Listopad 2015

Začátek

30. listopadu 2015 v 5:59 | Lola Kiss |  Tvář démona
S pohledem přikovaným na šedé ulice pod sebou sledoval barevné tečky, které se proplétaly, narážely do sebe, jedna druhou pohlcovala nebo jen příležitostně navázaly letmý kontakt.

Zmuchlal list dopisní papíru z kaligrafické sady a hodil ho dolů. Sledoval jak minul jeho komíhající se nohy a pozvolna se blížil k zemi. Takové nic nedělání.

Zvedl se a shlížel přezíravě na ty drobné tečky, které ani netušily, že dneska má prá z nich šťastný den. Šťastný? Kdepak.

Opřel se o zábradlí, které zapraštělo, když se jeho váha položila na kovové sloupky. Čekal ho perný den.

Obrátil se a vešel do místnosti, která vypadala jako nepovedená imitace Pekla od Danteho. Ušklíbl se nad vlastním odrazem v zrcadle a pozoroval svýma černýma očima tu pořád stejnou výraznou tvář. Kdysi si říkal, že mu pomůže, ale nyní pochopil, že díky ní přichází o pravou zábavu.

Je čas si hrát.

Venku byl zataženo, ale bez deště. Lidé pospíchali a vráželi do sebe. Ani se nenamáhaly s omluvou. Kdo by se staral o dobré vychování, že? K čertu s tím. Pousmál se a svižně si vykračoval po chodníku.

Lidé jsou tak prostí. Jejich mysl nikdy nepochopí rozdíly mezi hrou a pravdou. Jsou v podstatě jako nedovyvinutý živočišný druh. Procházel podél restaurací a kaváren, které okupovaly zdejší čtvrť a odvracel se od kolemjdoucích. Možná by mohl být na chvíli viděn, ale to není tak k popukání. To není ono, když přihlíží a podílí se. Ne. Raději si hraje na našeptávače.

Slastně se usmál, když si vzpomněl na včerejší večer. Tak slibné. Tak lákavé, že si nemohl pomoci. Nechtěl vzdorovat své touze. Našeptávat slovíčka a sledovat, jak vycházejí z úst, která by měla říkat opak. Bavit se nad výraz, když uslyšela ta zrádná slova. Měnit někoho a nechat ho tomu propadnout. Nádhera.

Za včerejšek stihl zkazit deset těch primitivních tvorů. Možná by měl vyhledat něco, kde by se tolik nenudil.

Zhnuseně se odvrátil, když před ním stanula mladá zamilovaná dvojice. Vlastně ne, nestála před ním, protože ho neviděli. Nikdo ho nemohl vidět. Ne, pokud se sám nerozhodne.

Potloukal se po náměstí, kde využil své nadání pro získání závislostí. Jak jednoduché nechat vyhrát znovu a znovu, až nakonec vsadí vše, a sebrat to. A pak? Co radí ten malý hlásek v jeho hlavě? Kde vzít peníze? Kde? Co takhle půjčka nebo snad, ten malý krámek na rohu. Mohl si vzít peníze? Stačilo by pohrozit, ukrást a odejít.

Muž, který doposud seděl v koženém křesle vyskočil rozčilen a prázdnou peněženku odhodil ko koše. Ano, to je ono. Opájel se vítězstvím, když pozoroval zoufalého muže, co se chystal vyloupit obchod.

"Prosím." Cukl sebou, jako by do něj udeřil blesk.

Nenáviděl to slovo. Kdykoli, kdekoli ho někdo pronesl v jeho přítomnosti, skoro se neovládl. V takových chvílích propukali po městě dopravní nehody, pohotovosti v nemocnicích měly napilno.

Prudce se otočil a mračil se. Pak zaslechl znovu ten hlas, který řekl to odporné slovo na P.

Mladá holka, tak dvacet let, pracovala jako číšnice v té drahé luxusní restauraci kde před týdnem zlomil barmana. Zastřelil se. Nebo to bylo před měsícem? Rokem? Neměl ponětí. Bylo mu to fuk.

Rázovala směrem k té holce, které je až příliš dobrá. Asi našel dnešní úkol. Promnul si ruce. Těšil se na to. Doslova se mu třásly nedočkavostí ruce. Ano.

Přiblížil se jí na dosah, zatímco si zapisovala objednávku. Začal našeptávat.

Mladá servírka trhla hlavou a snažila se mu vzdorovat. Cítil to. Líbilo se mu to.

Nic to není, jenom vyzkoušíš, jestli má voda dostatečnou teplotu.

Držel se krok za ní a pořád jí našeptával. Dostane ji, za každou cenu. Zlomit ty lidské bytosti je jednoduché. Někomu stačí moment štěstí, někomu radost, někomu strach a někomu bolest.

Vejdi do kuchyně a vyzkoušej šéfkuchařův nůž. Bude to rychlé a jemné.

Servírka si promnula spánky. pak zavrtěla hlavou a vytratila se za bar s omluvou, že si musí rychle odskočit.

To šlo snadno. Napůl zklamaně a napůl naštvaně a porozhlédl po další oběti.

Opřel se o stoličku u baru a díval se na ty komické postavičky, které žili své životy, jako by to bylo to nejdůležitější v jejich životě. Směšné. Tragické. Patetické. Nenáviděl je.

"Co si dáte?"

Trhl sebou a zíral na tu servírku. Co se to stalo?

"To je vše. Děkujeme."

"Prosím. Hezký zbytek dne." Seskočil ze stoličky a znovu na kůži cítil zásah elektrickým proudem.

To ne! Nemá žádné popáleniny! Žádné řezné rány! Zuřivě vydechl a tentokráte se nenamáhal udržet vzdálenost jednoho kroku. Ta malá mrcha.

Našeptával znovu, víc naléhal, ale nic. Ona se zavrtěla, promnula si krk, ale nic neudělala.

Zuřivě zařval, až se jeden host řízl o steakový nůž, jedna žena zakopla a zlomila si nohu, další se polil horkým čajem. Menší pohromy kolem něho, ale katastrofy po městě.

Na mě si krátká, ty malá potvoro! Na. Démona. Si. Krátká.

Stránka jedné knihy - 4.kapitola, část 3

27. listopadu 2015 v 21:35 | Lola Kiss |  MY NOVELS Stránka jedné knihy
Dokud nepřijal zbytek party, zůstala jsem schovaná u sebe v pokoji se zamčeným klíčem. Věděla jsem, že Ben znovu nepřijde, ale riskovat další konfrontaci jsem nechtěla.

"Lili, tohle si fakt dovolil?" Erika na mě třeštila svoje světle hnědé oči.

Pokývala jsem hlavou a potvrdila si tak její názory na Bena, který se honí za každou sukní.

Cyrano z Bergeracu - Edmond Rostand

27. listopadu 2015 v 15:14 | Lola Kiss |  Beletrie
Jestli mě něco na první pohled dostalo, byl to verš, kde Cyrano bojuje v divadle: "Svůj širák odhazuji v dáli..." Tuhle větu jsem znala, ale nikdy si ji nedávala do kontextu s knihou. Je zajímavé, že před lidmi si Cyrano dělá legraci ze svého velkého nosu, zdá se, že je nadto povznesen, ba i hrdý. Ale jakmile se dostane mezi nejbližší přátele, je sklíčený.

Četla jsem překlad od Jaroslava Vrchlického a říká: hrůza! Raději dávám přednost Františku Hrubínovi.

Roxana dostala od Kristiana první dopis, který napsal Cyrano. Roxana je unešená a velebí ho před Cyranem:

ROXANA: Je krásný, důvtipný! Ó jak ráda jej mám!

CYRANO: Kristian ducha má?

ROXANA: Ba, více než vy sám!

CYRANO: Aj, vida!

ROXANA: Nelze kdo dle mého vkusu slovy, jež v podstatě jsou nic, z nichž každé všecko poví, říc více jako on. - Sní někdy roztržitý, však jakby vzbudil se, zas hýří vtipem hbitý.

CYRANO: Ne!

ROXANA: To jest přespříliš pln předsudků tak být, že krásný je to hoch, již nesmí ducha mít?

CYRANO: O lásce mluviti zda umí zkušeně?

ROXANA: To málo hovoří, on káže nadšeně!

CYRANO: A píše?

ROXANA: Ještě líp! - Chtěl byste poslouchat? - "Víc srdce mám, co bereš mi je." - Krásné?

CYRANO: Snad!

A Cyrano poslouchá, jak mu Roxana líčí Kristianovu lásku, zatímco on jí odpovídá tak, že svá vlastní slova rozcupává na kousky. Je sám na sebe naštvaný.

Roxana rozhodně není dokonalá, protože slíbí De Guichemu, že se s ním večer setká, aby pozdržel pluk a Kristian tak nemusel do války. Ale večer, kdy má dojít k oné schůzce, Cyrano coby Kristian vyznává lásku Roxaně pod oknem, a Roxana je z toho pohnutá, takže namísto schůzky se koná rychlá svatba Roxany a Kristiana. A ihned na to se pluk vydává do války.

Roxana dorazí za Kristianem na bojiště, protože ji uchvátily "Kristianovy" dopisy. Zamilovala se do toho člověka, který je psal a řekla, že miluje víc ducha než-li krásu zevnějšku. Cyrano si vzal Kristiana stranou, aby mu řekl, kolikrát ze týden, že to psal Roxaně. Kristian však Cyrana překvapil, protože mu řekl, že ví, jak moc miluje Roxanu. Chtěl, aby řekl pravdu.

Cyrano nemohl říct Roxaně pravdu a Kristiana nechal umřít s vědomím, že si vybrala jeho. Cyrano lhal i v tom, že Roxaně pověděl pravdu.

Po patnácti letech zná Roxana pravdu o dopisech. Cyrano čte poslední dopis, který napsal Roxaně ve jménu Kristiana.

CYRANO: "Já s tebou budu vždy, já budu vždy tvým stínem, já budu věčně tvým ba i tam v světě jiném, jenž miloval tě vždy! Ty budeš věčně má!"

ROXANA: A kterak můžete to čísti? Kol je tma!

CYRANO: Roxano!

ROXANA: Byl jste to!

CYRANO: Ne!

ROXANA: Jak děl jméno moje, já měla uhádnout!

CYRANO: Ne, to jsou marné boje!

ROXANA: Že byl jste to vy přec!

CYRANO: Přísahám!

ROXANA: Já mohla tušiti ten váš šlechetný klam!

CYRANO: Ne!

ROXANA: Každé slovo to, tak šílené a blahé!

CYRANO: Ne!

ROXANA: Hlas váš, byl jste to v té krásné noci vlahé!

Poté, co Roxana zjistí pravdu, objeví se Cyranovi přátelé. Cyrano se vydal za Roxanou, přestože věděl, že jeho zranění hlavy je smrtelné. Roxana milovala Cyrana, ale ten umírá.



Všechny staré nože - Olen Steinhauer

25. listopadu 2015 v 13:00 | Lola Kiss |  Beletrie
"Fantastické drama ze světa CIA."

"Špionážní román s hitchcokovským napětím."

Všechny staré nože napsal Olen Steinhauer, americký spisovatel, který se narodil v roce 1970. V Bostonu vystudoval tvůrčí psaní, získal stipendium, a strávil pár let v Rumunsku, Chorvatsku, Itálii a ČR. Začínal psaním thrillerů, které se odvíjely v době studené války, ale proslavil ho špionážní román Turista (Angelina J., Johnny D.). Známé jsou také Americký špion a Nejbližší východ.

Henry Pelham pracoval jako agent CIA v terénu se sítí zdrojů a sbíral informace. Po tragédii, která se odehrála v Rusku, odešel do Vídně, aby na vše zapomenul. Jenomže minulost nikdy nespí.

Celia Harrisononá žila s Henrym rok, než došlo k tragédii Flanker v Rakousku a ona si uvědomila, že nic není jako dřív. Odešla ze CIA a na Henryho zapomněla.

Když jsem četla knihu na začátku, řekla jsem si: "A sakra!" Teď, v době, kdy se řeší válečné konflikty v Ukrajině a Sýrii, řeší se emigranti, se vydala tahle kniha. Hned na začátku vás seznámí s teroristickými útoky a radikální skupinou Aslim Taslam. Jasně, je to kniha, která vypráví smyšlenky, ale no, necítila jsem se zrovna pohodlně.

Všechny staré nože,
které rezivěly v mých zádech,
teď vrazím do těch tvých.

Všechny staré nože je přesně to, co potřebujete, abyste si uvědomili, že existují knihy, které vás dokážou vtáhnout do děje a vy čtete mezi řádky, co se odehrává mezi Henrym a Celií. Oba jsou agenti CIA, a přestože Celia skončila, nikdy nepřestane být tou, která věděla nejvíc. Henry byl pověřen vyšetřováním starého případu Frankleru, měl najít toho, který vyzradil důvěrné informace a kvůli tomu přišlo sto-dvacet lidí o život.

Během jednoho rozhovoru v poklidné, skoro nudné restauraci se střetne Henry se svou bývalou milenkou Celií. Henry letěl do Kalifornie s jediným úmyslem. Potvrdit svá podezření a postarat se o ně. Celie chtěla konečně získat důvody, proč k tomu došlo. Slovní souboj, který říká vše a zároveň to dochází jednomu, kdežto druhý tápe.

Jde o obyčejný rozhovor, která má jediný konec. Přežije pouze jeden, protože CIA neposílá své lidi před soud.

Co se stalo, stalo se

24. listopadu 2015 v 20:03 | Lola Kiss |  Eagle´s
"Tak jo. Vysyp to." Veronika se opřela bokem o pult a provrtávala Angeliku pohledem.

"Co?" Angelika dělala, že nechápe. Chtěla si o tom rande s Derekem promluvit tak moc, že celé odpoledne pletla objednávky.

"Angeliko." Začala Veronika, ale zůstala zticha, když se přiblížil Radek.

"Taky ti řekla podrobnosti?" Uculoval se Radek a předstíral, že Derek žvanil. Nežvanil.

Angelika po něm střelila pohledem. "Bylo to prostě rande. Normálka."

"Neřekl bych, že normálka. Hotová romantika! Byli-"

"Ježiš! Byla to obyčejná střecha." Radek se vítězně zašklebil. Angelika chtěla předejít Radkovo přikrášlenému popisu, ale naběhla si. Nic o tom nevěděl.

"Střecha?" Veroničino obočí vylétlo vzhůru. "Teď mi povíš všechno."

Angelika se nadechla, že jí odsekne, ale Veronika jí čapla za ruku a táhla pryč.

"Hej!" Ozval se uraženě Radek, ale musel zůstat obsluhovat lidi.

Angelika se v duchu proklínala a usadila naproti Veronice. Chtěla si o tom promluvit se spolubydlící, ale nějak se nemohla odhodlat. Kdo ví proč, Veronika jí byla sympatičtější.

"Takže střecha?"

"Jo, vzal mě na střechu policejní stanice. Udělal tam něco jako noc pod hvězdami."

"V čem to podělal?" vzdychla Veronika a upřela na Angeliku soustrastný pohled. Věděla, že se to na začátku může jevit jako dobrý nápad, ale Derek se jí jevil jako někdo, s kým by nechtěla být o samotě. Něco v jeho postoji a chování ji odrazovalo.

"Nic nepodělal." Angelika se přinutila říct to, co jí rejdilo v mozku a nenechávalo spát. "Nejsem typ na dlouhodobé chození. Nechci, abych musela uzpůsobovat režim pouze podle něj. Nechci, abych na něj někdy musela čekat a zjistit, že se nezdržel na přednášce, ale v posteli rádoby kamarádky. Poslední vztah jsem zkusila a doslova skončila na dně. To poslední, co bych nyní chtěla je někdo, kdo si půjde za svým a čeká, že jeho sny budou tím, co mě bude naplňovat."

"Ale no tak. Jestli jsi něco podobného prožila, nečekej, že se to stane znovu. A víš co? Ti, kteří říkají, že nejsou na chození a dlouhodobé vztahy, bývají těmi, kdo do nich spadnou." Veronika viděla na vlastní oči, když se její sestra zamilovala, ale říkala, že z toho nic nebude. Teď je vdaná za toho kluka a mají dvě děti.

"Zapomínám, že studuješ psychologii." Angelika nechtěla, aby Veronika poznala, že se ve skutečnosti bojí toho, že by to mohlo dopadnout dobře. Naposled se pokoušela o něco, co sama obdivovala a viděla, jak fungovalo. Vztah jejích rodičů...

"A co studuješ ty, hm?"

"Fajn." Angelika to odmávla.

"Tak, jaký byl?"

"K ničemu nedošlo. Byla tam docela kosa. Ale sakra, umí líbat."

"Ty se červenáš!" Angelika by se nejraději propadla hanbou, když její kamarádka vykřikla a celá místnost se pohledem upírala na ně.

"Něco mi říká, že-"

"Hej! Trocha pomoci!" Houkl na ně Radek, když se mu před pultem objevil zástup hladových studentů.

Angelika se zasmála Veroničinýmu zklamání a odmítla vzpomínat na šaty, které měly roztržený zip na boku.

Pokud zůstaneš

23. listopadu 2015 v 19:38 | Lola Kiss |  Beletrie
Pokud zůstaneš napsala Courtney Cole. http://www.courtneycolewrites.com

Pokud zůstaneš líčí příběh čtyřiadvacetiletého Paxe Alexandra Tatea, který žije na hraně. Jeho život jde z kopce a příležitostně bere drogy nebo pravidelně zapíjí svoji prázdnotu. A proč? Má noční můry o své matce a nemůže se jich zbavit.

Třiadvacetiletá Mila Hillová pracuje v krámku s malířskými potřebami, sama také maluje a fotografuje. Nejvíc miluje fotografování v noci, a to hlavně jezero a měsíc. Má starší sestru Madison, rodiče jim umřeli během autohavárie.

První setkání Paxe a Mily bylo naprosto příšerné. Z pohledu Mily: Přiblížím se k autu, abych nahlédla dovnitř, a hned si rukou zakryju pusu. Auto je zamořené pronikavým puchem blitek a já vidím proč. Kluk na sedadle řidiče omdlel v ohromné louži červenooranžových zvratků. Pusu má otevřenou a lepkavé zvratky mu tečou přes bradu na hrudník. Otřesu se. Tohle rozhodně není jeho nejlepší chvilka.

Ačkoliv se nehýbe, vím, že dýchá, protože vydává divné chrčivé zvuky. Nosní chrupavka se mu chvěje tichým chrápáním, které tlumí zvratky kolem pusy.

To nevypadá dobře.

Mila zachrání Paxovi život - neodhadl kolik si toho vzal, a kdyby ho nenašla, zemřel by na předávkování.

Jemná verze toho, jaký vede Pax život: "Jsem člověk, který se snadno naštve, vybouchne a provádí voloviny, aby zvládl svůj vztek. Nebo bolest. Neumím se s věcmi vypořádat zdravě. Řeším to hloupě, drogami a ženami. Nebo whisky. Včera jsem zvolil whisky a ženskou. I když ta ženská jsi nebyla ty. Nesnažil jsem se zneužít tvé opilosti."

Sice je Mila pohodová a slušná holka,nicméně se umí bavit: "Nikdy předtím, mě nikdo nemaloval," sdělí mi. "Můžu si zvolit pozadí, polohu a tak?"

Překvapuje mě, že ho to zajímá, ale přikývnu.

"Jistě. Je to jen pro zábavu, takže to udělám, jakkoliv si budeš přát."

Střelí po mně zářivým úsměvem. "Skvěle! Chtěl bych být nahý."

Vylekaně se na něj podívám, ale pak zahlédnu jiskřičku v jeho očích, takže je mi jasné, že jsem si naběhla.

"To byla past!" Zakoulím očima. "Narafičil jsi to na mě."

Pokrčí rameny a zdá se, že je na sebe hrdý.

A pak se Mila nechá unášet Paxovou pobídkou...

Nesměle na něj zírám s rukou strnulou nad plátnem.

"Skoro se bojím zeptat," vydechnu. "Co chceš dělat?"

Změří si mě pohledem, jak tam tak hrdě stojí ve své nahotě.

"Chci, abys mě malovala nahá. To je to nejmenší, co pro mě můžeš udělat, abych se cítil v pohodě. Koukni, jsem skoro na dně."

Leknu se a klesne mi brada. Nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by byl tak daleko ode dna. Je hrdý na svoji nahotu. Dokonce namyšlený. Zasměje se mému výrazu.

"Máš nahnáno, Karkulko?"

Srdce mi tluče tak hlasitě, až ho v podstatě slyším.

Upírá ke mně vyzývavý pohled, a tak navzdory zdravému rozumu odložím štětec a rozepnu si džíny.

"Fajn." odseknu. "Myslím, že to zvládneš, budu tě malovat nahá, i když na druhé rande to není běžný postup. Nesmíš se ale hýbat. Nesmíš pohnout jedinou částí těla. Dokážeš to?"

Pax chodil k terapeutovi, kde mu terapeut pomocí hypnózy pomohl vzpomenout si, co se stalo, že má noční můry. Pax přišel na to, jak ve skutečnosti zemřela jeho matka. Následně se rozjel se svým otcem na policejní stanici, kde vypověděl, co se stalo toho odpoledne, kdy jeho matka zemřela, před sedmnácti lety vraha nikdy nechytili. Nyní ano.

Pax potřeboval oporu, kromě otce také Milu, ale ona se cítila ublížená jeho předchozím odstrčením a odmítla ho. "Dám ti důvod," pronesu zastřeným hlasem. "Slibuju. Jestli mi dáš šanci, dám ti dobrý důvod se mnou zůstat."

Znovu mě políbí a já se musím krotit, abych ji nestiskl v náručí tak silně, aby nemohla odejít, aby musela zůstat.

"S tím počítám," zamumlá Mila a poodstoupí. "Potřebuju jen nějaký čas, Paxi. Potřebuju, abys mi dokázal, že to myslíš vážně a pracuješ na sobě. Nic víc nepotřebuju."

Sice to Mila řekla Paxi mírně, ale jedno bylo jasné. Nevěřila mu a to ani předtím, když byli spolu. Dokáže to i tím, že potřebuje svou starší sestru Madison, aby potvrdila, že se Pax změnil. Celý měsíc byla jako ufňukaná chudinka.

Hledání dokonalé lásky

21. listopadu 2015 v 11:16 | Lola Kiss |  Beletrie
Hledání dokonalé lásky od Jennifer Probst je druhým dílem v sérii Searching for. Po prvním díle jsem myslela, že padnu. Sice jsem tu knihu přečetla, ale nevnímala. Nesmála jsem se, neříkala si: "Tak to se povedlo.", nebylo tam nic. Poté jsem narazila na zmínku, že se chystá další díl Searching for perfect. Podívala jsem se na ukázku v knihkupectví a věděla, že si tenhle díl musím přečíst.

Za jeden den jsem ho přelouskala a konečně: "Ano!" Konečně jsem se dočkala něčeho, co mě potěšilo. Na příběh, který se postupně odvíjel jsem se dívala jinýma očima. Pokaždé se našlo něco, co mě dokázalo odrovnat ať už smíchy nebo důvtipem.

Kennedy Ashe pracuje v seznamovací agentuře Kinnections jako hrdinka předchozí knížky Kate (Searching for someday). Kennedy - Ken - je odbornicí na poli módy, proměny klientů a PR. Jestli ji vystihuje něco, pak je to její snaha o dokonalost u klientů i u sebe. Na první pohled je její život jedna velká procházka růžovou zahradou."Zeny nepotřebují, aby jim cizí muž hned napoprvé řekl, jak krásně nebo dokonale vypadají. Nejdřív se musíte naučit se otevřít, a pak pokládat komplimenty."

Nathan Ellison Raymond Dunkle - Nate - pracuje jako raketový specialista a do seznamovací agentury šel s jasným záměrem. Chce si najít manželku. Hledání se ukáže být jako problém, protože jeho sociální dovednosti se rovnají taktu tanku. Vše, co chtěl vědět o ženách se dočetl v časopisech jako Cosmopolitan, Marie Claire, Glamour, Self a jiné podobné "odborné věci". "Prostě bych chtěl mít manželku a děti, rodinu, ke které bych se vracel domů. To toho chci tolik?"

Jestli jsem se bavila? Už na začátku mi bylo jasné, že tohle bude především zkouška pro bránici. Věty, které Nate vypouštěl z pusy a myslel je vážně, jsem musela rozdýchat a dávat pauzu bránici. Způsob, jakým ho Kennedy, Kate a třetí partnerka ve firmě Arilyn učily správně konverzovat se ženami, se stal místem, kde jsem nemohla udržet knížku ve vzpřímené poloze. Musela jsem ji položit a trochu se uklidnit. Chechtat se na celé plné kupíčko ve vlaku - no, blázna ze sebe dělat nemusím.

"Jsem sexy číšnice. Přišla jsem k vašemu stolu a zapsala si vaši objednávku. Navažte, jak nejlépe umíte."

"Nezapomeňte mě chodit často kontrolovat. Už dlouho jsem neviděl tak hezkou tvářičku. Inspirujete mě, abych se stal lepším mužem."

Kennedy se jen s největší námahou nerozesmála.

A tak stiskla tlačítko.

Nate vyjekl a vyskočil ze židličky. Elektrický výboj mu projel do kůže a Ken si představila, jak se mu tisíce malých jehliček energie zakusují do těla a způsobují právě tolik bolesti, aby ho přiměla k soustředění. Jeho prsty vystřelily ke krku a tápaly kolem obojku. Jeho pohled se zatvrdil.

"Co to mělo být?" zasyčel. "To bolelo!"

"Upřímně Nate, tohle byla jedna z nejpříšernějších narážek, jaké jsem kdy slyšela."

"Opravdu laciná," dodala Kate.

"Poslala jste do mě elektrický šok!" Pronesl ta slova s výrazem naprostého ohromení.

Mávla rukou. "Je to jen technika korigující chování. Malý impulz, který vám připomene, že jste mimo mantinely."

Než jsem tě poznala (ME BEFORE YOU)

19. listopadu 2015 v 18:25 | Lola Kiss |  Beletrie
Nechala jsem se zlákat kamarádčiným doporučením a do knihkupectví vyrazila s jasným úmyslem. Koupit si knihu Než jsem tě poznala od Jojo Moyes. Četla jsem od ní Stříbrnou zátoku, a nadšená jsem nebyla. Spíš jsem si řekla, že je to něco, co bych raději nikdy ani číst nechtěla.

Will Traynor (35) je kvadruplegik (poraněná mícha, krční obratle C5/6), a předtím býval právníkem, nebo spíš velkým obchodníkem ve stylu Edwarda z Pretty Woman. Dařilo se mu, a jeho koníčky zahrnovaly adrenalin. Chvíli nedokázal sedět v klidu a procestoval celý svět.

Lou Clark (27) pracovala šest let v kavárně, dokud kavárnu nezavřeli a Lou si nemusela hledat novou práci. Vyzkoušela toho hodně a nakonec skončila jako společnice pro Willa.

Lou nemůže Willa vystát, protože je na všechny protivný a vzhledem k jeho stavu je to i pochopitelné. Kromě depresí se utápěl v nenávisti a to do té míry, že se pokusil o sebevraždu. Následně se jeho matka rozhodla, že ho nenechá samotného a do hry vstoupila Lou. Neměla žádné zkušenosti a o Willově pokusu nevěděla.

Časem se z nich stali přátelé a pak se Lou do Willa zamilovala. Vzniklo mezi nimi pouto, které se prokázalo, když společně poprvé vyrazili na koncert s orchestrem a posléze na svatbu Willovo bývalé přítelkyně Alicie. Lou vzala Willa na dovolenou, kde mu vyjevila svoje city. Will k ní nebyl lhostejný. Dokázala na něho být stejně hrubá jako on k ní. Lou kolem něho nechodila po špičkách. Když se dozvěděla pravdu o Willově pokusu, rozhodla se ho zapojit do života. Kvalitního života, kde by si mohl užívat i s kvadruplegií.

Měla jsem psychologii. V jedné z přednášek jsme si povídali o lidech, kteří se pokusili o sebevraždu nedokonanou - někdo jim to překazil. Jestli pak dotyčnému řekněte, že bude líp a on vám řekne ano, a začne se chovat jinak, bude klidnější či veselejší, není to proto, že se změnil. Je to proto, že si stanovil dobu, že se rozhodl a nic to nezmění. Proto bylo pro mě těžké číst příběh, u kterého jsem věděla, jak skončí. Emocionálně to bylo nedostižné, něco takového jsem dosud nečetla.

Malí pomocníci

19. listopadu 2015 v 18:22 | Lola Kiss |  Eagle´s
Když šla Popelka poprvé na bál, aby získala srdce prince měla holoubky, kteří za ni splnili úkoly od macechy. Když Sněhurka kousla do otráveného jablka, byli to trpaslíci, co postavili rakev a nenechali ji venku v lese. Když se Belle dostala do začarovaného Netvorova zámku, byli to zakletí lidé, co jí ochraňovali zdravý rozum. Šípková Řůženka usnula, ale žádné okusování od zvířat se nekonalo.

Angelika se na sebe podívala do zrcadla v chodbě. Její spolubydlící Patrika ji půjčila své "rande" šaty. Šaty byly tmavě oranžové šaty a přiléhavé jako druhá kůže. Sice neměly výstřih, ale ukazovaly všechny křivky.

"Začnu s tebou chodit do posilovny." Utrousila Patrika při pohledu na Angeličinu postavu.

"Ty? Vždyť jsi přírodně štíhlá."

Patrika upravila Angelice vlasy a pozorně si ji prohlédla.

"Tak se měj a nezlob."

"Ty nezapomeň zlobit!" zavolala Patrika na kamarádku.

Derek čekal na Angeliku před zastávkou za rohem domu. Nechtěla, aby věděl, kde přesně bydlí. Musel se nad tím zasmát, protože on to dávno věděl, Patrika kdysi chodila s Radkem.

Ta holka byla neuvěřitelná, pomyslel si.

"Čau." Angelika se zastavila před Derek a přejela si rukou po hladkých šatech. "Kam půjdeme?"

"Nech se překvapit, bude se ti to líbit." Derek se usmíval a Angelika cítila, že se jí situace vymyká z rukou. Čí hloupý nápad to byl? Její. Jasně.

Angelika nastoupila do auta a podívala se na zadní sedadlo. "Hodláš mě zavraždit a zakopat někde v lese?"

"Jak tě to napadlo?" Derek byl zmatený chodem jejích myšlenek. Myslel totiž na její šaty.

"Deka. Že se mám nechat překvapit. A co je pod tou dekou?"

"Ruce pryč." Derek jí jemně pleskl přes ruku a věnoval se řízení.

"No no." Zabrblala Angelika a opřela se do sedačky.

Derek se snažil vstřebat, že konečně bude mít Angeliku pro sebe a také se snažil nevidět, jak se jí ty zpropadené šaty vyhrnují nahoru pokaždé, když se Angelika zavrtí.

Město se míhalo a Angelika pomalu poznávala, kde se nachází. A byla zmatená, Nemohla by se divit víc, kdyby ji Derek doopravdy hodlala vzít teď večer do lesa.

"Policejní stanice?" Ani náhodou nevystrčí paty z auta.

"Ne tak docela. Pojď."

"Ani mě nenapadne." Angelika si založila ruce a nemínila uhnout pohledem.

"Půjdeš sama nebo to uděláme po staru? Vytáhnu tě ven a pak přehodím přes rameno?" Derek sledoval, jak se Angelika podívala na jeho svaly.

"Klidně to udělám." Pronesl Derek a neklonil se k ní blíž.

"Seš otravnej." Procedila Angelika mezi zuby a vystoupila.

Derek obešel auto a vedl Angeliku k postrannímu vchodu. Jeho otec vedl místní policejní oddělení a Derek se s ním dohodl, že by chtěl použít střechu kvůli jedné speciální dívce. Jeho otec se tvářil jakoby se jeho syn zbláznil. Derek trval na tom, že ona za to stojí.

"Páni." Vydechla Angelika, když se podívala, že ze střechy je úžasný výhled na město ne jedné straně a na řeku s mostem na druhé.

"Ukaž holce západ slunce a padne ti okolo krku." Angelika se ušklíbla a nechala to bez odpovědi.

Derek rozprostřel na zemi deku a připravil večeři. Angelika se pochybovačně posadila a byla překvapená, jak může být střecha tak vyhřátá. Jakoby seděla na vytápěné podlaze.

"Jak jsi to zařídil?"

"Znám pár hodných skřítků, co mi pomohli."

"Jasně."

Dar vlka - Anne Rice

19. listopadu 2015 v 8:40 | Lola Kiss |  Beletrie
Reuben je novinář, který má za přítelkyni právničku Celestu, žije v San Franciscu, jeho matka Grace je chirurg a otec Phil profesorem, bratr Jim je kněz. Reuben vede obyčejný život, potýká se s problémem hledání sebe sama, s rodinou, jež ho bere jako malého chlapce a s přítelkyní Celestou, pro kterou je hezounkem.

Změnu v životě představuje reportáž o domě na Nideckově vrchu. Jeho nynější majitelka Marchent ho chce prodat. Reubena kromě domu okouzlí i Marchent. V noci se do domu vloupají Marchentini bratři. Marchent skončí zavražděná bratry, Reuben pokousán zvířetem a bratři mrtví.

Od toho večera se Reuben proměnil - vyšší a mohutnější postava, tmavší barva očí, hustější vlasy, dokonalejší smysly. Stal se z něj vlčí muž.

Reuben se potýká se svou matkou, která ho chce poslat na testy, s policií, která se snaží dostat sériového vraha, co zabíjí násilníky, zloděje a vrahy. Se svou proměnou ve vlka je spokojený, ba přímo nadšený. Hlavním důvodem pro něho je možnost vycítit zápach zla a jít po něm. Jeho lidská stránka převládá během psaní článků do novin, kde hodnotí činy vlčího muže - není hrdinou.

S postupem času objevuje svoje vlastnosti a stává se zvířetem se vzrušením. Kromě trestání zlých lidí, zkouší své schopnosti i v lese. Tak potkal Lauru, ženu, která ho viděla v přirozené podobě a nebála se ho. Jejich vztah začal netradičně a ustál zkoušky.

Anne Rice v knize Vlčí dar přivádí také řeč na tajné organizace, které se snaží chytat vlkodlaky a experimentovat na nich. Lidská krutost je nezměřitelná, jak se později ukáže. A protože autorka tuší, že čtenář nebude spokojen jen s Reubenem, který pokládá otázky ohledně svého bytí, vstoupí na scénu i jiní jeho druhu "Morphenkind". Felix Nideck, Margon Bezbožný, Thibault, Frank a Sergej. Reuben jednoho večera omyle předal vlčí dar šestnáctiletému chlapci Stuartovi. Historie o vzniku vlkodlaků otvírá první jejich druhu - Margon.

Kniha je psána čtivě, ale na konci se děj sune hlemýždím tempem. Ze spádu se náhle stane pomalu plynoucí konverzace. Anne Rice vyzdvihuje vlčí smysly, že co se příčí člověku (popis hodování na syrovém masu, vnitřnostech, chlemtání krve, etc.), je pro vlkodlaky lahodným.

Stránka jedné knihy - 4.kapitola, část 2

16. listopadu 2015 v 19:07 | Lola Kiss |  MY NOVELS Stránka jedné knihy
Připravovala jsem si zeleninovou mísu, když jsem zjistila, že se mnou v kuchyni někdo je. Ben se opíral o sloup v kuchyni, na kterém byly vystavěné různé lovecké nože. Díval se na mě způsobem, že jsem raději nechtěla vědět, na co myslí.

"Chceš něco?"

"Jo." Další nevítaný pohled.

"To se nestane. Ty a já." Odpověděla jsem na nevyslovenou otázku a pevně sevřela skleněnou mísu se zeleninou.

"Nenamlouváš si to náhodou?"

Jsi prostě NEJ

16. listopadu 2015 v 16:47 | Lola Kiss |  Eagle´s
Když velmi hrdý člověk udělá něco hodně netypického, dožaduje se tím uznání. Dokázal jsem, že umím přiznat svůj omyl. Omluvil jsem se. A tak se mi všichni pokloňte. Angelika velmi žensky drtila zuby a sledovala Dereka.

Bylo to včera, kdy jí řekl promiň, ne neřekl, vlastně napsal. Angelika si odfrkla. Jestli čekal, že mu skočí kolem krku, tak upadl.

"Ták jo, o co tu jde?" Radek se přitočil k Angelice a kývl na Dereka.

"Ne-"

"Hele, co po něm sakra ještě chceš?" Radek přestal utírat sklenici a založil ruce.

"Co je tobě do toho?" Angelika napodobila jeho postoj. Proč se do toho montuje?!

"Derek je jeden z mých spolubydlících. A rozhodně s Jakubem nebudem poslouchat jeho skuhrání."

Angelika se zamračila. Kromě faktu, že Derek bydlí s Radkem, se jí v hlavě míhalo slovo skuhrání.

"Jdi s ním na rande." Radek znovu utíral sklenice.

"Ne." Angelika zavrtěla hlavou.

"To nebyla žádost." Radek odnášel objednávku a Angelika litovala, že tu není Veronika. Mohla si na ní vylít zlost.

Angelika si promítla rozhovor s terapeutkou.

"Šla byste s ním na rande?"

"On mě nepozval."

"Měl by vás pozvat?"

"Ne."

"Pozvala byste ho vy?"

"Klidně bych to udělat mohla."

"Brání vám v tom něco?"

"Hm. Další otázka."

Angelika se podívala na Dereka, který se smál něčemu, co řekl jeho soused. Měla by ho pozvat? Angelika se usmála při následující myšlence. A Derek zachytil právě tenhle úsměv.

Angelik sledovala Dereka, který mířil jejím směrem. Pozve ho a ukáže mu, že ona není nejlepším materiálem na randění a chození.

"Ahoj."

"Ahoj." Angelika se usmála. "Co děláš v pátek večer?"

"Že by rande?" Derek se usmíval a dumal, co se změnilo.

"Mám ti to dát písemně?" Zeptala se Angelika jízlivě.

"Mám čas. Vyzvednu tě."

"Vždyť nevíš, kam půjdeme."

"Vím. Tys mě pozvala, já vyberu místo." Derek na ni mrkl a odporoučel se.

Fantom opery - Gaston Leroux

14. listopadu 2015 v 20:22 | Lola Kiss |  Beletrie
Viděla jsem film, kde si zahrál Fantoma Opery Gerard Butler a Christinu Daáe Emmy Rossum, a stejně jako všechny, mě ten film uchvátil. Co na tom, že ne všichni herci byli zpěváci? Pche! Stejně mě to vzalo za srdce a musela jsem uznat, že odvedli skvělou práci. Fantom byl doopravdy vrah, ale také ten, jehož genialita hraničila se šílenstvím. Na internetu jsem pak také našla píseň, kterou zpíval Fantom Opery No One Would Listen a došlo mi, že kdyby tuhle scénu zařadili do filmu, změnil by se celý pohled na Fantoma. Jak dobře, že to neudělali!

A viděla jsem i Fantoma Opery jako muzikál v Praze, Divadlo Music Hall Goya. A musím říct, že to byla velkolepá show, kterou bych si klidně znovu zopakovala. Kostýmy, make-up, světelné triky a mlha. Když jsem viděla, jak loďka s Fantomem a Christinou pluje po jevišti - na tohle se nezapomíná. A víte, jak v úvodní scéně zvedali ten poškozený lustr? I tohle nechybělo - jak by také mohlo - a byla to paráda, protože jsme lustr měly přímo nad hlavami. :-)

A kniha? Je vyprávěna jako souhrn událostí, jež byly zaznamenány v novinách, memoárech, dopisech. Christina je schovankou u staré paní, Raoul má bratra, ředitelé opery jsou hudebníci. Opera bývala kdysi vězení, Fantom připomíná kouzelníka.

A jak to bylo doopravdy? Fantom měl jméno - Erik. Když o sobě mluvil, nepoužíval jméno Erik, a když mluvil o Erikovi, mluvil ve 3. osobě, č. j. Jeden člověk o něm znal pravdu - Peršan.

Erik jako dítě utekl z domova a stal se z něho mistr propadlišť a milovník tajných dveří. Erik byl iluzionista a dokázal, že může předvádět krásu i to nejhorší z lidské mysli. Většinu své krutosti si vytříbil právě v Persii.

Jak skončil? Tři týdny po propuštění Christiny zemřel. Zlomený, když poznal jaké to je, být milován.

Raoul poprvé spatřil Fantoma Opery na hřbitově, kam šla o půlnoci Christina k hrobu otce. Raoul toto vyprávěl policejnímu inspektorovi: "Spěchal jsem. Stín strčil do dveří a vnikl do kostela. Měl jsem křídla, stín měl plášť. Rychle jsem uchopil cíp jeho pláště. V té chvíli jsme byli, stín a já, právě před hlavním oltářem a měsíční paprsky padaly velkým oknem apsidy přímo před nás. Protože jsem plášť nepouštěl, stín se obrátil. Plášť, do kterého byl oděn, se pootevřel a já jsem viděl, pane komisaři, tak jako teď vás, hroznou umrlčí hlavu. Vrhla na mne pohled, v němž hořely pekelné ohně. Myslel jsem si, že je to sám satan, a před tímto záhrobním zjevením mi srdce vzdor veškeré odvaze vypovědělo..."

A jak vzniklo okouzlení Andělem hudby? Raoul naslouchal v Christinině šatně: Hlas bez těla se dal znovu do zpěvu a Raoul opravdu ještě nikdy na světě neslyšel takový hlas, spojující v jednom okamžiku jedním dechem takové krajnosti: hlas co nejsvobodnější a bohatýrsky nádherný, co nejvítěznější, co nejjemnější v síle, co nejsilnější v jemnosti, a konečně co nejodolatelněji triumfující. Dokonalé akcenty, zpívané mistrovsky, musely jistě při pouhém poslechu vzbuzovat vznešené pocity u smrtelníků, cítících, milujících a vnímajících hudbu.

Hádka o identitě fantoma vygradovala, a mě zaujal odstavec (str. 173): Ztrácí rázem sílu, kterou by potřeboval v této těžké chvíli, aby vyvrátil tak opovržlivé obvinění. Ti nejnevinnější, zaskočení ve svém pokojném srdci, náhle blednou nebo se červenají pod ranou, jež je zasáhne, napřimují se nebo se hroutí, protestují nebo mlčí, když mají mluvit, nebo mluví, když mají mlčet, nebo zůstávají klidní, když se mají potit, nebo se potí, když nemají - a vypadají pak najednou jako viníci.

Stavění hradeb

14. listopadu 2015 v 17:53 | Lola Kiss |  For You
Znáš ten pocit, že létáš
jsi mou květinou, vzkvétáš
jaký byl tvůj život přede mnou
co by řekli ti, co si vzpomenou
kolik lidí přišlo o Tebe
kolik bláznů nevidělo anděla spadlého z nebe?

Poprvé, zarazila mě zeď
říkala si: "Nesahej, jen hleď."
Podruhé, zastavil mě názor druhých
říkali, že jsi z těch krutých
Potřetí a naposledy
prolomil jsem všechny ty ledy.

(S.L.L.K.)

Já nebudu chodit po špičkách

13. listopadu 2015 v 15:58 | Lola Kiss |  Eagle´s
Znáte ten pocit poté, kdy jste prodělali menší krizi, a lidé kolem vás se k vám chovali jako ke skleníkové květince? Nebo ke křehké panence? Jako k někomu, komu chybí malé ďobnutí a rozbulí se jako mimino? Přesně těmito slovy popsala Angelika poslední tři pracovní dny.

Veronika i Radek ji viděli, jak se ne zrovna klidně vypořádala s Derekovým proslovem. No, prostě se složila, tak trochu. Angelika se ušklíbla a potlačila vzpomínku. Tohle nebylo poprvé, ani naposledy, kdy ji něco podobného vmetl kluk do obličeje.

Angelika zvedla hlavu, ale Veronika před jejím pohledem uhnula. Hm, divné. Angelika si všimla, že se Radek chová normálně, ale Veronika se chová, jakoby seděla na pružince. Hlavně ona kolem ní chodila potichounku.

"Radku, co je to s Veronikou?" zeptala se Angelika, když Veronika odklusala na zadní terasu.

"Má hryzání."

"Má, co?" Angelika se na něj dívala a nechápala. Obvykle stíhala jeho myšlenkové pochody nebo narážky, ale teď - puf! Prázdno.

"Hryže jí svědomí." Objasnil jí Radek a naplnil dva pohárky kávy sebou.

Angelika vydržela další hodinu, kdy se Veronika chovala jako pako a pak na ni udeřila. A Veronika přiznala barvu. Odvyprávěla, co pověděla Derekovi, a jak uviděla, jak se Angelika zatvářila, a pak ji slyšela v kumbále pro zaměstnance.

"Promiň." Hlesla nakonec Veronika, a Angelika se musela zhluboka nadechnout. Jak ráda by do něčeho praštila. Napočítala do pěti a dostala svůj temperament pod pokličku.

Radek pozoroval obě své spolupracovnice, i když Veronika byla no, prostě jedna noc. Přemítal, jestli udělal dobře, když promluvil s Derekem. Není žádná kecka, ale ten chlap byl celé tři dny na pěst. Nesoustředěnej, startoval na sebemenší popíchnutí a prostě se s ním nedalo vydržet v jedné místnosti. Radek to věděl z vlastní zkušenosti, bydlel s Derekem a ještě dalším kámošem.

"Nevypadá naštvaně." Prohodil Radek a pokynul Angeličiným směrem.

"Zuřila, ale pak najednou - cvak!, a byla jiná." Veronika mrkla na Angeliku.

Radek raději pomlčel, že žvanil s Derekem jako stará slípka. Začal si vyčítat, že se do toho nechal zatáhnout. Bohužeĺ jeho přání nemělo delšího trvání. Dveře se otevřely a dovnitř vešel - sakra! - Derek.

Derek přistoupil k pultu a objednal si jedno s sebou. Angelika vzhlédla a Radek vykulil oči. Ta holka neukazovala nic. Na obličeji měla masku. Zavrtěl hlavou, jak někoho mohly podobné holky fascinovat? Jemu vyhovovaly holky jako... Ne! Tam rozhodně nepůjde, protože s Veronikou to byla jednorázovka.

"Tady to je. Bude to čtyřicet osm." Angelika shrábla bankovku a když chtěla Derekovi vrátit, všimla si, že na té bankovce něco je.

"To je-" Angelika nedopověděla, protože po Derekovi tam nebylo ani památky. Zmateně zírala na stovku, kde bylo na zadní straně napsáno: Promiň.

Stránka jedné knihy - 4.kapitola, část 1

11. listopadu 2015 v 20:14 | Lola Kiss |  MY NOVELS Stránka jedné knihy
Chata v horách

Jako bych už tak toho neměla dost. Seděla jsem v narvaném autě se svými kamarády a Marie naváděla Petra na správnou příjezdovou cestu. Tehdy jsem netušila, jakého překvapení se mi dostane, a hned v několika podobách.

Jako první překvápko jsem dostala pozdrav a objetí od Alexe, který je, jak se ukázalo vzdáleným bratrancem Marie. A co se týče dalších dvou nemilých překvapení - Ben a moje sestra Eva. I její výraz hovořil o velké lásce, kterou ke mně chová.

Na vážkách

11. listopadu 2015 v 14:31 | Lola Kiss |  For You
Vědět to, co vím teď
naškrábal bych pár vět
vidět to, co vidím nyní
utíkal bych rychle za ní
slyšet to, co mi unikalo
stačilo by mi pak málo
sebrat odvahu a jít za Tebou
nežil bych tak sám se sebou
výčitky mi nedají spát
protože jsem tě mohl milovat.

(S.L.L.K.)

Mysli předtím, než to vyslovíš

10. listopadu 2015 v 13:04 | Lola Kiss |  Eagle´s
Proč si nechcete přiznat, co jste cítila, když jste políbila Dereka? Angelika si v hlavě opakovala otázku, kterou jí položila její terapeutka. Byla to otázka, jejíž odpověď zazní na dalším sezení.

"Každou středu jsi jako v transu." Podotkla Veronika starostlivě.

"Jo, Ang, co se děje? Vypadáš úplně mimo."

"Tak dík, Radku." Odsekla Angelika a Radek dostal od Veroniky dloubanec do žeber.

"Nechceš-"

"Ne." Angelika sebrala podnos a utekla od Veroniky. Potřebovala prostor. Musela se nadechnout.

Radek se podíval za Veroničino rameno na Dereka. Potom, co viděl o Halloweenu si myslel, že se ti dva dali konečně do lípy. Ale - nic.

Veronika sledovala Radkův pohled. Ale ne! Ten kluk, co ho Angelika nemůže ani cítit. Týden se tu neukázal, a zrovna dneska si to sem namašíruje.

"Čau lidi, kde je Angie?" Derek se usmál na Veroniku a kývl Radkovi.

Veronika věděla, jak moc Angelika nesnáší tuhle zdrobnělinu.

"Co to bude?" zeptala se Veronika.

"Hledám Angie." Veronice by jindy přišlo vtipné, jak si může Derek ukroutit hlavu hledáním Angeliky, a bohužel to není tento den.

"Měl bys jí dát pokoj." Zavrčela Veronika a Radkovo obočí vylétlo vzhůru.

"Co-" Derek nechápal ten tón, jakým větu pronesla.

"Veru, nepleť se do toho." Radek se jí pokusil dotknout, ale uhnula.

"Dej mi pokoj." Obořila se na Radka, a vrátila zpět k Derekovi.

"Podle Angeliky jsi pošuk a děsně trapnej, protože pořád lezeš za holkou, co tě nechce. Přijde jí to dost ubohý, a taky si z tebe dělala legraci. Říkala, víš, ten Derek je naprostý idiot. Myslí si, že mu snad padnu k nohám nebo co. Možná má v hlavě piliny." Veronika lhala. Angelika ani jí ani nikomu jinému nic takového neřekla.

Radek zůstal zírat s pusou dokořán. To nebylo to, co si myslel on. A od kdy Angelika říká Veronice osobní věci? Ta holka je jak trezor. Nedobytnej trezor.

Derek se prudce otočil za smíchem, který mu nedával spát. Jenže potom, co si vyslechl Veroniku, co si o něm Angelika doopravdy myslí, viděl rudě.

Derek rázoval do zadní prosklené terasy, kde stála Angelika. Celou dobu se mu v hlavě honila Veroničina slova. Měl dát na kámoše. Angelika nebyla taková, jak si myslel.

"Mám to." Angelika předstírala úsměv zapsala objednávky. Konečně si odpověděla na terapeutčinu otázku a měla pocit, že by se měla k Derekovi chovat líp. Vysvětlit mu, jak se věci mají.

"Ahoj. Chci ti vysvětlit, jak se věci mají." Řekla Angelika, když zvedla hlavu a vedle ní stál Derek.

"Ušetři si to. Byl sem blbej, když sem si říkal, že si jiná. Seš jednoduše kráva a taky seš chladná mrcha. Se mnou zametat podlahu nebudeš."

Angelika zůstala stát a zírala na Derekova vzdalující se záda.

"Tos podělala." Zamručel Radek Veronice, která už nesledovala Derekův odchod, ale Angeličinu tvář.

"A do prdele." Zašeptala Veronika. Takovou Angeliku nikdy neviděla. Vypadalo to, jako by jí někdo vrazil nůž do břicha. Veronika nikdy neviděla Angeliku s takovou bolestí vepsanou ve tváři. Sakra! Ona nikdy nebrečela.

10,6. Until Death Do As Part - Sherrilyn Kenyon

9. listopadu 2015 v 16:35 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Until Death Do Us Part je krátká novela, která se odehrává v místě rodiště Hraběte Draculy, ale v tomto čase. Sherrilyn Kenyon se tímto počinem stala pro mě nepostradatelnou. Přečetla jsem celou sérii Temných lovců.

Drakulova dcera Esperetta a úhlavní nepřítel jejího otce Velkan tvoří pár knihy. Trochu jako rozvedení konce příběhu Romea a Julie, pokud bych měla s něčím porovnávat.

Esperetta nevěděla, že se Velkan přiučil od své matky kouzlům a během jejich svatebního obřadu spojil jejich životy, duše. Padne jeden, padne druhý.

Velkan se chtěl ujistit, že Esperettin otec je nebude lovit, tak nechal Esperettu předstírat smrt.

Velkanovy plány se zhatily, když Esperettu přímo před ním probodl její otec a ona zemřela, spící lektvar byl vedlejší. Velkan byl pak mučen a zabit. V noci, kdy Velkan uzavřel dohodu a stal se temným lovcem se k životu probudila i Esperetta. Probuzení v hrobě a hrabání ven z hluboké jámy není procházka růžovým sadem a pak sledovat jak milovaný manžel povraždil její rodinu? Uf!

Esperetta utekla a pár set let se nehodlala vrátit, ale shodou okolností musela. Velkan nečekal, že Esperettu ještě někdy uvidí a pak? Nakonec si zachraňovali životy navzájem.

Esperetta si zkrátila své jméno na Rettu a rozhodně nebyla tou ženou, která má malý rozhled a tendence nechávat Velkana vše řešit za ní. Velkan musel připustit, že se Retta o sebe postará sama, a že nebude tolik násilnický vůči nepřátelům. Retta zvládne být násilná i za něho.

Pokaždé

9. listopadu 2015 v 16:34 | Lola Kiss |  For You
Každou noc a každý den
Dívám se na Tebe, svůj sen
Každý večer a každé ráno
Ty nevidíš, co je všem známo
Při pohledu na mě každý ví
Že moje city jsou pravý
Každou hodinu, každou minutu
Chci vyhrknout: "Pro Tebe budu tu."
Tolik chci říct a nemohu
Jednou svou slabost přemohu
Vídám Tě každý den, šanci mám
jsme sousedé, deset let Tě znám.

(S.L.L.K)