Jak to vlastně začalo, Angelika

24. října 2015 v 17:09 | Lola Kiss |  Eagle´s
Angelika se potkloukala po ulici a hledala toho zpropadeného kluka, co jí měl donést prvotřídní zboží. Nejenže jí v tomhle ohozu táhlo na zadek, ale pořád se nemohla zbavit pocitu, že ji někdo sleduje. Anebo je jenom opilá, koneckonců ji dneska její terapeutka připomněla, že by se měla zaměřit na svoje pocity ohledně vyrovnání se se ztrátou.

"Jdi k čertu!" zavrčela Angelika a nakopla popelnici. V tu chvíli nevěděla, jestli tam posílala svou terapeutku nebo sebe.

Zastavila se na rohu kousek od baru s nevkusnou modře zářící cedulí a čekala pět minut. Měla toho akorát tak dost. Prostě chtěla cítit něco jiného než tu prázdnotu, prostě tam nebylo nic. Za chvíli se Angelika skláněla za popelnice a veškerý obsah žaludku skončil na chodníku.

Utřela si pusu a zamířila do toho baru, který ji najednou připadal jako nejlepší místo na zemi. Potřebovala doplnit tekutiny. co na tom, že jí nebylo osmnáct, ale šestnáct. Měla falešnou občanku, a podle oblečení a namalovaní vypadala starší. Dokonce měla suprovou barvu na vlasy, svítivě zelenou.

Angelika si upravila stříbrné flitrové šaty a vrávoravě vykročila do silnice.

"Sakra, holka!"

Angelika zamrkala a uvědomila si, že zírá do obličeje nějakýho kluka. "Co je?"

"Málem ses nechala přejet." Ten kluk jí postavil na nohy a poodstoupil. Neuniklo mu, že ta holka je namazaná a zvracela.

Angelika zamumlala něco jako aha, a pokračovala za zářivou modrou barvou. Vytáhla falešnou občanku a hlídač ji bez mrknutí oka pustil dovnitř.

Jeden pohled od zamračeného barmana zdolala tisíckou a dostala, co si přála. Přihnula si a sledovala místní pobudy. No jo. Nikdo, o kom by se dalo uvažovat, samí ztroskotanci. Takže v podstatě skvělí kámoši.

"Ahoj, kočičko." Angelika se otočila za hlasem a obličejem skoro narazila do hrudi chlapa v montérkách. Pokrčila nos a zvedla pohled. Ten chlap smrděl jako ta popelnice, za kterou se vyblila.

"Nešla bys na malou projížďku?" Angelika ucítila, že i dech mu smrdí jako shnilé ryby.

"Tak jdeme." řekla a nechala toho chlapa, aby jí pomohl na nohy. Nějak nemohla najít pevnou zem.

"Bude se ti to tam líbit." Angelika ho vnímala na půl ucha, protože každou chvíli se musela nutit, aby jí zůstaly otevřené oči.

Na chvíli se jí zatmělo před očima a pak o sobě nevěděla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama