Vítězství orla - Simon Scarrow

2. listopadu 2015 v 20:01 | Lola Kiss |  Beletrie
Ve druhém díle Vítězství orla od Simona Scarrowa centurion Macro a jeho optio Cato pokračují v příběhu tam, kde skončil první díl Pod znakem orla. Expanze do Británie, kde obsadili pobřeží a postupně se vydávají do barbarského území Anglie. Jestli je kniha v něčem jiná?

Ano, Cato je v armádě skoro rok a už se na něm projevuje, že nemůže být tím citlivým mladíkem, který přemýšlí a nepřebírá cizí názory a zájmy. Macro přilnul ke Catonovi, a jejich vztah je víc jako syn a otec, dokonce se v nestřežených momentech chovají jako bratři.

Vespasianus si na chvíli oddychl od Vitelliových piklí, ale jeho manželka Flavie mu přidělala další potíže. Neúspěšně popřela své spojení se skupinou zvanou Osvoboditelé, která prahne po svrhnutí císaře Claudia.

Císař Claudius si přál zúčastnit se tažení a získat tak lid na svou stranu. Přišel s geniální taktikou, na kterou byl náležitě hrdý. A kdyby nebylo chytrého tahu jednoho legáta, Vespasiana, proměnila by se Claudiova strategie v hotová jatka. Jak reagoval Claudius na vítězství?

"Ale, ale, ale! To už stačí, generále! Rozkazy tu v-v-vydávám já. A tak to má být. Velím úplně p-p-poprvé a hned se mi podařilo vybojovat takové skvělé v-v-vítězství. Copak to nedokazuje, jak s-s-skvělý jsem velitel, no?"

Plautius se prosebně otočil k Narcissovi, ale první tajemník jen pokrčil rameny a nenápadně zavrtěl hlavou. Generál stiskl rty a kývl směrem k prchajícím Britům. "Ano, Caesare. Dokazuje."

Kdy dostal Cato cennou lekci? První milostné zklamání:

Kdyby ještě chvíli počkala, možná by si všimla, že ji Cato opatrně sleduje mezerou mezi stany. Viděl, jak téměř pádí opačným směrem, a když si byl jistý, že se může krýt v přítmí po jedné straně cesty, vydal se za ní. Tiše běžel od stanu ke stanu a snažil se neztratit ji z dohledu. Lavinia neběžela daleko. Zastavila se hned před prvním ze šesti velkých kožených příbytků patřících tribunům II. legie. V tu chvíli se strach, který jím ještě před chvílí cloumal, změnil ve zhnusení a zášť. Lavinia totiž zvedla chlopeň Vitelliova stanu a vešla dovnitř.

Lavinia byla mladší než Cato, a doplatila na přísloví udělat tu největší hloupost, která tě může stát to nejcennější. V Laviniině případě to byl její život, který se stal pro Vitellia bezcenným v momentě, kdy jeho pokus o vraždu Claudia selhal. Minulost se někdy opakuje, milenci se shledají, ale často mívá překvapivé konce, tedy pro jednu stranu určitě.

Jestli je něco, co ocení každý, kdo má rád pravdu zapracovanou do čtivého příběhu, ocení následující odstavec:

"A co měly znamenat ty kejkle kolem jeho jména?"

Cato se zapřel o loket a zadíval se přes plápolající plameny na Macrona. "Pochází z rodu Barků."

"Jo, to jsem slyšel," odpověděl Macro znudeně. "No a?"

"Říká ti něco jméno Hannibal Barkas, pane?"

Macro chvíli ani nedutal. "Ten Hannibal?"

"Přesně tak."

Macro se přisunul k ohni a hvízdl. "Páni, aspoň jsme našli důvod, proč tak nemá rád Řím. Koho by napadlo, že Hannibalův dědic bude bojovat v římský armádě?" prohlásil Macro a rozchechtal se.

"Ano," dodal Cato tiše. "Koho by to napadlo?"

Víte, jak všichni říkáme pohrůžky, které nikdy nemíníme vykonat? Takové ty řečnické obraty typu: zaškrtím ho, nejraději bych ho zabila, etc... S jednou pohrůžkou jsem se setkala i při čtení: "... Až toho překupníka najdeme, zpestříme si konec bojů a ukřižujeme ho." V ten moment jsem se zarazila, jako když vám po zádech přejede mráz. Uvědomila jsem si, že v té době to nebyla pohrůžka, ale test jaký se udílel nepřátelům Říma nebo neposlušným vojákům. Ukřižování bylo signifikantní pro dobu římského impéria.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama