Říjen 2015

Jaká je cena za slávu?

31. října 2015 v 14:28 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Všimla jsem si, že se v poslední době čím dál víc lidé pouští do ostrých komentářů ohledně nenalíčených celebrit. Jedná se o dvě fotografie, kde na jedné je celebrita vyfocena na předávání cen, a druhá fotka zachytila tu samou osobu bez make-upu. A reakce? Všichni ukazují na to, jak vypadají příšerně, že tohle není sexy apod.

Nedávno jsem se dívala na oblíbenou pohádku Kráska a zvíře, ležela jsem v posteli s čajem proti chřipce. Mamina se přišla podívat a pak po pěti minutách konstatovala: "Taky mohla být Belle hezčí." Zůstala jsem na ni zírat s otevřenou pusou. To jako vážně? Klasická pohádka od Disneyho a ona řekne tohle?! V tu chvíli jsem přemítala, jak by taková dokonalá Belle měla vypadat.

V televizi, v magazínu, na internetu, plakátech... Všude vidíme jejich tváře, které jsou bez chybičky a lidé žasnou. A pak se objeví jedna fotka zachycená neodbytným slídilem a průšvih je na světě. Kritika, a projeví se, jací jsou lidé ve skutečnosti - krutí. Vysněný, opěvovaný ideál se promění v ošklivou ropuchu. Říkám si, jestli si ti kritici uvědomují, že celebrity jsou taky lidi? Asi ne. Každý budeme vypadat dokonale a bez kazu po retušování. Tak má modelka pupínek a zapomněla ho zakrýt. Tak nevypadá jako na fotce s tunou make-upu. A co má být?

To je lidská mysl tak jednoduchá, že se sníží k pevnému přesvědčení o dokonalosti celebrit i po ránu? Ale no tak! Žádná žena nemá po probuzení perfektní řasy a lesk na rtech. Vážně by se nad tím rozšířeným, mylným názorem měl člověk pozastavit.

6. Night Play

30. října 2015 v 11:22 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Night Play od Sherrilyn Kenyon přivádí do pole pozornosti skupinu nadpřirozených stvoření, konkrétně Were-Hunterů. Ta se dělí na dva druhy, jedni mají lidské srdce a jejich přirozenou podobou je člověk. Druzí mají jako přirozenou podobu zvíře a tudíž mají také zvířecí srdce - přesto se chovají a prožívají své emoce jako jejich příbuzní s lidským srdcem. Nemůžete si je neoblíbit.

Bride je lidská žena, která se pyšní většími křivkami a vlastní módní obchod. Většinu života poslouchala od své rodiny i přítele, že by měla zhubnout a přestat se cpát. Její nejlepší kamarádkou je Sunshine (Objetí noci), která ji podporovala v jejím rozhodnutí dát kopačky tomu nemožnému příteli a stát si za svým. Bride byla docela překvapená chováním, když poznala Vanea, ale rychlovku s ním neodmítla. A pak se vyděsila, když se jí na dlani objevil divný znak.

Vane je Were Hunter, v pravé podstatě je člověk, ale jinak se mění na vlka. Jestli byl Vane někdy fascinován ženami? Ano, ale nejvíc ho dostala jedna lidská žena jménem Bride. Vane a jeho bratr Fang se dostali do potíží a málem přišli o život. Fang zůstal v kómatu a Vane hledal útěchu právě u Bride. Pomohla mu překonat obavy a zároveň ho vystavila něčemu novému. Tři sudičky, které v řecké mytologii pletou osudy, mají další specializaci: je tím vybírání protějšků pro Were Huntery. A jak to Vane poznal? Na dlani se mu objevil znak.

Miluju různé kultury a mytologie, a tohle bylo něco, co jsem si oblíbila a dokonce si knihu koupila na amazon.com. Jednou věcí jsem si byla jistá, že takovou sebedůvěru v sebe, jakou dodával Vane Bride, by měla mít každá žena.

N°4

28. října 2015 v 22:01 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
It´s called hatred
what you have done
the way you treated
remember this one
I don´t like you, little girl
I don´t help you, my dear
and my head did whirl
you did say things I fear

You can trust me
you were saying
just let it be
I know for what you´re praying
then I realize the truth
you´ve never saw me clear
you pictured beloved Ruth
your ex-girlfriend you want near

Nejraději by ho uškrtila

27. října 2015 v 12:58 | Lola Kiss |  Eagle´s
Tak fajn. A je to oficiální. Angelika by neraději obtočila ruce kolem Derekova krku a stiskla. Stiskla by ho tak pevně, až by nemohl dýchat a oči by mu vylezly z důlků.

"Páni holka, kdybych nevěděl svý, myslel bych si, že seš sérivoej vrah." prohodil Radek Angeličiným směrem.

"Jo, tváříš se tak." přisadila si Veronika a usmívala se.

"Vám to nepřipadá směšný?" Angelika ukázala rukou na podium z juboxem, kde Derek koupil další písničku a znovu tu samou.

"Ani ne." Radek se uchechtl a rychle se klidil z dosahu Angeličiny utěrky.

"Víš, kdybys mu řekla-"

"Když mi řekneš, o co šlo mezi tebou a Radkem?" Angelika odpálila bombu a dopředu věděla, že se Veronika stáhne.

"Si strašná." utrousila Veronika a vydala se s bločkem v ruce k zamilované dvojici.

Angelika si utřela ruce a naposled se podívala na Dereka. Ten jeho řekni-mi-to-a-já-přestanu výraz! Kdyby mohla, odešela by z práce dřív. Ale dneska byl frmol.

Veronika s Radkem pobíhali sem a tam s plnými a prázdnými táci. Hudba pořád hrála tu stejnou písničku, ale jak se zdálo, nikomu kromě Angeliky to nevadilo.

Angelika vydržela pět minut, pak zalezla do skladu. Musela se zavřít před tou proslavenou árií "It´s time to say goodbye". Rozhodně nehodlala Derekovi dopřát pocit, že vyhrál.

"Utíkáš?"

Angelika se prudce otočila a vyvalila oči.

"Zmáčkl někdo tlačítko mute?" Derek se bavil a očividně ho netrápilo, že tady vzadu nemá co dělat. Nestaral se o to, že ho Angelika chtěla zaškrit. Ten blbec byl v naprosté pohodě.

"Nejsi vtipný. A tady nemáš, co dělat. Okamžitě zmiz!" vystartovala na něj Angelika, když zavřela své emoce do pomyslné, železné krabice.

"Ale no tak. Vypadala si, že je ti špatně, tak jsem se jako správnej chlap rozhodl, že tě zkontroluju." Derek postoupil vpřed a Angelika ucouvla.

"Tohle je pouze pro zaměstnance. Jestli odtud nevypadneš, mohla bych přijít o práci." Angelika zkusila jinou taktiku. Ženský jsou potvory, když vidí, že se chlapovi líbí.

Derek to Angelice nezbaštil, ale ustoupil a vrátil se do kavárny. Stoupl si těsně za dveře a když Angelika vyšla ven, srazili se.

Derek se posměšně zasmál, protože Angelika se viditelně ošila. A nebylo to proto, že by se cítila nepříjemně.

Angelika se otočila a čelila Derekovu pobavenému pohledu.

Jo, jsi pako, ale za nic na světě ti neřeknu, že mi to nebylo nepříjemný, pomyslela si Angelika.

"Lidičky! Za pět minut zavíráme." ohlásil Radek a studentíci se začali trousit ven.

"No, ráda bych řekla, je dobře, že ses zastavil, ale to bych kecala." Podotkla Angelika a Derek postřehl, jak se jí ulevilo a pookřála.

"Nemusíš říkat, že mě vidíš ráda, vím, že si to myslíš."

Na tohle nebudu reagovat. Ne. Angelika se zamračila a Derek se rozesmál.

"Sbohem." houkla Angelika za Derekem, vycházejícím ze dveří.

"Angie, uvidíme se zítra, nedramatizuj to."

Angelice spadla čelist.

Stránka jedné knihy - 3.kapitola, část 2

26. října 2015 v 18:07 | Lola Kiss |  MY NOVELS Stránka jedné knihy
Nemohla jsem pochopit, kam se ztratila Erika, a tak jsem se ji rozhodla po patnácti minutách vyhledat. A samozřejmě jsem ji našla, jak jinak než u barového pultu, kde poslouchala něčí soukromý rozhovor.

"Pojď sem." Erika mě za paží odtáhla od baru a já uviděla, že ve stejnou chvíli, kdy mě odtáhla, se objevila na scéně Eva a začala se motat okolo Bena a kluka, který byl ke mně otočený zády.

"Tohle si musíš poslechnout." Posadily jsme se na ratanovou pohovku u bazénu a Erika mi podala barevný koktejl, ze kterého jsem cítila jen ovocnou vůni.

Jak to vlastně začalo, Derek

25. října 2015 v 16:28 | Lola Kiss |  Eagle´s
To byla zase šichta. Všechny ty programy prevence a akce, a zbytečně. Za tenhle večer sebral Patrick tři opilý kluky, pět hajzlíků s trávou a jednu holku v bezvědomí. Nejhorší byl ten poslední případ. Té holce nemohlo být víc jak sedmnáct, na sobě měla děsný stříbrný šaty a vlasy, no prostě vypadala jako holka co šlape. Sledoval ji přes tři ulice, čekal, a pak zastavil před barem Modrýho luňáka. Vlastně to nebyl ani bar, ale spíš král všech pajzlů. Většinu klienteli tvořili feťáci, zloději, drogový dealeři a také propuštěnci z vězení.

Patrick za svou kariéru policajta viděl hodně, ale stejně ho ten pohled na bezvládnou holku a nějakýho feťáka zamrazil. Ta holka s ním odcházela, ale jakmile vyšli ven, zkolabovala na chodník. Ten prevít na ni chvíli zíral a v tu chvíli Patrick zakročil. Feťák zmizel, když uviděl odznak a Patrick stáhl holce šaty dolů, a odnesl ji do auta.

Občas Patricka napadlo, jestli někdy přijde den, kdy by nemusel nechávat kompletně čistit auto. Pokaždé se našel někdo, kdo se mu tam poblil. A tahle holka nebyla výjimkou. Na jednu stranu si říkal, že je to dobře, dostane to ze sebe ven. A pak tu byla ta možnost, že by se udusila vlastníma zvratkama.

"Hej, holka." Patrick s ní zatřásl, ale ona jenom zamumlala. Během večerů jako tenhle, kdy na záchytku dovážel zfetovaný nebo ožralý děcka, si říkal, že by jejich rodiče potřebovali natlouct rozum do hlavy.

"Hej, jak ti říkají?" Patrick to zkusil znovu, a zavrtěl hlavou na Toma.

"Podle všeho je to Angelika Střížová." ohlásil Tom a Patrick se na ni znova podíval.

"Angeliko?"

"Hm?" zamumlala holka a Patrick pocítil náznak úspěchu. Musí kontaktovat její rodiče.

"Potřebujeme zavolat rodičům."

Ta holka, Angelika, se zasmála. Spíš se o to pokusila a vzešlo z toho zabublání.

"Tvoji rodiče..."

"Leží na krchově."

Patrick na chvíli nebyl schopen slova. Do háje! Tom se na něj podíval a pokýval hlavou. Doufal, že se mu to zdálo, ale ne. Ten šepot znamenal to, co si myslel. Nemá rodiče, ale pěstouny.

Tom ťukal do počítače a pak někam volal, nakonec našel zodpovědnou osobu. Zamával na Patricka a kývl hlavou. Už sem jedou.

"Angeliko, musíš se napít." Ta holka se potřebovala napít. Byla úplně dehydratovaná.

"Sem v pohodě." promluvila Angelika víc nahlas a otevřela oči.

"Zavolali jsme tvým pěstounům, jedou pro Tebe." Patrick sledoval, jak přimhouřila oči a pak se pomalu posadila.

"Kde mám kabelku?" Angelika si promnula obličej a rozmazala si oči ještě víc. Patrick musel přiznat, že teď vypadá jako zombie v těch filmech, na které čučí jeho syn Derek.

A pak šlo všehcno ráz naráz. Pěstounka se dostavila, a Patrickovi bylo jasné, že tenhle večer pro Angeliku neskončí dobře.

Kráska a netvor

25. října 2015 v 11:22 | Lola Kiss |  Beletrie

Kráska a netvor od Teresy Medeiros bylo vydáno v roce 2000, a originální název zní The Bride and the Beast. Je tedy jasné, že český překlad je hodně volný a tudíž je pochopitelné, že jsem si představovala příběh, jehož motivy jsou založeny na pohádce od Disneyho Kráska a zvíře (The Beauty and the Beast). Vzdáleně by se podoba najít dala.

Teresa Medeiros je vedena jako spisovatelka, autorka historických romancí. V ČR byla vydána následující díla: Tajemná nevěsta, Něžná pomsta, Zloděj srdcí, Utajená krása, Šepot růží, Sametové pouto, Schovanka, Nevinná svůdkyně, Nezapomenutelný polibek, Nesplněný slib, Dotek kouzla, Skandální noc, Do svítání tvá, Milenec z temnot, Království za polibek, Ztracená duše, Hříšné myšlenky, Nespoutané myšlenky, Unesená nevěsta, Tvůj sladký polibek, Tvůj svůdný dotek… Autorka sice nezahálí, ale nepřesvědčila mě k tomu, abych se podívala na další její tvorbu.

Příběh je zasazen do Skotska v době 1746 a 1761, kde je malá vesnička sužována Netvorem. Strach z Netvora je podporován básničkou/prokletím, které vyslovil jejich vesnický pán MacCullough než zemřel. Lidé tedy nosili Netvorovi cokoli si přál (psal jim pravidelně seznamy).

Gwendolyn Wilder umí číst a je kromě pastora ve vesnici jediná, která nevěří na Netvora jako zvíře, a je rozumně založená. Vzdělávání pro ni představuje odpoutání se od všedního života. Život se jí změní, když se ji vesničané rozhodnou obětovat Netvorovi, protože nemají požadované peníze, nabídnou mu pannu.

Bernard se svým společníkem Tupperem se vydává za Netvora, aby se pomstil za vraždu otce a celé rodiny. Vesničané na tom měli hlavní podíl, neboť někdo z nich jeho rodinu prodal za peníze nepříteli. Jestli ho něco dokáže dostat, pak je to mentalita lidí z této vesnice. Fakt, že věřili na Netvora? Nedostatek vzdělání a rozumného uvažování. Bernard nepochopil, proč mu na nádvoří zbořeného hradu zanechali uvázanou ženskou.

Příběh má možná prvky z příběhu o Krásce a zvířeti, ale velmi okrajové. V podstatě je tohle dílo předělávka, kde Netvor jde za pomstou a nepotřebuje pannu, aby mu vrátila lidskou podobu. Je to vyprávění o zahojení starých ran, potrestání zla a nalezení nového důvodu, proč žít.

Jak to vlastně začalo, Angelika

24. října 2015 v 17:09 | Lola Kiss |  Eagle´s
Angelika se potkloukala po ulici a hledala toho zpropadeného kluka, co jí měl donést prvotřídní zboží. Nejenže jí v tomhle ohozu táhlo na zadek, ale pořád se nemohla zbavit pocitu, že ji někdo sleduje. Anebo je jenom opilá, koneckonců ji dneska její terapeutka připomněla, že by se měla zaměřit na svoje pocity ohledně vyrovnání se se ztrátou.

"Jdi k čertu!" zavrčela Angelika a nakopla popelnici. V tu chvíli nevěděla, jestli tam posílala svou terapeutku nebo sebe.

Zastavila se na rohu kousek od baru s nevkusnou modře zářící cedulí a čekala pět minut. Měla toho akorát tak dost. Prostě chtěla cítit něco jiného než tu prázdnotu, prostě tam nebylo nic. Za chvíli se Angelika skláněla za popelnice a veškerý obsah žaludku skončil na chodníku.

Utřela si pusu a zamířila do toho baru, který ji najednou připadal jako nejlepší místo na zemi. Potřebovala doplnit tekutiny. co na tom, že jí nebylo osmnáct, ale šestnáct. Měla falešnou občanku, a podle oblečení a namalovaní vypadala starší. Dokonce měla suprovou barvu na vlasy, svítivě zelenou.

Angelika si upravila stříbrné flitrové šaty a vrávoravě vykročila do silnice.

"Sakra, holka!"

Angelika zamrkala a uvědomila si, že zírá do obličeje nějakýho kluka. "Co je?"

"Málem ses nechala přejet." Ten kluk jí postavil na nohy a poodstoupil. Neuniklo mu, že ta holka je namazaná a zvracela.

Angelika zamumlala něco jako aha, a pokračovala za zářivou modrou barvou. Vytáhla falešnou občanku a hlídač ji bez mrknutí oka pustil dovnitř.

Jeden pohled od zamračeného barmana zdolala tisíckou a dostala, co si přála. Přihnula si a sledovala místní pobudy. No jo. Nikdo, o kom by se dalo uvažovat, samí ztroskotanci. Takže v podstatě skvělí kámoši.

"Ahoj, kočičko." Angelika se otočila za hlasem a obličejem skoro narazila do hrudi chlapa v montérkách. Pokrčila nos a zvedla pohled. Ten chlap smrděl jako ta popelnice, za kterou se vyblila.

"Nešla bys na malou projížďku?" Angelika ucítila, že i dech mu smrdí jako shnilé ryby.

"Tak jdeme." řekla a nechala toho chlapa, aby jí pomohl na nohy. Nějak nemohla najít pevnou zem.

"Bude se ti to tam líbit." Angelika ho vnímala na půl ucha, protože každou chvíli se musela nutit, aby jí zůstaly otevřené oči.

Na chvíli se jí zatmělo před očima a pak o sobě nevěděla.

SAMANTHA YOUNG

24. října 2015 v 16:49 | Lola Kiss |  Spisovatelé
Samantha Young je na seznamu New York Times, USA Today a Wall Street Journal jako bestselling author ze Skotska. Byla nominována na webu goodreads.com v kategorii Nejlepší autorka a v kategorii Nejlepší romance za její mezinárodně nejprodávanější novelu DUBLIN STREET. Dublin Street byla prodána v dvaceti osmi zemích.

Autorka studovala na univerzitě v Edinbughu, je jí dvacetosm let a miluje muziku. Vystřídala také více povolání, vyzkoušela např. taxi dispečink, administrativní práce u policie. Na své stránce uveřejnila také určité části z London Road z pohledu Camerona, z Dublin Street a pohled Bradena, z Jamaica Lane z Nateovy perspektivy. Rozhodně to stojí za přečtení, a hlavně jsem se potěšila ukázkou, jak to bylo mezi Ellie a Adamem.

Série On Dublin Street

1, Dublin Street (On Dublin Street) - přečteno - http://lola-kiss.blog.cz/1507/dublin-street
1.1 An On Dublin Street Christmas
1.2 An On Dublin Street Halloween
1.5 Until Fountain Bridge
2, London Road (Down London Road) - přečteno - http://lola-kiss.blog.cz/1504/london-road
2.5 Castle Hill
3, Jamaice Lane (Before Jamaica Lane) - přečteno - http://lola-kiss.blog.cz/1504/jamaica-lane
4, India Place (Fall From India Place) - přečteno - http://lola-kiss.blog.cz/1512/india-place
5, Echoes of Scotland Street
5.5 Valentine
6, Moonlight on Nightingale Way
6.5 One King´s Way

Stránka jedné knihy - 3.kapitola, část 1

24. října 2015 v 16:27 | Lola Kiss |  MY NOVELS Stránka jedné knihy
STARÉ MĚSTO, NOVÉ JÁ

"Určitě to chceš udělat?" zeptala se mě Erika asi po milionté, co jsme došly do kadeřnictví, a já se usadila do volného křesla.

"Ano, jsem si tím velmi jistá." Potvrdila jsem to pokýváním hlavy a řekla kadeřnici, co si přeji na hlavě vytvořit.

Kadeřnice se pustila do práce a Erika se tvářila jako bych prováděla jeden z největších hříchů. Vždycky se jí moc líbily moje vlasy, jak jsou přírodně zbarvené a teď se ani za mák nezamlouvala změna, kterou jsem hodlala podstoupit.

Odvážná a sexy - Jill Shalvis

24. října 2015 v 13:01 | Lola Kiss |  Beletrie
Další Bestsellerová autorka Jill Shalvis napsala pokračování její série Sky High Air, tentokrát o Shayneovi Mahoneym, výkonnému řediteli Sky High Air a pilotovi, a o Dani Petersonové, hlavní ošetřovatelce savců v ZOO. Kniha nese název Odvážná a sexy, tentokráte bylo pojmenováni knihy přesnější. Dani několikráte zopakovala, jak je Shayne sexy, a tak jsem se víc zamyslela. Dani jako Odvážná a Shayne jako Sexy. Odvážná a sexy.

Dani Peterson pracuje v ZOO a dělá přesně to, co miluje. Miluje svojí práci a rozdhoně se vyhýbá rodině, která patří ke slavným a bohatým lidičkám. Daniino okolí ji popisuje jako bláznivku, a přitom vlastně jenom moc kecá, když je nervózní, neumí si uspořádat myšlenky a její nápady a snaha tvářit se jako statečná a vše zvládající žena, nevyjdou vždy k pozitivním světle. Dani je sice nezávislá, ale zároveň se uzavřela tak hodně, že je pro všechny, i pro kamarádku, trochu neřízená střela.

Shayne Mahoney pracuje jako ředitel, ale také jako pilot. Celá firma, kterou řídí se dvěma nejlepšími kamarády - Noahem a Brodym - a kamrádkou Maddie, dokázal vzkřísit hlavně díky svým kontaktům z vyšší společenské třídy. Pro rodinu byl černou ovcí, která nedokáže navázat pevné vazby, mít dlouhodobý vztah a nevybuchnout. Ani v lásce se mu nedaří, protože žádnou ženu nemůže ukecat na druhé rande.

Dani a Shayne se dají dohromady na večírku, který Sky High Air aerolinky pořádají jako zásnubní večírek pro Daninu matku Sandru. Nakonec skončili v malé místnosti, co slouží jako sklad. Dani a Shayne dali průchod pocitům a oběma bylo jasné, že muchlování nestačí.

Autorka v tomto momentě zasáhla a Dani se stala svědkem vraždy, následně ji vyhrožovali, našla třikrát mrtvolu, co záhadně zmizela a policie nikoho nemohla najít. Nikdo totiž bláznivé Dani nevěřil. Shayne měl na začátku pochyby, ale to se změnilo stejně jako jeho postoj ke vztahům.

Přestože je kniha o Shayneovi a Dani, bavila jsem se velmi dobře u stránek, kde Maddie konečně dokopala Brodyho k akci.

"Máš v obličeji takový výraz - "

"Vztek?"

"Ne. Spíš zoufalství. Vztek." Brody stiskl zuby. "A ještě něco."

"Jen to vyklop!"

"Vzrušení."

Maddie ohromením povylezly oči z důlků. To kvůli tobě, ty idiote.

Ale Brody ji vytáčel dál: "Momentálně je singl a - "

Maddie temně zavrčela, popadla Brodyho za košili na prsou a přirazila ho zády ke stěně a pak udělala přesně to, o čem snívala, přitiskla se k němu celým tělem a zuřivě, hluboce ho začala líbat.

Brody na okamžik zkaměněl a náhle zvedl obě ruce k jejímu obličeji.

Jeho počáteční váhavé doteky v ní to zoufalstvím vztek i ryzí živočišný chtíč ještě rozdmýchaly. Neplánovala tu akci nijak prodlužovat, chtěla Brodyho jen potrestat za všechny hloupé řeči, ale pevné rty mu náhle povolily, zněžněly, pak se zasténáním otevřel ústa a začal jí polibek vášnivě oplácet.

Maddie se ze svůdkyně rázem stala sváděnou.

"Tak co, ještě si myslíš, že toužím po Shayneovi, ty namyšlený, nesnesitelný idiote?"

Brody mžoural jako probuzená sova. "Namyšlený?"

"Přesně tak. Jsi chodící reklama na namyšlenost!"

Opět zamžoural. "Nesnesitelný?"

"A nezapomeň na idiota."

Ohromený Brody na ni jen zíral.

"Ty... ty chceš mě."

"Nevěřím, že jsi tak tupý, že ti to došlo až teď."

Závod o život

22. října 2015 v 20:58 | Lola Kiss |  Beletrie
Závod o život je třetím dílem v pořadí v sérii V říši Lorů, první díl Hlad jako žádný jiný http://lola-kiss.blog.cz/1507/v-risi-loru, druhý díl Zabít nebo milovat, třetí díl Závod o život, a další díly... Autorkou je Kresley Cole. Jak bývá mým zvykem, přečetla jsem první knihu, ale pak přeskočila druhou, a vrhla se na třetí. Některých zvyků se prostě nehodlám zbavit, to ne. Nějaká lítost? Ne.

Závod o život začíná Kvapíkem za talismanem, soutěží, kde se navzájem smrtelné i nesmrtelné bytosti podráží a mohou se i zabít a bla bla bla. Prostě něco drsného, no. Došlo na mou oblíbenou postavu, Lykaje Bowena MacRievea, který přežíval a jeho hlavním záměrem bylo získat talisman a přivést zpět svou vyvolenou, která umřela před stoosmdesáti lety.

Bowen MacRieve je starý pár tisíciletí a jeho hlavní doménou je boj. Nemá trpělivou povahu a jeho nejoblíbenější hláškou je: Bowene, tos to zase zpackal. Od života chtěl jediné, získat svou vyvolenou a mít děti, protože kromě bratranců nemá jinou rodinu. O svou vyvolenou přišel, ale nezabil se jako jiní, které potkal stejný osud.

Mariketa Očekávaná je čarodejnice, která se zapsala do Kvapíku, aby všem dokázala, že na to má. A měla? Ne. Třetí den Kvapíku se dostala do bližšího kontaktu s Bowenem, trochu se muchlovali a ona pak skončila s "přáteli" zavřená v bludišti právě Bowenem.

Děj byl hodně rozvláčněný a po přečtení jsem si uvědomila, že styl, jakým se autorka pokoušela propojit příběh Bowena a Mari potýkal s příběhem, ve kterém bylo popisováno, jak mocná je Mari čarodějnice. Nešlo to úplně dohromady, a prostě mi to přišlo moc rozkouskované. Potom se autorka zasekla na jendom dlouhém kuse, a pak znovu skončila rozkouskováním. Postupná následnost tam byla, ale nevychutnala jsem si příběh. Popisem příliš mnoha věcí přijdete o to podstatné.

DRACULA

21. října 2015 v 16:15 | Lola Kiss |  Beletrie
Bram Stoker napsal jako první spisovatel horor, ve kterém se objevila postava nesmrtelné bytosti noci, upíra hraběte Drákuly. Jeho dílo zaznamenalo tehdy úžas, a dodnes se jeho příběh stává námětem pro film a seriál. Najdeme bezpočet filmů, kde vystupuje Drákula a najdeme i seriál Dracula. Kniha Dracula jako hororový žánr upoutá každého, protože je psaný formou deníků - osobní myšlenky, názory a pohledy zachycují slet událostí, které mění lidské vnímání světa.

První kniha, kterou jsem od autora Brama Stokera četla, byl rovněž horor s názvem Klenot sedmi hvězd. Hlavní démonickou postavou byla mumie. http://lola-kiss.blog.cz/1310/klenot-sedmi-hvezd

Jonathan Harker pracuje je advokátní koncipient, který odjel do Transylvánie kvůli hraběti Drákulovi. Jonathan si vede deník, do kterého zapisuje dění v Transylvánii. Později se v deníku zmiňuje i o hraběti, který ho začíná pomalu děsit svým chováním a vystupováním. Jonathan je muž, který je hrdý a houževnatý a jedině díky svému pevnému charakteru vydrží přežít na hradě.

Mina je snoubenkou Jonathana Harkera, za kterého se provdá, když dostane zprávu, že Jonathan leží v nemocnici se zápalem mozkových blan. Je rozhodnutá nevyptávat se na události týkající se jeho pobytu v Transylvánii. Mina pracovala jako učitelka, ale po svatbě se věnovala výhradně manželovi a jeho kariéře. Jonathanův deník nechtěla číst, ale vzhledem k okolnostem to udělala.

Lord Arthur Goldamming byl snoubencem Lucy, který se stejně jako Dr. John Seward (doktor v psychiatrické léčebně) a Quincy Morris (Američan) zapojil do honby za Drákulou pod vedením profesora Van Helsinga.

Pan Rendfield byl padesátidevíti letým pacientem v psychiatrické léčebně u Dr. Sewarda, který ho léčil kvůli zoofágii, nemoci, při níž věřil, že při pojídání much, pavouků získává životní sílu. Ano, trochu jako nesmrtelnost. Nakonec skončil zavražděn hrabětem Drákulou, protože mu odmítal poslušnost.

Dělala jsem si poznámky a vypsala několik krátkých úryvků, kde byla zachycena podoba hraběte:

První pohled na hraběte Drákulu, jako kočího (Deník Jonathana Harkera):

....Zář našich svítideln dopadla na překrásné koně, černé jako uhel. Řídil je vysoký muž s hnědým vousem a velkým černým kloboukem, který mu skrýval obličej. Obrátil se k nám a já jsem zahlédl pouze velmi jasné jiskrné oči, rudě zářící ve světle lampy.

Druhý pohled na hraběte Drákulu, jako pána hradu (Deník Jonathana Harkera):

....Měl jsem teď příležitost si ho prohlédnout; měl opravdu velmi výraznou tvář.

Jeho obličej silně - dokonce velmi silně - připomínal dravého ptáka: dravčí úzký nos s neobyčejně vykrojeným chřípím, vysoké klenuté čelo, vlasy řídké kolem spánků, ale jinde bohatě rostoucí. Obočí měl velmi husté, nad nosem téměř srostlé, se záplavou bohatě se kroutících chloupků. Ústa, která téměř mizela pod silným knírem, byla pevná, dost krutá a s neobyčejně ostrými bílými zuby, ty přečnívaly přes rty, jejichž pozoruhodná rudost byla důkazem vitality, neobvyklé u muže jeho věku. Uši měl bledé a nahoře neobvyklé zašpičatělé, bradu širokou a masivní a tváře pevné, i když hubené. Nápadná byla jeho mimořádná bledost.

Až dosud jsem viděl ve světle ohně toliko hřbet jeho rukou, jak mu spočívaly na kolenou, a připadaly mi celkem bílé a jemné; ale teď, když jsem je viděl z větší blízkosti, nemohlo mi uniknout, že jdou spíše hrubé - široké a s hranatými prsty. Kupodivu mu rostly uprostřed dlaní chloupky. Nehty měl dlouhé a jemné, velmi ostře zastřižené.

Třetí pohled na hraběte Drákulu, Londýn (Deník Miny Harkerové):

Byl nadmíru bledý, oči mu vylézaly z důlků a napůl s hrůzou, napůl nechápavě hleděl upřeně na vysokého hubeného muže s orlím nosem, černým knírem a špičatou bradkou, který rovněž pozoroval tu hezkou dívku. Hleděl na ni tak soustředěně, že si nevšiml ani mne, ani Jonathana, a mohla jsem si ho důkladně prohlédnout. Z jeho obličeje nevyzařovalo nic dobrého; byla to tvrdá, krutá a smyslná tvář a jeho velké bílé zuby, pronikavě se odrážející od výrazně rudých rtů, byly špičaté, jako mají zvířata.

Kniha nepopisuje Draculu jako postavu, ale jako něco mýtického, něco co známe z pověr a legend. Kdo je vlastně Dracula a jaký je? Na to si odpovídáme každý sám. Kniha neříká je takový, a takový. Kromě vzhledu Draculy máme volnou mysl.

Zalíbila se mi slova, která vyslovil Van Helsing po pohřbu Lucy Westenrové (Dracula, s. 184): Nikdy nezapomínejte, že takový smích, který zaklepe u vašich dveří a zeptá se: "Smím vstoupit?", není pravý smích. Nikoli! Smích je král a dostaví se, kdy a jak se mu zlíbí. Nikoho se neptá, neohlíží se na vhodnost okamžiku. Prostě řekne: "Jsem tu."

Někdy stačí jeden

21. října 2015 v 14:35 | Lola Kiss |  Eagle´s
Angelika si zahrála na potvoru a nechala Veroniku a Radka zavřené ve skladu. Celý den ti dva kolem sebe chodili jako by ten druhý neexistoval a ani jeden z nich se neuráčil říct, co se stalo. Pro Angeliku by to bylo jedině fér, protože věděla, že oni o jejím milostném životě drbali pořád. A rádi. A Angelika zase ráda vrací laskavosti.

Angelika přitiskla ucho na dveře od skladu a poslouchala.

"Co bych měl slyšet?" zašeptal Derek Angelice do ucha a ta nadskočila.

"Do prdele!" zaklela, byla nachytána. A zrovna jím!

"Slyšela jsem divné zvuky." Odmítla se na něj podívat.

"Chabé." řekl Derek pohrdavě a Angelika se probrala.

"Mazej za pult, tady nemáš co dělat." zavrčela na něj a ukázala rukou.

Derek se namísto toho opřel zadkem o pult. "Donuť mě."

"Ty si myslíš, že to nezvládnu?" Jo, Angeliko, určitě pohneš s klukem, co váží víc jak ty. Angelika si založila ruce.

"Ne, ale..." Derek přimhouřil oči. "Dej mi jeden dobrý důvod, proč bych se měl posunout."

"Dám ti jich klidně deset." Angelika si založila ruce v bok a Derek vypadal, že se usadil ještě pohodlněji.

"Prosím, začni." Ten idiot!

"Fajn. Jsi blbec. Neumíš se chovat. Neumíš dodržovat osobní prostor. Oblíkáš se jako manekýn. Chováš se jako..."

Derek se začal smát a Angelika se mračila. Ta holka je tvrdý oříšek.

"To není vtipný." ucedila.

"Ale je. Jmenuješ samé stupidní věci." Angelika se hodlala hádat, ale bohužel věděla, že má pravdu. To mu rozhodně nepřizná.

Derek věděl, že je jeden jediný důvod, proč ho chce pokaždé co nejrychleji odlifrovat. A ten důvod mu ona neřekne. Ne dneska, protože nemá dostatek času, aby Angeliku rozhodil. Musí za profem Dilem na konzultačku.

"Chceš něco?" Angelika máchla rukou na kávu a bagety. Přešla do profesionálního módu.

"Chci a počkám si. Zatím si dám kafe bez cukru sebou." Derek postřehl, jak se Angelice zablýsklo v očích.

GENTLEMANOVY TAJNÉ TOUHY

18. října 2015 v 16:30 | Lola Kiss |  Beletrie
Pustit se do něčeho nového je riskantní, a je to hazardování, pokud si vyberete knihu, která je zcela mimo obvyklý styl výběru. Vždycky jsem věděla, že nemám ráda historické romány. Prostě mi nepřišlo správné je číst a zaobírat se postavami, které v té době žili. Zvlášť pokud se jednalo o postavy, které se v knize motali okolo "králů a královen", ale ve skutečnosti se nic takového nestalo. Vyhýbala jsem se jim velkým obloukem. Až do teď…

Gentlemanovy tajné touhy od Laura Lee Guhrke je druhou knihou v pořadí, kterou jsem přečetla. Podle oficiálního soupisu, se jedná o třetí díl, které pojednávají o Anglii na konci devatenáctého století, kde existují gentlemani a pravidla pro vrstvy společnosti. První díl se jmenuje …a pak jí políbil, druhý díl Pletichy krásného vévody, třetí díl Gentlemanovy tajné touhy, čtvrtý díl Svádění jako lék.

V knize Gentlemanovy tajné touhy se objevuje postava markýze z Kaynu, jednatřicetiletého Filipa Hawthornea, jehož předností je dokonalé sebeovládání. Pokračuje ve stopách svého otce v loďařské společnosti a dává pozor na přelétavého bratra Lawrence. Všechno má nalinkované a přesně vypočítané. Lawrence se ožení s krásnou Cynthií a spojené rodiny budou spolupracovat. Ženským hlavním protějškem je slečna Marie Martingaleová, devětadvacetiletá cukrářka, která s pomocí své přítelkyně otevřela vlastní cukrárnu. Marie je temperamentní, občas mluví rychleji než myslí. Je jí jedno, jaké jsou názory lidí okolo ní. Postavu Marie jsem si oblíbila mnohem víc než postavu Emmy Doveové (…a pak ji políbil), u Emmy jsem si řekla dobře, a pak pokračovala ve čtení.

Filip potkal Marii náhodou, ale bohužel to nebylo příjemné. Před dvanácti lety byli Marie a Lawrence do sebe pobláznění a Filip překazil jejich pokus o společný útěk. Marie nemohla Filipovi přijít na jméno, protože ji ponížil, a Filip zuřil, protože se Marie znovu objevila v jeho a bratrově životě v momentě, kdy se jeho bratr Lawrence měl oženit.

Po setkání s Marií, byl Filip v mrzuté náladě:
"Ale jak tě znám, Filipe, ta věc se určitě týká obchodu!"

"Třeba ne," vložila se do hovoru slečna Duttonová. "Možná váš bratr potkal okouzlující mladou dámu a otálel v její přítomnosti déle, než bylo záhodno."

Strnul, ale zachoval lhostejný výraz. Marie měla odjakživa své kouzlo, ale on se díkybohu vždy ovládal natolik, že mu odolal. Ovšem Lawrence, to bylo něco jiného.

Filip pohlédl na bratra a lehce znervózněl. Co má Marie v plánu?

"Nemožné!" odporoval Lawrence. "Můj bratr že by zapomněl na přesnost kvůli milostným pletkám? Nikdy!"

Cynthia mu nevěnovala pozornost a obrátila se k Filipovi. "Jaká byla, mylorde? Povídejte!"

Bezelstně rozhodil rukama. "Ujišťují vás, slečno Duttonová, že o žádnou mladou dámu nešlo!" Nedá se říct, že by vysloveně lhal, protože Marie Martingaleová není dáma.

"Já vám to říkal!" podotkl Lawrence s jistotou, která Filipa rozčílila. "Můj bratr nepatří k romantickým lidem!"

Marie a Lawrence bývali a zůstali přáteli, společně prožité dětství se nedá zapomenout, kdežto Filip by na dětství nejraději zapomněl. Marie a Filip se špičkují a jdou si vzájemně na nervy. Pokaždé se v přítomnosti druhého naježí, ale vinou Lawrence spolu musejí vycházet. Marie dostala zakázku na večírky rodiny Hawthorneů. Situace se uklidnila a gradovala. V jednu chvíli byl Filip přesvědčený, že s Marií nechce mít nic společného. Marie v ten moment uvažovala o opaku, ale pak zjistila, jaký je Filip a odmítala jeho snahy, protože on si připustil, že by chtěl být víc než jen známý.

Marie se svěřila kamarádkám o Filipově nabídce k sňatku, kde se dušoval, že je pro ni nadmíru skvělou partií:
Opřela se, založila si ruce na hrudi a spravedlivě rozhořčená čekala, že přítelkyně upřímně podpoří její rozhodnutí a pochválí ji, jak je moudrá.

Dámy se však ke komentářům neměly a Marii nezbývalo, než aby si myslela, že hrůzou nejsou schopny slova. "Já vím," přikývla, "je to nepochopitelné. Jak si vůbec mohl myslet, že se za něho provdám? Jak ho proboha po tom, co mě odloučil od Lawrence, mohlo napadnout, že si vezmu jeho?"

Paní Morrisonová si odkašlala a promluvila jako první. "Ale drahá, vždyť jste sama řekla, že ta záležitost s panem Hawthornem je dávno pryč!"

"Ano, ale chápejte, Filip..."

"Ty pana Hawthornea pořád miluješ?" zeptala se Lucy.

"Lawrence? Ne, proboha! Ale..."

"Markýz," přerušila ji paní Inkberryová, "je nepochybně velmi bohatý muž, že?"

"Jistě, ale to přece neznamená..."

"Marie, on ti nabídl manželství," prohlásila Miranda s důrazem na poslední slovo, jako kdyby bylo posvátné. "Stala by ses šlechtičnou, markýzou!"

"Já vím, ale..."

"Je pohledný?" přerušila ji Daisy.

"Ne!" odvětila Marie bez váhání, ale okamžitě byla opravena.

"Velmi pohledný!" prohlásila Prudence. "Setkala jsem se s ním na Prvomájovém plese. Podle mého názoru vypadá moc dobře!"

Znovu se k ní všechny otočily. Snažila se nezaujatě zvážit otázku, ale nešlo to. Filip je... zkrátka Filip! Vysoký, důstojný muž s hrdě vysunutou bradou a hlubokýma modrýma očima, které jakoby viděly všechno. "Pohledný asi je," připustila zdráhavě a vzdychla. "Jistěže je! Ale neměl by být! Tak nesnesitelně nafoukaný muž by pohledný být neměl! Je to chyba!"

"Ach, Marie!" vykřikla Prudence a všechny dámy se daly do smíchu.

N°3

18. října 2015 v 12:59 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
You betrayed me
now I understand
you are my enemy
now this is the end

I forgive you many things
I don´t even cut your wings
I let you to be my mate
and now it is too late

I don´t trust you
I want you gone
I want to hate you
I wanna be alone

Let me be and walk away
let me breathe and go straight
the hell is open
join them.

PROKLETÝ MATURIŤÁK

16. října 2015 v 15:42 | Lola Kiss |  Beletrie
Na prohlídce knihkupectví, kde jsem se byla podívat dnes dopoledne, jsem objevila spoustu nových knih a přišla na to, že za necelé čtyři roky kniha, která byla vydána a ohodnocena za přibližně tři stovky, stála nyní dvacet devět korun.

Prokletý maturiťák (Prom Nights from Hell) je souhrn povídek, které se všechny točí okolo plesu a mají v sobě nadpřirozeno. Jako autorky jsou uvedeny Stephenie Meyer (http://lola-kiss.blog.cz/1402/stephenie-meyer), Meg Cabot (http://lola-kiss.blog.cz/1405/meg-cabot), Kim Harrison, Michele Jaffe a Lauren Myracle.

1, povídka
Likvidátorčina dcera od Meg Cabot je první povídkou, která vypráví o maturitním plese a upírovi. Mary chodí na soukromou školu skoro rok a za tu dobu má jen jednu kamarádku Lilu. Mary používá svůj talent, aby pronásledovala a zabíjela démony, upíry, vlkodlaky a všechny jiné bytosti noci. Hlavně však chce získat zpět svou matku, ze které se stala upírka, a hodlá toho dosáhnout tím, že zabije jejího stvořitele, samotného Drákulu. Situace se zkomplikuje, když se jí do cesty připlete Sebastian Drake, Drákulův syn, který si brousí zuby na Maryinu kamarádku. Mary je rozhodnutá ho sejmout, a na pomoc přispěchal Adam, se kterým si padnou s Mary do oka.

Tohle byla v celku jednoduchá a nevýrazná povídka, která se opírala o základní názory o upírech. Jelikož jsem četla i jiné příběhy od Meg Cabot, mohu prohlásit, že jsem četla lepší. Tohle byl slabý odvar, protože ona umí psát mnohem lépe.

2, povídka
Kytička na ruku od Lauren Myracle je povídka o věštkyni, která vlastnila sušenou kytku růží. Frankie stejně jako nejlepší kamarádka Jun Sun se chystají na ples. Jun Sun jde se svým přítelem a Frankie touží, aby ji pozval jejich společný kamarád Will. Její první přání bylo, ať ji pozve na ples kluk, kterého miluje. Will jí napíše pozvání na vodárenskou věž, spadne z ní a zemře. Frankie na ples nepůjde a jako druhé přání vysloví, že chce Willa opět naživu. Splněno a ona pak zjistí, že to byla chyba. Frankie se na Willa ani nepodívá a svým třetím přáním zruší druhé.

Tahle povídka mě dostala, rozhodně jsem neměla dobrý pocit, když jsem se dívala po ztemnělém pokoji, osvíceném pouze lampičkou. Jasně, jsem dospělá a rozumná. Ale stejně jsem měla pocit, že mi každou chvíli vyskočí na ruce husí kůže. A nezkoušejte mi tvrdit, že existuje věk na dostatek rozumu a nebojácnosti, protože... slyšeli jste někdy o zombie pochodech?

3, povídka
Madison Avery a smrťák od Kim Harrison vypráví o sedmnáctileté Madison, která byla poslána za otcem, aby se zapojila do klidného a podle ní nudného života v malém městečku. Na plese se seznámí se sexy záhadným klukem Shetem. Večer skončí Madisoninou smrtí, Shet není člověk, ale smrťák, a Madison se probudí jako duch. Barnabáš byl ustanoven jako anděl strážný, který má dávat na Madison pozor, a zároveň stále zůstávat na pozici posmrtného průvodce. Madison ukradla náhrdelník Shetovi, stejný jako nosí Barnabáš, takže mohla zůstat se svým otcem a mít fyzickou podstatu.

Z tohohle jsem byla na začátku trochu zmatená, ale jakmile jsem se začetla, napadlo mě, že bych klidně snesla i knihu. Volné pokračování, které by osvětlilo, jestli Madison "přežije" rok, jak předpověděl hlavní pobočník šéfa nebo déle, nebo krátce? Jo, vrtá mi to hlavou. A hlavně, jestli by kniha stála za to.

4, povídka
Přísně tajné od Michele Jaffe je příběh o dívce Mirandě, která má schopnosti jako Wonder Woman, akorát nemá laso, které by lidi přinutilo mluvit pravdu. K tomu, aby poznala pravdu, jí stačí slyšet tlukot jejich srdce. Mirandiny superschopnosti se jí hodí v případě, kdy odveze jednu mladou dívku do podivného domu, odkud ji pak následně velmi rychle odveze, protože mladou dívku Sibby chtěli zabít. Miranda má smysl pro spravedlnost, ale kdykoli mluví s klukem, ze kterého se jí začnou podlamovat kolena, dostane slovní průjem, nebo-li kecavku. Miranda zachrání Sibby, na plese sejme všechny těžkooděnce z přepadové jednotky a nakonec jde na rande s klukem.

Na začátku jsem byla velmi zaujatá, ale jakmile se jedna z postav zmínila o Wonder Woman, nedělalo to dobrotu. Nikdy nemáte připomínat podobu s něčím, co je tak profláknuté. Poté větě jsem ztratila zájem, protože jsem si automaticky vybavila kostým Wonder Woman, který se podobal kostýmu Mirandy, kostýmu na derby.

5, povídka
Peklo na zemi od Stephenie Meyer je o plese střední školy, kde má svoje hřiště Sheba, démonka z pekla. Shebinou specialitou je trápení, závist a jakékoli výtržnosti, které by ji pomohly dostat se výš. Sheba svou práci odvádí na jedničku a libuje si v neštěstí, které vyvolala. Na ples přišel každý se špatným člověkem, kamarádi se hádali nebo prali, dívky si vjely do vlasů, a jednoho kluka málem přiměla, aby použil propašovanou pistoli. Málem? Sheba si nevšimla, nebo nechtěla všimnout jednoho kluka, který odolával veškerým snahám. Gabe byl ten kluk, který překazil Shebiny plány a dostal ji do kolen, doslova. Gabe je totiž poloviční anděl (celé jméno Gabriel Michael Christensen), ale neví o tom. Jeho zvláštností je, že chce pro každého jenom dobro. A to se také stane, když chytí dívku, která asi z horka omdlela. Sheba, zachráněná dívka, tak zůstala tančit s Gabem a nemohla odtrhnout oči od Gabeovým nebesky modrých očí.

Líbil se mi ten paradox. Sheba jako démonka chtěla trápení a nenávist a úzkost, sama byla těmito emocemi prostoupená. Gabe "vyhledával" lidi, kteří trpěli těmito pocity. A když vyhledal Shebu, bylo to jasné. Ta "dívka" tolik trpěla, že ho to k ní přitahovalo. Musel ji pomoci. Čím byla šťastnější Sheba, tím byl šťastnější i on. Dokonalý pár.

... A PAK JI POLÍBIL

16. října 2015 v 15:23 | Lola Kiss |  Beletrie
Název této knihy ... a pak ji políbil od Laura Lee Guhrke je zasazen do doby kolem roku 1893, kdy ženy teprve začínají pracovat plnohodnotněji a získávají větší práva.

Laura Lee Guhrke se neživila spisovatelkou odjakživa, ale nakonec její práce došla ocenění, když obdržela prestižní cenu RITA za autorku nejlepších romantických knih. V Česku byla její kniha, konkrétně tato, prvně vydána v roce 2013.

Slečna Emma Dove je třicetiletá stará panna, což je běžné označení pro ženu, která se nevdala. Pět let pracovala jako sekretářka pro lorda Marlowa, a během té doby mu dávala přečíst své rukopisy, které pojednávaly o etiketě. Bohužel se pokaždé setkala s odmítnutím. Emma byla v práci klidná, klidně bych ji mohla nazvat šedou myší. Když Emma předala svému šéfovi svůj poslední upravený rukopis, Emma pochopila, že nikdy její práci nečetl. Emma vystupovala pod pseudonymem paní Bartleybyová.

Lord Marlow je šestatřicetiletý šlechtic, který je přesvědčen, že úspěch netkví v modré krvi, ale obchodní strategii. Jednou byl ženatý, ale jeho manželka ho podváděla. Rozvod trval pět let! Posléze se věnoval práci, vydavatelství, a také svým milenkám. Jedno si lord Marlow ujasnil hned, nikdy se znovu neožení. Všechno probíhalo hladce, dokud jeho sekretářka Emma neskočila, a všichni zaměstnanci chodili za ním s tím, či oním problémem.

Emma získala práci v konkurenčních novinách lorda Marlowa a začala psát rubriku. A velmi úspěšnou! Lord Marlow byl vytočený a vůbec nepoznával tu tichou sekretářku, která nyní byla někdo jiný. A aby toho nebylo málo, musel překousnout, že se mu jeho sestry, matka i babička znovu snaží najít manželku, a konkurenční noviny, které plánoval koupit se rozmáhají díky Emmině práci!

Jednu věc ví lord Marlow naprosto přesně. Cokoli chce, to dostane. Přestože v původní dohodě pro koupi konkurenčních novin byla nižší cena, Harry Marlow zaplatil vyšší. Emma se tak dostala zpátky, kde byla. Pracovala pro pana Marlowa. A přece byla situace jiná. Emma se totiž konečně probrala a začala se chovat podle své povahy. Žádné názory druhých nebo tlak společnosti. A Harry? Ten udělal jedinou možnou věc. Vždy se mu líbily ženy, které byly temperamentní, a Emma taková najednou byla.

A co se stane, když si uvědomí, že ji ztratil? Emma měla vždy v jedné věci jasno. Nikdy nebude ničí tajnou milenkou. Harry byl od rozvodu cynik, a v životě může mít jedině milenku, ne další manželku.

Nedívej se zpátky

14. října 2015 v 21:55 | Lola Kiss |  Eagle´s
Pochopte samu sebe. Slova doktorky Sýkorové jí zněly v uších a nepřestávaly už dobrou hodinu. Jasně, že měla mlčet. Prostě měla držet jazyk za zuby. Ale ne. Nemohla si pomoct a řekla to ,co doopravdy cítila.

Angelika se mračila na šálek kávy a nepřítomně ho míchala lžičkou. Proč vůbec chodila na terapie? Ou, jasně. Přišla o rodiče a školní poradce se rozhodl, že jedině terapie ji napraví. Napraví? S ní nebylo nic špatně.

Angelika prudce třískla lžičkou o talířek, až lžička odskočila, pokapala Angeliky béžové kraťasy a skončila na zemi. Paráda.

"Ale, že by další smutná dušička? Co to s váma holkama dneska je?" zeptal se Radek, kolega číšník.

"Věř mi, nechceš znát odpověď." řekla Angelika a přestala se rýpat ve vlastních pocitech. Kdo je k čertu potřebuje, ne?

"Stejně bych ji uhádl. Jde o kluka." Radek na Angeliku zamrkal a vysloužil si od Veroniky uchichtnutí.

"Páni. Ty ses tak netrefil." Angelika se kolem Radka protáhla a vyřídila další objednávku. Školní kavárna nebyla nic moc, ale prachy se hodí vždycky.

"Co myslíš, Rony, jde o kluka?" Radek si prostě nikdy nedá pokoj.

"No, možná jde o-"

"Jasně! O dva kluky. Že jo, Ang?" Radku, proč musíš pořád do všeho srkat nos?!

"Víš, asi bude jednodušší, když ti odpovím. Stejně by to tvoje hlavinka dohromady nedala. Jednou za měsíc na pár dní je holka vždycky taková naf-"

"Hej! Stačí. Pochopil sem." Radek se rychle stáhl. Angelika si oddychla a pro dnešek zadoufala, že bude mít od něho pokoj. Nepotřebovala vidět, jak se Rony tváří, aby věděla, že ona to nespolkla.

Angelika se věnovala uklízení stolu na konci u okna a ignorovala zvídavé pohledy. Věděla, že jedině ten pitomec Derek vysílá tyhle signály. A zrovna dneska byl v obzvláště dobré náladě. Angelika věděla, že kdykoli s k němu přiblíží, jako by jí vysával veškerou energii. Derek je prostě blbeček.

"Ahoj Angie, jak se vede?" Derek se opřel o opěradlo židle a pozoroval ji při práci.

"Dereku, jasně jsem ti říkala, že zdrobněliny používají jedině děti. Ach počkat, já zapomněla. S jedním dítětem se bavím." Angelika uklízela už tak čistý stůl a odmítla se setkat s jeho pohledem.

"Ale! Dneska jsme stejně nevychovaná jako vždy? Co dostaneš od Mikuláše? Uhlí?" Angelika zvedla hlavu a probodla ho pohledem. Derek se zakřenil.

"Potřebuješ něco? Jestli ano, Rony ti velmi ochotně pomůže." Angelika se ušklíbla a protáhla se kolem Dereka k dalšímu stolu. Prostě ho bude ignorovat.

"Veronika má práci. Chci tebe." Angelika málem upustila cukřenku. to by jí ještě scházelo, aby čistý stůl musela dělat znova. Jestli si myslí, že tímhle proslovem Derek něco získá, plete se.

"Přestaň chtít věci, které mít nemůžeš." Derek se na Angeliku zazubil a ona poznala, že tohle kolo s ním dneska nevyhraje. Derek byl nabuzený po posilovně a právě teď hledal další... Ne! Nebude na to myslet. Sakra, holka, seber se!

"Chci kafe. To mít nemůžu? Ale no tak, Angie. Ty víš, že to chceš. Tedy, zbavit se mě." Angelika se prudce nadechla, a kdyby držela prázdný tác bez nádobí na něm, byla si jistá, že by ho použila. Derekova hlava se jevila jako červený maják. Derek tam stál a v očích mu veselo hrálo. Jednou toho kluka dostane a pak ho pořádně oš-... pořádně mu promluví do duše.

Angelika kolem něho prošla a předstírala, že si nevšimla toho, jak poznal, na co myslela. Tenhle pitomeček jí zná až podezřele dobře. Co je to na tom managementu učí, proboha? Zná ji dobře? Ne, nezná. Angelika se v duchu okřikla a schovala se za profesionální masku.

Derek se uculoval a Angelika si živě představovala, jak mu ten samolibý úšklebek smaže jedna dobře mířená sprška kafe. Veronika si vedle Angeliky odkašlala. I ty? Pomyslela si Angelika a pomalu postavila mléko na poličku. Jasně, že neměla v úmyslu Dereka náhodou polít. Jako minule. Veronika se usmála a odkráčela.

"Angie, jsi moje zlato. Tohle umíš tak dobře jedině ty." Derek odešel včas, protože přesně o dvě vteřiny později by mu Angelika nevylila na hlavu mléko, ale za ty jeho dvojsmysly by mu-

"Holka! Polož tu konvici." Veronika uvolnila Angeličiny prsty a konvici vzala z jejího dosahu.

N°2

14. října 2015 v 21:23 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
After everything you´ve said
I need to know
why are you so afraid
and answer goes so slow

You are quiet
and I am not
have your words die yet?
Or I missed a big dot?

Is this the end
or is this something
the hours we spend
together I think

Andělé noci 2 Zrádce

14. října 2015 v 10:28 | Lola Kiss |  Beletrie
Druhý díl 5-ti dílné série nese název Andělé noci 2 Zrádce od Lili St. Crow, a tentokráte se zaměřil na školu, kam byla Dru umístěna. Ovšem nebyla přemístěna sama, a tak jí nebude smutno, protože do školy půjde také Graves. Dru byla ve škole jediná dívka, ale to by nebylo tak zvláštní jako to, že ji dali do školy, která je spíš více než méně, nápravná. Něco jako modernější verze polepšovny.

Dru se tam setkává s odmítáním, protože jako dívka a Světocha je v podstatě rarita. A kluci si nejsou jisti, jak se k ní mají chovat, když si nemůžou zjednat pouta pomocí rvaček. Ano, to asi opravdu utužuje charakter. Graves je naprostým opakem Dru, ten zapadl mezi ostatní vlkodlaky velmi dobře, protože jeho získaná vlkodlačí část, je v podstatě v tomto světě něco jako královská. Získal tak nevědomky vysoký standard.

Dru Andersonová
Nebojí se temnoty. Ale měla by se bát.

Druina nová škola pro džampíry a vlkodlaky se stane nebezpečným místem, když zjistí, že ji někdo usiluje o život. Jako pomoc se Dru nabízí Graves a jeho nová parta kamarádů. Dru však váhá, protože ho nechce zatáhnout do takového nebezpečí, na to ho má moc ráda. A navíc se znovu objevil Christhope, který dal jasně najevo, že ho Dru zajímá, a také ví víc, než řekl. Vždy se objevil, když ho nejméně čekali.

Dru ze školy nakonec s Gravesem, jeho kamarády a Christhopem utekla, protože celá škola shořela do základů. Kdo způsobil výbuch a následný útok? Ten, kdo je pak pronásledoval a oni neměli ani chvilku odpočinku, dokud nedorazili do další školy Scholy, která byla po ruce.

Druhý díl Andělé noci 2 Zrádce, na rozdíl do prvního dílu Andělé noci, není hektický v terminologii a představení nového světa. Autorka Lili St. Crow se drží toho, co je teď a tady. Škola, vlkodlaci a jejich hierarchie, a džampíři se svými zvyklostmi. Body nahoru za to, že přestala s vypisováním tolika detailů o jiných bytostech. Násilné cpaní do hlavy vyvolá jedině migrénu. Popis událostí, které se stanou? No, ani tady to nebylo zrovna valné, ale rozhodně viditelné zlepšení oproti prvnímu dílu - ano!

Inspirace na podzim

13. října 2015 v 17:50 | Lola Kiss |  Co nosit/nenosit
Počasí je mrcha! Nefouká vítr, ale mrzne. Slunce svítí, ale teplo z toho není. Ranní teplota byla -4℃! A oblékat si zimní bundu už teď? Co si asi tak budeme oblékat v zimě?

Ne, nemá smysl se vztekat, protože to způsobí jedině rychlejší průtok krve a dočasné zahřátí. Přestala jsem řešit tuhle novo-zimní módu a věnovala se tomu, co nosím pod "podzimním" kabátem.

Moje oblíbené kousky. :-)





Stránka jedné knihy - 2. kapitola

12. října 2015 v 17:17 | Lola Kiss |  MY NOVELS Stránka jedné knihy
2. Nevracej se domů


Probudila jsem se do slunečného dne v novém domově na čtrnáct dní. Protáhla jsem se a zjistila, že jsem spala déle, než bych pokládala za možné. Bylo už devět hodin a sluníčko začínalo hřát.

Rozhlédla jsem se po pokoji a uznala, že vypadal mnohem lépe než včera večer, kdy jsem neměla možnost si ho prohlédnout.

Světlé růžové tapety se žlutými květy lilií a malými modrými ornamenty, bíle lakovaný toaletní stolek se zrcadlem, který stál přímo naproti posteli a velká skříň, která zabírala jednu polovinu stěny, vedle ní bíle natřená dřevěná sedačka s tmavě růžovou poduškou. Pokojík pro panenku nebo malou holčičku. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli se mi líbí nebo ne.

Andělé noci

11. října 2015 v 11:12 | Lola Kiss |  Beletrie
Lili St. Crow je pseudonym americké spisovatelky Lilith Saintcrow, která napsala přes 26 románů. Lilith (1976) žije ve Vancouveru s rodinou. Miluje zvířata, především kočky. Její kniha Andělé noci je prvním dílem z pěti dílné série.

Autorčina stránka: http://www.lilistcrow.com

Dru Andersonová
Loví v noci. Vrhá nože. Láme srdce.

Nebezpečná a sexy! Dru Andersonová je drsná nová hrdinka, jejíž příběh nedokážete odložit.

Táta? Zombie.
Máma? Dávno mrtvá.
Já? To je právě to děsivý.

Dobře, tohle je trochu působivé, takže jsem se pustila do čtení. Po stylistické stránce se autorka snažila co nejvíce přiblížit mladým čtenářům teenagerům, používá slang a veškerá konverzace je stylizována do toho, jaká Dru je. Dru chodí na střední a je zvyklá na fakt, že její otec je neustále pryč, a ona se spoléhá sama na sebe. Předčasně dospělá? Jo, a vůbec to nezvládá.

Dru musela zabít vlastního otce, protože byl proměněn ve zombieho. Úplná hračka, prostě ho složila a sama se sesypala. Načež utekla z domu, aby se ukryla v opuštěné budově, kterou obýval její spolužák ze školy, Graves. Normálně by spolu být kamarádi nemohli - ona se nemůže kamarádit s lidmi, když pořád někdy běhá a zabíjí příšery. Když Dru a Gravese napadli vlkodlaci, Graves byl pokousán - situace se změnila.

Dru Gravesovi pomáhá, i když ho poprvé chtěla zabít. Neudělala to, protože zjistila, že Graves není jako ti ostatní. A to znamenalo jediné... V tomto momentě se kniha rozhoupala a Dru přicházela na to, kým vlastně je, a kdo proměnil jejího otce v příšeru. Jako každá jiná puberťačka, i Dru má problémy se svými emocemi. S Gravesem jsou kamarádi, ale i něco víc? Na tohle si prostě neumí odpovědět. A pak se tam objeví tajemný Christophe, který není člověk, ale krev sající nestvůra. A Dru? Přichází na to, že může mít za kamaráda polovičního vlkodlaka a za známého upíra.

Dru se potýká s rozporuplnými pocity ohledně Christhopa, se znepokojivou pravdou že je Světocha, s vzrůstajícími city k Gravesovi. A jako bonus, se dostane do nové školy. Škola, která poskytuje přístřeší pro ty, kteří nejsou lidmi.

Jestli si myslíte, že je to zajímavé, no ano. Tolik akce nacpané na tak málo stránek, že vás to zahltí informacemi. Než se stačíte rozkoukat a přijmout definici o jednom živočichovi noci - bum! Máme tu další a zase něco kompletně jiného. A pak to přestanete počítat a snažíte se věnovat pozornost jménům. Moc definovaných pojmů a špatně podaných. Nesoustředíte se na to tolik, jak byste měli. Je to stejné jako ve škole, kde do vás hučí to i ono během pětačtyřiceti minut, a vy pak uděláte jediné - mozek toho má dost a bere si dovolenou.

Jak jsem řekl/a

9. října 2015 v 21:30 | Lola Kiss |  Citáty
Neexistuje skutečný konec. Je to prostě místo, kde zastavíš příběh.
Frank Herbert

Co jí přinese budoucnost, nevěděla. Jistá si byla jen dvěma věcmi. Budou to její děti nebo děti jiných lidí a knihy.
Alice Dalgliesh

Nemůžete najít mír tím, že se budete vyhýbat životu.
Virginia Woolf

Čtení nám přináší nepoznané přátele.
Honoré de Balzac

To je to, pro co je fikce. Jde o to, dostat pravdu, když pravda nestačí pravdě.
Tim O'Brien

Nebreč, protože je konec, ale usmívej se, protože se to stalo.
- Dr. Seuss -

Dvě věci jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost; a já si nejsem jist vesmírem.
Albert Einstein

Pokoj bez knih je jako tělo bez duše.
Marcus Tullius Cicero

Jestli povíš pravdu, nemusíš si nic pamatovat.
Mark Twain

Vždy odpouštěj svým nepřátelům; nic jiného je víc neotráví.
Oscar Wilde

Naučila jsem se, že Vám lidé odpustí, co jste řekla, lidé zapomenou, co jste udělala, ale lidé Vám nikdy neodpustí, jak jste je donutila se cítit.
Maya Angelou

N°1

9. října 2015 v 16:30 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
I was there
when you were gone
I was here
and you moved on

Things were easy
you didn´t stay
things were tricky
and you say

I´m not the same
I have changed
jus tell my name
and I won´t leave, mon ange

I can´t do that
speak that word
I´d not take it back
so I can´t my lord

Once he told her you´re my soul
once she told him I want more
then you should know
you´re the one I adore

Záplaty

8. října 2015 v 14:10 | Lola Kiss |  Co nosit/nenosit
Už je tomu tak dávno, kdy jsem si roztrhla kalhoty na koleni. Tolik radosti, když jsem dostala barevný čtvereček s krtečkem. Maminka ho pak vzala a tou žehličkou ho tam přilepila. Vzpomínám se, že kromě krtečka jsme doma měli i Šípkovou Růženku a hvězdičky. No jo, ale krteček hrál prim.

Dneska jsou roztrhané kalhoty v pořádku, myslím džíny - u jiných kalhot není pochyb o tom, že ta díra není módní kreace. Roztrhané tepláky si nechte na doma, nebo nejlépe na chalupu u paní Škopkové. Džíny prohnané mlýnkem na maso vytáhněte na světlo.

Před pár lety, když jsem doma skládala prádlo, vzala jsem do ruky bratrovy džíny a páni! Taková díra ve vnitřním švu, až jsem se divila, že mu netáhne na zadek. A on? Že si tam dá záplatu. Další den maminka kupovala tmavě modrou záplatu. Stejná barva jako u džínsů to nebyla, ale v rozkroku to nebude vidět, že?

Bratr ty džíny opravdu nosil a ta zapláta křičela: "Haló! Tady jsem. Koukej!" Zcela ignoroval, že má ve skříni další patery džíny. Pro něj byly tyhle jediné, protože mu koukala polovina zadku. Ostatní džíny neexistovaly (profesor na filozofii by měl radost).

Jedno je jasné, a Albert Einstein to shrnul: "Nejsem si jistý, že je vesmír nekonečný. Za to lidská hloupost ano."

25. Dragonbane

7. října 2015 v 10:16 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Dalším přírůstkem pro sérii Temných lovců (The Dark Hunters) je kniha Dragonbane od Sherrilyn Kenyon http://lola-kiss.blog.cz/1412/sherrilyn-kenyon. U nás v ČR vyšly první tři díly: Milenec snů, Noční rozkoše a Objetí noci. V USA vycházejí její knihy a jsou vedeny jako #1 The New York TImes Bestselling Author.

Maxis Drago pracuje v baru Útočiště jako barman bezmála dvě stě let, a jeho klid je narušen, když do baru vpadne jeho minulost. Vlastně část jeho minulosti. Max je ve své pravé podobě drakem, ale nikdo neví, kým ve skutečnosti je, a co znamená pro svět a historii Were-Hunterů.

"Stvoření čistého světla, byli ochránci pořádku a obránci prvních bohů. Cílevědomí bojovníci nejvyšší cti a ušlechtilých srdcí. Jejich místo bylo mimo svět a těch, kteří v něm žili, aby nemohli být zkorumpováni zlem."
gallu démon Kessar o Maxisovi

Seraphina byla stejně jako její sestry bojovnice prokleta řeckým bohem Diem a strávila tři tisíce let let jako kamenná socha. Po probuzení její královna Nala požadovala hlavu jejího druha. Seraphina a její sestry vyznávaly hodnoty jako Amazonky - matriarchát -. Jejich hlavní zábavou bylo vyhledávat a zabíjet draky.

"Nezáleží na záměru nebo upřímnosti emocí, ne všechny sliby se dají dodržet."
Maxis Drago

V baru, kde Maxis pracuje se strhla vlna nepokojů, když vyšla najevo pravda, o tom, kdo Maxis ve skutečnosti je. Max nebyl jen drakem, ale nýbrž prvním proměněným. Celá historie vzniku Were-Hunterů byla v téhle knize objasněna a nechyběla ani oblíbená postava Savitara.

Jo, jeho laskavost byla mnohem děsivější než jeho hrubost. A to jí zanechalo zděšenou.
Seraphinin názor na Savitara

Kdo byl hlavním spouštěčem? Maxova družka Seraphina, která ho své královně Nale nevydala - znovu už by to neudělala. Místo toho řekla Maxovi to jediné, co mohlo zmírnit jeho nenávistné pocity k ní. Seraphina potřebovala, aby jí pomohl zachránit jejich děti.

Seraphina se rozhodla jít s pravdou ven...

"Tvoje děti tě potřebují, Maxisi. Jestli tě jim nepředám, zabijou je oba."

Max pomalu mrkl, když ho Seraphinina slova zasáhla jako palice. Celou minutu nemohl dýchat, než se slova usadila a došel mu celý význam. "Děti?"

"Syn a dcera."

Pokoj se naklonil. Jo, opravdu znamenaly to, co myslela. Rozuměl jí dobře.

Max natáhl ruku a zapřel se o zeď, jak se snažil vypořádat se vším, co mu říkala.

Byl otec.

Když se konečně setkali...

"Můžu tě obejmout?" zeptal se Edeny.

Slzy se jí zatřpytily v očích než se mu vrhla do náruče. Hadyn se vrátil do lidské podoby, takže se mohl přimknout k Maxovým zádům a zaklínil ho tak mezi nimi.

Seraphina nemohla dýchat, když je pozorovala. I tu chvíli se opravdu nenáviděla za to, co udělala. Slzy zamlžily její zrak, když sledovala její děti s otcem, který pro ně nikdy neměl být cizincem.

Hadyn a jeho sestra dvojče Edena - Deenie - byly předáni gallu démonům jako rukojmí, aby Seraphinina královna Nala dostala Maxovo srdce. Hadyn, který se na svého otce podobá nejen fyzicky, ale i svým smyslem pro humor, je v pravé podobě také drakem. Edena jako jediná ví, že její bratr je drak, protože oba žili se svou matkou a jejími sestrami, dračími zabijáky. Edena zdědila po otci jeho zlatavou barvu očí, která Seraphině neustále připomínala, čeho hrozného se na Maxovi dopustila.

Max musel vynaložit hodně sil, aby našel jejich děti. Kromě toho se také potýkal se svými třemi bratry - Illarionem, Blaisem a Falcynem...v dračí podobě.

Ó drazí bohové, opravdu? Náhle byl Illarion ve své dračí podobě mezi nimi, odstrkujíc je. Přestaňte! Oba dva!

Falcyn se otočil kolem a pokusil se ho zasáhnout ještě jednou svým ocasem.

Max ho chytil do drápů a kousal ho tak silně, až Falcyn vykřikl.

Illarion na něj zíral. Bylo to nezbytný?

Max pustil jeho ocas. "Tak trochu jo."

V knize Dragonbane je objasněna historie Were-Hunterů, ale nepůsobí to úplně nejlépe, protože je to trochu násilně poskládané dohromady. Kromě historie o Were-Hunterech obsahuje kniha příběh o Maxovi a Seraphině na začátku jejich tří letého vztahu, jejich vztahu v současnosti, válce, která se rozšířila na Olympu. Seběhlo se toho hodně a v krátké době. A to není dobře. Jedno jsem se čtením sérií naučila. Jestliže se počet stránek o hlavní dvojici nevyrovná počtu stránkám o ostatním dění okolo, výsledek nebude dobrý. Je to jako hledat něco, co by mohlo způsobit rozruch a co by se mohlo dál řešit.

Styxx dodržel slib a Apollo zůstal jako vězeň v péči Apollymi, Acheronovy matky. Ale jedno se jí muselo nechat. Jako ničitelka si uměla poradit...

Medea strnula. "Co uděláme, akra?"

Výraz na Apollymině obličeji potvrdil její nejhorší obavy. Nebylo nic, co by mohly udělat. Bůh nemohl zvrátit kouzlo nebo kletbu jiného boha.

Krutost se zableskla v Apollyminých očích. "Bastard si zalouží na oplátku jiného."

Apollo doopravdy zbledl z jejích slov. Byl tu dost dlouho na to, aby se naučil bát se toho pohledu, tak jako všichni. "Co tím myslíš?"

Apollymi vyslala k Medee zákeřný úsměv. "Nemůžeme Apolla zabít. Nemůže zvrátit jeho poslední trik... Ale nikdo neřekl, že jím nemůžeme nakrmit gallu démony a nechat je proměnit ho v jednoho z jejich krevních děvek tak, jako to udělali Zakarovi. Co myslíš?"

A Apollymino rozhodnutí mělo následky, které přinášely potěšení pouze jedné osobě - jí.

Acheron se viditělně přikrčil. "Ach, bože, co udělala teď?"

"No" - Thorn zpevnil ruce okolo obou jejich krků - "Prostě musím vědět... čí skvělý nápad byl odevzdat Apolla do její péče?"

Styxx udělal stejný obličej, jaký měl Acheron před chvílí. "Ten idiot budu já. Proč? Co jsem udělal?"

Thorn pustil Acherona a hravě plácl Styxxe do tváře a zmáčkl je. "Mamka Apollymi mu našla nového kamaráda na hraní," řekl stejným vysokým hlasem, který se používá při mluvení s malými dětmi. "Předala jeho zadek Kessraovi, a nejsme my šťastní, že má nového kamaráda, kluci a holky?"

"Ó drazí bohové." zopakoval Zakar Acheronova slova a zavrávoral. "Prosím, řekni mi, že to neudělala."

Savitar, Styxx, Zakar a Sin šli do Kalosis, aby zkontrolovali Apollymi...

Zakar přikývl. "A násilí. Rozhodně jsem očekával krev na zdech a násilí."

"Násilí? Jak se odvažujete vrazit do mého domova bez pozvání? Ó, násilí ti definitivně mohu dopřát, sumerský pse."

Otočili se a našli Apollymi stojící ve vší vznešené slávě na schodech paláce, jak se do nich zabodává pohledem. Její černá róba se rozprostírala okolo její éterické postavy a ostře kontrastovala s jejími sněhově bílými vlasy.

Její vířící stříbrné oči jiskřily jako led. "Proč jste tady? Jak se opovažujete vpadnout do mého domu." Přestože to nebylo víc než šepot, ta slova nesla větší hrozbu než řev.

Savitar si odkašlal. "Mysleli jsme si, že na tebe budou útočit démoni."

"Takže... co? Hodlal jsi sem přijet na svém bílém surfu a zachránit mou bezmocnou maličkost před velkou zlou hordou démonů mých nepřátel? Jak vulgárně hrdinské od tebe, Savitare. Ale jak můžeš vidět, nepotřebuju zachraňovat. Všechno je v pořádku a normální."

Po večerním představení

6. října 2015 v 8:13 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Lea se napila Kofoly original a čekala, jak jí Dominik odpoví. Zeptala se ho na trapnou věc, kterou kdy udělal. Lea mu řekla, že pro ni bylo trapné, když se na srazu spolužáků líbala s Kryštofem, a pak ho potkala za rok se svojí kamarádkou Leontýnou, ti dva spolu chodili.

"Nemůžu vybrat jednu věc, protože jich je víc. Nejde vybrat jenom jednu, která by měla navrch." Dominik se napil Kofoly.

"Dobře." Lea byla trochu zklamaná, ale odmávla to rukou. Nechtěla se tím zabývat, a tak změnila téma. Možnost víc poznat Dominika se jí naskytla, když mluvil o tom, že ve své práci dovede odhadnout lidi, jestli na to mají nebo ne. Lea se toho chytila.

"Předveď mi to, řekni, co si myslíš o mně." Vyzvala ho Lea. Dominik nevypadal nadšeně a chvíli mlčel. Lea se rozhodla začít.

"Dobře. Začnu první. Když jsem tě poprvé viděla, byl jsi stydlivý a zdál ses mi odměřený. Všichni o tobě mluvili jako o dokonalém a chytrém klukovi. Byl a jsi uzavřený, a je vidět, že práce je pro tebe důležitá. Možná až moc." Lea se odmlčela a nechala Dominika, aby zareagoval.

"Ano, byl jsem stydlivý, ale práce a postavení na vlastní nohy mě přimělo dívat se na svět jinak. To, že jsem chytrý, hodně jsem se učil to, co jsem potřeboval. A uzavřený? Jinak se chovám v práci a jinak doma." Dominik znovu mlčel.

"Slibuju, že nebudu vyvádět, chovat se jako husa, ani se neurazím." Vybídla ho Lea a Dominik začal.

"Taky jsem o tobě slyšel, že jsi šprtka. Možná se moc snadno vzdáváš svých cílů, jako například školy, kam jsi chtěla. Hodně skáčeš, jak tvoje teta píská. Chováš se a mluvíš úplně jinak, než jak o tobě tvoje teta mluví." Lea byla trochu překvapená.

"Co se týče školy, kdybych ji začala studovat až na druhý pokus, bylo by to šest let a to by trvalo moc dlouho. Byla bych moc stará. Že skáču, jak ona píská, ano. Je to způsob, jak přežít v její přítomnosti. Jednou jsem se s ní přela, a ona celý týden se mnou nemluvila. A zkoušet to tady, když spolu trávíme dovolenou v chatě, není nejlepší nápad." Lea nedodala, že se chová jinak doma, jinak ve škole a jinak s tetou. A ani nechtěla zmiňovat, že není šprtka, ale učí se, co potřebuje. Té školy se vzdala, aby mohla dřív odejít od rodičů do vlastního. To, že si byli podobní, nehodlala říct nahlas.

Dominik se napil. Lea přemítala, jestli si Dominik myslí, že je dobře, že se chová a mluví jinak, než jak o ní slyšel. Tohle vědět nechtěla. Netušila proč, ale ne.

Lea se posadila do tureckého sedu a Dominik si lehl na břicho.



Procentuální pochybení

1. října 2015 v 12:13 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Pořád není zima a vy si říkáte, že schovávat nohy do kalhot nebo punčoch, je trestu hodné. Zvlášť, pokud je na vás pravidelný sport vidět. Nebo někomu stačí, že má dlouhé nohy do nebe.

Každopádně si musíte zjistit, jestli vám neumrzne zadek, když si navlečete sukni nebo šaty. A karaťasy? Budete mrznout stejně. To, jestli vás někdo zahřeje, roli nehraje.

Kamarádky dorazily a co byla hlavní hláška? "Dneska hlásili teplo a sluníčko, a já klepu kosu." A jak by ne! Slunce za mraky, vítr, že máte na hlavě vrabčí hnízdo a sukni pomalu u krku. Díky za dlouhé kabáty!

Nejspolehlivější předpověď je na další den, asi 75%, pak to rapidně klesá na 50% a 25%. Že bychom měli koukat na rosničku každé ráno? Kdo na to má mít čas?! Jít do koupelny, nasnídat, ustlat, připravit svačinu potažmo oběd, obléknout, učesat a namalovat, doběhnout vlak nebo trčet v autě v zácpě. Ve vlaku poslouchat rádio? Upadnou vám uši a navíc, chytrý telefon rád upozorní na nebezpečnou výšku tónu. A v autě? Jistě, stačí poslouchat ve stanovenu hodinu. Koho zajímají dopravní nehody, blokující zrovna naši cestu?

Kde je chyba? Těžko můžeme plánovat, jak se obléknout na pracovní schůzku, když by člověk po cestě mrznu? Přijít nabalená a pak všechny vrstvy sloupávat, zatímco šéfové čekají? Jo, brnkačka.

Počasí je jako experiment, který nevyjde zrovna dobře, když staví na frontách v pohybu. A co teprve vzdušné proudy! Páni, to musí být tam nahoře mela. Jeden by čekal, že nám nebe spadne na hlavu (tuhle větu z Asterixe a Obelixe miluju). Bude někdy varování přesné nebo předpokládané podle dosavadních vzorců "chování"?