DRACULA

21. října 2015 v 16:15 | Lola Kiss |  Beletrie
Bram Stoker napsal jako první spisovatel horor, ve kterém se objevila postava nesmrtelné bytosti noci, upíra hraběte Drákuly. Jeho dílo zaznamenalo tehdy úžas, a dodnes se jeho příběh stává námětem pro film a seriál. Najdeme bezpočet filmů, kde vystupuje Drákula a najdeme i seriál Dracula. Kniha Dracula jako hororový žánr upoutá každého, protože je psaný formou deníků - osobní myšlenky, názory a pohledy zachycují slet událostí, které mění lidské vnímání světa.

První kniha, kterou jsem od autora Brama Stokera četla, byl rovněž horor s názvem Klenot sedmi hvězd. Hlavní démonickou postavou byla mumie. http://lola-kiss.blog.cz/1310/klenot-sedmi-hvezd

Jonathan Harker pracuje je advokátní koncipient, který odjel do Transylvánie kvůli hraběti Drákulovi. Jonathan si vede deník, do kterého zapisuje dění v Transylvánii. Později se v deníku zmiňuje i o hraběti, který ho začíná pomalu děsit svým chováním a vystupováním. Jonathan je muž, který je hrdý a houževnatý a jedině díky svému pevnému charakteru vydrží přežít na hradě.

Mina je snoubenkou Jonathana Harkera, za kterého se provdá, když dostane zprávu, že Jonathan leží v nemocnici se zápalem mozkových blan. Je rozhodnutá nevyptávat se na události týkající se jeho pobytu v Transylvánii. Mina pracovala jako učitelka, ale po svatbě se věnovala výhradně manželovi a jeho kariéře. Jonathanův deník nechtěla číst, ale vzhledem k okolnostem to udělala.

Lord Arthur Goldamming byl snoubencem Lucy, který se stejně jako Dr. John Seward (doktor v psychiatrické léčebně) a Quincy Morris (Američan) zapojil do honby za Drákulou pod vedením profesora Van Helsinga.

Pan Rendfield byl padesátidevíti letým pacientem v psychiatrické léčebně u Dr. Sewarda, který ho léčil kvůli zoofágii, nemoci, při níž věřil, že při pojídání much, pavouků získává životní sílu. Ano, trochu jako nesmrtelnost. Nakonec skončil zavražděn hrabětem Drákulou, protože mu odmítal poslušnost.

Dělala jsem si poznámky a vypsala několik krátkých úryvků, kde byla zachycena podoba hraběte:

První pohled na hraběte Drákulu, jako kočího (Deník Jonathana Harkera):

....Zář našich svítideln dopadla na překrásné koně, černé jako uhel. Řídil je vysoký muž s hnědým vousem a velkým černým kloboukem, který mu skrýval obličej. Obrátil se k nám a já jsem zahlédl pouze velmi jasné jiskrné oči, rudě zářící ve světle lampy.

Druhý pohled na hraběte Drákulu, jako pána hradu (Deník Jonathana Harkera):

....Měl jsem teď příležitost si ho prohlédnout; měl opravdu velmi výraznou tvář.

Jeho obličej silně - dokonce velmi silně - připomínal dravého ptáka: dravčí úzký nos s neobyčejně vykrojeným chřípím, vysoké klenuté čelo, vlasy řídké kolem spánků, ale jinde bohatě rostoucí. Obočí měl velmi husté, nad nosem téměř srostlé, se záplavou bohatě se kroutících chloupků. Ústa, která téměř mizela pod silným knírem, byla pevná, dost krutá a s neobyčejně ostrými bílými zuby, ty přečnívaly přes rty, jejichž pozoruhodná rudost byla důkazem vitality, neobvyklé u muže jeho věku. Uši měl bledé a nahoře neobvyklé zašpičatělé, bradu širokou a masivní a tváře pevné, i když hubené. Nápadná byla jeho mimořádná bledost.

Až dosud jsem viděl ve světle ohně toliko hřbet jeho rukou, jak mu spočívaly na kolenou, a připadaly mi celkem bílé a jemné; ale teď, když jsem je viděl z větší blízkosti, nemohlo mi uniknout, že jdou spíše hrubé - široké a s hranatými prsty. Kupodivu mu rostly uprostřed dlaní chloupky. Nehty měl dlouhé a jemné, velmi ostře zastřižené.

Třetí pohled na hraběte Drákulu, Londýn (Deník Miny Harkerové):

Byl nadmíru bledý, oči mu vylézaly z důlků a napůl s hrůzou, napůl nechápavě hleděl upřeně na vysokého hubeného muže s orlím nosem, černým knírem a špičatou bradkou, který rovněž pozoroval tu hezkou dívku. Hleděl na ni tak soustředěně, že si nevšiml ani mne, ani Jonathana, a mohla jsem si ho důkladně prohlédnout. Z jeho obličeje nevyzařovalo nic dobrého; byla to tvrdá, krutá a smyslná tvář a jeho velké bílé zuby, pronikavě se odrážející od výrazně rudých rtů, byly špičaté, jako mají zvířata.

Kniha nepopisuje Draculu jako postavu, ale jako něco mýtického, něco co známe z pověr a legend. Kdo je vlastně Dracula a jaký je? Na to si odpovídáme každý sám. Kniha neříká je takový, a takový. Kromě vzhledu Draculy máme volnou mysl.

Zalíbila se mi slova, která vyslovil Van Helsing po pohřbu Lucy Westenrové (Dracula, s. 184): Nikdy nezapomínejte, že takový smích, který zaklepe u vašich dveří a zeptá se: "Smím vstoupit?", není pravý smích. Nikoli! Smích je král a dostaví se, kdy a jak se mu zlíbí. Nikoho se neptá, neohlíží se na vhodnost okamžiku. Prostě řekne: "Jsem tu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama