je do země.
Mrchy.

Shahara Dagan pracuje jako lovkyně odměn na volné noze a i po letech se stará o své tři dospělé sourozence - Tessu, Kasen a Caillena ( v knize Born of Shadows http://lola-kiss.blog.cz/1512/the-league-5-born-of-shadows). Shahara si vybírá z kontraktů a loví odsouzence a posílá je do vězení. A když se jeden ze sourozenců dostane do průšvihu, který můžou vyřešit jedině peníze, začne lovit. A tentokrát tomu nebylo jinak. Bohužel, jak hodně to zpackala s nynějším výběrem, jí došlo později. Vybrala si špatného...

Shahara zbledla. Sheridan Belask?
Syn?
Muž, jehož polohu nahlásila ritadarionským úřadům, zaplatil za sestřinu léčbu?
Najednou se ty světle šedé zdi zdály být moc blízko, moc zářivé. Cítila se, jako by jí někdo zasadil ochromující ránu do žaludku.

Shahara podepsala kontrakt na Synovu hlavu, aby dostala peníze a mohla zaplatit sestře léčbu. Bohužel se jí to nepovedlo tak, jak si představovala. Našla Syna, ale skončila zavřená u něj doma. Syn ji nemohl ublížit, poznal v ní sestru svého přítele Caillena. Nechal ji u sebe, odkud se ona sama nemůže nikdy dostat a šel pracovat.

Když se vrátil, nečekal, že ji najde takhle...

Musela zešílet, když se šla sprchovat namísto toho, aby plánovala útěk. Jenže jakmile prohledala tohle místo, pokušení bylo příliš silné. Kromě toho Syn řekl, že bude pryč celou noc, takže měla dostatek času vymyslet, jak se dostat domů. Rozhodla se na pár minut hýčkat.

Opustila sprchu a cítila se o moc líp a s jasnou hlavou. Popadla dlouhý nadýchaný ručník ze stolku a osušila si obličej. Vzdychla, když si uvědomila závan pižma, ručník voněl jako Syn.

Vzteky zaskřípala zuby a pohoršeně odhodila ručník na podlahu. Nezáleží na tom, jako dobře voní nebo vypadá, Syn byl kriminálník s extrémně násilnou minulostí. Nikdy na to nesmí zapomenout.

Jakmile se ohnula, aby posbírala oblečení na podlaze, dveře do koupelny se otevřely.

Zděšeně se narovnala a zírala do krásných, široce otevřených tmavých očí.

Syn zamrzl v pohybu bez dechu, jako by ho někdo praštil. Nemohl by být víc ohromený, než kdyby otevřel dveře a našel obrovskou lorinu (zvíře velké jako doga), čekající, aby ho dostala.

Jak děj v knize pokračoval a odhaloval víc z minulosti obou postav - Shahary i Syna -, uvědomila jsem si, že vím, proč nechci znát Synovu minulost. Máte tušení, co se mu mohlo přihodit, ale stejně nejste připravení na to, co přijde. Tahle část se týká Syna, když mu bylo deset let.

Vybrala jsem "odlehčenou" verzi od Synova strýce Diggera Wadea...

"Dokud ho nechytili," povzdechl Digger. "V té době jsem se vrátil zpátky do jeho života. Jako by tomu štěstí chtělo, byl jsem na kilometr od něj, když jsem viděl, jak ho vedou k výslechu."

Odmlčel se na několik minut, jak vstřebával ten horor. Když znovu promluvil, stěží ho bylo slyšet. "Řeknu ti, že jsem nikdy neviděl nikoho tak zbitého. I přesto, co mu provedli teď, nemůže to soupeřit s tím, jak vypadal tehdy. A to byl dítě. Tihle Ritadariaňané se k němu chovali tak, jak jsem to nikdy neviděl. Drželi ho zavřeného pod nejpřísnější ostrahou a vyslýchali ho... mučili ho. Pořád slyším jeho výkřiky, aby mu přestali ubližovat. Ty zvuky prořízly ticho na kilometr daleko, a i ti nejtvrdší vězni ztuhli, jak nám po zádech běhal mráz."

"Ale já jsem znal tyhle výkřiky. Pro mě to bylo, jako bych znova poslouchal jeho s otcem. K čertu, došlo mi, že to pro něj bylo jednodušší, být mučen nějakým cizincem, než někým, kdo ho měl milovat a chránit ho. Věděl jsem, že kdybych nic neudělal, zavraždili by ho. Ten fakt, že zůstal silný, nic jim neřekl, mě pořád ohromuje."

"Díky tobě tenkrát uprchl?"

"Ano. Pracoval jsem na útěku roky, když ho zavřeli. Nestačilo to, ale pár úplatků ho dostalo ven."

"Nikomu nevěř, že ti bude krýt záda, jestli nechceš, aby ti do nich zabodli nůž."
Syn

Syn pověděl Shahaře, proč ho přes dvacet let pronásledují a chtějí ho mrtvého. Během jedné práce zjistil, jak to bylo s vraždou prezidenta, kdo spáchal atentát a na čí popud. Informace schoval na chip, a ten pak ukryl. Nyní je pronásledovali jednotky muže, který se na atentátu podílel...

Syn se se Shaharou dostanou do několika život-ohrožujících situacích, včetně téhle:

"No tak, Shaharo."

Proklínajíc, postavila se před něj. Vytáhl popruh.

"Co to děláš?" zeptala se, když jí ho obtočil kolem zadku a zabezpečil ji k sobě tím nejvíc znepokojivým způsobem.

"Drž se pevně."

Začínala tou fází opovrhovat. Svědomitě obtočila ruce kolem jeho krku.

"Dej mi nohy kolem pasu."

Zlostně na něj koukla. "To si nemyslím."

"Není to sexuální. Prostě to udělej."

Poslechla, ale přála si, aby to neudělala. Byli uzamčeni v tak intimním objetí, až jí to přineslo horko do tváří...

A aby se dostali do bezpečí, museli skočit dolů z budovy a přistát na zemi.

India Place - Samantha Young

21. prosince 2015 v 21:36 | Lola Kiss |  Beletrie
Tak tohle je emocionálně nadupaná knížka. A i když jsem netušila proč, měla jsem mrazivý pocit, nepříjemné šimrání v zádech. A pak jsem pochopila. Jestli něco dokáže dobře připravit na následující, je to právě popis toho, co se stane. Tušíte, že to nebude pěkné a potom si to přečtete a ... Jo, přestože to nějak víte dopředu, zůstanete v šoku zírat na stránku. Těmito slovy se dá popsat India Place (série On Dublin Street) od Samanthy Young.

Hannah Nicholsová je Bradenova nevlastní sestra, která vystudovala a stala se učitelkou na střední škole. Marco D´Alessandro pracuje jako na developerských projektech v Edinburghu skoro čtyři roky. Hannah se přátelila s Marcem od svých čtrnácti let, ale Marco po třech letech záhadně zmizel a Hannah ho pak nikdy neviděla. A že to nadělalo dost škody.

Hannah po pěti letech vidí Marca. On byl rád, ale ona ho nemohla ani cítit. Staré rány se nehojí dobře, když vám je připomene samotná příčina.

V knize se vyskytnou momenty, které prostě stojí za to. Jednou z nich je právě momentka na rodinné večeři v domě Nicholsonových, a hlavními aktéry je Joss, Braden, jejich dcera Beth a hrášek.

Joss vzdychla. "Upustila jsem plechovku s hráškem a myslela jsem si, že jsem všechny posbírala, ale později jsem našla nějaké odpadlíky a zapomněla, že je tam se mnou Beth."

"Malí parchanti," prohlásila Beth pohotově. Zjevně si znovu vzpomněla na okamžik, kdy Joss objevila nepolapitelný hrášek.

To nás znovu odrovnalo.

Po tvářích mi tekly slzy.

"Dítě, říkala jsem ti, že to slovo nesmíš říkat," pokárala ji Joss tiše, zatímco nás ostatních si nevšímala. "Není pěkné a máma udělala chybu, že ho použila."

Beth na ni vrhla legrační, potutelný pohled, který naznačoval, že ji to spíš zaujalo, než varovalo.

Všichni jsme se znovu rozchechtali, nejhlasitěji z nás Braden. "Kristepane, příště to zopakuje ve škole." Otřel si oči a zvážněl. "Jestli ano, nechám vysvětlování na tobě."

"Kam se poděly sliby, že v tom jedeme společně?" zabručela Joss.

"Pochytila to od tebe, takže jsi nejlíp vybavená k tomu, abys to nějak vyřešila."

Joss ho sjela pohledem, který měl k pobavenému daleko.

"Rozhodně je to tvoje dcera," poznamenala jsem a znovu zvedla vidličku.

"Jocelynina?" zeptal se Braden ve stejnou chvíli, kdy Joss vyhrkla: "Bradenova?"

"Přesně tak."

A další momentka, která se týkala Jo a Cama. Jo poslala Cama koupit její oblíbenou pochoutku a Hannah se zastavila na kus řeči. Jo a Cam čekali první dítě.

"Přinesls mi to?" zeptala se Jo s očima upřenýma na igelitku.

Cam místo odpovědi vytáhl balíček smažených brambůrků s cibulovou příchutí a velké balení sušenek Kit Kat. Jo se na sušenky zamračila. "Tyhle Kit Kat jsou úplně obyčejné."

"Fakt?" zeptal se Cam ostražitě.

"Mám ráda ty extra velké." Našpulila rty. V životě jsem neviděla Jo, že by špulila rty. "Čtyřprsté. Chutnají líp."

Napjatě zkřivil rty. "Fajn. Zajdu tam znovu a přinesu je. Do supermarketu a zpátky je to jen hodinová procházka."

"Nemusíš se na mě tak utrhovat," vyštěkla.

Cam zavřel oči, jako by se snažil najít trpělivost, ber kde ber. Pak je opět otevřel a pohlédl na mě. "Připomeň mi, že ji miluju."

Se smíchem jsem udělala, oč mě požádal. "Came, miluješ Jo. Tu, se kterou nezmítají hormony. Zhruba za měsíc se ti vrátí."

Cameron s obnoveným odhodláním přikývl a vyšel z bytu.

Pokárala jsem Jo pohledem.

Zmateně zamrkala. "Co je?"

Hannah se dozvěděla od jedné kamarádky, co před ní Marco skrýval. Proč byl některé víkendy pryč. Jezdil navštěvovat svého syna, kterému byli tři roky.

"Počkej, Hannah. Musíme si o tom promluvit. Jde o nás."

Zadívala jsem se mu přímo do očí a klidným, autoritativním hlasem prohlásila: "Od nynějška žádné my není." Začala jsem ztrácet klid. "Měl jsi mi říct, že máš syna."

Najednou mě držel za ruce, dotýkal se mého těla a nakláněl ke mně obličej. "Proč se takhle chováš? To nejsi ty." Mírně mnou zatřásl, jako by se mě snažil uvolnit a vrátit k něčemu, co dává smysl.

Zabralo to..

Vyškubla jsem se mu a zkřivila obličej hněvem. "Je vidět, že mě neznáš." Strčila jsem do něj a klopýtla dozadu.

"To snad ne. Tomu nemůžu uvěřit." Ztišil hlas, až téměř zavrčel: "Ani to se mnou neprobereš? Prostě... jsme skončili? Po tom všem? Po těch nejlepších týdnech v mý mizerný minulosti mě vyhazuješ ze dveří, aniž by sis o tom se mnou promluvila?"

Potlačila jsem hněv i bolest, protože jsem se bála, abych mu fyzicky neublížila, zatnula jsem pěsti vedle boků a vší silou se ovládla. "Tohle není maličkost, Marco." Přestávala jsem se kontrolovat a můj hlas s každým dalším slovem sílil. "Tajil jsi přede mnou syna. Syna! A ano... skončili jsme! Lhal jsi mi!" Kvůli vnitřním bolestivým zraněním jsem lapala po dechu a třásla se. "Nechci děti. A rozhodně nechci ty tvoje. Takže vypadni z mýho života a už se nevracej."

Stránka jedné knihy - 5.kapitola, část 3

21. prosince 2015 v 18:31 | Lola Kiss |  MY NOVELS Stránka jedné knihy
"Jdu pro led." řekla jsem a vzala kbelík.

"Pomůžu ti." Alex mi byl v patách.

Otevřela jsem ledničku, ale Alex ji zabouchl, přitlačil mě na ni a políbil mě. Nebyl to jen sladký polibek jako včera večer. Tenhle byl dychtivý a důvěrně známý. Nemohla jsem odolat a oplatila mu ho. Líbilo se mi cítit chladnou desku ledničky a teplo, které vycházelo z Alexe.

"Kde jste tak dlouho byli?" zeptala se přeslazeně Eva a změřila si nás pohledem.

"Lili nemohla najít led." Alex se zasmál a Eva také, což mě tak trochu urazilo, ale mlčela jsem. Raději jsem se napila.

Strávili jsme v bazénu skoro dvě hodiny, než jsme se odebrali do ložnice. Bohužel jsem dole nechala svoje pareo, takže jsem se pro něj musela vrátit. A jako na potvoru se na scéně objevil Ben.

"Nech mě kruci na pokoji." řekla jsem mu a prošla kolem něho zpátky do domu.

"Počkej, chtěl jsem se ti jen omluvit." Ben mě dohonil a zastoupil mi cestu. "Omlouvám se."

Stála jsem tam a dívala se na jeho nataženou ruku, nevěřila jsem, že to myslí vážně, ale větší část mé osobnosti věří, že většina lidí je dobrých a ne špatných.

"Dobře, přijímám." řekla jsem a stiskla s ním ruku. A na tohle Ben čekal. Škubl mi za ruku, takže jsem zavrávorala dopředu a padla mu do náruče jako hadrová panenka. Na nic nečekal a rychle mě políbil.

To bylo na mě už moc. Rozpřáhla jsem se a vrazila mu pořádnou facku, že jsem slyšela i ozvěnu.

Rychle jsem brala schody po dvou, vděčná za koberec, kterým byly pokryty.

B. A. D. Agency #1 Bad Attitude

21. prosince 2015 v 18:29 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Vyzkoušela jsem něco nového, co se podobá knize o špionech (Všechny staré nože), a vrhla se na sérii B.A.D. Agency od Sherrilyn Kenyon. Prví díl nese název Bad Attitude. Děj je ze současného světa, kde americká organizace sbírá trénované vojáky, bývalé agenty, trestance, kteří by mohli pracovat pro jejich tajnou společnost. Navenek fungují jako pojišťovací společnosti, ale v skutečnosti pracují na tajných operacích, kdy je ohrožen mír a lidské životy.

Josh D. Steele pracoval jako voják, sniper, dokud jeho nejlepšího kamaráda nezastřelili přímo vedle něj. Jejich vrchní důstojník, který je poslal na misi se špatnými informacemi, házel smrt jeho nejlepšího kamaráda na něj. Dostali mylné informace. Neposlouchali rozkazy. Steele slyšel, co jeho velitel tvrdil a vzhledem k jeho cholerické povaze se neudržel a velitele zastřelil. Skončil ve vězení na dvacetpět let. Steelův smysl pro humor a jeho sarkastické poznámky si zamilujete. Stejně jako se lehce naštve, tak snadno i skončí po hlavě do nových věcí.

Sydney pracovala jako agentka, ale nyní skončila u B.A.D. Agency, kde měla z úkol najít nové talenty a hlavně se starat o mezinárodní hrozby. Když se objeví záznam o tom, že prezident jednoho malého státu si objednal vraždu svého syna na americké půdě - musí zasáhnout. V Sydney se pere její romantická představa o milujícím a oddaném muži s její fasádou pevné a hned-jdu-na-věc agentkou.

Joe pracuje jako šéf pobočky a jeho asistentkou je Tee. Oba si znají a navzájem se dobírají. Nic si spolu však nezačnou, protože to by mělo špatné následky. Společně se Sydney odletěli do vězení, podívat se na snipera Steela. Jeho znalosti by se jim pro následující misi hodily.

Steele strávil ve vězení rok a i to mu stačilo, aby pochopil, že jakákoli legální šance dostat se ven, je vítaná. Sydney chtěla dostat prezidentova do bezpečí před jeho vlastním otcem, a také toužila potom, aby moha se Steelem víc než jen pracovat.

The League #1 Born of Night

21. prosince 2015 v 18:06 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Přiznám, že pro autorku Sherrilyn Kenyon mám slabost. Rozhodla jsem se přesunout k další tvorbě, kromě série Dark Hunters, jsem se zaměřila na The League. První díl s názvem Born of Night mě uvedl do světa sci-fi, kde se lidé běžně pohybují napříč vesmírem, aristokracie byla obnovena a lidské životy jsou položkami na seznamu s číselnou hodnotou.

Born of Night přiblíží způsoby organizace zvané Liga, která zastřešuje nájemné vrahy.

Nykyrian patří k bývalým vrahům Ligy, vlastně byl a je něco jako legenda. A z Ligy se neodchází po svých. On to dokázal, ale skoro ho to stálo život. Ukrývání a změna identity pomohly. Pak přišel s prací u Sentelly, organizace zaměřené na ochranu těch, kteří dostali cenovku nevinně. A další legendou byl nelítostný Nemesis, hlava organizace.

Kiara jako dcera významného hlavouna se dostala na seznam, kde za její smrt byla vypsána odměna. Vysoká odměna a čím by byla její smrt brutálnější, tím lépe. Její otec ji chránil vlastními muži, ale to nestačilo. Obrátil se tedy na organizaci Sentella, která chránila nevinné.

Nykyrian Kiaru zachránil hned dvakrát. Poprvé, když byla unesena a Sentella našla Kiaru u pašeráků, a po druhé, když jí v divadle šli po krku nájemní vrazi. Situace se pak zkomplikovala ještě víc, když její otec obrátil stranu a vypsal odměnu na hlavu Nykyriana.

Sledovat Kiaru, která se vyrovnala s dětským traumatem, kdy jí před očima zavraždili matku, a teď byla ve společnosti bývalého vraha Ligy, ale stále vraha, bylo jako jízda na horské dráze. Rozhodně se Nykyriana bála, ani jeho činy nestačily k tomu, aby viděla jeho druhou stránku. Nikdy by neublížil dítěti. Snažila se o něm něco dozvědět, a když se to stalo, lekla se. Začala ho odsuzovat za jeho minulost nájemného vraha Ligy.

Nykyrian nenáviděl sám sebe, protože byl považován za hybrida, křížence. Všude kam šel, ho lidé pronásledovali nebo o něm mluvili jako o té věci. Chápal chování své nejnovější svěřenkyně Kiary, ale stejně ho to ranilo a stranil se jí. Změna nastala v momentě, kdy Kiara našla jeho soukromá videa z dětství a minulosti (syndrom CAN mluví za vše).

Jsem servírka, prozatím

12. prosince 2015 v 16:17 | Lola Kiss |  Tvář démona
Rodině i doktorům dokázala, že to zvládá. Pravidelně chodila na kontroly, brala ty hnusné prášky a měla terapeuta.

Vidíš tu páru od konvice? Zkus, jestli je pára horká.

Vita si promnula spánky. Ten hlas jí poslední dobou nenechával na pokoji. Každý den, už týden, ji pronásledoval. Ať dělala cokoli, byl tam.

"Prosím." Podala mladému páru talíře a vzala si jídelní lístky.

Měla bys vyzkoušet, jestli se ti nebude na střeše lépe dýchat. Čerstvý vzduch...

Vita se snažila hlas ignorovat, ale na vzduch potřebovala.

Ano. Vzduch. Vítr. Pocit svobody. Létání. To by byla paráda. Měla bys to zkusit.

Vita zkoprněla. Zastavila se v polovině schodů vedoucích na střešní terasu. Zavrtěla hlavou.

Potřebovala další prášek. Vždyť se z toho dostala. Celé dva roky byla v pořádku. Celé roky neslyšela nic jiného než svůj vlastní hlas. A teď...tohle.

Sevřela ruce do pěstí až cítila nehty, zarývající se do dlaní.

No tak. Jsi blízko. Už ti chybí poslední krok.

Ne! Promluvila Vita v duchu a seběhla zpátky dolů. Utekla do šatny pro personál, kde se vrhla ke své skříňce.

Nech to být. Jdi nahoru. To bude úžasné.

Ne! Ne! Nebudu tě poslouchat.

Vita prohrabala celou kabelu a vytáhla bílou plastikovou krabičku. Dávno pochopila, že potřebuje léky schovat. Proto je dávala do piksly na Ibalgin.

Spolkla jeden a rychle ho zapila. Tu hořkou pachuť nenáviděla. A věděla, že si na ni nezvykne.

Počkala, až cítila klid a ticho. Zabíraly rychle.

Potřebovala ještě jeden rok. Rok bude pracovat jako servírka a pak... Snad by mohla zkusit něco jiného. Měla by si dodělat školu.

Ale Vita se bála. Co když se dostane do stavu jako tenkrát. Nechtěla být zase zavřená, pod sedativy, pak připoutaná.

Mě nedostaneš. Přijdu na to, jak žít svůj život. Nenechám tě zvítězit. Ty roky klidu něco musí znamenat. Nevzdám se plánu na školu a vysněnou práci. Jednou, to zvládnu.

Stránka jedné knihy - 5.kapitola, část 2

9. prosince 2015 v 13:58 | Lola Kiss |  MY NOVELS Stránka jedné knihy
Bena jsem pak celou dobu neviděla a jak se ukázalo, on a další kluci odešli do hor na nějakou túru, což v překladu znamenalo, že vypadli a šli se někam opít a pokecat o ženských. Na chatě jsme zůstaly jen tři holky - Marie, Eva a já.

Přišla jsem v plavkách za Marií a nevyhnula se nepřátelskému pohledu od Evy.

"Tak co, Lilian, máš toho Alexe omotaného kolem prstu, viď?"

"Nevíš, o čem mluvíš." řekla jsem Evě a raději si sedla na okraj bazénu a chladila nohy.

Ďábel nosí Pradu

7. prosince 2015 v 20:28 | Lola Kiss |  Beletrie
Ďábel nosí Pradu od Lauren Weisberger. Co jsem vlastně očekávala? Rozhodně ne Andreu, která bydlí v podnájmu u dvou bankovních úřednic, má přítele učitele Alexe a střídá jednu cigaretu za druhou. A nevyzná se v metru. U Mirandy začala pracovat jako druhá asistentka, a hned v prvním týdnu nechala telefon bez dozoru, ale Mirandina chůva jí poskytla alibi.

Konečně se Andrea odhodlala změnit způsob odívání. A ta scén, kde vejde do toho obřího šatníku? Odpovídá... Doslova ráj. :-)

A tak jsem to vzdala. Prostě jsem na to byla moc unavená. Ten každodenní očistec s oblékáním ze mě vysával veškerou emocionální, fyzickou i duševní energii. Tedy až do dne, kdy jsem oslavila tři měsíce od prvního dne v práci - tehdy jsem podlehla. Byl to den jako každý jiný, stále je ve žluté "I love Providence" a s hrnkem kávy v jedné ruce jsem se druhou přehrabovala v oblíbených věcech z Abercrombie. Proč s tím bojovat? ptala jsem se sama sebe. Že budu jenom nosit jejich oblečení, přece nemusí znamenat, že jsem se jim zaprodala, nebo snad ano? Kromě toho začaly být komentáře k mé garderóbě čím dál častější a zlomyslnější, až jsem se začala bát, že ohrozí mou kariéru.

Andree pomohl Jeffy, který měl pod palcem celé auditorium Runwaye neboli Šatníku. Rovnou jí přinesl něco, do čeho by se měla převléknout, aby tam nebyla jako pěst na oko.

Andrea si udělala kamaráda z vrátného, který ji pokaždé, když chtěla projít turniketem, donutil zazpívat s ním písničku (naštěstí jenom pár slov).

Zatlačila jsem na turniket v naději, že tot pondělí bude výjimkou, že mě nechá projít bez výstupu. Bohužel ne.

"Yo, tell me what you want, what you really really want," zapěl se španělským akcentem a zubil se. Veškerá radost z toho, že jsem taxikáři zpříjemnila den a že jsem přijela dřív než Miranda, vyprchala. Znovu jsem se - tak jako každé ráno - cítila tak, že bych nejraději hrábla přes pultík ochranky a vytrhla Eduardovi kus masa z tváře. Protože však jsem rpo každou legraci a on je v celém domě jediným z mých nejlepším přátel, tiše jsem se přidala.

Andrea se na večírku kadeřníka Marshalla seznámila s Christianem Collinsworthem, spisovatel beletrie, který se jí zalíbil svou arogancí, sexy přístupem a tím, že uměl být nepředvídatelný.

Zvláštnost o Mirandě, kterou díky bohu neuvidíte ve filmu.

Miranda totiž šátky zapomíná všude: v restauraci, v kině, na módní přehlídce, na týdenní poradě i v taxíku. Nechává je v letadle i ve škole svých dcer. Samozřejmě má jeden vždycky stylově zakomponovaný do oblečení - ještě jsem ji mimo dům bez šátku neviděla. To ale nevysvětluje, kam se všechny poděly. Možná si myslí, že to jsou kapesníky. Nebo si píše poznámky na hedvábí místo na papír. Ať je to, jak chce, zdá se, že skutečně má za to, že jsou na jedno použití, a nikdo z nás neví, jak jí přesvědčit o opaku. Firma Elias-Clark za každý šátek zaplatí několik stovek dolarů, ale co na tom? Dáváme jí je stejně často jako papírové kapesníky. Soudě podle tempa spotřeby Mirandě do dvou let dojdou.

Andrea se nakonec přestěhuje od spolubydlících ke své kamarádce Lily, která pro ně našla byt. Na Alexe a na nikoho se svých kamarádů nemá dostatek času. V práci začíná před sedmou hodinou a končí někdy až kolem desáté večer. A jídlo? Postupně na něj začíná zapomínat nebo je tak unavená, že nemá sílu najít menu na donáškovou službu.

Děsně mě štve, jak pokaždé potřebuje cigarety. Jde ven Mirandě pro kávu, zapálí si cigaretu a pokecá po teledonu s Lily nebo Alexem a pak se vrátí. Jde pro oběd. Cigareta. Telefon. Návrat. Vyhledat obchod? Jde ven, cigareta, telefon. Návrat. Pokaždé potřebuje cigaretu, když vyleze ven z budovy.

Andrea zase začne fňukat ohledně Mirandy, až to Emily nevydrží a vybouchne.

"Neemuj na mě, Andy! Nech mě domluvit. Vím, že je Miranda komplikovaná. Vím, že se někdy chová jako blázen. Taky vím, jaké to je, nikdy nespat a bát se, že ti zase zavolá a že to tví přátelé nebudou chápat. Tohle všechno vím! Jenže jestli ji tak moc nenávidíš, jestli neodkážeš nic jiného než si pořád stěžovat na ni a na všechny ostatní, proč prostě neodejdeš? Tvůj přístup je vážně problematický. A když říkáš, že Miranda je blázen, tak na to ti povím, že tady existuje hodně, ale hodně jiných lidí, kteří si myslí, že je nadaná a úžasná a talentovaná, a řekli by, že blázen jsi ty, protože ze sebe nevydáváš to nejlepší, abys někomu tak úžasnému pomáhala. Protože ona úžasná je, Andy - opravdu je!"

Městečko Thunder Point

5. prosince 2015 v 17:15 | Lola Kiss |  Beletrie
Městečko Thunder Point v originále The Wanderer je prvním dílem ze ságy, kterou napsala Robyn Carrová. Autorka popisuje typický zapadákov, malé městečko, kde se nic neutají a drby neexistují, životy všech se probírají neustále a každý ví o všech.

Hank Cooper přicestoval do městečka Thunder Point kvůli smrti svého kamaráda Bena. Hodlal zůstat týden, ale nějak se mu nechtělo odjet. Pořád se plácal na jednom místě, když přemítal, co udělat s nově získaným jměním. Ben odkázal svůj majetek Cooperovi.

Mac (zkrácenina od McCaina) je zástupce šerifa, rozvedený otec se třemi dětmi (oženil se v devatenácti letech) - Eve, Ryan, Dee Dee. Jako první se seznámil s Cooprem a stali se z nich přátelé. I jemu se nepozdávala Benova smrt. Bydlí v jednom domě s dětmi a s tetou Lou. Jeho nejlepší přítelkyní je servírka Gina (má dceru Ashly, kterou měla v patnácti).

Pobavila jsem se u scény, kde Lou vysvětlovala Macovi, proč je Gina na něj naštvaná. A sama pak odhalila své tajemství, že má přítele...

Zarazila se a pak se znovu posadila. Tohle se Lou ani trochu nezamlouvalo. Byla čestná. Nastal čas, aby byla k Macovi upřímná. "Nejdu hrát kostky. Mám schůzku s tajným milencem, který je o deset let mladší než já, je jiný rasy a tu a tam s tebou pracuje."

Mac se na ni usmál. "Já vím. Je to Joe. Milej chlap."

"On ti to řekl?" zeptala se zděšeně.

"Sledoval jsem tě."

"Cože jsi?"

Pokrčil rameny. "Nedokázal jsem si vzpomenout, že bych kdy slyšel o těch ženách, co s tebou v Coquille hrajou kostky, tak jsem tě jednou sledoval. Chtěl jsem se ujistit, že jsi v bezpečí."

"Prokrista pána," vzdychla. "Proč ses mě prostě nezeptal?"

"Protože jsi o tom nechtěla mluvit, a na rozdíl od tebe jsem ti chtěl dopřát soukromí. A vsadím se, žes nikdy neviděla Když hvězdy tančí ani žádný opakování seriálů, když se zamkneš v pokoji, protože se chceš dívat na televizi. Slyším, že mluvíš do telefonu. A hihňáš se."

Sára Dupre je rozvedená, stará se o šestnácti-letého bratra Landona, a před několika měsíci se přestěhovala do Thunder Pointu. Pracuje jako pilotka helikoptéry u pobřežní stráže. Miluje adrenalin a moře.

Landon Dupre chodí na střední školu, kde hraje fotbal a je nejlepším hráčem, jakého město dlouho nevidělo. To se nelíbí místnímu samozvanému borci Jagu (Jaguárovi) Morrisonovi. Landon vyhrává zápasy a snaží se zvládat šikanování od Jaga a jeho třech nohsledů. Na střední škole je jedna dívka Eve.

Každé mini městečko má svého podivína nebo osobu, se kterou nemáte mluvit, protože má v hlavě pár koleček navíc. I tato kniha má postavu podivína jménem Rawley, válečného veterána s PTS. A jak zapadá do příběhu? Nejvíc si rozuměl s Benem. Cooper si s ním začne rozumět také.

Landon se spřátelil s Cooperem, který ho zachránil před Jagem. Sára o jejich přátelství nevěděla, dokud Landon neskočil v nemocnici kvůli Jagovi, který ho surově zmlátil. Nelíbilo se jí, že toho staršího chlapa nezná a ihned za ním šla.

Běžela po písku a přitom házela Hamletovi míček. Neměla žádný plán, dokud nevyběhla po schodech, co vedly z pláže až k obchodu s návnadou. Obešla budovu a zamířila k přívěsu. Ham se jí držel za patami. Věděla, že možná jedná maličko iracionálně, ale zabouchala na dveře. Pak na ně zabouchala znovu, tentokrát silněji. Slyšela, jak vevnitř chodí. Nakonec dveře prudce otevřel, na sobě jen omotaný ručník kolem pasu a na polovině obličeje pěnu na holení. Pravé rameno mu pokrývalo impozantní tetování, které sahalo až na biceps. "Co se to, sakra, děje mezi vámi a mým bratrem?" spustila na něj.

Zamračil se na ni. "Vy jste jistě Sára," ozval se klidně. "Nepůjdete dál?"

O krok ustoupila. "Proč vy nevyjdete ven?" opáčila, ale věděla, že je to směšná žádost.

"Konverzace mi jde mnohem líp, když mám na sobě kalhoty," prohlásil. "Vydržte." Pustil dveře a za okamžik se vrátil s malým ručníkem. "Utřete Hamovi tlamu a packy a pojďte dál. Já se oblíknu a pak si promluvíme o tom, kvůli čemu jste tak naštvaná. Potom se snad budu moct vysprchovat. Souhlasíte?"

Nevěděla proč, ale dráždilo ji, že je tak klidný. Měla pocit, že se jí snad ještě nikdy situace tolik nevymkla z rukou, přesto byla skálopevně rozhodnutá, že pánem situace bude ona. Popadla nabízený ručník a důrazně pronesla: "Oblečte si kalhoty."

Do městečka se nastěhoval doktor Scott Grant, vdovec s dvěma malými dětmi, a pozval Ginu na rande, která souhlasila, protože si pamatovala, co jí řekl Mac před třemi lety, když se políbili (že to byla chyba a nebude se to opakovat). Mac si pak uvědomil, že to podělal, a že nenávidí doktora Granta.

Cooper se jen usmál. Přikývl, ale očima vyprovázel Sáru. Když zabočila za roh, zadíval se na Maca. "Což vyvolává otázku, proč tobě to trvá tak dlouho? Neříkals, že jsi rozvedený už deset let?"

"To je citlivý místo," odmítl Mac další hovor na toto téma.

Cooper sjel pohledem přes ulici a Mac se připojil. Gina připevnila věnec na přední dveře a vesele se bavila se Scottem Grantem. "Co Gina? Vypadá to, že vy dva spolu vycházíte?"

Mac se zamračil. "Chodí s tím novým doktorem."

"No tak to je pech. Třeba jim to nevyjde."

Dál sledovali, jak se Gina se Scottem stále něčemu smějí. Pak ji Scott štípl do tváře, něco jí zašeptal a Gina se na něho šťastně usmála. Nato se Scott obrátil k odchodu, a než se dostal k autu, zvedl ruku a Macovi a Cooperovi zamával.

"Hm," zahučel Mac naštvaně.

A v závěru knihy se objasní i Benova smrt, za kterou byl někdo zodpovědný.

Sára, která nevěřila žádnému chlapovi a odmítala se zamilovat, souhlasila, že budou s Cooperem přátelé a budou spolu spát. Cooper si uvědomil, že se nechtěl nikdy usadit, ale se Sárou by chtěl. Sice se nechtěla zamilovat, ale on jí hodlal dokázat, že za to stojí. Mac se pak rozhoupal a získal Ginu. Landon začal chodit s Eve, dcerou zástupce šerifa Maca.

Démon - Michail Jurjevič Lermontov

4. prosince 2015 v 10:42 | Lola Kiss |  Beletrie
Poprvé jsem o Démonovi slyšela na gymnáziu, asi v druhém ročníku, kdy nám profesorka na výtvarnou výchovu doporučovala knihy na četbu k maturitě. Ano, kromě výtvarky učila také češtinu. A jednou z doporučených knih byl právě Démon od Michaila Jurjeviče Lermontova. Profesorka S. se zmínila, že je to strašně tlustá kniha. :-D (Má celkem 53 stránek.)

Část první
O démonovi:
Tak přezíravě boží dílo
obhlédl z chladných zřítelnic
a přitom se mu nezračilo
na vznosném čele vůbec nic.

Až na vychladlou závist ale
lesk přírody už nevzbudil
v psancovi duši okoralé
vzmach nových citů, nových sil.
On lhostejně se díval na ni,
se záští nebo pohrdáním.

Démon je nesmrtelný a během věčnosti se potuluje po světě a škodí lidem. Nabádá je, aby propadli peklu. Vzpomíná na minulost před kletbou, na dobu před vyhozením z ráje. Pak uviděl jednu dívku...

Cítil, jak z hlavy pryč se ženou
proradná slůvka svádění.
Netoužil po zapomnění
a Bůh by nedal zapomenout.

Jeho cesta se na chvíli zastaví v Gruzii, v domě Gudala a jeho dcery Tamary. Zalíbila se mu, ale projevil se jako Démon, když zabil jejího nápadníka/ženicha. Poprvé promluvil na Tamaru:

"Už dost tu tvého pláče znělo.
Tvá slza pro bezduché tělo
se živou vodou nestane.
Tvář panenskou jen zbrázdí celou,
zrak zkalí, ten už nevzplane..."

Tamara v hlavě slýchala Démonův hlas, a pak ho jednou i viděla:

Nad ránem spánek vytoužený
jí zavřel víčka přece jen,
svůj prorocký a divný sen
jí však už vnukl do myšlení
návštěvník zvláštní, tichý hlas,
ten příslib nadpozemských krás,
jenž sklonil se jí nad pelestí
a v pohledu měl lásky štěstí,
a přitom takový zas žal,
jako by ji jen litoval.
To její anděl strážný nebyl,
jenž jinak žil by jenom v nebi,
vždyť krásnou, ale smutnou tvář
mu nevroubila svatozář.

Část druhá
Tamara slyšela Démonova slova, a chtěla s těmi hlasy něco udělat. Odešla do kláštera, ale marně. Démon ji tam následoval.

Tu Démon znovu křídla zdvih
a v bázni nejradši by zmizel.
Křídla se nehnou, jaká svízel!
Pak zázrak - z očí pohaslých
se koulí slza ve vší tíze.

Poslední čin, který měl Démona odradit od pronásledování Tamary, byl...

Hned ve dveřích se utká s ním
vyslanec ráje, cherubín.

Démon odehnal cherubína a dostal se do pokoje k Tamaře, tentokráte spolu mluvili naposled.

"... Má lásko, jsem tvým otrokem.
Jakmile prvně jsem tě viděl,
já svoji moc jsem nenáviděl
a nesmrtelnost nechtěl jsem.
Já věděl, úplná že není
slast pozemská, a já ji chtěl.
Jinak byl život k nesnesení,
žít bez tebe jsem neuměl..."

Démon vypráví Tamaře, proč je tím, čím je. Kolik jich bylo vyhnáno z ráje a jaké činy za tu dobu vykonal. Tamara mu nakonec propadá:

Buď, kdo buď, druhu nehledaný,
já navždy ztratím vnitřní klid,
tvé řeči nebudu se bránit,
budu z ní tajnou radost mít...

Démon slibuje Tamaře nesmrtelnost a společnost a i modré z nebe. A žádá za to od ní...

...Bohatství na dně moří skrytá
i ta, co se jen vznášejí,
vše snesu ti, co země skýtá,
jen miluj mě.

Tamara mu podlehne, Démon ji políbí a ona umře.

Co smrt si sevře do svých pout,
to jí už nelze vytrhnout.



První oběť

3. prosince 2015 v 18:05 | Lola Kiss |  Tvář démona
Frustrovaně si zajel rukama do vlasů a zatahal tak silně, až si je skoro vyrval i s kořínky. Popošel k oknu a sledoval, jak se jeho práce roztříštila na kousíčky. Vzteky udeřil do cihlové zdi, odtáhl ruku, ale otisk jeho pěsti zůstal.

Zatracený zákony! zařval a způsobil, že chodec na přechodu zapomněl na semafor a vešel do cesty autu.

Měl rozdělanou práci ohledně jednoho ubohého chlapíka, co začal propadat hraní a koksu. Jeho manželka se trápila. Jak nadějné a jak krásné na pohled. Kochal se jeho i jejím utrpením a liboval si v jejich cestě do pekla. Ts! Peklo. Usmál se a zavrtěl hlavou než si připomněl, co následovalo.

Znovu mě chuť udeřit. Do něčeho a nejlépe do někoho. Třeba do toho sebevraha na střeše.

Nenáviděl, že se démoni mezi sebou nepoznali. Nenáviděl, že nevěděli o tom druhém, dokud se nezaměřili na stejnou oběť. Jakmile dva našeptávači začnou zpracovávat stejnou osobu, jejich síly se vyruší a ta bídná lidská existence se "uzdraví".

Rozzuřeně si to rázoval po chodníku a vyhledával další slibný terč. Všechny ty tečky, které ho míjely, postávaly na chodníku, seděly v bistrech, ho vytáčely. Potřeboval se uklidnit. Možná by mu pomohla vražda. To už dlouho nezkoušel.

Zastavil se a ohlédl za procházející ženskou kolem třicítky. Ušklíbl se a zamířil za ní. Doufal, že to bude někdo, kdo má rodinu nebo aspoň manžela.

Měla by ses podívat do psacího stolu. Má tam připomínku na jednu rozkošnou noc.

Ženská se ohlídla, ale pokračovala. Měla jsi pravdu, když sis myslela, že víkend nestrávil na konferenci.

To už se ta ženská zastavila, zkontrolovala hodinky a pak zamířila opačným směrem.

Ano, děláš dobře. V prvním šuplíku najdeš černou krajku.

Sledoval, jak zatnula ruce v pěst. Ano, cholerička. Perfektní.

Démon zůstával krok za ní a dál jí našeptával, jak se její manžel pelešil namísto profesionálního růstu. Jak jí zahýbal kdykoli moh. Jak si to užíval. Zasmál se, když viděl, že zrychlila.

Ta ženská soptila a skoro běžela. Chybělo dodat poslední.

Tohle bude naposled, co to udělal.

Ženská tentokrát rázovala odhodlaně s jasným cílem. Vítězně se ušklíbl a pokračoval v klidnější pochůzce. Zítra si přečte noviny, které budou probírat vraždu z vášně.

"Prosím." Ztuhl a kdyby to dokázal, sršel by oheň. Jaké klišé. Odsoudil se a pomalu otočil.

Ty mrcho! Chtělo se mu zařvat, ale uklidnil svou mysl a napojil se na její.

Sledoval, jak si zapisuje a začal s pobízením. Potřeboval dostat další čárku na kámen. Ušklíbl se. Sice se jednalo čistě o jeho zábavu, ale miloval to. Skoro jako sport. Dobrý lov.

Přiblížil se k té servírce, držel se na krok od ní.

Už je to dlouho, cos byla na kontrole u doktora, že?

Studoval její reakce. Měla bys tam zajít. Potřebuješ další testy. Jsi z toho zoufalá. Mumlal dál a četl v ní jako v knize. Sice neviděl její myšlenky nebo to, co prožila, ale řeč těla nezklame.

Zrovna když mluvil o použití prášků, ta holka se omluvila a podruhé zdrhla. Co to sakra?

Démon se vydal za ní, sledoval, jak spolykala nějaké prášky. Nechápal to, prášků nebylo dost, aby ji to zabilo, ale ani málo. Zamračil se a pozoroval.

Měla by sis jich vzít víc. Našeptával, ale nic necítil. Žádná ozvěna, která by dávala najevo podlehnutí jeho vlivu.

Bude muset změnit taktiku. Ušklíbl se a zpozorněl. Ano, půjde na to postaru.

Démon se zazubil a odcházel. Brzo se uvidíme ty malá mrcho!

Stránka jedné knihy - 5.kapitola, část 1

3. prosince 2015 v 8:00 | Lola Kiss |  MY NOVELS Stránka jedné knihy
Bublinkové zatmění

Ráno jsem měla menší bolení hlavy, ale nebylo to tak zlé, jak jsem očekávala. A jako na potvoru jsem potkala Alexe, který mi chtěl dát pusu na přivítanou, ale odtáhla jsem se a Alex se na mě podíval se zdviženým obočím.

"Oba jsme něco vypili a vzhledem k tomu, že spolu ještě máme pracovat, bych to nechala být. Jsem si vědoma toho, že se to stalo."

"Takže se ti to líbilo."

Pozvedla jsem obočí nad jeho tónem, kterým to pronesl. "Jo, bylo to dobré."

Nechtěla jsem se s ním dál o tom bavit a raději se šla věnovat pořádně velkému hrnku kávy.

"Lidi, Stefan se musí naléhavě vrátit do práce, takže pojedu s ním."

Sweet Obsession - Jessica Daniels

2. prosince 2015 v 17:03 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Sweet Obsession od Jessicy Daniels patří pod sérii Sweet Addiction.

Hlavní pár knihy tvoří pětadvacetiletá Brooke - žádné závazky ani dlouhodobé vztahy, chce si užívat - a devětadvacetiletý Mason - změna mu přinese něco nového a hlavně bude dělat to, co miluje.

Broke pracuje v pekařství/cukrářství, kde peče a zdobí dorty. Bydlí u svých přátel, gayů, Joeyho a Billa. Joey pracuje také v pekařství/cukrářství, které vede Dylan, manželka Reese, a matka tří dětí.

Mason si otevřel studio Hot jógy a přede dveřmi mu stojí zástupy žen, připravené na lekci jógy od muže s australským přízvukem a tělem řeckého boha.

První setkání Masona a Brooke. Masonův úhel pohledu:

"Obdivuješ výhled?"

Ztěžka jsem spustil ruce podél těla. Oči se mi otevřely.

"Musím říct," ten nízký, sametový hlas za mnou pokračoval. "Opravdu se ti nedivím. Dneska ráno jsem měla vlastní fajnové zírání."

Fascinovaně jsem otočil hlavu.

Žena, očividně, věděl jsem předtím, než jsem se s ní setkal tváří v tvář. Jen ne tahle žena. Nikdy ve svých nejdivočejších představách jsem si nevysnil to, jak stoupá za mnou na chodník, a klopýtne v momentě, kdy se setkáme očima.

"Ups!"

Natáhl jsem se, sevřel její ramena a podepřel její váhu. Její kůže byla jako nabitá elektřinou. "V pořádku, zlato?"

Narovnala se, pomalu zvedla hlavu, její rty se pootevřely, jak s podivem zírala na mou pusu. Směsice fascinování a nevěřícnosti.

"To si ze mně děláš prdel."

Vydechl jsem se smíchem. "Nikdy jsem tak docela nepochopil tenhle výraz. Co vlastně ´děláš si ze mně prdel´ znamená? Zní to jako špatná věc, že jo?"

"Špatná?" Usmála se tím drobným, nebezpečně pomalým úsměvem, jako kdyby už naplánovala tuhle reakci, byla deset kroků napřed a čekala, až ji doženu. "Ne, ne špatná, jen jsem si nemyslela, že je možné, abys byl ještě víc sexy. Pak bum, musíš otevřít tu svou sexy australskou pusu a úplně mi uletí myšlenky. 'Děláš si ze mně prdel', v tomto případě, je velmi, velmi dobrá věc."

"Ale zároveň to může být použito negativně."

"Samozřejmě. Jestliže si sundáš kalhoty a já objevím, žes byl v procesu změny pohlaví. V tomhle nešťastném scénáři, moje 'děláš si ze mně prdel', by mělo zcela jiný význam."

"Ah, dobře, ujišťuju tě," začal jsem a přiblížil se. "Tohle nebude ten případ."

Její obočí se vyklenulo. "Dokaž to."

"Myslíš to vážně."

Zvedla bradu a čekala.

Ježìši kriste. Tahle by mě mohla zničit.

Sundat kalhoty přímo tady? Ne, to bych nechtěl, ale zatraceně, jestli ji nechci zatáhnout dovnitř a trochu šokovat. Ukázat ptáka ženě, která vypadá, že je připravená mě zhltnout.

Slabě se zasmála. Je pobavená. Cítím se, jako bych sledoval hladového vlka, kroužícího kolem nevinného stáda ovcí.

Prohlížející si každou lákavou ovci.

Ďolíčky, pravděpodobně jediná roztomilá věc, co u ní upoutala mojí pozornost, a pak jsem nemohl přestat přejíždět očima po jejích rysech. Tmavé, hebké vlny. Velké oříškově hnědé oči. Olivová pleť a růžové tváře.

Teď jsem já ten, kdo si užívá fajnové zírání. Pročistil jsem si hlavu a kouknul dolů, uvědomil jsem si, že ji pořád svírám.

"Promiň." Spustil jsem paže. "Jsem Mason, mimochodem."

"Brooke. A nemusíš se omlouvat. Nikdy bych si nestěžovala, kdyby byly tvoje ruce pořád na mně."

Skoro jsem o krok ustoupil, abych se udržel a nepřitáhnul ji do objetí a neotestoval teorii. Ošahávat ženu, kterou jsem právě poznal, není ve dne normální, ale bojoval jsem proti té touze.

Ale nikdy to nebyla tato žena, která mě vyzývala.

"Je to tak?" zeptal jsem se usmívajíc. "Nikdy by sis nestěžovala? Nehledě na to, co bych dělal?"

"Hm. Je jeden způsob, jak to zjistit."

Sevřel jsem si krk. "Kriste. Bojím se, že jsem právě potkal ďábla. A přišel na to, že je žena."

"Oh, ale přináší ďábel dárky plné delikátního potěšení?" Brooke nadzvedla víko od krabice, co držela. "Sama jsem je dělala."

Pýcha v jejím hlase byla nezpochybnitelná. Příjemná vřelost obalovala její slova a dávala mi záblesk ženy, která se ukrývala za bezostyšným zevnějškem. Dost možná její pravá verze.

Vidím tě, Brooke.

Podíval jsem se na čtyři koláčky a přesunul ruku na její tak, že jsme oba drželi krabici.

Možná potřebuje pomoct s držením.

Možná jsem znovu chtěl cítit její kůži proti mé.

Díval jsem se jí do očí. "Jestli jsou otrávené, tak jistě. Představuji si, že málo mužů odolalo krásné ženě s upečenými dobrotami. Ďábel je notoricky nebezpečný a zároveň svůdný, nebo není?"

"Tak mi to bylo řečeno."

"Od dřívějších obětí?"

"Obětí?" Zasmála se, pohodila hlavou dozadu a odhalila ladnou křivku šíje. "Říkáš to, jako bych byla požíračka mužů. Nejsem tak špatná. Tady." Její prst se zabořil do polevy a pak vklouzl do jejích úst.

Její oči se během zasténání zavřely.

Kurva.

Přitiskl jsem ruku zepředu na kalhoty.

Kdy to bylo naposledy, co jsem ztvrdnul během sekund? Když mi bylo jedenáct a poprvé jsem viděl kozy? Normálně se mnohem víc ovládám, ale sakra, jestli tohle není ten nejvíc sexy zvuk, co jsem v životě slyšel.

Vytáhla si prst z pusy. Naše oči se setkaly. Na jazyku se mi sbíhaly sliny, a nutil jsem se polykat, abych neslintal.

"Vidíš? Nemůžou být otrávené, ne?"

Usmál jsem se, a její oči se rychle zacílily na mou pusu. "Předpokládám, že ne."

Předala mi krabici. Zavřel jsem víko a podíval se na logo.

"Díky. Dám si je později."

"Líbilo by se mi, kdyby sis je dal teď."

Rozšířily se mi oči. Kývl jsem hlavou za ní. "Nepotřebuješ být zpátky v práci?"

Pokrčila rameny. "Mám pár minut."

"Pár minut? Zranilas mě, Brooke. Dej chlapovi víc kreditu, jo?"

Na tváři se jí roztáhl široký úsměv. Kriste, ta pusa je hříšná.

"Okay. Kolik času potřebuješ?"

"S tebou?" Pomalu jsem přejel pohledem její tělo.

Tohle je poprvé, kdy úplně oceňuju každý její úchvatný centimetr. Křivka jejích prsou, černý napínající se materiál topu, sotva volný, a v neposlední řadě mě to přimělo bolestně vnímat potřebu, kterou jsem nikdy takhle necítil. Ta jemná křivka boků, kterou jsem chtěl přejet rukama, pak zajet dozadu, sevřít a zabořit prsty. Má křivky a měkkost. Svůdná a nebezpečná.

Kolik času? Mohl bych se na ni dívat celý život.

"Masone."

Zvedl jsem oči a soustředil se na její obličej, pobavení v jejích očích. "Hm?"

Sakra, jak dlouho jsem zíral? Kdo je vlk teď?

Mason se cítil nesvůj, že řekl Brooke ne, když byla nahá a stála u něj v bytě. Nechtěl být další čárkou na jejím seznamu a i on sám s tímhle životem skoncoval. Žádné ženský na jednu noc. Další den ráno Brooke potkal v kavráně, a předvedl jí, co od ní chce.

Vrhla na mě tvrdošíjný výraz, když napochodovala ke mě. "Nevím, to je to, proč se ptám. Nenosíš prsten, ale ne všichni ženatí chlapi nosí prsteny. Zvláště ti, co rádi odsunou představu ženy. Jsi takový?"

Zíral jsem na ní dlouho a pevně. To myslí do prdele vážně? Popadl jsem jí za ruku a strčil jí do uličky mezi dvěma budovami.

"Co to děláš?"

S rukou na jejím boku jsem ji nasměroval na zeď. Hruď na hrudi, shlédl jsem na ni dolů a pokoušel se zvládnout vztek, který mě popadal z jejího obvinění. A přitom jsem balancoval s tou stupidní kávou v ruce.

"Opravdu si myslíš, že jsem ženatý? Myslíš si, že jsem takový typ chlapa? Ten, co podvádí manželku?"

Zvedla hlavu. "Nevím. To proto se ptám. Nebylo by to poprvé, kdy se ženatý chlap pokouší se mnou něco mít. Přesto pochybuji, že by mě jakýkoli z nich odmítl tak, jako ty. Bylo to tvoje svědomí zatížené vinou, co promluvilo minulou noc?"

Co to do háje...?

Sehnul jsem se blíž. "Nejsem ženatý. Kdybch byl, nikdy bych tě nepozval do mojí třídy, protože bych nebyl schopný odtrhnout od tebe oči. Sakra, Brooke, to, jak jsme flirtovali ten první den, by se nikdy nestalo. Řekl jsem ti, že nemám zájem o rychlou šoustačku. Znova to už nechci. Nejsem žádnej malej kluk, co si to rozdává s kdekým. Chci víc než to." Posunul jsem ruce výš k jejímu pasu, vychutnával si křivky. "Dej mi víc."

Pomalu mrkla a podívala se na mě širokýma, smutnýma očima. Nepatrně zavrtěla hlavou. "Máš vůbec ponětí, jak poníženě jsem se cítila minulou noc? Jak trapně jsem se cítila? Byla jsem nahá, Masone, a tys mě odmítl." Prudce vydechla. "Odmítl jsi mě."

Kurva. Zranil jsem jí. Nemyslel jsem to tak. Nikdy bych to neudělal.

"Brooke."

Její pohled padl na moje tričko.

Bolest v jejím hlase, skombinovaná se zraněným pohledem, který se snažila schovat, mě trhal na kusy.

Sklonil jsem hlavu. Zvedla hlavu mým nenadálým pohybem a zalapala po dechu, když se naše ústa spojila v mučivém polibku. Bylo to horké a vlhké, skoro bolestivé, jak jsme uvolňovali naše zoufalství. Moje tělo ji přitisklo na cihly. Pootevřela rty se zasténáním, když svoje teplé ruce obtočila kolem mého krku, prsty mi zapletla do vlasů a zatahala. Jazykem jsem zkoumal její ústa a vycházel vstříc jejímu. Vzal jsem ji za zadek a přál si, abych měl obě ruce volné a mohl to udělat pořádně.

Sála mi ret, pak skousla a umívala se, když jsem se odklonil a zamručel.

"Umíš dobře líbat," řekla proti mým rtům. "Vážně dobře. To musí být tím přízvukem."

Zasmál jsem se, jazykem poškádlil její rty, ochutnával ji.

"Chci tě, Brooke. Už to chápeš?"

"Mm. Asi." Chytla mě za vlasy, když jsem se pokoušel ustoupit. "Ne, počkej, nepřestávej."

Položil jsem si čelo na její. Její ruka povolila.

"Chceš víc?" zašeptal jsem, zíral jí na pusu, oči, roztomilou vrásku na nose.

Přikývla a skousla si spodní ret.

"Já taky. Chcí víc toho i ostatního. Zkus to po mém."

"Zkus to po mém. Zahrnuje to nahotu." Pokoušela se dostat blíž.

Zatlačil jsem proti jejím boku a udržoval ji přimáčknutou na zdi.

"Masone," zasténala, když jsem se shýbl a políbil ji na tvář. Přejel jsem k uchu.

"Mohl bych tě právě teď ošukat přímo proti zdi, a kdokoli by mohl projít kolem nás. Líbilo by se ti to? Udělala by ses?"

Zachvěla se s rukama okolo mého pasu.

"Oh, bože," zašeptala.

Políbil jsem ji pod uchem a pokračoval. "Bylo by to úžasný, a chci to, vážně, ale mým způsobem, což zahrnuje city a poznávání se, důvěru... tak je to lepší. Je to o moc lepší, Brooke. Chci, abys mě doopravdy cítila. Nechci jenom rychlovku v uličce a pak nic. To udělat nemůžu."

Pomalu jsem ustoupil. Moje ruce opustily její tělo, zatímco jsem sledoval její zrychlený dech.

Buší jí srdce stejně jako mně? Potlačil jsem pokušení se zeptat.

Podíval jsem se na ní. Tváře měla zrůžovělé. Vlasy měla uvolněné, sotva zůstávaly v drdolu.

"Zkus to po mém," navrhl jsem znovu.

Prosím. Chci to s tebou.

Vtáhla spodní ret jak přemýšlela, její pohled přelétal od mých očí k puse. S lehkým zafuněním se odstrčila ode zdi a vzala si ode mně kávu. Nohy jí rychle odnášely pryč ode mně.

Cože?

"Znamená to ano?" Zavolal jsem a obrátil hlavu.

Existuje předsudek, ve kterém žena vystupuje jako děvka, přestože dělá to samé jako muž. Vztahuje se k tomu otázka, kterou by žádný chlap neměl položit, protože na ni neexistuje dobrá odpověď. "Měla jsi někdy jednorázovku/rychlovku?" Pokud odpoví žena, že ne - je za frigidní. Pokud odpoví, že ano - je za děvku. Brooke se dostala do téhle situace.

Brookein úhel pohledu:

Paul se přidržoval baru, zvlčile se šklebil. "Brooke! To je legrační. . . legrační znovu tě vidět, no ne? Bože, opravdu jsem si nemyslel, že jsi to ty."

Nemyslel si, že jsem to já? Viděla jsem ho před pár dny. Jak moc opilý tenhle chlap je?

"Ehm, jo, jsem to já. Malý svět." Zatlačila jsem do Masonovy hrudi. "No tak. Pojďme."

Paul nemlčel.

"Myslel jsem si. . . nó, to není Brooke. Ani náhodou! Měla by postávat na rohu."

Prudce jsem se otočila. "Cože?"

"Roh na ulici." Paul se přiblížil a zvedl hlavu s úšklebkem. "No víš. Jako děvka."

Tělo mi ztuhlo. Mason se za mnou napnul.

Paule, ty stupidní zasranej idiote. Říkal sis o to.

Masonův úhel pohledu:

"No víš. Jako děvka."

Brooke se rychle nadechla. Rozšířily se jí oči.

Co to kurva řekl?

Pohnul jsem se blíž k tomu sráči a postavil se před Brooke. "Hej, odprejskni, kámo."

Jeho hlava vylétla vzhůru, oči mrkaly v pokusu o soustředění. Sotva se držel na nohou. Jedna ruka položená na baru, druhá svírala stoličku, kterou Brooke před chvílí okupovala.

Byl tak nadraný, že každou chvíli přepadne.

"Ne." Brooke zvedla ruku a chytla mě za paži, zastavila mě. "Ne, nech to na mně." Postavila se před toho bastarda. "Promiň, Paule. Co přesně mě dělá děvkou? Byl to ten fakt, že jsem s tebou jednou měla sex, což náhle lituji, nebo to, že tvoje ubohé city jsou raněné, že jsem se ncehtěla pak mazlit?" Ruka jí vylétla na bok. "Jsi smutný, protože jsem si to nechtěla zopakovat? To je ono? To je proč právě teď vypadáš jako sračka, Paule?"

Ježíši. Brooke a tenhle kretén? Tohle nechci slyšet.

Paul sklonil hlavu a otřásal se tichým smíchem. "Šukáš jako děvka. Jaká holka se sbalí hned potom, co se nechá ojet?"

"Jakej chlap se promění v puberťáka a brečí kvůli tomu? Máš štěstí, že jsem s tebou šla domů. Tu noc jsem měla hodně možností."

"Jo. . . Vsadím se, žes měla." Přišoural se blíž, jeho oči se zablýskly. "Děvko."

Pohnul jsem se bez rozmyslu, postavil se před něj a přimáčkl jeho tělo k baru.

"Znovu s ní takhle promluv a prohodím tě zasraným oknem, jo?"

Malá ruka mi spočinula na předloktí. "Masone." Brooke zatahala za mou paži, ale toho bastarda jsem dál držel přišpendleného k baru.

Stačilo mi vědět, že byl s Brooke a vyprovokovalo mě to. Slyšet ho mluvit takhle... Nejsem násilnickej chlap, ale najednou jsem cítil, že bych mohl být. Mohl bych zbít toho šulina a necítit výčitky svědomí.

Hlava se mu přetočila doleva, pak doprava, jeho oči se pomalu zavíraly. "Hm. Prašť mě. No tak. J-je mi to f-fuk."

Mumlal slova. Sotva byl schopný stát.

Nepraštím ho.

UstoupiI jsem zpátky. Tohle nečekal. Oči se mu rozšířily, noha mu podklouzla a on se zřítil jako pravý opilec na podlahu, končetiny rozhozené jako hadrová panenka, hlava mu práskla o bar. Bolestivě zavřel oči a hekl, pak se pomalu přetočil a ležel mezi stoličkami.

Brooke chtěla s Masonem jednu rychlovku, aby tak pokračovala dál v zaběhnutém pořádku. Mason, ale od ní chtěl víc. Dohoda byla jednoduchá, budou se vídat a bavit se jako kamarádi. Budou se líp poznávat. Oba si to užívají.

Joey, Dylan a Brookeina sestra Juls nenechávají Brooke na pokoji a nutí ji, aby svůj vztah s Masonem definovala, aby přiznala, že spolu chodí. Brooke se zhroutí a Mason si neví rady, nechápe co se stalo. Je to jako velká bouře, která dopadla dobře. Nakonec Brooke řekla, kým pro ní Mason je.

Všechno šlo hladce, dokud se neozvala Brookeina minulost. Jedno CD, kde je Brooke s jiným mužem. Mason to náhodou viděl a rozzuřil se. A donutil Brooke myslet si to, co jí tenkrát vmetl Paul do tváře - děvka.

Brooke zůstala naprosto zničená a vypadala jako živá mrtvola a nebyla schopná fungovat. Mason zůstal v loftu a byl v totálním alkoholovém opojení, kdy nevěděl o světě. Situaci zachránil Joey, který šel "nakopat" Masona do zadku, a když ho viděl, musel mu promluvit do duše (svým vlastním způsobem).

Roztomilé malé lhářky 3 Dokonalé

1. prosince 2015 v 15:21 | Lola Kiss |  Beletrie
Čtveřice kamarádek se po sebevraždě Tobyho znovu dala do kupy (na jeden večer), protože se znovu objevilo A. A jak pokračuje pátrání po vrahu Alison? Domácí videa vchází na scénu.

Je příliš těžké nechávat si všechny tajemství pro sebe...

Hanna ztratila Monu jako kamarádku, a kromě ponižování od A, ještě musí snášet i Monu, která o Hanně šíří pomluvy. A Hanna? Stále usiluje o Monino přátelství. Během oslavy narozenin Mony v planetáriu, je Hanna ponížena a zachráněna vysokým, blonďatým Lucasem, číšníkem. A užijí si chvilku muchlování, než je vyruší starý profesor. Hanna dostane textovku od A, ne ze skrytého čísla, ale normálního čísla. Hanna poznala, do je A! Volala Emily a Arie, i Spencer, aby se s nimi mohla sejít a vše jim povědět. Když dorazily kamarádky, Hannu přejelo auto.

Arie bydlela se svým přítelem Seanem v domě s jeho rodiči, protože se její matka Ella dozvěděla, že Arie věděla o Byronově nevěře a tajila to. Byron odešel z domu bydlet s Meredith a Ella vyhodila Ariu, nedokázala se na ni dívat. Arie se svěřila Ezrovi, se kterým si znovu začala o něj v kabinetě a pak i u něj doma. Arie spala u Ezry, když dovnitř vtrhla policie a Ezru odvedli, protože spal se studentkou. Sean dal tip policii, protože mu A poslal/a fotky a text, kde se zrovna Arie nachází.

Spencer ukradla Melissinu esej na ekonomii a její profesor tuto esej poslal do soutěže Zlatá orchidej. Spencer se dostala do finále a její rodiče chystali oslavu a článek do novin. Spencer stále chodí k terapeutce, stejně jako její sestra Melissa. Během Spenceřiny terapie na ní doktorka vyzkoušela hypnózu, aby si Spencer vzpomněla, co vytěsnila. Spencer si vzpomněla na tu noc, kdy zmizela Alison, a domnívala se, že to byla ona, kdo Alison zabil.

Emily se účastnila závodu, když se pak v polovině stalo něco divného. Všichni na ni zírali nebo se usmívali. Emily nic nechápala, dokud neuviděla ten plakát, kde se líbá s Mayou. Kluci ve škole považovali Emily za neodolatelnou a zvali je ven, holky s tím byly v pohodě, ale její rodiče to vzali úplně jinak.

Máma se na Emily nepřítomně usmála. "Tak tě vítáme, Emily."

Emily se nezmohla na víc než němé mrknutí. Až po chvilce vykoktala. "No... dobrý večer.." Pohledem přeskočila z rodičů na tu dámu.

"Připojíš se k nám?" zeptala se máma, jako by měla Emily na vybranou. "Někdo se na tebe přišel podívat."

Paní, která měla na sobě černé dlouhé kalhoty do pasu a mátově zelený blejzr, vstala a podala si s Emily ruku. "Já jsem Edith." Usmála se. "Moc ráda tě poznávám, Emily. Posadíš se s námi?"

Emilyin táta okamžitě vyběhl do jídelny a přinesl pro Emily židli. Opatrně usedla. Byla jako na trní. Zmocnil se jí stejný pocit, jaký měla vždycky, když s holkami hrály polštářovou bitvu. Měly vlastní pravidla: jedna se zavázanýma očima bloudila po pokoji a ostatní do ní zničeho nic začaly pálit. Emily nesnášela tu chvíli před tím, než se na ni polštáře snesly. Vůbec tu hru neměla ráda - ale hrála ji, protože Alison ji naopak milovala.

"Jsem zástupkyně projektu, který se jmenuje cesta zpátky," představila se Edith. "Rodiče mi už řekli o tvém problému."

Emily cítila, jak se jí sedací kosti nepříjemně tlačí do dřevěného sedáku jídelní židle. "Problému?" Žaludek se jí sevřel. Obávala se, že ví, jaký problém má ta dáma na mysli.

"Samozřejmě, že je to problém." Mámin hlas zněl přidušeně. "Ta fotka - Jsi na ní s dívkou, s níž jsme ti jasně zakázali se stýkat. Stalo se to jednou, nebo víckrát?"

Emily si v rozčilení sáhla na jizvu, kterou měla v dlani. Carolyn ji jednou na zahradě omylem stříhla zahradnickými nůžkami. Vychovali ji velice dobře. Za všech okolností se chovala podle všech pravidel a hlavně, nedokázala rodičům lhát - nebo alespoň ne moc zdařile. "Stalo se to opakovaně, řekla bych," zamumlala.

Máma zareagovala tichým bolestným syknutím.

Edith semkla vrásčité úzké rty. Používala fuchsiovou rtěnku a byla cítit jako každá babička. "Pocity, které máš, nejsou trvalé. Je to nemoc, Emily. Naštěstí tě v našem společenství Cesta zpátky dokážeme vyléčit. Od našeho založení jsme vyléčili nejednoho exgaye."

Emily se zoufale zasmála. "Ex... gaye?" Svět se s ní začal točit, pak propadat. Oba rodiče ji zpražili výchovným pohledem. Drželi si v dlaních hrníčky s kávou.

"Tvoje záliba v mladých ženách není dána geneticky ani vědecky. Jedná se čistě o reakci na prostředí," vysvětlila jí Edith. "Pod odborným vedením dokážeme pomoct potlačit tvoje... chutě, chceš-li tomu tak říkat."