Já nebudu chodit po špičkách

13. listopadu 2015 v 15:58 | Lola Kiss |  Eagle´s
Znáte ten pocit poté, kdy jste prodělali menší krizi, a lidé kolem vás se k vám chovali jako ke skleníkové květince? Nebo ke křehké panence? Jako k někomu, komu chybí malé ďobnutí a rozbulí se jako mimino? Přesně těmito slovy popsala Angelika poslední tři pracovní dny.

Veronika i Radek ji viděli, jak se ne zrovna klidně vypořádala s Derekovým proslovem. No, prostě se složila, tak trochu. Angelika se ušklíbla a potlačila vzpomínku. Tohle nebylo poprvé, ani naposledy, kdy ji něco podobného vmetl kluk do obličeje.

Angelika zvedla hlavu, ale Veronika před jejím pohledem uhnula. Hm, divné. Angelika si všimla, že se Radek chová normálně, ale Veronika se chová, jakoby seděla na pružince. Hlavně ona kolem ní chodila potichounku.

"Radku, co je to s Veronikou?" zeptala se Angelika, když Veronika odklusala na zadní terasu.

"Má hryzání."

"Má, co?" Angelika se na něj dívala a nechápala. Obvykle stíhala jeho myšlenkové pochody nebo narážky, ale teď - puf! Prázdno.

"Hryže jí svědomí." Objasnil jí Radek a naplnil dva pohárky kávy sebou.

Angelika vydržela další hodinu, kdy se Veronika chovala jako pako a pak na ni udeřila. A Veronika přiznala barvu. Odvyprávěla, co pověděla Derekovi, a jak uviděla, jak se Angelika zatvářila, a pak ji slyšela v kumbále pro zaměstnance.

"Promiň." Hlesla nakonec Veronika, a Angelika se musela zhluboka nadechnout. Jak ráda by do něčeho praštila. Napočítala do pěti a dostala svůj temperament pod pokličku.

Radek pozoroval obě své spolupracovnice, i když Veronika byla no, prostě jedna noc. Přemítal, jestli udělal dobře, když promluvil s Derekem. Není žádná kecka, ale ten chlap byl celé tři dny na pěst. Nesoustředěnej, startoval na sebemenší popíchnutí a prostě se s ním nedalo vydržet v jedné místnosti. Radek to věděl z vlastní zkušenosti, bydlel s Derekem a ještě dalším kámošem.

"Nevypadá naštvaně." Prohodil Radek a pokynul Angeličiným směrem.

"Zuřila, ale pak najednou - cvak!, a byla jiná." Veronika mrkla na Angeliku.

Radek raději pomlčel, že žvanil s Derekem jako stará slípka. Začal si vyčítat, že se do toho nechal zatáhnout. Bohužeĺ jeho přání nemělo delšího trvání. Dveře se otevřely a dovnitř vešel - sakra! - Derek.

Derek přistoupil k pultu a objednal si jedno s sebou. Angelika vzhlédla a Radek vykulil oči. Ta holka neukazovala nic. Na obličeji měla masku. Zavrtěl hlavou, jak někoho mohly podobné holky fascinovat? Jemu vyhovovaly holky jako... Ne! Tam rozhodně nepůjde, protože s Veronikou to byla jednorázovka.

"Tady to je. Bude to čtyřicet osm." Angelika shrábla bankovku a když chtěla Derekovi vrátit, všimla si, že na té bankovce něco je.

"To je-" Angelika nedopověděla, protože po Derekovi tam nebylo ani památky. Zmateně zírala na stovku, kde bylo na zadní straně napsáno: Promiň.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama